Markétě jsem stiskl ruku a řekl jí vicepremiérko!

„Nechápu, proč se tu ještě neslaví. Vypadá to dobře. Vyhrajeme!“ vypraví nadšeně Filip Žáček, syn historika Pavla Žáčka, jehož otec se i díky preferenčním hlasům dostane z pražské kandidátky bezpečně do sněmovny. „Marek Benda mi říkal, že vyhrajeme, takže vyhrajeme. A říká to i moje excelová tabulka,“ usmívá se Žáček junior.

Chvíli po šestnácté hodině, dvě hodiny po uzavření volebních místností, panuje ve štábu koalice SPOLU v centru Prahy ještě relativní klid. Jistou pracovní nervozitu vykazují novináři, jen tu a tam se přízemím hotelu Majestic Plaza v Truhlářské ulici mihne některý z kandidátů tří koaličních partají.

Členové středopravé koalice mezitím na velkoplošné obrazovce tlačí očima dolů preference vládní ČSSD a modlí se, aby pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny nepřeskočilo hnutí Přísaha bývalého elitního vyšetřovatele Róberta Šlachty.

Povolební matematika je totiž jednoduchá. Scénář, v němž obě opoziční koalice získají sněmovní většinu, existoval pouze v případě, v němž se do parlamentu nedostanou strany a hnutí motající se kolem pětiprocentní hranice.

Jakmile vlivem velkých měst sociální demokraté spadnou pod pětiprocentní hranici, sálem to zašumí a atmosféra zhoustne. „Hele, už máme 101,“ hlásí nadšeně bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda, který má jako jeden z mála přítomných straníků poctivě nasazený respirátor. „Ještě ne,“ opraví ho jeho doprovod.