Nahoru, dolů, spolu. Češi nazuli tulení pásy

Report

Jedna zima v háji, osud té další je v mlze. Sjezdové lyžování odnáší pandemii a následné restrikce ještě hůře než řada ostatních sportů. Jenže zatímco majitelé skiareálů počítají ztráty, řada lyžařů si našla řešení: skialpinismus. Sport, který donedávna provozovala jen hrstka nadšenců, se stává masovou záležitostí. S trochou nadsázky se dá říct, že covid nasadil českým lyžařům tulení pásy.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Den před loňským Silvestrem už na lanovky na horách směli jen pěší turisté. Lyžování bylo vyhodnoceno jako epidemiologicky rizikové, a vláda tak pro lyžaře dopravu na kopec zakázala. Přesto byla na červené sjezdovce na špindlerovském Medvědíně spousta lidí s lyžemi. Polovina z nich šlapala téměř v zástupu nahoru, ti, co už tam došli, jeli vedle těch šlapajících zase dolů.

Češi po uzavření skiareálů začali prakticky z týdne na týden v masovém měřítku objevovat skialpy. Stoupání po zavřených sjezdovkách určitě nesplňuje definici skialpinismu, což má být pohyb na lyžích ve volném horském terénu. Pro mnohé to však bylo první seznámení se speciálními lyžemi, botami, vázáním a stoupacími pásy, díky kterým lze kombinovat chůzi do kopce a sjezd dolů. Řadě začátečníků se pak nový způsob pohybu po horách zalíbil, nacházeli si výšlapy a svezení odpovídající jejich možnostem a teď tvrdí, že tuhle „svobodu na sněhu“ chtějí alespoň občas pěstovat dál.

Není to přitom tak dávno, co se skialpu oddávalo jen pár zkušených horolezců zvyklých pohybovat se v náročném horském terénu. V původním pojetí jde totiž o extrémní sport, při kterém se může chůze s lyžemi na nohou kombinovat se zimním lezením za pomoci cepínu a lana nebo se sjížděním opravdu extrémních svahů. Někteří pravověrní skialpinisté proto označují méně náročné verze svého sportu jinými jmény, například jako skitouring nebo speedtouring. Podstata všech těchto disciplín je ovšem stejná a vedle hledání různých názvů můžeme mluvit také o zlidovění skialpinismu.

 

S lehkou nohou

Na cestě k rozšíření skialpinismu do širších vrstev najdeme několik různých milníků, jeden z nich však vyniká. Datuje se do roku 1984, kdy se Rakušan Fritz Barthel vrátil ze své skialpové túry na Mont Blanc a zcela vyčerpán začal přemýšlet o tom, co změnit, aby se chůze s lyžemi na nohou zjednodušila. Až do devadesátých let minulého století totiž bylo běžné, že skialpová výbava vážila hodně přes deset kilogramů a velký podíl na celkové hmotnosti mělo vázání.

Barthel následně vyrobil první prototyp bezrámového lyžařského vázání Low Tech, které je dnes standardem skialpinistické výbavy na celém světě. Spolu s tím došlo i k odlehčení ostatních částí vybavení: karbon umožnil vyrábět pevné a velmi lehké boty, skialpové lyže se hmotností dostaly k hranici jednoho kilogramu. Dnes se skialpový komplet svou vahou může blížit hmotnosti běžek. Chůze s ním je proto nesrovnatelně jednodušší a komfortnější než třeba před patnácti dvaceti lety, a tedy atraktivnější pro mnohem vyšší počet zájemců.

V českých poměrech pak stojí za zmínku ještě jedno jméno: bývalého reprezentačního horolezce a horského vůdce Branislava „Gabo“ Adamce. Dnes šedesátiletý horal je z dob své aktivní kariéry podepsán třeba pod výstupem severní stěnou na himálajský Shivling, který dodnes nikdo nezopakoval.

Později pracoval jako obchodní ředitel HudySportu, stál u rozjezdu značky Tilak, vedl úspěšnou expanzi firem Gore a Icebreaker na český trh.

A taky naučil Čechy skialpovat.

 

 

Jediná šance

Branislav Adamec měl ke skialpu blízko od dětství. „Pocházím z Malé Fatry a hory i sníh mě fascinovaly odmalička. Když jsem přišel ze školy, hodil jsem tašku do kouta a šel lyžovat,“ vypráví. Brzy přičichl i k horolezení a první, co udělal na vysoké škole, byl vstup do univerzitního horolezeckého oddílu. „Měli skialpovou sekci, a protože nastupovala zima, bylo jasné, co budu dělat. Trávil jsem veškerý čas v Tatrách. Skialpové vybavení bylo ovšem tehdy něco jako yetti: všichni o něm slyšeli, ale nikdy ho nikdo neviděl. Do kopců jsme stoupali v pohorkách a dolů jezdili na dlouhých úzkých lyžích. Nevěděli jsme nic o lavinách ani o první pomoci,“ popisuje období skialpové „prehistorie“.

V devadesátých letech pak vyměnil Adamec aktivní sportovní kariéru za profesní. Ke skialpinismu se naplno vrátil v roce 2012, nástupem na pozici šéfa české pobočky skupiny Oberalp, kam patří i značka Dynafit, která je pro tento příběh podstatná.

Byl to totiž právě Dynafit, který jako první podal Fritzi Barthlovi pomocnou ruku a pomohl s prosazením nového vynálezu. Značka tak získala důležité patenty a zároveň se posunula mezi průkopníky ve vývoji skialpového vybavení. Jenže před deseti lety byl skialpinismus v Česku stále v plenkách a i znalci si Dynafit spojovali spíše s historickými triumfy sjezdaře Franze Klammera, než aby značku vnímali jako průkopníka v novém sektoru.

„Bylo mi jasné, že pokud mám na své nové pozici uspět, musím naučit Čechy skialpovat,“ říká Branislav „Gabo“ Adamec. „Tuzemský trh byl ovšem zcela specifický. Drtivě mu dominovaly běžky, a to i v Krkonoších nebo Jeseníkách, v nichž je pohyb na skialpech mnohem jednodušší a přirozenější než na běžkách. Nezbývalo než to změnit.“

Začal tedy se svým týmem vytrvale objíždět tuzemské skiareály a ve stylu „ochutnávka zdarma“ lákal lyžaře na testování skialpového vybavení. „Chytila se jich spousta. Mnoho lidí ten sport vůbec neznalo, další měli zkušenosti jen s těžkými lyžemi a rámovým vázáním. Dát jim na vyzkoušení lehký skialpový set byla sázka na jistotu,“ popisuje Adamec.

Takhle osobně ulovil pro svůj sport například herce Jiřího Langmajera. „Potkali jsme se na horské chatě. Zrovna jsem obědval, když se objevil neznámý chlápek. Kouknul na moje boty a vyhrknul na mě otázku, jak jsem tam přišel. Ukázal jsem do kouta ke sněžnicím a už to bylo. Gabův komentář mé tehdejší výbavy je nepublikovatelný. Vzal jsem si od něho vizitku a za měsíc už jsme spolu šli na skialpech na Sněžku,“ vzpomíná Jiří Langmajer.

 

Covidové nakopnutí

Skialp měl v Česku slušně našlápnuto už před příchodem pandemie. Prodeje vybavení rostly rok co rok v desítkách procent. Vedle Dynafitu se na tento sport zaměřili i tradiční výrobci (Fischer, Atomic, Salomon, K2, Kästle apod.), prosazovaly se i nové značky přicházející původně z freeridového lyžování jako Armada, Zag a další.

„Češi jsou nadšení sportovci, venkovní aktivity milují a investují do nich. Po přepočtení paritou kupní síly utrácíme v outdoorou, spolu s Nory, vůbec nejvíc v Evropě. V absolutní výši dáváme do vybavení podobné sumy jako Němci nebo Rakušané, jejichž příjmy jsou ovšem významně vyšší,“ popisuje Adamec. Když s Dynafitem v Česku začínal, měla značka obrat dvě stě tisíc eur, před loňským rokem už to bylo více než sedm milionů.

Podobný nárůst je patrný i u dalších značek a pandemická situace prodeje ještě pořádně nakopla směrem vzhůru. Jan Smrž ze společnosti Sport und Freizeit, výhradního distributora značky Fischer v Česku, říká: „V sezonách před pandemií rostly prodeje třeba o deset procent ročně, pandemický rok navýšil objednávky na dvojnásobek.“ Stejně situaci hodnotí i Martin Čermák ze společnosti SES Sports, distributora lyží Armada Skis, který přidává ještě zajímavý poznatek. Lyže Armada měly vždy blíž k freeridu než skialpinismu, jenže časy se mění. „Na rozdíl od předchozích let jsou nyní nejvyhledávanějšími modely ty nejužší. Zatímco dříve jsme prodávali přibližně stejné množství lyží s šířkou
98 a 88 mm, letos bude osmaosmdesátek jednou tolik. Jedním z faktorů, kterým změnu zákaznických preferencí přisuzujeme, je omezení lyžování v zahraničních velkých horách.“ Pro Krkonoše a Jeseníky jsou užší, lehčí lyže vhodnější volbou.

V neposlední řadě se boom skialpu odráží i u samotných výrobců. Milan Luštinec vyrábí v Žacléři lyže už od roku 1993. Jeho značka Lusti má mezi sjezdaři velmi dobré jméno a náležité pozornosti se začíná dostávat i jeho skialpovým modelům. „Během posledního roku se odbyt našich touringových lyží zhruba ztrojnásobil, což nás nutí věnovat jim stále více pozornosti. Skialpové lyže se od klasických sjezdových liší nejen tvarem a jízdními vlastnostmi, ale i hmotností a s tím souvisejícími používanými materiály. Lyže se často vyztužují karbonem, používáme lehčí hrany i jiné krycí fólie. Hmotnost skialpů je oproti sjezdovým lyžím třeba poloviční, vydržet toho ale musí často mnohem víc,“ říká Milan Luštinec.

Covid rozvoji skialpu určitě pomohl, základy však byly skutečně položeny dávno před ním. Podepsala se na nich jak stále dokonalejší výbava, tak lepšící se ekonomická situace Čechů. Pořízení celého skialpového setu totiž není levnou záležitostí. Komplet bot, lyží a vázání se může hravě přehoupnout přes padesát tisíc korun, a to ještě nepočítáme výdaje na oblečení. Pro první fázi se lze ale spolehnout na půjčovny, denní poplatek za celý set je v řádu stokorun a vyjde levněji než jednodenní permanentka ve většině českých zimních středisek.

 

Kouzlo volnosti

Kolik lidí v Česku už se nechalo k pohybu na skialpových lyžích zlákat? Žádné oficiální sčítání pochopitelně neproběhlo, kvalifikované odhady v době před pandemií hovořily o padesáti až šedesáti tisících. Po loňském skokovém nárůstu to může být až sto tisíc lidí. Podobně velká je i skupina těch, kteří se o skialpinismus zajímají na sociálních sítích.

Zřejmě největším plusem skialpu je pocit volnosti. Koho by nelákalo vzdálit se z plných lyžařských areálů a frekventovaných běžkařských tras a zamířit do klidných horských údolí, objevovat osamocené vrcholky a užívat si panenské sjezdy? Chůze a sjezd mimo bezpečí značených cest a lyžařských areálů ovšem zároveň vyžadují znalosti a zkušenosti s pohybem v horách i dobré, až výborné lyžařské schopnosti.

Každý, kdo se skialpinismu rozhodl vážně věnovat, potvrdí, že to vyžaduje permanentní zdokonalování a vzdělávání: ať už v oblasti lyžařské techniky, lavinové problematiky, první pomoci, nebo orientace v horském terénu.

Právě proto, aby si milovníci skialpu mohli vyměňovat zkušenosti, vzdělávat se, ale také se společně setkat a poznat, vznikl SkialpujFEST: největší oborový festival v Evropě, jehož první ročník je naplánován na začátek příštího roku do Pece pod Sněžkou. Na desítce horských chat v okolí Pece mají po čtyři lednové dny probíhat praktické workshopy, lavinové kurzy i atraktivní přednášky českých i zahraničních osobností tohoto sportu. Vrcholem prodlouženého víkendu pak bude již 14. ročník největšího skialpového závodu dvojic Noc tuleních pásů. V tomto případě je ovšem potřeba si dobře pohlídat začátek registrace, závod bývá obsazen během několika hodin.

 

Kouzlo kochání

Společně s tím, jak skialpinismus postupně dobývá Česko, najdeme i čím dál víc známých osobností, které mu propadly. O Jiřím Langmajerovi už byla řeč. Hodně viditelně je s tímto sportem spojena meteoroložka a moderátorka Alena Zárybnická, která spolu s redaktorem České televize Jiřím Hölzelem připravuje seriál Na skialpech přes hory. Zárybnická žije ve Špindlerově Mlýně a má jako jedna z mála tu výhodu, že může obouvat pásy doslova přede dveřmi. „Už toho pamatuji fakt hodně. Na pásech jsem chodila dávno před tím, než se skialp stal tak populární. První výbavu jsem si pořizovala v devadesátých letech a mám ji schovanou: dva metry dlouhé, růžové völkle, klasické přezkáče a rámové vázání. Nikdy jsem nechodila rychle, ostatně s tou tehdejší výbavou a hlavně v mém podání to dost dobře nešlo. A nejde. Ke zrychlení mi nepomohlo ani moderní vybavení. Já už ale navždycky budu ,kochací‘ typ,“ říká Zárybnická.

Stejné nadšení pro skialpinismus sálá i z novinářky Lucie Výborné. Její láska k horám je známá. V loňském roce vydala knihu Mezi světy, složenou právě z jejích expedičních zápisků a poznámek. Lyže s pásy a volnou patou přibyly do její outdoorové výbavy někdy po roce 2014, kdy se vrátila z výpravy k vrcholu K2. „Na skialpech jsem s horským vůdcem Davem Knillem přešla třeba pohoří Ellsworth v Antarktidě. Krásný zážitek mám ze sjezdu Elbrusu, kde nám parádně vyšlo počasí. Když si ale chci jen tak odpočinout, nejčastěji skočím do auta a zamířím do Krkonoš. Za pár hodin jsem schopná se zničit i tam a odpočinutá jedu domů,“ shrnuje své nejhezčí zážitky zkušená novinářka a zároveň hlavní moderátorka lednového SkialpujFESTu.

Další, komu učarovaly skialpy, je šéf České spořitelny Tomáš Salomon, který má vztah k lyžování už od mládí, kdy se mu věnoval aktivně. „Jaký jiný sport si taky vybrat, s tímhle příjmením,“ směje se. Postupem času vyzkoušel různé lyžařské disciplíny, poslední dobou však našel zalíbení zejména ve skialpových lyžích.

„Zjistil jsem, že mě už moc nebaví jezdit pořád nahoru a dolů jako na kolotoči. Daleko příjemnější je někam dojít, a pak se svézt. Loni jsme byli na týden ve Švýcarsku a měli jsme s sebou všechny troje lyže: sjezdovky, běžky i skialpy. Podmínky byly ideální, vleky jezdily, ale my jsme nakonec stejně vyrazili jen jednou na sjezdovky, jednou na běžky a hned čtyřikrát na skialpovou túru,“ vypráví bankéř, se kterým sdílí pozitivní vztah k výšlapům na lyžích i manželka. „Asi bych to v našem podání nazval spíš skitouringem než skialpinismem, ale dělá nám to radost. Domluvíme se třeba tři páry, šlapeme, povídáme si… Je to příjemný den strávený s kamarády. Na sjezdovkách bychom si popovídali leda při čekání ve frontě,“ popisuje Tomáš Salomon, který si oblíbil skialpy už před covidem a plánuje, že u nich dlouhodobě zůstane.

Nadšeným skialpinistou je také David Netuka, přednosta neurochirurgie v Ústřední vojenské nemocnici. Oceňuje mimo jiné i to, že může jít brzy ráno nebo naopak pozdě večer. „Líbí se mi svoboda v tom, že nejsme nijak limitováni provozem vleků,“ popisuje lékař. Vyráží rád na výšlap s manželkou anebo s kamarády. Kromě sportovní stránky oceňuje i tu osobní. „Skialpy, to je pro mne i společné pivo na horské chatě,“ popisuje David Netuka.

V následujících letech ve spojitosti se skialpem uslyšíte i o biatlonistovi Ondřeji Moravcovi. Trojnásobný medailista z olympijských her v Soči si s oblibou odskakoval na pásy už během své aktivní kariéry.

„Když jsem závodil, bylo příležitostí málo. Jednak jsme měli extrémní sporty de facto zakázány a pak nebylo kdy. Jediná možnost se otevřela vždy po konci sezony,“ vysvětluje Moravec. Přesto se před pár lety stihl postavit na start jednoho z nejkrásnějších závodů planety Patrouille des Glaciers a zdolat Haute Route, nejslavnější skialpový přechod Alp.

Nyní by chtěl své skialpové resty dohonit. Zároveň se spolu s Adamcem stal tváří projektu Dynafit second live, který má za cíl nabídnout využití již použité, nepotřebné skialpové výbavy a zároveň začlenit skialpinismus coby pevnou součást školních lyžařských kurzů. Letos již je v pilotním projektu zapojeno několik brněnských gymnázií a střední školy v Lanškrouně nebo Letohradě.

 

A co vlekaři?

Může se loňský rozmach skialpového ježdění udržet i v dobách, kdy budou lyžařská střediska otevřená? Kolik lidí u lyží s pásy už zůstane nastálo? Co české hory čeká, je možné vidět v zahraničí. „Vzpomínám, jak jsem už před deseti lety stál před čtvrtou hodinou odpoledne u stanice lanovky někde nad Innsbruckem, když se objevil skialpinista a po něm další a další. Zhruba desátého jsem se ptal, co se děje. Jestli trénují na nějaký závod. Odpověděl, že takhle tu po práci chodí každý den. S areálem jen mají domluveno, po které sjezdovce se ten den šlape; ta se upraví jako poslední. Nahoře čeká otevřená chata a v ní horký čaj,“ vypráví další ze skialpových matadorů Jiří Pleskač, který se před skoro dvaceti lety zasloužil o to, že v Česku máme měřený skialpový závod srovnatelný s těmi v Rakousku nebo Itálii.

V Česku se zatím lyžařské areály koukají na skialpinisty trochu jako na černé pasažéry. „Musejí vymyslet, jak turistický skialp přijmout za svůj, a nabídnout mu podmínky. Už i dnes v Krkonoších běžně vidím lyžaře, kteří jdou na sjezdovky na půl dne a odpoledne vytáhnou skialpy. Tenhle přístup bude stále běžnější. Skialp se zkrátka stal další regulérní zimní aktivitou. Už není jen výstřelkem nadšenců,“ uzavírá Pleskač.

 

Autor dlouhodobě píše o lyžování.

 

 

 

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama