Češi nám radili, jak na Sověty

Post Image

Češi nám radili, jak na Sověty

Play icon
19 minut
Ron Bartek před sochou Tomáše G. Masaryka na Hradčanském náměstí.

foto Zbyněk Pecák

Byl významným členem amerického diplomatického týmu, který vyjednal dohodu mezi SSSR a USA o likvidaci raket středního a kratšího doletu: její podpis v roce 1987 předznamenal konec studené války. Ron Bartek se narodil v Americe, vystudoval prestižní vojenskou akademii ve West Pointu, sloužil ve Vietnamu, tuto válku pak kritizoval, aby začal znovu pracovat pro vládu Spojených států. Ovšem jeho kořeny vedou do České republiky.

Jedna Praha je přece taky v Texasu – říká mi Ron Bartek. „Je asi patnáct kilometrů od místa, kde se narodili a vzali moji rodiče. Je to malé město, ale má nádherný kostel.“

Ronald J. Bartek, jak zní jeho plné jméno, se v osmdesátých letech v dobách prezidenta Reagana coby důležitý vyjednavač na americké straně podílel na přípravě dohod o kontrole zbrojení, předtím sloužil ve Vietnamu. Občan Spojených států se nicméně hrdě hlásí ke svým kořenům v České republice. „Miluju Prahu, je nádherná, a když se jí procházím, cítím silnou vazbu. I moji moravští prarodiče na otázku ,Odkud jste?‘ odpovídali: ,Z Prahy.‘ Protože to jméno zná v Americe každý,“ vysvětluje Ron Bartek během procházky po Hradčanech.

Bavíme se o původu jeho jména. Největší koncentrace jména Bartek je v Uherském Brodě na jižní Moravě, tedy ve stejném regionu, odkud pocházela rodina jeho matky. „No ano, jižní Morava, tam přece leží Kobylí, kde se narodila moje babička!“ Ptám se, zda ví, že je to jedna z nejlepších vinařských oblastí Česka. „Samozřejmě. Během pobytu v Praze jsme si s mou ženou Rachel dali k večeři červené víno z Kobylí. Vím, že Kobylí je známé spíše díky bílému vínu, ale já mám radši červené a opravdu bylo moc dobré.“

Pak vypráví, jak si jednou při svém pobytu v České republice udělal autobusem výlet na Moravu s pohlednicí ze začátku dvacátého století. Byla na ní adresa jeho babičky, ale název ulice chyběl – zrovna v tom místě byla roztržená. Nezbylo než se začít vyptávat místních, třeba kněze v tamním kostele, jestli někdo nezná rodinu Brdečkových; tak se totiž jmenovala za svobodna jeho matka. K ničemu to však nevedlo, tudíž se Ron Bartek pomalu chystal vrátit do Prahy a pokračovat na letiště.

„Ale na nádraží jsem se dal do řeči s jedním mladým klukem, jmenoval se Otáhal. To mě zaujalo, protože jsem si vzpomněl, že babiččina rodina odešla z Moravy do Texasu společně s rodinou Otáhalových,“ vzpomíná Bartek. Kluk se prý nejdříve tvářil skepticky, ale nabídl, že se zeptá otce. Dostal Bartekův rodokmen na papíře a odešel domů. „Za chvilku byl zpět, oči navrch hlavy: ,Táta se pamatuje na vaši rodinu, jsme vzdálení příbuzní!‘ křičel na celé nádraží. Ukázalo se, že Jaroslav Otáhal byl po sametové revoluci starostou Kobylí. Dneska jsme už s rodinou Otáhalových v kontaktu a moje starší sestra se s našimi vzdálenými bratranci dokonce setkala.“

Podpořte Reportér sdílením článku