Tři lekce z krize

Jak se máte? Tato konverzační otázka dostala v posledních týdnech nový rozměr. Místo tradičního „výborně“ nebo „ujde to“ dostávám zpravidla detailní hlášení o stavu oboru, ve kterém se dotyčný pohybuje. Zejména pokud se potkávám s majiteli či manažery firem.

Z jejich odpovědí si skládám soukromý obrázek o výhledech hospodářství. Nemůže odpovídat oficiálním statistikám o vývoji HDP, ale říká mi dost o náladách a pocitech reálných hráčů v tuzemské ekonomice.

V onom soukromém barometru se nacházejí i „ostrůvky pozitivní deviace“. A zdaleka se nejedná jen o internetové obchody. Nárůsty byly patrné i v jiných částech ekonomiky, zejména v oblastech, které souvisejí s domácnostmi a volným časem. Firma vyrábějící pohovky prodloužila dodací lhůty na dvojnásobek, protože má tolik zakázek, že nestíhá. Výrobci vířivek hlásí nárůst objednávek o dvě třetiny. Dařilo se třeba cykloservisům, prodejcům elektroniky či lékárnám.

Daleko více je ovšem těch, kteří sčítají ztráty, leckdy i dost kruté. V novinách se nejvíce píše o problémech leteckých firem, hotelů či restaurací. Postižených ovšem bude výrazně více. Od průmyslových podniků přes stavební firmy až po prodejce automobilů, reklamní agentury či provozovatele sportovních zařízení. Ti všichni registrují poklesy tržeb, které zdaleka neskončily s uvolněním vládních restrikcí. Většinou navíc nečekají zlepšení ani během prázdnin či na podzim. Kdybych měl jejich odpovědi na „jak se máte“ shrnout do jedné věty, zněla by nejspíše takto: Letošek snad nějak přežijeme a pak se uvidí.

Obavy připomínají situaci z dob minulé velké krize. Dnes bychom však přece jen měli být o deset let a krizovou zkušenost chytřejší. Co bychom si tedy od minula mohli pamatovat?