Pomalá vakcinace v EU. Evropská komise byla naivní, nyní se situace zlepšuje

Report

Kolem důvodů, proč se v Evropské unii rozjelo očkování proti covidu-19 pomaleji než třeba v Británii, panují některé mýty, říká zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu Viktor Daněk. Podle lidí, s nimiž v hlavním městě evropských institucí mluví, byla hlavním problémem naivita Evropské komise, která neočekávala vakcínový nacionalismus ze strany jiných států. „Věčnou bolestí“ je také těžkopádnost rozhodování v rámci Evropské unie. Dodává ale, že nyní se situace zlepšuje a v druhém čtvrtletí bude už zjevně v Evropě vakcín hodně.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jaká nálada teď panuje v takzvané bruselské bublině, v Evropské komisi, případně v Evropském parlamentu, pokud jde o tempo očkování proti covidu? Jeho start byl v EU jednoznačně pomalejší než v Izraeli, Velké Británii či USA.

Začátkem roku to pro Evropskou unii opravdu nevypadalo dobře. Překvapení, či dokonce šok vyvolalo nedodržení dodávek vakcín ze strany AstraZeneky, které navíc firma oznámila na poslední chvíli. AstraZeneca původně slibovala, že v prvním čtvrtletí dodá 120 milionů dávek, a nakonec to bylo necelých 30, což je opravdu velký propad. Nyní se ale celková situace velmi rychle mění a zaznamenávám u lidí v Evropské komisi skoro až pocity úlevy. Výrobu a dodávky vakcín se daří rychle navyšovat, i když samozřejmě Velká Británie je stále hodně napřed. Evropská komise se taky poučila, pokud jde o komunikaci. Zatímco dříve mluvila o konkrétních číslech plánovaných dodávek, teď je v tom opatrnější, aby nemohla být znovu přistižena jako příliš optimistická.

 

V poslední době se skutečně tempo očkování v EU – pomineme-li velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi – zvyšuje. Podle údajů Evropského centra pro kontrolu nemocí dostalo k 23. dubnu první dávku vakcíny už zhruba 23 procent obyvatel.

I se započítáním výpadků AstraZenecy to vypadá, že do konce června celkový počet vakcín dodaných do Evropské unie překročí 500 milionů dávek. 75 procent dospělé evropské populace naočkovaných ještě v průběhu července je pak realistický odhad.

 

Zásadní změna je tedy v tom, že v Evropské unii se nyní objevuje podstatně více vakcín?

Ano. Evropská komise dost intenzivně pracovala s výrobci, aby se podařilo navýšit kapacitu. Všechny vakcíny se vyrábějí přímo v Evropě, takže by se dodávek už neměly dotknout zákazy vývozu uvalené jinými zeměmi.

 

Pokud jde o jednotlivé vakcíny, je klíčové, že rychleji přicházejí ty od Pfizer/BioNTech?

Je to tak. Evropská komise si uvědomila, že Pfizer je ten, který může nejvíce posunout očkování v Evropě i díky tomu, že má hned několik výrobních závodů v Evropské unii – i když pořád platí, že Pfizer/BioNTech dováží velkou část surovin ze zahraničí. Až 250 milionů dávek vakcín Pfizer očekávaných ve druhém čtvrtletí, to je skutečně velké číslo.

 

Česko vědělo a nezasáhlo

Vrátil bych se k začátku očkování, které bylo prokazatelně pomalejší. Je legitimní kritika, že kdyby se očkovalo rychleji, covidových restrikcí mohlo být méně a také by bylo méně mrtvých. Dá se říci, co bylo rozhodujícím důvodem pomalého startu?

Lidé, s nimiž mluvím, si nyní uvědomují určitou naivitu Evropské komise, která neočekávala vakcínový nacionalismus ze strany jiných států, například USA, které zakázaly vývoz vakcín. Nebo i ze strany Velké Británie, která sice zákaz exportu formálně neuplatňuje, ale žádné vakcíny se odtamtud do EU nedostávají, i když je velkým výrobcem AstraZeneky. Mám pocit, že v Česku přehlížíme, jak moc evropské problémy s dodávkami způsobily jiné státy. Evropská komise jen jejich chování nedokázala předvídat a reagovala až ex post – a přitom tam leží skutečná chyba. Nikoli v tom, že Evropská komise uzavřela smlouvu také s nakonec neúspěšnou francouzskou firmou Sanofi, která nedokázala včas vyvinout vakcínu. Nebo že platila nižší ceny než jiné země, jak se v Česku často opakuje. Nic z toho Evropu ve skutečnosti nijak zvlášť nezpomalilo, byť je pravda, že Evropská komise neočekávala hloubku problémů při navyšování kapacit výroby vakcín, což ostatně i šéfka komise Ursula von der Leyenová uznala a také se za to omluvila.

 

Někdo říká, že britská smlouva a celý proces vyjednávání s AstraZenekou byly kvalitnější. A že právě to přispělo k situaci, kdy AstraZeneca pak neplnila dodávky do EU. Je to tak?

Tady se objevila řada nepřesných informací, a může za to dokonce i šéf AstraZeneky Pascal Soriot, který v dnes už slavném rozhovoru s italskými novináři prohlásil, že Británie uzavřela smlouvu dříve než Evropská unie, a proto má přednost – přitom Evropská unie ji uzavřela o den dříve než Velká Británie.

 

Nicméně nebylo to tak, že Britové začali jednat a uzavírat předběžné smlouvy dříve a rychleji než Evropská komise?

Šéf AstraZeneky se tímhle posléze hájil. Říkal, že mluvil o předběžné spolupráci, nikoli o samotném nákupu. V tom rozhovoru ale nebylo přesných více věcí – on tvrdil, že ve smlouvě s Evropskou unií byl slib plnit dodávky jen při maximální myslitelné snaze, při „best reasonable efforts“, zatímco smlouvy s Británií jsou závazné. Ale také britská smlouva obsahuje termín „best reasonable efforts“. Skutečný rozdíl, o němž mluví právní experti, je, že britská smlouva má lepší vymahatelnost, protože je uzavřena podle anglického práva, zatímco ta evropská je uzavřena podle belgického práva. Ale zásadní je něco jiného. Británie si smlouvou zajistila exkluzivitu dodávek vakcíny a veškerá výroba z tamních továren jde do Velké Británie, přestože se AstraZeneka zavázala, že bude pro dodávky do Evropské unie používat i ty dvě britské továrny – což se neděje. A to dokonce Evropská unie si dodávky u společnosti předplatila výrazně vyšší částkou než britská vláda. Zjednodušeně řečeno: Evropská unie vakcínu zaplatila, ale kvůli její naivní víře v platnost uzavřených smluv ji teď místo Unie očkuje přednostně Velká Británie.

 

Ještě se vrátím k otázce vývozu vakcín z Evropské unie. Podle údajů z konce března se z EU vyvezlo 77 milionů dávek vakcíny, z toho do Velké Británie šlo nejméně 10 milionů. Pokusy export zásadně omezit však nikdy nevyšly. Proč?

To číslo exportu vakcín je skutečně vysoké, na první pohled by se mohlo zdát, že by na tom země EU mohly být s očkováním dvakrát lépe. Jenže je potřeba dodat, že ten vývoz tvoří pořád v drtivé míře Pfizer/BioNTech, které svou smlouvu s Evropskou unií plní dokonce výrazně nad rámec původních harmonogramů. Je tedy otázka, zda omezit vývoz právě tady – a Evropská komise zde našlapuje po střepech, protože by to bylo velmi rizikové rozhodnutí. Trh je totiž globálně obrovsky propojený, je množství komponentů, které potřebujete dovážet – pokud jde o vakcínu Pfizer/BioNTech, je například EU závislá na klíčovém dovozu lipidů, tukových kapének, ve kterých je uzavřena RNA části viru. Proto Evropská komise velmi váhá s omezeními exportu. Případná odveta by mohla zkomplikovat výrobu vakcín v Unii, v čemž už teď Evropa dokáže být soběstačná.

 

Bylo představitelné, aby se loni změnila platná evropská pravidla a Evropská léková agentura – podobně jako Británie či USA – schválila vakcíny rychle v režimu „nouzového použití“, nikoli v delším režimu „podmíněné registrace“?

Loni to na stole nebylo, protože to není v pravomocích Evropské lékové agentury a také nikdo nedokázal předvídat, jaké potíže u vakcín vzniknou. Evropská komise a všechny členské státy se dohodly, že to je nejlepší cesta. „Podmíněná registrace“ k použití na evropské úrovni totiž sice znamená, že vakcína je schválena o dva tři týdny později, ale tento režim má tu podstatnou výhodu, že odpovědnost za problémy dál nese výrobce. U „nouzového použití“ to tak není, navíc ho mohou vydat pouze jednotlivé členské státy, ty ale nemají kapacitu na zevrubné zkoumání dat nebo vysílání inspektorů do jednotlivých výrobních závodů, jaké má Evropská léková agentura.

 

Jak moc ovlivnil pomalý rozjezd vakcinace přístup členských států EU, které postup Evropské komise musely schválit? Některé země preferovaly nižší ceny, měly pochybnosti o těch nejmodernějších vakcínách jako Pfizer/BioNTech a Moderna.

Evropská komise veřejně neřekne, co se dělo při vnitřních jednáních s členskými státy, ale my už dnes víme, že rozdíly v přístupu byly skutečně velké. Řadě zemí východního křídla, mezi nimiž – nutno zdůraznit – Česká republika nebyla, skutečně vadila cena. Také je zajímavé sledovat kritiku ze strany různých šéfů vlád, včetně premiéra Babiše, že Evropská léková agentura EMA schvalovala vakcíny pomaleji. Postupovalo se přitom, jak už jsem naznačil, přesně podle těch pravidel, která členské státy loni schválily. Proto jsem se při rozhovoru šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové ptal, zda třeba nenastal nějaký problém v komunikaci s premiéry, když jsou teď někteří z nich překvapení postupem schvalování. Ona se pousmála a diplomaticky odpověděla, že Česká republika stejně jako jakýkoli jiný členský stát mohla kdykoli do toho procesu zasáhnout a pomoci.

 

 

Ale Česká republika nikterak nezasáhla…

Přitom věděla, jakým způsobem se budou vakcíny nakupovat, jak vypadají smlouvy a dodávky. Je ovšem potřeba říct, že Česká republika a další členské státy loni nevěděly jednu věc, a to je pak skutečně překvapilo, když distribuce začala. Ukázalo se, že rychlost dodávek jednotlivým státům se neodvíjí jen podle počtu populace, ale i podle objemu objednávek – což pak vedlo k těm rozdílům mezi jednotlivými zeměmi EU, totiž že některé dostávají relativně hodně, jiné naopak méně a nerovnosti se prohlubují. Je tedy na jedné straně pravda, že Česko se rozhodlo nenakoupit zhruba třetinu toho, co mohlo, v představě, že by to byly vakcíny, které by přišly až v závěru roku 2021 a tou dobou by je už země nepotřebovala. To se ukázalo jako strategická chyba českého ministerstva zdravotnictví. Ale druhá strana mince je, že Evropská komise od počátku říkala, že jediný parametr pro distribuci je počet obyvatel, a pak se ukázalo, že to je také výše objednávky.

 

Centrální objednávka Evropské komise znamenala pomalejší start vakcinace než v USA či Británii. Platí ale stále, že kdyby je objednávaly samy členské státy, tak by na tom ty malé, včetně například České republiky, tratily?

Stoprocentně. Můžeme si vzpomenout, jak to vypadalo loni na jaře, když se objednávaly respirátory. V době, kdy jich byl velký nedostatek a byla po nich obrovská poptávka, státy se přeplácely a samozřejmě ten silnější vyhrává. Nikdo tady v Bruselu – i přes chyby, které se na počátku staly – nepochybuje o tom, že bylo správné začít s nákupem společně, aby se i ty menší státy k vakcínám dostaly.

 

Bude mít pomalý rozjezd očkování v EU politické dopady? Patrně může oslabit pozice šéfky Evropské komise.

Ursula von der Leyenová přejala velmi defenzivní přístup, který vyplývá z toho, že stále uvažuje v německém kontextu. Ona ostatně dlouhodobě mluví raději spíše k německým médiím, což se jí mimochodem v Bruselu dost vyčítá. V německém kontextu je to jasné: Německo jako nejsilnější stát Evropy dobře ví, že kdyby si vakcíny objednalo samo, mohlo na tom teď být možná stejně dobře jako Británie, ne-li lépe. Německo tak na solidaritě v podstatě tratí. Defenzivní postoj Ursuly von der Leyenové ale není namístě u chudšího východního křídla Evropské unie včetně České republiky, protože nebýt společného nákupu, tak by tyto státy velmi pravděpodobně musely na západní vakcíny čekat ve frontě a připlácet si za ně.

 

Věčná bolest

Nepotvrzuje pomalý start vakcinace těžkopádnost mechanismu rozhodování v rámci Evropské unie, kde rozhoduje 27 členských států, pak Evropská komise, Evropský parlament, což ji v podobných situacích znevýhodňuje právě oproti zemím s jednou vládou a jedním parlamentem, jako jsou USA či Izrael?

Bezpochyby, to je věčná bolest Evropské unie. Na jedné straně je výhoda, že se nic neděje bez vědomí každého jednotlivého státu, na druhé straně zde samozřejmě vzniká riziko zdržení. Například jednotlivé smlouvy s výrobci vakcín mohly být uzavřeny dříve, ale čekalo se právě vypořádání všech připomínek členských států. Kdyby Evropská unie byla federace – čímž neříkám, že by měla být, ale kdyby byla –, daly by se peníze na jednu hromadu, o objemu by rozhodla a nakoupila přímo Evropská komise a pak distribuovala jednotlivým státům jen podle počtu obyvatel – zabránilo by se tak těm kritizovaným nerovnostem.

 

Je také zjevné, že euroskeptici dostávají pomalým startem očkování v EU do ruky solidní argument.

Řekl bych, že tohle je součást té naivity, o které jsem mluvil. Evropská komise si neuvědomila, že vakcíny se stanou součástí celého narativu kolem brexitu. Velká Británie opustila unijní trh a udělala definitivní tečku za brexitem právě v době, kdy začínala vakcinační kampaň, unijní špičky měly předpokládat, že se Británie bude chtít blýsknout, i kdyby to mělo být na úkor spojenců v Evropě. Je chyba Evropské komise, že to nepředpokládala. Nyní se tak dostala do defenzivní pozice, kdy Británie svůj vakcinační úspěch vykládá jako důsledek brexitu. A skutečně se dá očekávat, že to euroskeptici budou zcela pochopitelně a legitimně předkládat Evropské komisi jako neúspěch Evropské unie. Otázka ale je, zda a jak bude tento argument fungovat i v době, kdy – jak to teď vypadá – začnou vakcíny přicházet v masovém měřítku a kdy se Evropa nejspíš brzy zařadí mezi ty úspěšné.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama