Místo Harryho Pottera stovky dnešních studentů

Lidé

Dnes vede soukromou vysokou školu, před dvaceti lety stála u uvádění Pána prstenů a Harryho Pottera do českých kin. Rektorka Vysoké školy kreativní komunikace Dana Janovská strávila téměř čtvrt století ve vedení české pobočky slavných filmových studií Warner Bros. A ještě předtím se v práci potkala i s natáčením Formanova Amadea.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Před dvaceti lety přišly krátce po sobě do českých kin první díly dvou superúspěšných sérií. S mírným zpožděním po americké premiéře se v českých kinech 10. ledna 2002 objevil první díl trilogie Pán prstenů novozélandského režiséra Petera Jacksona. A o pět týdnů později přišel na plátna první příběh malého kouzelníka – Harry Potter a Kámen mudrců.

Oba globální hity distribuovala v Česku společnost Warner Bros. Entertainment, ve které tehdy jako finanční a organizační ředitelka působila Dana Janovská. „Jako divačka jsem asi větší fanynka Pána prstenů. Z pohledu práce byl ale větším hitem Harry Potter, s tím jsme strávili skoro deset let života,“ říká Dana Janovská, která od roku 2006 přebrala v českých „Warnerech“ šéfovskou roli.

Nultá léta jedenadvacátého století patřila ke zlatému věku českých kin, už byla vybudována síť multiplexů a divácká návštěvnost se po určitém poklesu z druhé poloviny devadesátých let opět zvýšila. Prakticky každý rok přesahovala podle statistik zveřejňovaných na webu Kinomaniak.cz deset milionů prodaných lístků, spíše však dvanáct milionů.

Rozhovor s Danou Janovskou si můžete poslechnout zde:

 

Obě zmíněné série k tomu dost přispěly. Na tři díly Pána prstenů se až do dnešních dnů prodalo v součtu skoro dva a půl milionu vstupenek, pokračování série s názvem Hobit mělo skoro dva miliony diváků. Harry Potter se svými osmi díly přitáhl do kin téměř pět milionů platících diváků.

Dana Janovská a její kolegové jich většinu viděli s předstihem, někdy až půlročním. „Jezdili jsme na distributorské předpremiéry do Los Angeles. Často ty filmy nebyly ještě úplně hotové, zejména u pozdějších dílů Harryho, kde je hodně triků. Spousta záběrů byla jen jako, bylo vidět zelené plátno, na které se pak trikové scény doklíčovaly,“ vypráví. Přestože filmy ještě neměly finální podobu a promítali je zaměstnancům či spolupracovníkům, podléhaly velmi přísnému utajení. Všichni, kdo měli vstoupit do projekčního sálu, museli podepisovat závazek k mlčenlivosti a před vstupem do promítacího sálu se odevzdávaly mobilní telefony. „I zaměstnanci byli raději preventivně podezřelí,“ směje se.

 

 

Haló, nemáte místo?

Do filmové branže se, jak říká, dostala přes telefonní seznam. Vystudovala zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické, a když v roce 1983 promovala, nechtělo se jí do klasického podniku zahraničního obchodu. „Chtěla jsem dělat něco souvisejícího s kulturou. Našla jsem si v telefonním seznamu číslo na Filmexport a zeptala se, zda by neměli místo,“ popisuje.

Filmexport byl za socialismu podnik zabývající se vývozem a dovozem filmů. A měl také část, které se říkalo „zakázka“, ta zařizovala natáčení českých filmařů v cizině a naopak natáčení zahraničních štábů v Praze. „Řekli mi, že na vývoz–dovoz místo nemají a jestli bych to nechtěla zkusit na té zakázce. Já jsem to ráda vzala,“ popisuje Dana Janovská.

Do Filmexportu nastupovala ve stejném roce, kdy v Československu probíhalo asi nejslavnější zahraniční natáčení celých osmdesátých let. Šesti Oscary ověnčený režisér Miloš Forman – Čech, který se po roce 1968 vystěhoval do USA – se na pár měsíců vrátil do vlasti, aby zde natočil Amadea. Tedy film, který pak těch Oscarů získal rovnou osm. I na realizaci tohoto velkého natáčení se podílelo ono „zakázkové“ oddělení, kde pracovala mladá ekonomka Dana.

S koncem socialismu padl státní monopol na dovoz a vývoz filmů, a pozbyl tak smyslu i samotný Filmexport. Ten se přetransformoval v soukromou firmu Alfafilm. „V té době se ozval jeden německý obchodní partner, jestli bychom nechtěli distribuovat videokazety Warnerů. Celý tým tak přešel rovnou k nim,“ líčí Dana Janovská vznik společnosti Warner Home Video v roce 1991: šlo o první vstup legendární filmové značky na český trh.

O několik let později přibyla i filmová distribuce, o které byla řeč v souvislosti s Pánem prstenů a Harrym Potterem.

Dana Janovská strávila ve firmě téměř čtvrt století. Do roku 2006 byla finanční ředitelkou, která měla na starosti i provoz a další záležitosti. Následně se pak stala šéfkou celé společnosti, což znamenalo, že k záležitostem ekonomickým musela obsáhnout i ty ostatní, zejména marketingové. „Byla to skvělá práce. Měli jsme výborný tým tady v Česku, ale i vedení v Londýně a v Los Angeles. Moc ráda na to vzpomínám a s kolegy z té doby se dodnes potkáváme a jsme vzájemně propojení,“ říká někdejší šéfka.

Té pak připadl i poslední úkol, aby českou pobočku firmy uzavřela a zlikvidovala. Warner Bros. postupně předával distribuci v jednotlivých zemích smluvním partnerům a vlastní pobočky uzavíral, bylo to zkrátka ekonomicky výhodnější. „Tady v Česku jsme zůstávali poměrně dlouho, ale v roce 2015 došlo i na nás,“ vypráví Dana Janovská, ona sama pak zůstala jako úplně poslední, postarala se o všechny úřední úkony až po symbolické zhasnutí, přesněji vymazání firmy z obchodního rejstříku v roce 2016.

 

Věk Netflixu

Po nástupu streamovacích služeb, jakými jsou třeba Netflix, Amazon Prime nebo HBO GO, začala návštěvnost kin ve světě klesat. Například na americkém trhu to bylo patrné již před covidovou pandemií: ta pak dala trhu další značnou ránu a proces urychlila.

Ještě do příchodu koronaviru se v Česku podle statistik publikovaných na serveru Kinomaniak.cz oboru dařilo. V roce 2016 překonal počet návštěvníků kin hranici patnácti milionů, v roce 2019 pak přišel novodobý rekord, více než osmnáct milionů diváků a tržby ze vstupného přesahující 2,6 miliardy korun.

V pandemických letech 2020 a 2021 však návštěvnost klesla na 6,4, respektive 7,1 milionu návštěvníků a celkové tržby v kinech se pohybovaly kolem jedné miliardy korun.

„Jsem přesvědčena, že se lidé do kin budou zase vracet, byť třeba ne v takovém počtu, jako to bylo dříve. Společný zážitek ze sledování filmu je nenahraditelný,“ říká Dana Janovská a poukazuje na to, že je skvělé, když si můžete o filmu po skončení promítání popovídat s ostatními.

Streamovací služby odvádějí klasickým studiím diváky, v posledních letech je například Netflix poráží i v počtech nominací na Oscary a další ocenění. „Jsou pružnější než klasická velká studia, rychleji reagují, rychleji to natočí. A také už dovedou získávat opravdu i největší herecké hvězdy,“ vypočítává Dana Janovská důvody, proč velká studia v posledních letech ztrácejí svou dominanci.

 

Mezi mladými

Po ukončení působení ve Warner Bros. strávila Dana Janovská nějaký čas na volné noze, na jaře 2019 pak nastoupila na Vysokou školu kreativní komunikace (VŠKK), kde se začátkem loňského roku stala rektorkou.

„Škola je unikátní tím, že spojuje umělecké a reklamní obory. A já mám pocit, že to odpovídá oblastem, kterým jsem se celý život věnovala,“ říká rektorka VŠKK. Za svou výhodu považuje dlouhodobé zkušenosti v komunikaci s uměleckou komunitou. „Myšlení a reakce kreativních lidí bývají specifické, takže se taková zkušenost hodí,“ říká.

Zdůrazňuje, že není pedagog, a tudíž na škole neučí. Role rektorky spočívá v nastavování směru a strategie školy, ale také v řadě nezbytných administrativních činností. „Spolu s kolegy připravuji například akreditace na nové studijní programy. Je třeba komunikovat s ministerstvem školství, národním akreditačním úřadem a spoustou dalších institucí,“ popisuje. Přestože její práce obsahuje více „úředničiny“, než tomu bylo ve filmovém byznysu, Danu Janovskou baví. „Úplně nejlepší na tom je to prostředí, možnost být mezi mladými lidmi, potkávat se s nimi. To člověka hrozně nabíjí,“ říká rektorka VŠKK.

Na škole, kterou Dana Janovská vede, se studují tři základní oblasti: kreativní marketing a komunikace, vizuální tvorba a literární tvorba. Ve všech je jak bakalářské, tak i navazující magisterské studium. Všechny ty oblasti se dále dělí na jednotlivé specializace, například u vizuální tvorby jsou to fotografie a audiovize, animace a vizuální efekty či grafický a mediální design. To je specializace, o kterou je vůbec největší zájem. „V tomto případě počet přihlášených běžně trojnásobně převyšuje maximální možnou kapacitu a vedoucí specializace si své posluchače skutečně pečlivě vybírají,“ říká rektorka školy.

Právě studium designu přitom patří k těm finančně náročnějším. Běžné školné se na Vysoké škole kreativní komunikace pohybuje v nižších desítkách tisíc korun za semestr. Design je dražší než například textová tvorba, finančně vůbec nejnáročnější je studium animace. „Pro animaci je potřeba nejdražší technické vybavení, studentům musíme také poskytovat všechny potřebné programy, proto to stojí nejvíc,“ vysvětluje Dana Janovská.

 

Stovky hodin praxe

Od většiny vysokých škol se VŠKK odlišuje tím, že studium na ní je takzvaně profesní, a nikoli akademické. „To znamená, že studenti musejí absolvovat poměrně rozsáhlou praxi. V bakalářském studiu je to 480 hodin praxe, v magisterském pak 240 hodin,“ popisuje Dana Janovská.

Posluchači nejčastěji míří do velkých reklamních a mediálních agentur sdružených v profesní Asociaci komunikačních agentur (AKA), s níž má škola příslušnou smlouvu. Škola má i vlastní agenturu, kde mohou studenti absolvovat praktickou část své výuky. Kreativní kancl, jak se školní agentura jmenuje, zatím ještě nevyrábí klasické reklamní spoty, jaké známe z televize, ale věnuje se například grafice, správě sociálních sítí a dalším činnostem. Práci posluchačů VŠKK tímto způsobem využívalo například Národní divadlo, Jedličkův ústav i další subjekty z veřejné či soukromé sféry.

„Velmi šikovný je také volitelný předmět s názvem ,Agenturní dílny‘. Tam se vytvoří týmy z posluchačů různých oborů, takže se potkají třeba literáti, grafici, fotografové a lidé studující marketing. Vedoucí dílny jim pak přinese reálnou zakázku z reklamního světa a oni na ní společně pracují,“ vysvětluje rektorka s tím, že jedním z cílů je, aby se naučili spolupracovat na jednom cíli lidé různého zaměření.

 

Světový záběr

Na škole je v současné době téměř šest set studujících. Další mají přibýt od příštího školního roku. VŠKK totiž začne nabízet i studium v anglickém jazyce, zatím v bakalářském programu. „Zjišťovali jsme zájem už před letošním rokem a ukázalo se, že k nám zdaleka nechtějí jen posluchači z východních zemí, což by se logicky nabízelo. Měli jsme zájemce o studium z USA, Jižní Ameriky a řady dalších destinací,“ říká Dana Janovská. Těšilo by ji, kdyby se na škole v rámci anglického studia sešel co nejširší soubor studentů z celého světa. Ti se pak mohou vzájemně inspirovat a posouvat k lepším výkonům.

Dana Janovská se nejspíš už do filmové branže nevrátí. Nikde ovšem není řečeno, že by se jednou do světových kin nemohly distribuovat filmy, na jejichž animacích nebo designu se budou podílet i dnešní či budoucí posluchači ze školy, kterou vede.

 

Rozhovor s Danou Janovskou si můžete pustit jako podcast Host Reportéra, který je k poslechu na všech obvyklých platformách.

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama