Mít se na co těšit!

Názory

Teplé funkční prádlo místo pyžama. Přes vršek mikina. Přes mikinu tenká péřová bundička. Bedra zateplená prošívanou zimní sukní. Vlněné ponožky na jednom konci těla, čepice na druhém. Na zemi obyčejná karimatka a na ní karimatka samonafukovací. Složená flísová deka místo polštáře (málo!). Pak tlustý spacák, který v sobě má vak navíc, na fusky (těžký a objemný, na cesty nepoužitelný). Ve spacáku pod zády až k zadku tenký molitánek, kdysi se mu říkalo kojenecká podložka. Přes spacák navlečený zapůjčený žďárák neboli bivakovací vak, děsně prouzený kouřem od táboráku…

Audio
verze

Nebudu psát o koronaviru, nebudu psát o koronaviru, nebudu psát o koronaviru… Ale jak to udělat, když i nás, co jsme (zatím) neonemocněli ani jsme o nikoho blízkého naštěstí nepřišli, dostala pandemie taky na kolena?

Zákazy a příkazy, ve kterých už se nikdo nevyzná, přeoraly naše každodenní jistoty a zvyky. Odebraly nám radosti, i ty drobné, každodenní, které nám zaručeně vlily do mozku endorfiny a způsobily pocity štěstí, tak důležité pro dobrou, vyrovnanou mysl. Zákazy a příkazy zrušily plány, těšení. Ale jak má člověk bez těšení se na něco žít?

Je covid-19 opravdu tak strašně nebezpečný, aby se život lidí na téhle planetě zastavil, zavřel do klece? Ptáme se my, co nepracujeme v nemocnici ani v záchranných složkách, a nevidíme tedy na vlastní oči, co všechno tahle nemoc taky umí, i když o tom dnes a denně slyšíme ve zprávách.

Můžeme se sami bránit nákaze ještě jinak než tím, že budeme zavření doma? Být izolován, nescházet se s přáteli a kamarády, to přece člověk, tvor společenský, nemůže dlouho vydržet bez újmy na duši.

Nemá se k radám o třech R, roušky, ruce, rozestupy, přidat intenzivní větrání v uzavřených místnostech a zdravý životní styl? K němu patří pohyb na čerstvém vzduchu, snižování nadváhy, přestat kouřit a otužovat se. Co takhle ujít každý den třeba čtyři kilometry? A víc! Nebo je ujet na kole.

Komu věřit? Kdo z odborníků má pravdu? Jedni nás straší, že v ulicích budou mrazáky s mrtvolami, druzí SARS-CoV-2, jak se virus nazývá, za velké nebezpečí pro lidstvo nepovažují.

 

 

A tak se v tom informačním zmatku topíme všichni. Jedni jsou tolik vystrašení, že tím sami oslabují svou odolnost a nákaza je může spíš ohrozit na životě. Jiní už na pravidla kašlou, když se pořád mění a často nemají žádnou logiku ani spravedlnost. Já si ale pořád myslím, že většina lidí se chová zodpovědně. Tak proč počty pozitivních i nemocných tak prudce rostly? V čem je chyba?

Všichni se upínáme k očkování – kromě popíračů. Někteří mají vymyté mozky teoriemi o tom, že nás vakcínou očipují anebo že za všechno může miliardář Soros a on na tom jediný zbohatne. Zírala jsem a zírám, kdo všechno hloupostem o všeobecném spiknutí věří. Nejsou to jen lidé bez vzdělání.

Izrael a Británie měly první lednový den naočkován milion obyvatel. A my? Tady se druhého ledna nevědělo, kdo očkování řídí. Chvíli premiér, který to sám vyhlásil. Po pár dnech ale řekl, že to byla nadsázka. Teď, kdy píšu svůj novoroční fejeton, už ho zase řídí. Až fejeton vyjde… Kdyby už na covid-19 neumřelo víc než třináct tisíc lidí, mohli bychom se tomu všemu smát.

Zatímco jinde už vakcinace běží o sto šest, my teprve chystáme kampaň na přesvědčování lidí o její užitečnosti. Chybějí nám jehly a stříkačky. Stát dodává vakcínu bez nich!

Plán, jak se budou očkovat běžní obyvatelé České republiky, spíš není, než je. Teď se pár tisíc vakcín aplikuje zdravotníkům, pracujícím v nemocnicích. Je o ně velký zájem. Dá se předpokládat, že všichni, koho se restrikce dotkly, nemůžou vykonávat svou práci a hrozí jim krach, ti všichni se taky nechají naočkovat. Otevřeme život! Stačí slíbit. A pak to taky splnit!

Už dávno máme vědět, co bude dál. Zatím slyšíme jen mlhavé řeči o tom, že se bude očkovat v nemocnicích a u praktických lékařů. Nic přesného. Registrace pro osmdesátileté a starší se měly rozběhnout v půlce ledna. V únoru pro ostatní. To bude mít Izrael s podobným počtem obyvatel, jako máme my, možná proočkovanou celou zemi!

Koho všeho stihne naočkovat praktik, který musí taky léčit? A kde bude moci skladovat vakcínu, potřebující minus sedmdesát stupňů Celsia? Ta byla v Evropské unii schválena jako první… Existuje alespoň matematický model, kolik lidí se takto dá za den proočkovat, abychom byli, dejme tomu, aspoň do začátku léta většinově ochráněni?

Ne, nechci a nebudu psát o koronaviru! Budu psát o těšení. O plánech a radostech, o výzvách. Proto mám na sobě teplé funkční prádlo místo pyžama. Přes vršek mikinu. Přes mikinu tenkou péřovou bundičku… Je druhý svátek vánoční, venku mírně mrzne. Jdu spát pod širé nebe. Zahrabu se do spacáku a žďáráku, ani si k tomu nemusím svítit čelovkou. Měsíc je jako koule, jen občas ho zastíní mrak. Chvilku se chruju, ještě nevím, že se budu chrout pořád.

Pod širákem jsem naposledy spala před čtyřiceti lety. Ale v létě. V zimě nikdy. Od té doby pokojíček, teplíčko. Teď mi je zima na obličej, ale když si ho schovám pod uzený žďárák, nedá se to vydržet. Měsíc má sílu, která se mi provrtává až do mozku i přes všechny svršky. Houká puštík. První hodinu jsem blažená, že u nás v lese puštík stále žije, druhou mě nadšení přejde; je to jako budíček na mobilu. Kosti mě tlačí…

Čtyři hodiny pokusu o spaní venku. (Můj muž mě tipoval na čtyřicet minut.) Teprve první trénink. Další bude brzy, ale ve stanu. Protože v severoindickém Ladaku, v části Himálaje, kam v srpnu jedeme na kolech s Adventurou, v Malém Tibetu, jak se mu také říká, budeme spát pod stanem. Ve výšce tři a půl tisíce metrů. Budeme se mýt v bystřině a toaletit v křovíčku. Přejedeme na kole nejvyšší silniční sedlo na světě, Khardung La, ve výšce pět tisíc tři sta padesát metrů nad mořem, to nemůžu vydržet! Ale chci se na to těšit. Chci se připravovat, radovat a děsit, chci mít v noci divoké sny. Bez těšení nemá život smysl!

Přeju vám do roku 2021 smělé plány, nezávislé na koronaviru. Hodně zdraví a štěstí!

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama