Základ státu

Názory

"Toto číslo Reportéra je plné rodinných příběhů," píše se v editorialu vydání, které vychází v dubnu 2021.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Prakticky každá rodina má své výrazné postavy i tiché členy, tahouny i odpadlíky, vtipálky i morouse. Téměř všichni v širším příbuzenstvu najdeme nějakého hrdinu, syčáka či podivína. Do té poslední kategorie například u nás spadal vzdálený prastrýc, který chodil hlasitě štkát do první řady na veškeré rodinné pohřby, aniž by musel zesnulého a jeho nejbližší vůbec osobně znát.

V rodinných kruzích sdílíme krásné příběhy i odstrašující příklady, máme své tradice a železné zvyky. Spolu s partnerem si proto často bereme do vztahu i detailní recept na „zaručeně nejlepší“ bramborový salát nebo svíčkovou.

V dětství rodinu zpravidla milujeme a ctíme, v pubertě ji většinou aspoň trochu nesnášíme. Abychom si pak ve věku dospělém mohli vybrat, zda budeme blízkou, či vzdálenou součástí původní rodiny, a také abychom absolvovali jeden až x pokusů o vytvoření rodiny vlastní, která prý má být základem státu.

Toto číslo Reportéra je plné rodinných příběhů. Patří k nim dva bratři, kteří ač stále ještě mladí, vedou dvě špičková medicínská pracoviště ve velmi náročných oborech. Je tu i příběh rodinné továrny, která zažila rozjezd za první republiky, smrt zakladatele při Pražském povstání, znovuzrození i konfiskaci, národní správu i vyhazov syna původní majitelky po sametové revoluci, aby nakonec po privatizaci došla až do rukou třetí vlastnické generace. Jsou tu příběhy dalších rodinných firem i mezigeneračních vztahů. Nechybí ani takřka románová historie z období protektorátu, kdy německá rodina oznámila příbuzným českých odbojářů, že jejich děti, po nichž se slehla zem, jsou u ní, což následně přerostlo v trvalé poválečné přátelství.

Rodiny v posledním roce procházejí řadou zkoušek. Část příbuzných se nemůže vídat, protože by to bylo příliš velké zdravotní riziko. Užší rodiny spolu zase často tráví téměř veškerý čas při práci a výuce na dálku. Ale i když se málo vídáme nebo si naopak občas lezeme na nervy, pořád je rodina místem, kde nejčastěji nalezneme podporu, pomoc a porozumění.

Mějme své rodiny v lásce a úctě a nenechme si je rozbíjet spory ani hádkami, tím méně hádkami o politice. Rošády po lince Vojtěch–Prymula–Blatný–Arenberger ani další podobné taškařice za pokažené vztahy s blízkými rozhodně nestojí.

 

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám i všem blízkým hodně zdraví, štěstí a nadhledu. A také příjemné čtení.

 

P. S.: Příští číslo vychází v pondělí 10. května.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama