Moje intimní pomůcky kupují i muži, říká oceňovaná designérka

Lidé

V červnu představila designérka Anna Marešová (40) svou první kolekci šperků, kterou navrhla pro značku Mooyyy. Inspirací jí přitom byl drátek, který drží špunt šampaňského. Mladou designérku ovšem proslavily zejména intimní pomůcky pro ženy. „Myslím si, že se vztah zákazníků k intimním pomůckám pozitivně proměnil,“ říká a vysvětluje, že příznivý názor už na ně mají i mnozí muži. Prestižní mezinárodní cenu Red Dot Design Award však dostala kromě vibrátoru i za výletní tramvaj T3 Coupé, která od roku 2018 jezdí po pražských kolejích.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jak vás vůbec napadlo navrhovat erotické pomůcky?

Za tím stál kamarád, který mě na to navedl. Přišel do ateliéru, když jsem studovala design, a ptal se mě, jestli už vím, co budu dělat jako diplomku. Jako bakalářskou práci jsem měla návrh na tramvaj a říkala jsem, že bych se teď chtěla soustředit spíš na nějaký menší produkt. A on mi tenkrát říkal, ať dělám ty pomůcky pro ženy.

 

Co jste mu řekla vy?

Tehdy jsem mu odpověděla, že by to byla docela výzva, ale myslela jsem si, že mi to asi moc neprojde u našeho pana profesora. A ono to prošlo. Nejdřív jsem měla radost, pak jsem zažila dost horké chvilky, musela jsem na tom hodně zapracovat, ale nemyslela jsem si, že se tomu budu nějak déle věnovat. Myslela jsem, že to jen obhájím. Ale tahle celá diplomka mi nakonec předurčila, co budu dělat.

 

Já bych třeba u těch erotických pomůcek nevěděla, kde vůbec začít...

Já začala historickou rešerší, také jsem se chtěla zorientovat, co je vlastně na trhu. Dělala jsem i dotazník, který jsem posílala kamarádům a známým, jestli vůbec používají pomůcky. Tím, že jsem to dělala na té akademické půdě, tak se o tom lépe bavilo. Pak jsem si dělala i rešerši různě v obchodech, v sexshopech. Tenkrát to ještě vyšlo, že jsem byla na čtrnáctidenní stáži v New Yorku, obcházeli jsme různá muzea a já jsem tam mezitím vždycky naplánovala nějaké sexshopy a všechny to hrozně bavilo.

 

A co na to kamarádi?

Tak byly s tím různé příhody. Třeba jsem ty produkty, které jsem zkoumala, různě nakoupila a chtěla jsem to všechno vyzkoušet, zjistit, z jakých je to materiálů a podobně. A jednou jsem měla v batohu spoustu takových ale fakt hnusných vibrátorů a jeden můj kamarád to viděl. Šli jsme tenkrát do hospody na Malé Straně, já to nechtěla nikde říkat, ale on najednou: Hele, Anička má plný batoh vibrátorů. A samozřejmě to všichni chtěli vidět, tak jsem to vyndala. Ale tím, jak to bylo v rámci rešerše, tak ti ostatní kluci si brali různě ty vibrátory, koukali na ně, jaká tam jsou ložiska, a zkoumali to. Je teda pravda, že pak jsem slyšela, jak někdo u výčepu říká: Ta blondýna toho má plnej batoh.

 

Jak pak váš vývoj pokračoval?

Člověk udělá rešerši, nechá si vypracovat dotazníky, a pak by mělo dojít na to, jak to udělat. U většiny produktů, které jsem dělala, jsem přitom měla poměrně konkrétní vizi, jak by to mělo vypadat. Tady jsem ji měla víc abstraktní. Víc jsem si představovala, jak by celá ta značka měla působit. Aby tam byla intimita, aby to bylo něžné, ale zároveň aby to byl funkční design. Řešila jsem i typy těch produktů a nakonec jsem vybrala vibrační vajíčko, vibrátor a Venušiny kuličky. Menstruační kalíšek tam původně nebyl, ale je to produkt, který zas tu značku ukazuje v trochu jiném světle. Že už nejsme erotické zboží, ale jsme intimní pomůcky pro ženy.

 

Jak vaši práci zasáhla koronavirová krize?

Koronavirus nám trochu překazil plány, takže jsme museli posunout výrobu našeho nového produktu – právě toho menstruačního kalíšku. Na druhou stranu se ale ukázalo, že naše cesta je správná, když jsme se rozhodli oslovit české firmy a nevyrábět v Asii. Teď se to hodilo. Také jsme šili roušky. Moje sestra pracuje v Ústavu hematologie a krevní transfuze a volala mi, že tam vůbec žádné nemají. Rovněž jsem si říkala, že je dobré udržet si nějaký rytmus, a proto jsme ten čas využili pro úklid všeho možného, od šanonů až po sklep.

 

 

A jak jste s výrobou menstruačního kalíšku daleko?

Podařilo se nám ho odprototypovat a vlastně i otestovat. Mám různé testerky, patří mezi ně zpěvačka Tonya Graves, komička a moderátorka Adéla Elbel či violoncellistka Terezie Kovalová. Takže teď jsme ve fázi, kdy se připravuje finální forma, a když to všechno klapne, tak koncem prázdnin, začátkem září by měl být hotový. Do prodeje by pak mohl jít na konci září, začátkem října.

 

Nedávno jste ale také představila kolekci šperků. Jak jste se k tomu dostala?

Už loni mě oslovil Tomáš Zempliner, majitel české šperkařské značky Mooyyy, jestli bych neudělala kolekci šperků. Já měla předtím takovou příhodu s prstýnkem, byl to jen takový ocelový kroužek, který přítel našel někde na ulici a já jsem si s ním furt hrála. A jeden můj kamarád se mě tenkrát zeptal, co to mám na ruce, že to vypadá jako nějaký drátek z šampaňského, a tak se zrodila celá tato kolekce, která nese název Champagne. Tomáš chtěl původně něco úplně jiného, inspiraci Egyptem, takovou spíš těžší kolekci. Tak jsem navrhla obě a on si nakonec vybral tuhle, což mi udělalo radost. Byl to pro mě úplně jiný typ práce, nejsem šperkař, takže jsem z toho ze začátku měla respekt. Ale myslím, že to dopadlo dobře.

 

Dělat něco svého

Jak jste se vlastně dostala k designu? Lákalo vás to odjakživa?

Já jsem nešla úplně přímou cestou. Po střední knihovnické škole jsem pracovala jako produkční, jedna z mých prvních prací bylo, že jsem dělala manažerku Tata Bojs. Když ale děláte produkci, tak se o někoho staráte a já jsem pořád měla potřebu dělat i něco svého. Moje máma je výtvarnice, tak jsem k tomu měla nějaké předpoklady, od mala jsem kreslila, ale nikdy jsem se tomu nevěnovala nějak intenzivně. Jediné, co jsem měla pocit, že umím, bylo šít. Takže jsem se hlásila na nějaké oděvy a textil, dělala jsem asi sedmery přijímačky a pořád mě tam nebrali. Říkala jsem si, že mě láká i design, ale že si na to netroufám. Pak jsem to zkusila ještě poslední rok a tehdy mě přijali na produktový design do Ústí, a tak to vzniklo.

 

A kde se vzala vaše prvopočáteční vášeň pro design?

Zrovna nedávno jsem si třeba uvědomila, že si už od malička hrozně moc pamatuju všechny obaly od různých potravin. Všechno jsem si to vždycky ukládala do hlavy, takže možná nějaká dispozice už tam kdysi byla.

 

Odkud berete inspiraci pro své výrobky?

Vždycky mě to nějak napadne, ale mám pocit, že za tím bývá nějaká situace dohromady s tím, že mám ráda technické prvky. I ta poslední věc, to šampaňské, ten drátek, to je vlastně také technická věc. Mě hrozně bavilo, že je to subtilní věc, která ale musí udržet neuvěřitelný tlak. Chtěla jsem ten šperk udělat, aby byl jemný, ale zároveň pevný.

 

Vraťme se ale k erotickým pomůckám. Testoval vám je někdo? Spolupracovala jste s gynekoložkou?

Už v rámci diplomky jsem měla různé konzultace s gynekology. Pak když jsem to o dva roky později realizovala, stála jsem mimo jiné před rozhodnutím, jakou udělat velikost těch kuliček, neměla jsem peníze na to, abych jich udělala několik. Musela jsem najít nějakou zlatou střední cestu. A tehdy jsem se potkala s gynekoložkou Petrou Vrzáčkovou, ta mi tu velikost pomohla vybrat a musím říct po těch letech, že jsme zvolily správně.

 

A co vibrátor?

U vibrátoru jsem měla slečnu, která píše obecně recenze na erotické pomůcky, měla už naše kuličky a hrozně ji bavily, tak mi říkala, že mi s čímkoli pomůže. Když se vyvíjel vibrátor, měli jsme tam spoustu různých situací, kdy jsem to potřebovala vyzkoušet na někom jiném než na sobě. Navíc ani mě nenapadlo, co všechno tam budeme muset řešit. Například jaký přesně typ motoru, protože nejdřív nevyhovoval technologicky, nebo byl strašně slabý, pak měl zase nepříjemný zvuk. Pak jsme třeba i řešili, když člověk promačkává ta tlačítka, tak jak rychle to tlačítko reaguje.

 

Muži a konkurence

Kupují si ženy intimní pomůcky? Nestydí se je kupovat?

Myslím, že se to za poslední roky pozitivně proměnilo. Myslím si, že jsou i rády, že už je na trhu něco, za co se fakt nemusí stydět. Problém toho studu podle mě může plynout i z toho, že ty pomůcky jsou někdy opravdu ošklivé. Zákaznice, které máme, jsou možná na podobné vlně jako já, a sice že koupit si ošklivý vibrátor, to člověk váhá. A pak ho má doma a váhá, jestli ho chce použít. Chtěla jsem proto udělat něco, co si holka bude chtít koupit a použít.

 

O co mají ženy největší zájem?

Nemůžu úplně říct, že by bylo něco nejoblíbenějšího, každá žena je jinak zaměřená. Ale je pravda, že kuličky jsou oblíbené. I muži je kolikrát koupí radši, protože to neberou jako konkurenci.

 

To jsem se právě chtěla zeptat: chodí k vám nakupovat i muži?

Ano, hlavně dárky před Vánoci. Jednou, to bylo hrozně hezké, přišel takový mladý kluk a říká, že má těhotnou manželku a že by jí chtěl koupit kuličky po porodu jako dárek. Tehdy jsem si říkala, že je dobré, když to chlapi vnímají takto pozitivně a neberou to jako konkurenci. Já vždycky říkám, že to konkurence není, že to nemá něco nahrazovat, ale doplňovat nebo pomáhat.

 

Aby tramvaj měla jméno

Prestižní mezinárodní cenu jste ale získala i za návrh výletní tramvaje. Jak jste se k tomu dostala?

Oslovil mě Dopravní podnik hlavního města Prahy s tím, jestli bych jim nenavrhla výletní tramvaj pro Prahu, která by měla vycházet z tramvaje T3. Hrozně jsem se pro to nadchla, ještě než jsme se domluvili, tak jsem celý ten projekt připravila, i ten název, a vedení dopravního podniku se to tak líbilo, že projekt schválili. Rok jsem trávila v Depu Hostivař. Chtěla jsem, aby byla fakt luxusní, to mě bavilo. Říkala jsem si, že je hrozně důležité, aby ta tramvaj měla jméno. Pak ji lidé budou mít rádi. A tím, že tam jsou vepředu jen jedny dveře, tak jsem rozhodla, že to bude kupátko. T3 Coupé. A hrozně se to ujalo.

 

Jaké máte další plány, nápady do budoucna?

V tuto chvíli řešíme crowdfunding ke kalíšku a také bychom chtěli udělat aplikaci do mobilu – menstruační kalendář, nějakou opravdu jednoduchou, ale praktickou. Pak ještě řešíme, že bychom dělali takový podcast o intimitě, to je ale zatím v plenkách a je to ještě takové trochu tajné.

Autorka je redaktorkou ČTK.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama