Kde jsou ty časy, kdy to stálo za hovno

Lidé

Pracovní podmínky v redakci Reportéra nebyly přes prázdniny jednoduché: stavební firma postavila kolem domu lešení, zedníci opravovali fasádu. Na nás, laiky, působili ti muži solidně, vyznačovali se slušností, rychlostí i zručností. Jednou po poledni dva zedníci zvýšili hlas, bavili se o politice, kolegyně Lucka zavřela okno. Poprosil jsem, ať ho zase otevře: „Tohle vypadá na zásadní dialog dnešní doby!“

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Upřímně řečeno, vyvážený dialog vypadá jinak – v této debatě je mnohem hlasitější Venca.

Vencovi bude brzy šedesát, zedníkem se vyučil, po lešeních šplhá od roku 1975, je takzvaný „doživotní lopaťák“. V minulých parlamentních volbách hodil hlas SPD, v příštích bude uvažovat o Trikolóře. Pro Vencu je zásadním tématem migrace do Evropy – dokázal by se kvůli němu přít donekonečna a letos má štěstí, že našel na lešení oponenta.

Jmenuje se Olin a je mu šedesát čtyři. Stejně jako Venca žije v Praze, i on dělá zednické práce polovinu života, posledně volil hnutí Starostové a nezávislí. Je to tichý muž, ale baví ho Vencu provokovat – teď se mu to znovu povedlo. „Tys volil Rakušana?“ huláká Venca: „No to jdi do prdele!“

Olin se těší na spor: „Mám nízkej krevní tlak, ale díky tobě nepotřebuju prášky. Stačí se takhle porafat – a tlak jde okamžitě nahoru.“

Venca je nastartovaný: „Víš, proč jsem volil SPD? Protože měli jako jediní program proti migraci, který by se dal při troše dobré vůle realizovat. Nepouštět je sem, nikomu z nich nenabízet dávky. Neříkám, že bychom je měli střílet, ale...“

Teď Olin vytahuje ze svého rétorického arzenálu jízlivost: „Stačilo by je pověsit, že jo?“

 

Venca: Štve mě, Oldřichu, že jsi vítač a sluníčkář; tvrdíš, že se kdokoli může sebrat a přijít do naší republiky, kde se o něj postaráme. Nemůže! Každej by měl umřít tam, kde se narodil – měl by budovat vlastní stát a zkoušet štěstí doma. Já taky neodešel pracovat do ciziny.

Olin: Dobře, ale vezmi si, že odtud zdrhlo za komunismu možná až milion lidí a o ty se jejich nové země postaraly, i když se v Československu neválčilo. Dnes do Evropy přicházejí lidé z míst, kde válka je. Chtějí žít normálně, ale nemají možnost.

 

Venca: U nás se sice neválčilo, ale doba byla nesvobodná, a hlavně: ven zdrhali lidé stejné kultury, stejného náboženství. Dnes do Evropy přicházejí hlavně vyznavači náboženství jiného, nepřátelského. Myslím islám.

Olin: No jo, Václave, ale co my dva si budeme vykládat – ty přece i černochy považuješ za průser.

Venca: Jen si přeju, aby náš stát zůstal většinově bílej. Můžou tu žít lidi, kteří mají dobré pracovní i hygienické návyky, a hlavně úctu k životu. Rozhodně sem nesmíme pustit ty, kteří se nedokážou přizpůsobit – nechci tu například rodiče, kteří si budou stěžovat: „Zrušte ve škole vepřové, protože naši dceru by to na talíři uráželo.“

Olin: Nevím, proč to říkáš mně.

Venca: Protože jsi ten, kdo všechny vítá. Nejspíš bys přijal i chlapa z Afghánistánu, kterej se nakonec odpálí anebo strčí pod vlak ženskou s dítětem, protože ta ženská je křesťanka.

Olin: Všiml sis počtu vyřízených žádostí o azyl v České republice? Devadesát procent žadatelů bývá zamítnuto, protože to jsou lidi, kteří by mohli být problematičtí. Azylové podmínky máme tvrdé.

Venca: Spousta lidí tu žije i bez azylu, projdi se Prahou. Kebab, vietnamská večerka, kebab, vietnamská večerka, a pak teprve česká hospoda.

Olin: Tobě fakt vadí, že tady makají cizinci? Vždyť jednoho sám zaměstnáváš, tvoje manželka má anglického učitele.

Venca: Je to její kamarád, kterému dává dvě stě padesát korun na hodinu. Jinak tu ten člověk utrácí libry ze svého důchodu – a hlavně, je to křesťan, Oldřichu. Bílej. Z Anglie.

Olin: Nechceš se stát členem komise, která rozhoduje o tom, kdo sem smí, a kdo ne? Mimochodem, žádnej prodavač kebabu u nás zatím nikoho pod vlak nehodil.

Venca: Jde jen o čas. Co se dnes děje na Západě, to se postupně přesune i k nám, pokud naše vláda nebude rozhodná: čili žádné mešity, žádný halal... S Vietnamci se smířím, ale islám není slučitelný se žádným jiným náboženstvím.

Olin: Podle tebe jsou všichni muslimové potenciální vrazi?

Venca: Pokud vím, tak v západní Evropě se v posledních letech odpalují a vraždí teroristi, kteří se hrdě hlásí k bojovníkům Islámského státu.

Olin: Islámský stát je vyhraněné křídlo – všechny muslimy bych do jednoho pytle neházel.

Venca: Tak ať se ti ostatní veřejně zřeknou své víry, ať ženské sundají hidžáby z hlavy, a prosím. Přestávám protestovat. 

Olin: To máš těžký. Někdo může na chvíli sundat hidžáb – a pak se odpálit.

Venca: Konečně se shodneme! Máš pravdu, protože muslim má kefírovi lhát, to Alláh povoluje.

Olin: Kdo je kefír?

Venca: Bezvěrec.

Olin: Ty si neumíš představit rodiče, jejichž dětem hrozí kulka v hlavě nebo smrt hlady a chtěli by jen někde v klidu pracovat? Těm bychom pomoct měli.

Venca: Jenomže u nás není dost bytů pro české rodiny. Když přijde čtvrt milionu migrantů, tak budou bydlet kde?

Olin: Počkej, on tu někdo plánuje přivítat čtvrt milionu lidí?

Venca: Opakuju, že přijdou postupem času. Nejdřív pár tisíc, potom se začnou slučovat rodiny, ve kterých je deset dětí. Co tu budou dělat?

Olin: Třeba pracovat?

Venca: V islámském světě pracuje muž, žena se stará o děti. Sociální dávky by dostat neměli, protože nikdy nepřispěli do našeho systému ani korunou. Tak z čeho budou žít? Kam je nastěhujeme? Ty se o ně postaráš?

Olin: Můžu odpovědět?

Venca: Ještě ne. Existuje možnost, že se o ně postará stát, ale v tom případě budeš mít nižší důchod, třeba o pět set ti strhnou prachy. Dnes není dost peněz na naše důchodce – tak kde bychom je vzali pro migranty?

Olin: A ty si myslíš, že Češi utíkali na Západ s naditejma šrajtoflema? Taky odcházeli s holou prdelí, ale stejně je tamní společnost zaměstnala, naučila jazyk...

Venca: Ano. Čech zdrhl do Německa, přečkal nějakou dobu v lágru, učil se řeč, byl zaevidovanej. Ale dneska? Do Evropy přijde kdokoli a chodí si tu, kudy chce. Když jedeš se psem na Západ, potřebuješ pro něj očkovací průkaz, ale když přijde člověk z Afriky nebo Blízkého východu, nepotřebuje nic a může kamkoli.

Olin: Vždyť jsem ti vysvětloval, že jen každý desátý u nás dostane azyl!

Venca: Co třeba ten Afričan, který byl v Německu zadržený, pak ho v Drážďanech pustili, on si vyrazil vlakem do Čech a znásilnil tady šestnáctiletou holku? Je to normální, že si můžou chodit po celém Schengenu lidi, o kterých víme jen to, že nenávidí křesťanství?

Olin: Takoví nejsou všichni... Jasně, je důležité, aby si svobodně po Schengenu necestovali vrazi, ale na druhou stranu tohle je záležitost státu, do kterého cizinec přijde: tam je třeba zjistit, jestli ten člověk není problematickej, a případně ho vyhostit. Myslím, že v tomhle se Česko snaží, ale těm neproblematickým, potřebným, je třeba pomoct.

Venca: Pomáhejme. U nich doma.

Olin: Vždyť si představ, že máš děti v Sýrii. Copak by ses s nima nesnažil zmizet?

Venca: Spíš se na to dívej z pohledu našeho: Může se sebrat celá Sýrie a odjet do Evropy? Nemůže. Nejsme nafukovací.

Olin: A prosím tě, kolik migrantů jsme zatím přijali?

Venca: Hlavně se nechovej jako politici, kteří melou, že je u nás dvanáct migrantů. Není to pravda, projdi si Václavák. Nebo si udělej procházku v Počernicích – za chvíli potkáš několik muslimek s kočárkama. Možná nedostaly azyl, ale žijou tady!

Olin: Tentokrát se zvedá krevní tlak spíš tobě.

Venca: Protože to nejsou jenom Počernice, podívej se na internet a zjistíš, že na to upozorňují lidi z celé republiky. Nenápadně tady přibývá ženských v hidžábech.

Olin: Ale zatím se zdá, že jsou v poklidu.

Venca: To se zdál být i ten chlap, co se léta integroval ve Švýcarsku, chodil do práce, pak odjel do Frankfurtu a z peronu pod vlak shodil matku s dítětem. No a teď se zkoumá, jestli není psychicky nemocnej – tobě to nepřipadá trapný? Bílej člověk je vždycky za všechno zodpovědnej, dokonce i za někdejší kolonie, za utiskování černochů, za situaci Cikánů...

Olin: Každý stát má své zákony a zákonům je jedno, jestli spáchal trestný čin muslim, nebo křesťan. Pokud Němci detailně přezkoumávají duševní stav vraha, dělali by to i u bělocha.

Venca: Tak jeď do Německa a strč někoho pod vlak. Tvůj psychickej stav nebude zajímat nikoho – protože jsi bílej. 

Olin: Ale bude. Vsadíš se? A mimochodem, vadí ti teda černoši?

Venca: Když tu chtějí žít, tak docela jo. Typickej černoch prodává drogy na Václaváku nebo nahání turisty k bordelům.

Olin: Vždyť jich tady žila spousta už za komunistů.

Venca: To byli hlavně Kubánci, a buď měli práci, nebo studovali, třeba medicínu, pak se vrátili domů a dnes tam z nich jsou uctívaní doktoři – tak to má být. Ať tu dostanou vzdělání, ale pak ať ho uplatní doma, protože do Evropy chce třetina Afriky, a tolik lidí se sem nikdy nemůže vejít.

Olin: No jo, ale nějaké lidi na práci v Česku potřebujeme – tak půl milionu by se jich hodilo.

Venca: Zruš některé neziskovky, a získáš tolik pracovní síly, která zatím byla úplně zbytečná! Nechejme jen ty, které jasně pomáhají třeba dětem nebo seniorům, a zrušme neziskovky takzvaně politické, ty, které šíří nenávist vůči bílé majoritě, dejme tomu Romeu, Člověka v tísni nebo Organizaci na pomoc uprchlíkům... Vždyť oni dostávají hafo peněz ze státního rozpočtu!

Olin: Ještě víc peněz asi dostávají od Evropské unie.

Venca: Já chci z Unie odejít – nic z našeho členství nemám, jen musím poslouchat z Bruselu instrukce, že tohle můžeme a tamto nesmíme.

Olin: Zatím jsme od Evropské unie dostali o dost víc, než kolik jsme do ní vrazili. Za ty peníze se tady postavila a opravila spousta věcí, na které bychom sami neměli.

Venca: Poměr se brzy otočí, budeme přispívat víc než dostávat. Jo, zatím jsme dostávali víc – ale spousta těch peněz byla utracená nesmyslně anebo rozkradená.

Olin: Ty hledáš jen negativa. Říkáš, že nám Evropská unie diktuje, ale já se nedivím – když k nám přijel německý turista a přeložil si v obchodě nápis pomazánkové máslo, domníval se, že kupuje máslo. Totéž rum. Svět vnímá rum jako nápoj z cukrové třtiny, jen u nás jsme tak začali říkat nápoji z brambor, což je klamání zákazníka. Mně tyhle zákazy nevadí. Našeho rumu si kupuju obden flašku, a je mi jedno, jak se jmenuje. 

Venca: Oldo, tohle jsou detaily. Ty sis nevšiml, že nás Unie začíná pomalu připravovat o naši českou identitu?

Olin: Jo takhle! Takže já když svojí flašce nemůžu říkat rum, tak ztrácím kus češství?

Venca: Mluv vážně.

Olin: Řekl bych, že jsme se přidali do velkého stáda, a tak se musíme přizpůsobit ostatním členům. Nemůžeme si vyskakovat s tím, že je bramborovej nápoj rum.

Venca: Neřeš už rum! Mně vadí v první řadě to, že jsme součástí stáda, které se nebrání příchodu muslimů. Stáda, které chce vytvářet v rámci Evropské unie zákony, které budou nad zákony jednotlivých států – takhle přijdeme o tu identitu.

Olin: My sami volíme europoslance, kteří nás mají zastupovat v Bruselu. Pokud zastupují špatně, tak jsme si je blbě zvolili a můžeme nadávat jedině sobě.

Venca: Máš pravdu, můžeme si nadávat. Je tam například pan Zdechovský z KDU-ČSL, a ten se nedávno připojil k žalobě na Českou republiku kvůli zdanění církevních restitucí. Chápeš to? Bojuje za svůj stát tím, že ho žaluje!

Olin: To hravě vysvětlím. Tvůj barák má hodnotu jeden milion, někdo ti ho ukradne a zbourá, ty nakonec dostaneš náhradu od pojišťovny jeden milion – a z toho zaplatíš patnáct procent jako daň? Je to spravedlivý?

Venca: Podívej, část toho majetku církev taky kdysi ukradla, při jeho hromadění zneužívala práci obyčejných lidí, spoustu toho zaplatili například králové... 

Olin: Nečekal jsem, že se dnes při práci vrátíme do roku 1364! Zkus uznat, Venco, že když někomu nahrazuju škodu, tak je kravina hned mu kus té náhrady zas sebrat. 

Venca: Ale nemusím jako europoslanec žalovat vlastní stát. Stejně tak, jako neměli europoslanci typu Niedermayera nebo Polčáka napadat vlastní stát za to, že nechce přijmout migrační kvóty.

Olin: Jak sis asi všiml, debata o kvótách skončila.

Venca: Zapni někdy internet a pochopíš, že jsou opět v kurzu.

Olin: Už jsme dostali povinný počet lidí, které musíme přijmout?

Venca: Stane se to. A nikoho nebude zajímat, kolik lidí jsme už dobrovolně přijali – vždyť si vem ty statisíce Ukrajinců! Například migrant z Ukrajiny mi nevadí, Ukrajinec se neodpálí v obchoďáku.

Olin: Prosím tě, před chvílí jsi mi vysvětloval, že čeští lidi nemají práci, a tak tu není místo pro přistěhovalce odkudkoli.

Venca: Oldo, všechno obracíš. Vadí mi migranti úplně jiného náboženského vyznání. 

Olin: Říkal jsi, že stačí zrušit neziskovky a žádný cizince tu nebudeme potřebovat. Měl jsem pocit, že chceš poslat pryč i slovenská nebo ukrajinská děvčata, která tě obsluhují v obchodě u pokladen.

Venca: Tohle není tak zásadní problém, ale máš pravdu, že spousta Čechů práci nemá, a těm by měla být nabízena přednostně, třeba i za pokladnou. Češka je na pracáku, tak má dostat nabídku: „Pojďte k nám do krámu, dostanete pětadvacet tisíc.“ Když nepůjde, dobře, nedostane ani korunu dávek.

Olin: U nás je strašně nízká nezaměstnanost.

Venca: A přesto vysoká; spousta lidí práci potřebuje. Ale pro mě je zásadním problémem opravdu migrační vlna, které se dá těžko zabránit, dokud neziskovky aktivně naloďují kousek od Libye ty takzvané uprchlíky a vozí je k evropským břehům. Takhle to, Oldřichu, nejde.

Olin: Co navrhuješ? Ostnatý dráty a střílení?

Venca: Nestřílet. Ale ani nevpouštět, což udělala Angela... Hele, já dospívám k názoru, že mi rodiče lhali, když říkali, že Rusko je strašný. Srovnej si, kolik válek začalo v posledních dekádách Rusko oproti Američanům: minimum. Rusko osvobodilo Evropu od Němců, a my na to zapomínáme. Neustále omíláme okupaci z roku ’68, a nevadí nám, že Německo za druhé světové války zlikvidovalo tři sta šedesát tisíc Čechoslováků.

Olin: Jak jsi přišel na to, že nám to nevadí?

Venca: O Lidicích nebo Ležákách se nemluví, o srpnu ’68 furt. Jsme velcí kamarádi Německa a Angela je náš vzor.

Olin: Ale jak dlouho chceš vinit Němce za válku? Tisíce let? Když vidím památníky a hroby obětí, květiny na nich jsou. 

Venca: A zároveň jezdí pánové jako Herman nebo Bělobrádek na srazy landsmančaftu, kde s Němci vesele popíjejí.

Olin: To se nelíbí ani mně. Ale na druhou stranu jsem se bavil s mladými Němci, kteří říkají: „My víme, že naši pradědové napáchali hrozný zlo, ale jsme jiná generace.“ Což jsou, vždyť si dobrovolně nabrali těch migrantů nejvíc. Podle Hitlerových rasistických zákonů měli přeživší Slované makat pro Německo kdesi za Uralem, ale dnešní mladí Němci bez potíží přijímají migranty, takže jsou menší rasisti než my. 

Venca: Oldřichu, pro Němce sice nemakáme za Uralem, ale makáme pro ně za hovno v českých montovnách a skladech... A vrátil bych se k Rusku – proč zrovna na ně jsme tak přísní? Když policie v Rusku potlačí demonstraci, česká diplomacie se může zbláznit, média taky. Ale proč se ti samí lidé neozvali, když policie mydlila Katalánce žádající nezávislost, nebo třeba žluté vesty?

Olin: Například žluté vesty střety provokovaly.

Venca: Chodíš málo na internet – skutečné žluté vesty se od násilí distancovaly. 

Olin: Kdykoli vyrazily do ulic, musela mít policie pohotovost, protože hrozilo zapalování auťáků, vymlacování výloh a rabování.

Venca: Ano, ale to dělali lidi se zakrytými ksichty. Verbež, která se nabalila. Anarchisti.

Olin: Kdyby se od těch anarchistů opravdu chtěli distancovat, tak to dokážou a policie nebude mít problémy.

Venca: Nechápeš mechanismus těchhle akcí. Roku 2015 jsem se na Hradčanském náměstí zúčastnil demonstrace proti migraci, kde proti mně stál pan Bartoš, předseda Pirátů, s transparentem „Uprchlíci, vítejte, nacionalisti, táhněte!“. Ke konci akce se do průvodu vmontovalo asi sedm zakuklených lidí, kteří útočili na policajty, a až později se zjistilo, že to byli provokatéři. To samý bylo ve Francii, takže neblázni, Oldo.

Olin: Pokud víš jistě, že střety zavinili provokatéři, tak ti seženu číslo na francouzskou ambasádu a řekni jim, jak to bylo. Vždyť oni to, chudáci, nevědí.

Venca: Ty všechno zlehčuješ. Seš přesvědčenej vítač, a když bude podobných Čechů většina, zahnojí se tenhle stát migrací. Naše vnoučata budou mlátit pětkrát denně hlavou o zem a modlit se k Alláhovi.

Olin: Co bys dělal, kdyby si tvoje vnučka našla muslima?

Venca: Pokusil bych se na ni zapomenout. Já tvrdím, že rasy není dobré míchat, ani u pitbula s jezevčíkem to nedělá dobrotu, ale když si najde přátelského cizince, tak snad budiž; jen ať to není nic muslimskýho.

Olin: Zase bys chtěl určovat, kdo se s kým může míchat?

Venca: Víš co? Podívej se třeba na film Bez dcerky neodejdu a tyhle řeči tě přejdou. I když tebe ne, seš sluníčkář. Na stavbě jsi zbytečně, měl bys dělat v neziskovce; vyprávět lidem, jak je migrace úžasná, jak nás obohatí... Že ty bys podporoval i sňatky homosexuálů?

Olin: Proč ne? Jak by ti ublížilo, kdybych třeba já projevil lásku k muži, a nakonec si ho vzal?

Venca: Oldo, a co bys ty říkal na to, že si chci vzít za manželku svýho zlatýho retrívra?

Olin: Mluvíme o lidech, kteří existují – příroda poskytla čtyřem procentům z nás orientaci na stejné pohlaví.

Venca: Dneska už je těch procent dvacet, i když šestnáct si na homosexualitu hraje, protože bejt teplej je in... Nejsem homofob, ale přál bych si, aby svět fungoval stejně jako po tisíce let; aby manželství tvořili muž a žena. Gayové ať si dělají, co chtějí – doma. Představ si, že se mě pětiletý vnuk zeptá: „Dědo, proč tomu pánovi kouká prdel z kalhot a ten druhej pán mu na ni sahá?“ Co mu mám říct? Jak to mám vysvětlit dítěti?!

Olin: Jó, tyhle starosti bys za komunistů neměl.

Venca: Já už vidím na komunismu i pozitiva. Lidi měli práci, bydlení, nebyli tu bezdomovci, příživové a zloději končili v base, a kdo chtěl do Československa, musel se na celnici prokázat dokladem.

Olin: Pro lidi, jako jsi ty, bych vybudoval skanzen, kde by byly například obchody stejně zásobené jako tehdy... Kupoval jsi za socialismu dlaždičky?

Venca: Jsem zedník, tak asi jo, ne?

Olin: Za mých mladých let byla obvykle jen bílá, a když jsi měl štěstí, dostals zelenou.

Venca: Byla i modrá nebo žlutá, Oldo, nekecej. Ale když mluvíme o komunismu, tak manželčina babička bydlela za měsíční nájem třicet osm korun a důchod měla osm set. Dneska vyděláš osmnáct tisíc a za tři plus jedna platíš dvaadvacet nájem – kde to jsme?

Olin: Mluvíš o bydlení v centru Prahy.

Venca: V Brně už taky nebudeš bydlet za deset... 

Olin: Komunismus byl tak skvělej, že moje maminka, učitelka, musela po roce 1968 pracovat kvůli svým názorům v suterénním vlhkém skladu.

Venca: To bylo svinstvo, uznávám. Já ukončil základku se třema trojkama, ale dostal jsem se pouze na zedníka, jelikož můj strejda byl tehdy za politiku zavřen. Stálo to za hovno. Ale kde jsou ty časy, kdy to stálo za hovno? A bude hůř!

Olin: Převálcujou nás migranti?

Venca: Často říkám svým mladým, ať se mnou jdou na demonstraci proti migraci, ale oni nemají čas nebo se jim nechce, a to mě mrzí: „Jednou si, chlapci, vzpomenete, že měl starej fotr pravdu, ale to už bude pozdě...“ A to se týká i tebe, Oldo – taky si na mě vzpomeneš. •

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama