876 000 hodin. Cestovatel Miroslav Zikmund slaví sté narozeniny

Lidé

„Život = přesný součet náhod“ je heslo slavného cestovatele Miroslava Zikmunda. Muž, jenž vytvořil s Jiřím Hanzelkou legendární dvojici světoběžníků, se narodil 14. února 1919. Tedy před sto lety či, chcete-li, zhruba před 876 000 hodinami. Za tu dobu projel Miroslav Zikmund svět křížem krážem. A na výpravy – jak si můžeme připomenout u příležitosti jeho stých narozenin – se vydával v dobách, kdy cestování nebylo ani náhodou tak masovou záležitostí jako dnes.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

I největší optimista, který znal onu věštbu, musel 14. února 2004 – kdy Miroslav Zikmund oslavoval pětaosmdesát – znejistět. „Potential Age 85“, stálo v částečném anglickém překladu obsáhlého horoskopu vyrytého v sinhálštině do palmového listu. Vypracoval ho slavný cejlonský astrolog v roce 1969; tehdy padesátiletému Miroslavu Zikmundovi připadalo, že má do roku 2004 ještě moře času, celých pětatřicet let.

Astrolog z ostrova, který Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka nazvali při své návštěvě „rájem bez andělů“, se prý v mnohém nemýlil. Avšak co se týče věku, v tom se spletl řádně. Ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, se už naplňuje století Miroslava Zikmunda, který, jak sám říká, byl počat ještě za rakousko-uherské monarchie, v jejích posledních měsících. 

Miroslav Zikmund se totiž narodil 14. února 1919 v Plzni. Podle svých slov je sice křtěn Prazdrojem, ale volbou se stal Moravanem: od roku 1953 žije ve Zlíně. 

 

Dá-li Bůh

Jeho heslem je „Život = přesný součet náhod“. Jedna velká náhoda ostatně stála i na samém počátku: to když se na schodech před zápisem na ekonomickou školu v roce 1938 setkali dva budoucí komerční inženýři – Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund. Slovo dalo slovo a brzy začali spřádat společné plány na cestu kolem světa. Skutečně se na ni vydali – 22. dubna 1947 dnes už legendární limuzínou Tatra 87 přes válkou rozbité Německo a Francii do Afriky.

H+Z se na první výpravu důkladně připravovali, byť fotografovat a zejména zacházet s profesionální filmovou technikou se učili teprve na cestě. Stali se reprezentanty československých firem, vezli s sebou i psací stroje a ve volných chvílích na nich vyťukávali svoje první reportáže. Posílali je do Československého rozhlasu, kde jim propůjčili hlas Karel Pech a Jaromír Spal. 

Cestovatelé zprvu ani netušili, jak mimořádně jsou jejich texty u posluchačů oblíbené; zejména po tom, kdy spadla železná opona. Mimochodem, v únoru 1948, v době komunistického převratu, dobývali Hanzelka se Zikmundem africké Kilimandžáro. To už za sebou měli třeba nocování na vrcholu Cheopsovy pyramidy. A také další osudovou náhodu založenou ovšem na něčem, co podle jejich přesvědčení náhoda nebyla. Zřejmě jim někdo úmyslně poškodil brzdové hadičky; to mělo za následek dramatickou nehodu. 

Od té doby užívá Miroslav Zikmund termín „inšálláh“. Když se jich totiž jeden domorodec ptal, kam mají namířeno, mladíci tehdy sebevědomě odpověděli, že pozítří budou v Alexandrii. A onen moudrý muž tehdy podmínil jejich tvrzení právě slovy „inšalláh“, „dá-li Bůh!“. Nazítří přišla zmíněná nehoda, kterou Jiří Hanzelka s Miroslavem Zikmundem jen jakoby zázrakem přežili, a vše pak bylo jinak… Na náhradní Tatru čekali v Egyptě tři měsíce.

 

Štěstěna při obou cestovatelích stála i při bloudění Núbijskou pouští a potom ještě mnohokrát. Při první více než tříleté cestě po Africe a Jižní a Střední Americe navštívili osmačtyřicet zemí. Do vlasti se vrátili z Mexika, a protože v Praze obývali malou garsonku v Římské ulici, kam by se se všemi dovezenými materiály nevešli, našli útočiště na zámku Svazu československých spisovatelů na Dobříši, kde bezmála rok psali svoje první knihy. 

A tehdy se odehrála historka, která po skoro sedmi desetiletích potvrzuje motto Miroslava Zikmunda o životě jako přesném součtu náhod. Svým způsobem se uzavírá kruh. Když komunistický režim likvidoval knihovnu rodiny Colloredo-Mansfeldů, zachránil Miroslav Zikmund několik nejvzácnějších svazků před zničením. Teď, v lednu 2019, je vyhledal ve své knihovně na Nivách ve Zlíně a sám byl překvapen, že to bylo celkem šestatřicet knih. Všechny ze začátku minulého století. Symbolicky se v den stých narozenin Miroslava Zikmunda vrátí v Dobříši současnému majiteli tamního zámku Jeromu Colloredo-Mansfeldovi, jenž zas na oplátku nabídl cestovateli čestné členství v rakouském fanklubu aut Tatra. S touto značkou se ostatně H+Z (tehdy už v roli celebrit, ačkoliv se tomu tak tenkrát ještě neříkalo…) vydali i na druhou cestu do Asie a Oceánie. 

Výprava trvala celkem pět a půl roku. Posádku dvou Tater 805 tvořili kromě Hanzelky a Zikmunda lékař Robert Vít, kterého později vystřídal Josef Koryta, a mechanik Oldřich Chalupa, alternovaný časem Miroslavem Dryákem. Putovali mimo jiné po Blízkém východě, Rusku, Indii, Indonésii, Nové Guineji, Japonsku… Obrácený půlměsíc, Tisíc a dvě noci nebo Světadíl pod Himálajem, to jsou namátkou některé tituly z osmi knih, které při cestě vznikly. Po návratu 11. listopadu 1964 vítalo dvojici cestovatelů zcela zaplněné Staroměstské náměstí v Praze.

Vysněná Austrálie jim zůstala kvůli administrativnímu nedorozumění odepřena, a tak ji Miroslav Zikmund – už bez svého celoživotního souputníka – navštívil dvakrát teprve v devadesátých letech. Jiřímu Hanzelkovi už tehdy nesloužilo zdraví. Zemřel 15. února 2003, den po Zikmundových čtyřiaosmdesátých narozeninách. Miroslav pak říkal, že mu kamarád nechtěl zkazit oslavu, a tak odchod o den oddálil. Dodnes ale s ním prý spoustu věcí v duchu probírá.

Zlom v jejich kariérách znamenaly takzvané zvláštní zprávy z druhé cesty, především ta čtvrtá o situaci v tehdejším Sovětském svazu, kterou proti sobě popudili komunistický režim. Aktivně se angažovali v pražském jaru roku 1968, vystupovali proti „bratrské“ okupaci. Svobodný vysílač Gottwaldov – jak vzpomínal člen jeho redakčního týmu Karel Pavlištík – odvysílal 21. srpna do celého světa rusky, francouzsky a anglicky výzvu Miroslava Zikmunda Jevgeniji Jevtušenkovi k protestu. Básník v reakci napsal slavnou poemu Tanky se valí Prahou. Není divu, že po normalizaci byli oba muži persony non grata. To vše korunoval později Jiří Hanzelka podpisem Charty 77. Dvacet let bezvýsledně hledali práci, jejich knihy byly zakázány a cenzoři se marně snažili jejich jména vymazat z kolektivní paměti. Jiří Hanzelka nějaký čas „zahradničil“ na Petříně…

Svoje dobrodružství zdokumentovali Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund v knihách (kterých se celkem prodalo přes šest a půl milionu výtisků v jedenácti jazycích), čtyřech celovečerních filmech, bezpočtu dokumentárních snímků a sedmi stovkách rozhlasových reportáží. O bohatý archiv H+Z dnes pečuje Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně a o jejich odkaz tamní Klub H+Z.

Je to úděl dvojic, že si je lidé často pletou, zaměňují. Když před časem dostaly děti v první třídě za úkol je nakreslit, jedna ze školaček namalovala Hanzelku jako holčičku, Zikmunda jako chlapečka. A právě onen „chlapeček“ teď slaví narozeniny… sečteno a podtrženo, 

14. února to bude přibližně 36 500 dní nebo, chcete-li, 876 000 hodin mimořádně naplněného života. 

Toto datum bude připomínat i filatelistická lahůdka – známka vydaná Českou poštou ke sto letům Miroslava Zikmunda.  A také nově založená tradice udílení Cen Hanzelky a Zikmunda za cestopis roku.

 

Autor je moderátorem Radiožurnálu Českého rozhlasu, spoluautor knihy Století Miroslava Zikmunda.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama