Koho vlastně volí Bart Simpson

Report

Chcete se dozvědět více o amerických prezidentech, politice a společnosti, ale bez vzrušených debat a urážek? Možná překvapivou možností je sledovat kultovní animovaný seriál Simpsonovi. Ten se totiž za třiatřicet let své existence politice rozhodně nevyhýbal. Dělá si legraci z mnoha prezidentů, ukazuje pravou tvář Ameriky – a tak trochu předpověděl nástup Donalda Trumpa.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v roce 2016 bylo pro mnohé překvapením; kdo ovšem pečlivě sledoval kultovní seriál Simpsonovi o americké rodince z městečka Springfield, věděl, že se to stát může. Tedy s nadsázkou řečeno.

V díle nazvaném „Bart to the future“ (v češtině Nebárt se budoucnosti, série 11, epizoda 17) nahlíží malý Bart v indiánském kasinu do budoucích let a zjistí, že jeho sestra Líza Simpsonová se stala prezidentkou beznadějně zadlužených Spojených států. V oválné pracovně Bílého domu zkroušeně sděluje spolupracovníkům: „Jak víte, zdědili jsme značný deficit po prezidentu Trumpovi.“ Ona věta vlastně byla prorocká: během působení Donalda Trumpa v Bílém domě od roku 2017 stoupl dluh federální vlády o více než dva biliony dolarů. A to ještě koncem března schválil americký Kongres záchranný balíček pro americkou ekonomiku tvrdě postiženou koronavirem v hodnotě dalších dvou bilionů dolarů.

Trump se v Simpsonových objevoval už dříve, ještě v dobách, kdy byl podnikatelem v realitách a postavou showbyznysu. „Donald Trump, kterého jsme tehdy měli na mysli, byl jakousi milou, zábavnou postavičkou, jež v sobě nemá temnotu, kterou v něm vidím dnes,“ uvedl v časopise The Hollywood Reporter scenárista Simpsonových Dan Greaney.

Od Trumpova zvolení už se mu v Simpsonech vysmívají: například v epizodě Klobouk plný viny (S 28, E 15) se tweetující prezident Trump promění v Lízině představě v oranžovou figurku trolla. Simpsoni si ovšem dělali legraci také z mnoha Trumpových předchůdců. Kořeny seriálu vedou až do éry prezidenta Ronalda Reagana v osmdesátých letech. První krátké animované skeče se objevily už v show Tracey Ullman; Simpsonovi jsou tak s námi od dubna 1987, tedy 33 let.

Za tu dobu zažili Homer, jeho žena Marge, jeho děti, dědeček a další postavy městečka Springfield několik prezidentů USA – a za tu dobu se taky ohromně změnila Amerika stejně jako seriál samotný. Mnozí jeho fanoušci, ale také třeba čísla sledovanosti naznačují, že spíše k horšímu: stále však platí, že Simpsonovi jsou kultovní show s dopadem na miliardy lidí po celé planetě. Jde o mimořádně úspěšný vývozní artikl, s nímž se dostal do světa i životní styl běžných Američanů – dům, tři děti, dvě auta, kočka, pes a věčný nedostatek peněz.

Co je ale důležitější, Simpsonovi nám dlouhá léta umožňovali vidět Ameriku takovou, jaká je. Navíc bez obalu, ale s nadhledem. Pryč byly kulturní války, slepá nenávist vůči autoritám či snaha o veřejné hanobení názorového oponenta. Věci, které jsou pro dnešní Ameriku často bohužel běžné. A to, jak v Simpsonech vypadají prezidenti a americká politika, může mít z jistého pohledu větší vypovídací hodnotu než mnohé články komentátorů.

 

 

Zpít se do němoty

Úřad amerického prezidenta, tak jak ho známe dnes, je produktem dlouhého vývoje. Tvůrci americké ústavy, „otcové zakladatelé“, jak se jim říká, nepočítali s tím, že šéf americké exekutivy bude nejsilnějším mužem ve státě, nedej bože na světě. Ostatně proč taky, když se Američané v té době čerstvě osvobodili od tyranie britského krále? K čemu by jim bylo jednoho monarchu nahradit dalším, byť demokraticky voleným? Dějiny však měly s americkým národem jiné plány.

První vychýlení moci směrem k centralizaci státu a více pravomocí pro federální vládu přišlo po občanské válce, kdy rekonstrukci podrobeného Jihu šéfoval prezident, bývalý generál Severu, Ulysses S. Grant; známý mimo jiné svou láskou k pití. I on se v seriálu mihl. Když ve Springfieldu rekonstruují občanskou válku, generála Granta v ní hraje Homerův věrný hospodský kumpán Barney a zpije se na bojišti do němoty. Mimochodem, už zde můžete vypozorovat trend, který je pro Simpsonovy typický. Neútočný humor postavený na stereotypním vyobrazení téměř jakékoliv myslitelné autority, včetně hlavy státu. Takový South Park bez vulgarit, pokud znáte dostatečně dobře americké reálie.

Když se přitom ze Simpsonových stal v roce 1989 plnohodnotný seriál, spolutvůrce seriálu James L. Brooks si při vyjednávání o smlouvě s Fox Network vynutil neobvyklou doložku, která stanici zabraňovala jakýmkoliv způsobem zasahovat do obsahu pořadu. Dokázal to jen díky tomu, že Fox byla tehdy malá začínající společnost – dnes se o podobné, dodnes platné doložce může mnohým tvůrcům jen zdát. Simpsonovi jí využívají i směrem ke svým chlebodárcům k Foxu. Nejprve si z firmy dělali legraci, že je chudá; nyní se často a s chutí strefují do skutečnosti, že Fox je už léta nepokrytě republikánskou stanicí.

 

Starosta jako Ted Kennedy

Americká politická historie, v jejímž průběhu rostla úloha amerického prezidenta, se v Simpsonech objevuje i na dalších místech. Posilování moci federální vlády pokračovalo sérií zásahů do ekonomiky, které měly pomoci v časech velké hospodářské krize; takzvaným Novým údělem prezidenta Franklina Delano Roosevelta. Onen politik se stal člověkem s prvním číslem sociálního zabezpečení garantujícího důchod ve stáří – v Simpsonech má ovšem číslo dvě starý pan Burns, majitel springfieldské jaderné elektrárny.

Simpsonovi popisují též další jevy americké politiky. Starosta Sprinfieldu Joe Quimby je typickým případem zkorumpovaného politika, který udělá všechno pro to, aby se udržel u moci. Jako předloha této postavě posloužil senátor z Massachusetts Ted Kennedy ze známé americké politické dynastie, jenž ve svém úřadě setrval téměř 47 let – až do své smrti v roce 2009. Starosta Quimby má v americké verzi seriálu bostonský přízvuk (Boston je hlavním městem Massachusetts) a stejně jako mužští příslušníci rodu Kennedyů spojených s demokratickou stranou je i on nenapravitelný sukničkář. Zároveň také s chutí řeší problémy penězi a neštítí se úplatků.

Navzdory své inspiraci v rodu Kennedyů je však Quimby v seriálu dlouho nadstranickou postavou, která si dělá legraci z obou velkých amerických politických stran (teprve v pozdějších epizodách vyjde najevo, že je ve skutečnosti taky demokrat). A když už jsme u demokratů a republikánů, v Simpsonových jsou vyobrazeni vskutku pozoruhodně. Tamější pobočka republikánské strany sídlí na strašidelném hradě a jejími členy jsou všichni nechutně bohatí obyvatelé města, záporáci seriálu a hrabě Dracula: vede je přestárly mizantrop a miliardář, již zmíněný Montgomery Burns.

Oproti tomu demokraté se scházejí v obchodu specializovaném na organické potraviny Trader Earth’s, členem strany ve Springfieldu jsou místní gayové či Homerova švagrová Patty. V díle Bart dostane slona (S 5, E 17) proběhne zdivočelý slon skrze shromáždění republikánů a demokratů. U republikánů visí transparenty s nápisy: „Chceme to, co je nejhorší pro všechny“ a „Jsme prostě zlí“. Demokraté zase mají na stěnách slogany: „Nenávidíme život a sami sebe“ a „Neumíme vládnout“.

V obou případech se to vlastně zdá trefné.

 

Mizernej prezident

Jak už bylo naznačeno výše, Simpsonovi za dobu svého vysílání přežili šest různých amerických prezidentů a vypořádali se s nimi po svém.

Zajímavé je ztvárnění Jimmyho Cartera, nejstaršího žijícího bývalého prezidenta USA a posledního státníka, který dokázal v sedmdesátých letech mobilizovat voličskou koalici Nového údělu, na níž kdysi svůj úspěch postavil F. D. Roosevelt. V úřadě však strávil jen čtyři roky, druhé volby prohrál kvůli ekonomické krizi a islamistické revoluci v Íránu, v jejímž průběhu radikálové obsadili tamní americkou ambasádu a zaměstnance vzali jako rukojmí. Carter je proto dodnes považován za jednoho z nejméně úspěšných amerických prezidentů v historii.

V Simpsonech byla Carterovou fanynkou máma Marge Simpsonová, dokonce ho dvakrát volila; Líze však přizná, že se za to dnes stydí. Když je ve městě odhalena Carterova socha a rozzuřený dav ho nazve největším monstrem v dějinách a začne protestovat proti plýtvání penězi daňových poplatníků, nechtěný monument nakonec chvatně přemění na sochu Marge Simpsonové: a to tak, že jí na Carterovu hlavu přidělají její legendární věžovitý drdol poté, co se Marge vrátí z vězení, kam byla nespravedlivě poslána za krádež bourbonu.

Ušetřen posměchu nezůstal ani nedávno zesnulý prezident George Bush starší. Simpsonovi mu v roce 1996 přichystali díl Dva zlí sousedé (S 7, E 13). Tvůrci seriálu se k tomuto kroku rozhodli pravděpodobně kvůli tomu, že Bushova manželka Barbara v roce 1990 v interview pro časopis People označila Simpsonovy za „nejhloupější věc“, kterou kdy viděla. V epizodě, která je parodií na film Dennis – postrach okolí, představuje Bush starší nerudného souseda Wilsona, Bart je pak vlastně spratkem Dennisem. Bývalý prezident se kvůli Bartovým vylomeninám dostane do nelítostné bitky s Homerem; v téže době ho chce přitom v jeho novém domě navštívit starý známý – sovětský vůdce Michail Gorbačov. Nakonec jsou Bushovi nuceni se z města odstěhovat a místo nich se novým sousedem Simpsonových stane exprezident Gerald Ford, který má – stejně jako Homer a na rozdíl od Bushe – rád pivo a fotbal.

Největší „sodu“ ovšem v seriálu v průběhu let pravidelně dostával Bill Clinton. Prezident, jemuž kritici vyčítali především špatné charakterové vlastnosti. Clinton na první pohled působí v seriálu v kontrastu se starým a nerudným Bushem coby veselý a zábavný chlapík z nové doby po konci studené války. Avšak poté, co v epizodě Bart v sedle (S 11, E 13) prezident zvrátí výsledky soutěže školních kapel, poradí Líze: „Díky, že jsi naučila všechny děti cennou lekci. Když něco není po tvém, stěžuj si tak dlouho, dokud se tvoje sny nesplní.“

„To je teda pěkně mizerná rada,“ komentuje to máma Marge.

„A já jsem pěkně mizernej prezident,“ odvětí Clinton.

 

Homer a Trump

Fanoušci Simpsonových i publicisté dlouho diskutují o politických preferencích jednotlivých členů rodiny Simpsonových. I když jsou součástí nižší bělošské střední třídy, jejich názory nejsou jednolité.

Jak už bylo zmíněno, Marge volila demokrata Jimmyho Cartera. Co se týče Lízy Simpsonové, ta byla na obrazovkách televizorů po celém světě dětskou klimatickou aktivistkou v době, kdy se Greta Thunbergová ještě ani nenarodila. Líza byla také jediná, kdo si koupil knihu Clintonova viceprezidenta Ala Gora o globálním oteplování. Nikoho tak zřejmě nepřekvapí, že Líza je vášnivou podporovatelkou demokratické strany; v nadcházejících volbách by volila pravděpodobného vyzyvatele Donalda Trumpa – Joea Bidena. Obzvláště když si Lízin blog o organickém zemědělství v seriálu četla první dáma Michelle Obamová: v dílu První meta dobyta (seriál 21, E 15) dokonce přiletěla za Lízou přímo do springfieldské školy, aby ji podpořila nebát se být nadále jedničkářkou.

Dědu Abe Simpsona lze v jedné epizodě spatřit s transparentem I still like Ike (Pořád mám rád Ikea) narážejícím na přezdívku prezidenta Dwighta Eisenhowera, jenž vládl v padesátých letech, bývá označován za nadstranického prezidenta a část starších bílých Američanů považuje jeho éru za zlaté období. Co se týče blížících se voleb, děda Simpson často zapomíná a mluví z cesty; možná by se mu tedy líbil Joe Biden, známý přeřeky a výpadky paměti. Jinak je ovšem děda Abe srdcem zjevný konzervativní republikán.

Ohledně politické orientace Homera Simpsona panují spory: autor článku se však kloní k tomu, že hlava rodiny by byla nejspíše voličem Donalda Trumpa. Například když Homer kandiduje na místo springfieldského komisaře pro hygienu v epizodě Kam s odpadem (S 9, E 22), svým populismem v lecčems připomíná právě úřadujícího amerického prezidenta. Ještě více indicií pak pozorný divák nalezne v dílu Otázky Homera Simpsona (S 23, E 10). Tam si Homer coby moderátor vlastní pochybné televizní show namísto červené čepice – kterou nosí Trumpovi příznivci – nasazuje spolu se svými fanoušky na hlavu talíř a přímo pomáhá republikánům. Na konci epizody ho však Líza přesvědčí, že to, co dělal, bylo špatné.

Na Trumpovi by ovšem Homerovi také patrně vadilo, že nynější prezident je přísný abstinent a že opakovaně vyzýval k bojkotu ligy amerického fotbalu NFL, kterou Homer miluje.

Největší záhada kolem politických preferencí obklopuje Barta Simpsona. Po více než tři desítky let na televizních obrazovkách se politicky jasně nevyprofiloval. Celá jedna epizoda (S23, E2) je sice věnována tomu, jak moc obdivuje prezidenta Theodora Roosevelta z počátku dvacátého století, ale Bartova náklonnost je zjevně nepolitická: Teddy byl v jeho očích prostě „super chlap“. Lze tak říci, že Bart by k volbám asi nešel. Maximálně by snad v demokratických prezidentských primárkách volil Peta Buttigiege – ovšem jen kvůli Bartově zálibě ve sprosťárnách, protože příjmení tohoto politika obsahuje slovo butt (zadnice).

Ať už je to jakkoli, Simpsonovi mimo jiné ukazují, že politické názory v rodině nemusí být jednotné. A že se dá žít pod jednou střechou v domácnosti s někým, kdo má naprosto jiné politické smýšlení než vy. Taková tolerance je však bohužel za oceánem, stejně jako u nás, stále vzácnějším úkazem.

 

Autor je publicista, píše pro server Echo24.cz.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama