Nesmysly o odbornících

Post Image

Nesmysly o odbornících

Play icon
5 minut
Demonstrace na Letné. Listopad 2019

foto Profimedia.cz

Nenechte si nakukat, že o věcech veřejných mají rozhodovat jen jacísi politici-odborníci, které si jednou za čtyři roky zvolíte. A že proti nim nemáte právo demonstrovat.

Slyšíme to v různých podobách. Jednou je to Babišův „stát řízený jako firma“, podruhé Klausovo „platí výsledky voleb“, potřetí Zemanovo „nebudou rozhodovat ti, kdo nic nedokázali“. Vládnout mají politici, současně odborníci, kteří se k moci dostali volbami – a v žádném případě nemají lidé právo proti nim v době mezi volbami demonstrovat a vyjadřovat svůj názor.

Přitom zvolení vládci bývají často dost trapní, jako by to ani „odborníci“ nebyli, leda jen odborníci v získávání hlasů voličů. A politické strany obvykle považují za vládnutí boj o zlepšení vlastních pozic pro příští volby, který se projevuje podrážením pozic konkurence. Té ubrat, sobě přidat, je přirozená vládní idea každé strany a rozhodující politická odbornost. Výsledkům pak nedominují užitečné a překvapivé nápady, nýbrž vymýšlení nových a nových forem korupce voličů za jejich peníze. Vychází se z reálné ideje, že voliči jsou blbci.

Demokratické teorie věří, že volič je inteligentní, vzdělaný a svéprávný, že hájí obecné zájmy, nikoliv vlastní sobectví. Ale ve skutečnosti politici, kteří hledají obecně správné zájmy, obvykle nepochodí. Úspěch má, kdo sází na sobectví a předsudky. Ti si pak říkají, my jsme odborníci, nechte nás na pokoji.

Nyní nám vládnou dva odborníci dost svérázní. Cílem Babiše je udržet řeku dotací do Agrofertu a odvrátit hrozící kriminál. Zemanův cíl je duchovnější. Chce přesvědčit, že je geniální a neomylný. Pohrdá lidmi, ti nic nedokázali. Sám má větší IQ než každý. Oba doporučují a chválí teorii „odborníků“ v čele státu, protože se za ně považují.

Velkými neodborníky jsou pak mnozí voliči. Nikdo je nevyučuje umění, jak se v politice vyznat, jaké finty se používají a jak dešifrovat, co politici vlastně říkají ve svých slibech a dělají v praxi. Když chcete řídit auto nebo vlak, stát se hasičem nebo taxikářem, jste podrobeni složitému školení, jak to v těch řemeslech chodí, a zkouškám, jestli jste to pochopil. Teprve pak dostanete patřičné povolení. Voličem je každý hned, i když třeba nerozezná Rusko od Anglie. Neexistuje výchova k demokratické zručnosti či podle jakých znaků rozpoznáme populismus. Neučí se truchlivé dějiny politiky. Málokdo rozezná, co je demokratické a co ne. Voliči jsou vesměs naivní a důvěřiví jak děti.

Podpořte Reportér sdílením článku