PODCAST: Vy jste ale liška podšitá, pane Typlte!

12. října 2021

Post Image

PODCAST: Vy jste ale liška podšitá, pane Typlte!

Play icon
70 minut
Lubomír Typlt je český textař a malíř.

archiv

Bohatou podzimní sklizeň zažívá malíř a textař Lubomír Typlt, který mimo jiné kdysi zdědil barvy po Jiřím Načeradském a stál u zrodu českého hip hopu. V šestačtyřiceti letech se mu před pár dny narodilo třetí dítě (první dcera), velkou výstavu jménem Tančící pentagon má na zámku v Hluboké, a s kapelou WWW vydává konečně taky na vinylu patnáct let staré, přelomové album jménem Neurobeat.

V podcastu Reportéra vzpomíná na devadesátá léta, kdy ještě v hiphopových WWW hrával na trubku a dělal beatbox: „Tu kapelu jsme založili s Ondřejem Anděrou coby studenti grafické Hollarky. Já tehdy před třiceti lety poslouchal Laibach, on Beastie Boys, navzájem jsme se inspirovali, potom zažili pár euforických vyprodaných Roxy a podobně, ale koncem devadesátek jsme se málem nadobro rozpadli.“

Nevědomky za to tehdy mohl slavný hudebník a producent Ivan Král. „Stálo o nás komerční vydavatelství, které Ivana vyzvalo, aby nám udělal první desku. A on to sice myslel dobře, ale rozhodl se překopat naši muziku, udělat ji až moc krásnou, sladkou, kytarovou, a z toho jsme raději vycouvali a několik dalších let hybernovali.“

Protože jsou ale Lubomír Typlt s raperem Ondřejem Anděrou (známým pod přezdívkou Sifon) životní přátelé, roku 2006 desku přece jen natočili, ačkoli spíš jen tak sami pro sebe – nazvali ji Neurobeat. „Ta hudba zněla jinak, než byli lidé zvyklí, tak nás ani moc nepřekvapilo, že ji nikdo nechce vydat, ale nakonec se některým lidem líbila natolik, že kvůli ní dokonce založili úplně nové vydavatelství jménem Bigg Boss – jsme první položkou v jejich katalogu.“

V podcastu Typlt podrobně vypráví taky o své malířské kariéře a o tom, proč byl do pětatřiceti let bez peněz, zato dnes patří mezi nejlépe prodávané české výtvarníky.

Jedlíci kukuřice v trávě

Lubomír Typlt

Vůbec se nedovede podbízet, dokonce by obraz neprodal člověku, jemuž nevěří upřímný zájem, a tahle povaha znamenala dlouho život skromný, dokonce v dluzích: „Pořád jsem ale věřil tomu, že maluju něco originálního, hodnotného a že si toho jednou někdo všimne, což osvobozovalo.“

Dlouze a hezky hovoří Typlt o svých učitelích, hlavně Jiřím Šalamounovi a Jiřím Načeradském. „Ten když byl v nemocnici a řekli mu, že má před sebou týden života, rozhodl se mi věnovat svoje barvy, což vnímám jako obrovskou poctu. Určitě věděl, že si těch barev budu vážit, měli jsme hezký vztah. Vzpomínám třeba, jak jsem jednou potřeboval doplnit nějaké známky do indexu, který zel prázdnotou, drze jsem si mu o ně řekl, a Načeradský se bavil: Vy jste ale liška podšitá, pane Typlte! A napsal mi je tam, protože věděl, že malbu nestuduju jen u něj, ale zároveň dost tvrdě taky v německém Düsseldorfu…“

Více než hodinový podcast s Lubomírem Typltem si poslechněte přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.

Podpořte Reportér sdílením článku