Nauč se, synečku, hospodařit…

Byznys

Řada českých domácností má problémy s udržením kontroly nad rodinnými financemi. Třetinu by přivedla do problémů už jen rozbitá pračka. Banky a další instituce se proto snaží o zvýšení finanční gramotnosti populace. Začínají u dětí na základní škole – a zdá se, že to funguje.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Padesát procent dětí na druhém stupni základní školy už má vlastní zkušenost s dluhy. A dvacet procent se dostalo do situace, kdy mělo problém půjčené peníze vrátit. Když to slyším poprvé, musím se Davida Hubáčka, manažera programu České spořitelny Abeceda peněz, zeptat ještě jednou, zda jsem mu správně rozuměl. Ujistí mne, že ano.

„Nejde přitom o to, že by si jen jako půjčily od maminky a ta jim pak vracení odpustila. Jsou to peníze vypůjčené od spolužáků, kamarádů, kteří očekávají, že dostanou půjčenou sumu zpět. V tomto směru lze říci, že se zkušenosti se stresovou finanční situací objevují překvapivě brzy,“ doplňuje David Hubáček.

V případě dětských dluhů se většinou nejedná o problémy, které by se nedaly s pomocí rodičů zvládnout. U dospělých už bývá situace vážnější. Statisíce lidí nezvládají své hospodaření, přeceňují finanční možnosti, berou si nevýhodné půjčky a ocitají se ve finančním stresu – či přímo v dluhové pasti a v exekucích.

Finanční těžkosti se z logiky věci týkají nejčastěji lidí s nižšími příjmy, ale i velmi slušně placení lidé občas dělají ve svém hospodaření rozhodnutí, která jim následně způsobují velké potíže. „Pořád jenom pracuju, dřu se, tak snad si můžu taky trochu dopřát, ať z toho života něco mám,“ popisuje Hubáčkova kolegyně Lenka Mužíčková typický styl uvažování, který předchází pořízení příliš nákladné dovolené nebo třeba auta, jež je nad možnosti svého nabyvatele. Výjimkou nejsou ani případy podnikatelů či špičkových manažerů, kteří nedovedou adekvátně zareagovat na pokles dosavadních příjmů, případně se jej stydí před rodinou a okolím přiznat, a tak se i jim vlastní hospodaření vymkne z rukou.

Nedostatečná schopnost řídit vlastní ekonomickou situaci snižuje kvalitu života konkrétních jedinců a domácností, ale v důsledku zatěžuje i banky, zaměstnavatele, systém sociálního zabezpečení, justici a podobně.

 

Nevydat se z posledního

Ministerstvo financí, bankovní domy a další instituce se proto již léta snaží veřejně působit v oblasti takzvané finanční gramotnosti. Co tento poněkud odtažitý pojem obnáší? „Podle definice je finanční gramotnost souhrn znalostí a postojů nezbytných k dosažení finanční prosperity prostřednictvím zodpovědného rozhodování. Tato teoretická definice poměrně dobře odráží skutečnost, že ve finanční gramotnosti nejde jen o znalosti, ale také o schopnost je aplikovat v praxi – a zejména to pak v každodenním životě skutečně činit,“ říká Helena Brychová, vedoucí finančních projektů České bankovní asociace. Zdůrazňuje, že to, jak s penězi nakládáme, nebývá často ovlivněno rozumem a vědomostmi, ale úplně jinými faktory: pocity, okolím, momentálními náladami a podobně.

 

Jak se tedy pozná finančně gramotný člověk? „Z mého pohledu je úplně jedno, jestli rozumí tomu, jak se počítají úroky, nebo co znamená zkratka RPSN. Finančně gramotný člověk je takový, který dovede ve správné chvíli dělat správná rozhodnutí,“ říká David Hubáček. „Představte si, že budu dlouho toužit po chalupě, mám našetřený milion korun a najdu krásnou chalupu, která stojí právě ten milion. Člověk, který není dostatečně finančně gramotný, si ji pořídí, i když se vydá do poslední koruny. Vůbec ho přitom nenapadne, že ta chalupa asi bude potřebovat pojistit, že by měl mít rezervu na opravy, že ho budou něco stát cesty nebo že možná bude potřebovat jiné auto, protože tam není dobrá přístupová cesta, a podobně. Takové dodatečné náklady ho pak mohou dostat do finanční nepohody, případně ho donutí chalupu zase prodat. Finančně gramotný člověk dovede uvažovat v širších konsekvencích, ví, co si může a co nemůže dovolit. Tak by se podle mého dala finanční gramotnost ukázat na jednom konkrétním případu,“ říká Hubáček.

 

Česko lehce zaostává

Mezinárodní srovnání finančních kompetencí dospělé populace jsou prováděna organizací OECD, což je sdružení 36 vyspělých ekonomických zemí, kam od konce roku 1995 patří i Česká republika. U nás agendu spojenou s organizací těchto průzkumů zajišťuje ministerstvo financí, které také zveřejňuje výsledné reporty. Zpravidla jsou však k dispozici s poměrně velkým časovým odstupem od doby, kdy je průzkum realizován.

„Poslední data, která byla zveřejněna v roce 2016, ukázala, že v celkovém hodnocení všech tří základních ukazatelů, tedy znalostí, postojů a chování uplatňovaného v praxi, by Česká republika patřila k zemím zařazeným do spodní poloviny seznamu. Rozdíly v dosažených celkových výsledcích jednotlivých zemí však nejsou nijak výrazné, takže ze samotného umístění nemá smysl činit dalekosáhlé závěry. Za zmínku ovšem stojí, že právě uplatňování chování v praxi je pro Čechy tím nejproblematičtějším aspektem,“ popisuje Helena Brychová. Zdá se, že i po sto letech od vzniku Československé republiky je stále aktuální strofa z oblíbené písně prvního prezidenta T. G. Masaryka Ach synku, synku: „nauč se, synečku, hospodařit…“

Zodpovědnější přístup k financím by podle Heleny Brychové lidem umožnil vyhnout se stresovým situacím, které je mohou zavést k neuváženým půjčkám či jinému unáhlenému chování.

 

Příliš malé rezervy

Častým problémem jsou v našem případě nedostatečné rezervy. Třetina českých domácností podle Českého statistického úřadu uvádí, že by si nedokázala poradit s nečekaným výdajem ve výši deseti tisíc korun. Pokud se v takové domácnosti rozbije například pračka, znamená to pro rodinu vážný finanční problém. V případě domácností s měsíčním příjmem pod deset tisíc korun na hlavu, tedy pod čtyřicet tisíc u čtyřčlenné rodiny, by ona rozbitá pračka způsobila vážné finanční problémy dokonce v 75 procentech rodin. Z evropských zemí jsou podle těchto dat na nenadálé události nejlépe připraveni Norové a Švédové, naopak nejhůře rodiny v Lotyšsku a Chorvatsku.

„Obecně by si lidé měli odkládat peníze stranou pravidelně, a v době dostatku zvlášť, aby se pak mohli na své finanční rezervy spolehnout v době akutní potřeby či v těch etapách života, kdy jejich příjmy nebudou právě nejvyšší,“ říká Helena Brychová z České bankovní asociace (ČBA). „Chápu, že lidé mohou podobné rady považovat za teoretická doporučení odborníků, která s jejich reálným životem nemají žádnou souvislost. Opak je ale pravdou. Tato doporučení se světem financí souvisí jen v tom, že jde o peníze, ve skutečnosti je ale zásobení na horší časy principem, který udržovali již naši předci a jenž je stále platný,“ pokračuje Brychová.

Bankéři a finanční poradci nejčastěji zmiňují, že bezpečná rezerva by měla být zhruba ve výši šesti měsíčních příjmů. Pokud bude vyšší, je to samozřejmě jen dobře.

 

Generační záležitost

V oblasti konkrétních znalostí z oblasti financí se situace v České republice nijak zvlášť k lepšímu neposouvá, jak ukazují každoroční průzkumy ČBA. V nejsložitější situaci by měli být příslušníci starší generace, kteří vyrůstali v době, kdy prakticky nic ze současného finančního systému neplatilo. „Z průzkumů nám však vychází, že právě díky nutnosti adaptace na úplně jiné podmínky a životním zkušenostem se právě starší generace ve financích orientují často lépe než ty mladší,“ uvádí Česká bankovní asociace. K výraznějšímu zlepšení v celkových znalostech, a tím pádem i k zodpovědnějšímu chování pak podle ČBA může dojít až dlouhodobě, v horizontu jedné generace.

K tomu je ovšem potřeba, aby dnešní děti dostávaly v rodinách i školách správné základy, které by mohly v budoucím životě uplatňovat a přenášet je zase na své potomky.

„Máme sice již více než deset let národní strategii finančního vzdělávání, ale finanční gramotnost nemá své jasné místo v rámcových vzdělávacích programech, což jsou vlastně takové osnovy pro školy. Jako školitelka v této oblasti se setkávám s tím, že ani učitelé nevědí, jak a co by měli dětem vlastně předat,“ říká Lenka Mužíčková, odbornice na metodiku finančního vzdělávání.

 

Výuka formou podnikání

Nejrozsáhlejší aktivitou mířící na školáky je v současné době Abeceda peněz, kterou organizuje Česká spořitelna. Program, který má i oficiální akreditaci od ministerstva školství, se rozjel v minulém školním roce a ve druhém pololetí toho nynějšího je v něm zapojeno již dvě stě základních škol. Organizátoři by nakonec rádi zasáhli zhruba desetinu ze všech škol v republice, kterých je kolem čtyř a půl tisíce. Abeceda peněz obsahuje jak školení pro učitele, tak i praktickou část pro žáky čtvrtých tříd. Děti se učí hospodařit s penězi prostřednictvím vlastního podnikání, od nápadu až po okamžik, kdy jdou se svým výrobkem či službou „na trh“.

Školáci si nejprve ve třídě vymyslí svůj podnikatelský plán. Pak navštíví pobočku banky, kde se hravou formou seznámí se základním fungováním světa financí. „Zároveň se podívají do trezorů, hledají poklad v bezpečnostních schránkách nebo si vyzkoušejí počítačky bankovek, to jsou pro ně zajímavé atrakce,“ popisuje Lenka Mužíčková. Ve spořitelně pak děti podepíší smlouvu, že si půjčují základní kapitál pro své podnikání, což jsou vždy tři tisíce korun na třídu, se kterými pak jdou zpátky do školy.

„Je to velmi jednoduchá dětská smlouva. Ale schválně je v ní i ta hvězdička, která je pak pod čarou zavazuje, že by měly napéct všem zaměstnancům pobočky nějaké dobroty. Dětem to hezky prakticky ukáže, že je potřeba si dávat pozor na to, co podepisují,“ popisuje David Hubáček.

Učitelé pak mají k dispozici pomůcky, díky nimž si děti mohou vést finanční výkazy, plánovat náklady, marketing, zkrátka všechno, co ve svém byznysu potřebují. Zároveň si ve třídě rozdělí role jako v opravdové firmě, aby se učily spolupracovat. Na realizaci svého plánu mají tři měsíce, a když mají hotovo, v pobočce spořitelny své výrobky, služby či třeba divadelní představení „uvedou na trh“. Jarmarky trvají zpravidla tři hodiny, delší už by byly pro děti příliš únavné.

 

Vidí, že to není zadarmo

Děti zpravidla od začátku vědí, na co si chtějí vydělat. Bývají to například školní výlety, sportovní vybavení a velmi často i dobročinné účely. „Měli jsme tam třeba třídu, která vydělávala na paruku pro spolužačku, jež kvůli nemoci přišla o vlasy,“ vypráví Hubáček.

Zatím rekordní částku, třicet devět tisíc korun, utržili školáci v Lázních Bělohrad, kteří pekli domácí chleby a dělali škvarkové pomazánky. Třináctinásobné zhodnocení úvodního vkladu za tři měsíce by tamním čtvrťákům mohly závidět i nejúspěšnější české startupy. O utržené peníze ale nejde, podnikání je podle organizátorů jen hravou formou, jak děti vtáhnout do světa financí. Testy jim ukázaly, že je to metoda vysoce funkční: na desetibodové škále se děti během svého podnikatelského období v průměru posouvají ze tří bodů na devět.

Ohlas má akce i u rodičů. „Jednoznačně nejčastěji od nich slyšíme, jak si děti začaly najednou uvědomovat, že i to, co doteď považovaly za samozřejmé, ve skutečnosti něco stojí a že to někdo, tedy rodiče, musí zaplatit,“ říká David Hubáček. Jeho tým má nyní v plánu, že své aktivity rozšíří i do dalších ročníků základních škol, mezi mladší děti (z druhých tříd) i starší žáky (konkrétně sedmáky).

 

Porazíme Poláky?

Na starší školáky míří také mezinárodní soutěž European Money Quiz určená pro žáky ve věku 13 až 15 let. Národní kolo proběhne v týdnu od 25. do 29. března, vítězná škola pak postoupí do celoevropského květnového finále v Bruselu. Česká ZŠ Jeseniova z Prahy 3 loni skončila v Evropě v první desítce, vyhrála škola z Polska.

Loňského prvního kola se zúčastnilo třicet českých škol, letos jich bylo už na konci února přihlášeno přes šedesát a další přibývaly. I to ukazuje, že na českých školách roste pozornost věnovaná světu financí.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama