Tři lekce z krize

Názory

Měli bychom počítat s tím, že v dalších měsících to nemusí být s českou ekonomikou nijak slavné. Některým potížím z minulosti se ovšem lze vyhnout. Vláda by se měla snažit, aby další statisíce lidí nespadly do neřešitelných problémů. My ostatní se zase můžeme bránit přílišné skepsi.

Audio
verze

Jak se máte? Tato konverzační otázka dostala v posledních týdnech nový rozměr. Místo tradičního „výborně“ nebo „ujde to“ dostávám zpravidla detailní hlášení o stavu oboru, ve kterém se dotyčný pohybuje. Zejména pokud se potkávám s majiteli či manažery firem.

Z jejich odpovědí si skládám soukromý obrázek o výhledech hospodářství. Nemůže odpovídat oficiálním statistikám o vývoji HDP, ale říká mi dost o náladách a pocitech reálných hráčů v tuzemské ekonomice.

V onom soukromém barometru se nacházejí i „ostrůvky pozitivní deviace“. A zdaleka se nejedná jen o internetové obchody. Nárůsty byly patrné i v jiných částech ekonomiky, zejména v oblastech, které souvisejí s domácnostmi a volným časem. Firma vyrábějící pohovky prodloužila dodací lhůty na dvojnásobek, protože má tolik zakázek, že nestíhá. Výrobci vířivek hlásí nárůst objednávek o dvě třetiny. Dařilo se třeba cykloservisům, prodejcům elektroniky či lékárnám.

Daleko více je ovšem těch, kteří sčítají ztráty, leckdy i dost kruté. V novinách se nejvíce píše o problémech leteckých firem, hotelů či restaurací. Postižených ovšem bude výrazně více. Od průmyslových podniků přes stavební firmy až po prodejce automobilů, reklamní agentury či provozovatele sportovních zařízení. Ti všichni registrují poklesy tržeb, které zdaleka neskončily s uvolněním vládních restrikcí. Většinou navíc nečekají zlepšení ani během prázdnin či na podzim. Kdybych měl jejich odpovědi na „jak se máte“ shrnout do jedné věty, zněla by nejspíše takto: Letošek snad nějak přežijeme a pak se uvidí. 

Obavy připomínají situaci z dob minulé velké krize. Dnes bychom však přece jen měli být o deset let a krizovou zkušenost chytřejší. Co bychom si tedy od minula mohli pamatovat?

 

Například, že pokles ekonomiky zasahuje nejméně vydělávající vrstvy obyvatelstva. Během krize v letech 2009 a 2012 narostl počet obyvatel v exekucích. I nyní bankéři, ekonomové či sociologové poukazují na to, že je zde masa lidí, u kterých se potkává výpadek příjmů s nedostatkem finančních rezerv. Podle odborných odhadů je takových lidí mezi dvěma a třemi sty tisíci. To je obrovské číslo.

Pokud se tito lidé ocitnou bez pomoci, mohou získat pocit, že je „systém hodil přes palubu“. Vláda by měla být dostatečně aktivní, aby je nenechala dojít až do situace, kdy neuvidí žádné východisko. Pro co jiného už by měla být sociální demokracie součástí vládní koalice, než aby myslela právě na ty, kteří jsou ohroženi chudobou?

Pamatovat bychom si mohli i to, že je kondice české ekonomiky výrazně provázána s výkonem zbytku Evropy a zejména pak Německa. Do Evropy míří přes osmdesát procent našeho vývozu a Němci jsou vůbec největšími odběrateli českého zboží. Měli bychom ve svém vlastním zájmu držet palce Německu, jeho vládě a tamním firmám, aby krizové časy zvládaly co nejlépe. A platí to i pro ty, kdo jinak nemohou na kancléřce Angele Merkelové nechat nit suchou.

Třetím momentem, který si zaslouží připomenout, je dopad skepse na celkový stav hospodářství. Právě obavy z budoucnosti, na nichž se do jisté míry podílela i pesimistická vládní rétorika, vedly minule k omezení spotřeby domácností i firem a tím pádem také k prohloubení a protažení tehdejší krize. V roce 2012 byli Češi podle průzkumu Gallupova ústavu druhým nejpesimističtějším národem v Evropě. Tím prvním byli Řekové.

Proto by bylo skvělé, pokud to jen trochu půjde, abychom se i v současných ne zrovna lehkých dobách přece jen snažili investovat. V soukromí například do vylepšení domácností, vzdělání či vylepšení kondice a zdravotního stavu. A ve firmách třeba do inovací, vývoje nových produktů a služeb či rozvoje kvalitních lidí. Pokud se nenecháme semlít skepsí, nejspíše nám to dost pomůže.

Jak se máme a budeme mít? Bude asi pro jistotu dobré počítat spíše s horšími scénáři než podléhat optimismu a riskovat následné zklamání. Naději ovšem můžeme čerpat právě z minulé zkušenosti. Zatímco před deseti lety to byla první velká krize, se kterou jsme se od pádu socialismu setkali, tentokrát už by politici či šéfové firem neměli být tak zaskočeni. A my ostatní z minula víme alespoň to, že i po temné noci přichází ráno. 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama