První Češi v USA: alchymista a dobrodruh

Report

Na území Spojených států žilo podle sčítání obyvatel přesně před sto lety 823 000 Čechů první a druhé generace. První velká přistěhovalecká vlna přitom přišla už za Rakouska, po potlačení revoluce v roce 1848. Ve dvacátém století kvůli Hitlerovi, nástupu komunistů i sovětské invazi přibyly další desetitisíce imigrantů. Fenomén Čechů v Americe dodnes zůstává pro badatele fascinujícím tématem.

Audio
verze

Neznámé končiny lákaly od nepaměti i Čechy. Koncem 15. století se roznesly zprávy o objevení Nového světa i do střední Evropy a v roce 1506 vyšel první spis o Americe v českém jazyce. Patrně prvním historicky doloženým Čechem, který se procházel po americké půdě, byl jistý Joachim Gans z Prahy, alchymista, odborník na metalurgii, který se vylodil s výpravou anglických kolonistů v dnešní Severní Karolíně, jak dokládá zpráva z roku 1585. Jeho úkolem bylo pátrat po ložiscích vzácných kovů.

Za připomenutí určitě stojí Augustin Heřman, dobrodruh, diplomat a kartograf, jenž se svou rodinou opustil pobělohorské Čechy a ve čtyřicátých letech 17. století trvale pobýval ve Filadelfii a Novém Amsterdamu (dnešním New Yorku), kde dokonce patřil k poradcům guvernéra. Proslavil se vyhotovením podrobné mapy Virginie a Marylandu. Prameny z nadcházejících dvou staletí pak zmiňují i další česky znějící jména dobrodruhů, kteří absolvovali náročnou až strastiplnou cestu lodí přes oceán.

 

64 hektarů půdy

První opravdu masivní přistěhovaleckou vlnu do Spojených států amerických přinesla porážka revoluce roku 1848 a policejní represe rakouské monarchie. Proud Čechů se v dalších letech nezastavil. Americké lodní a železniční společnosti vysílaly do Evropy své zástupce, aby lákali potenciální osadníky na ekonomické přednosti života v Americe.

Nejčastěji se uvádí, že od poloviny 19. století do propuknutí první světové války v létě 1914 odešlo kolem 350 tisíc obyvatel Čech a Moravy. Co se sociálního složení týče, šlo převážně o chudé rolníky s vidinou snadného zisku půdy k obdělávání. Prostorná území Ohia, Illinois, Iowy a o něco později prérijních států jako Nebraska, Oklahoma či Texas skutečně nabízela téměř neomezené možnosti. Češi zde dokázali vybudovat kompaktní zemědělské osídlení a vlastnili farmy s rozlohou, o níž se jim doma mohlo jen zdát.

Krvavá občanská válka Severu proti Jihu sice proud imigrantů utlumila, evropští přistěhovalci ovšem znovu ve velkém začali proudit, když konflikt v květnu 1865 skončil. Vábily je mimo jiné výhody plynoucí ze zákona o domovinách (Homestead Act), přijatého již 20. května 1862. Každému usedlíkovi a občanovi přiznával právo na bezplatných sto šedesát akrů (asi šedesát hektarů) federální půdy na bělochy dosud neobydleném „Divokém západě“. Plným vlastníkem se člověk stal, pokud prokázal, že pozemek minimálně pět let obhospodařoval. Ročně tak v průměru přistávalo u amerických břehů 4 až 11 tisíc Čechů, rekordním počtem byl podle záznamů roku 1907; šlo o 13 554 imigrantů. Vedle rolníků a horníků na venkově se v rostoucích velkoměstech dobře prosadili čeští dělníci, stavební inženýři, sládkové, cukrovarníci, doutníkáři, brašnáři, úředníci, lékaři a odborníci v mnoha dalších odvětvích.

 

Češi v Americe zakládali vlastní spolky, kostely, školy, banky a pojišťovny, vydávali stovky tištěných pe--riodik, za první světové války financovali zahraniční odboj vedený T. G. Masarykem a vydatně se zasloužili o vznik Československa. Meziválečné dvacetiletí se neslo ve znamení nebývalého rozkvětu a prosperity čechoamerické komunity. Zároveň se posilovaly kontakty se starou vlastí na politické, ekonomické i kulturní úrovni. Po mnichovské dohodě, okleštění Československa a nástupu Hitlera
pochopitelně Spojené státy představovaly vyhledávanou cílovou destinaci pro lidi prchající před nacistickým běsněním. I druhý odboj, tentokrát v čele s Edvardem Benešem, se opět dočkal podpory od krajanů.

Nástup komunistů k moci v únoru 1948 a invaze Sověty vedených armád do Československa v srpnu 1968 pak vyhnaly na druhou stranu Atlantiku ještě okolo 60 tisíc lidí, odmítajících rudou totalitu. Konečně po sametové revoluci do Spojených států dle odhadů odešlo za prací či studiem přes 100 tisíc Čechů. Část se vrátila domů, mnozí si však navykli na americký způsob života a usadili se natrvalo.

 

Hostyn a Nechanitz

Mladší generace se od druhé poloviny dvacátého století rychle asimilovala v americkém prostředí, znalost jazyka se vytrácela, stejně jako vyprchávala koncentrace české komunity. Lidé se jednoduše stěhovali za lepším živobytím, nezřídka přes celé Státy.

Z ryze českých obcí a městských čtvrtí Chicaga, New Yorku, St. Louis či Clevelandu postupem desetiletí zůstaly jen názvy a zkazky o slavné národní historii v místních kronikách. Stačí jmenovat třeba „Pisek“ a „New Hradec“ v Severní Dakotě, „Beroun“ a „New Prague“ v Minnesotě, „Moravia“ a „Protivin“ v Iowě, „Hostyn“ a „Nechanitz“ v Texasu, „Prague“ v Oklahomě, „Krok“ a „Czechville“ ve Wisconsinu, „Bohemia“ v New Yorku.

Na mnoha místech se však stále konají „české“ slavnosti a festivaly, kde si lidé s českými kořeny, byť hovoří anglicky, připomínají zemi svých předků. V Lincolnu, hlavním městě státu Nebraska, se dodnes až pětina obyvatel hrdě hlásí k českému původu, ačkoliv jazyk ovládá málokdo, v Cedar Rapids na východě Iowy již před půlstoletím otevřelo brány významné česko-slovenské muzeum, čeština se dodnes vy--učuje na několika univerzitách.

Mezi Čechoameričany pochopitelně nalezneme dlouhou řadu významných osobností. Pomineme-li ty známé ze současnosti jako Madeleine Albrightová, Miloš Forman či Ivan Lendl, za zmínku stojí lidé z předchozích dob. Třeba vydavatel krajanských novin a mecenáš August Geringer (1842–1930), velkoprůmyslník František Vlček (1871–1947), třiadvacetkrát zvolený demokratický kongresman Adolf J. Sabath (1866–1952), starosta Chicaga Antonín Čermák (1873–1933) či hudební skladatel Rudolf Friml (1879–1972). A seznam by tím rozhodně nekončil.

 

Od Roosevelta k republikánům

Vzhledem k tomu, že v listopadu se konají v USA prezidentské volby – jaké byly politické preference Čechoameričanů? Časem se dosti proměňovaly. Zajímavým faktem zůstává, že většina českých dělníků počátkem 20. století dávala hlas Socialistické straně, poměrně silnému hráči na tehdejší politické mapě. Posléze – ač nelze generalizovat – se krajané za vlády
F. D. Roosevelta přikláněli k Demokratické straně, po únoru 1948 a příchodu uprchlíků před komunisty panovalo naopak přesvědčení, že silnější postoj proti sovětskému bloku zaujmou republikáni. Koho asi budou lidé s českými kořeny volit letos? Nejspíše to bude různorodé, bude patrně záležet i na tom, z které vlny imigrace pocházejí a zda žijí spíše v demokratických, či republikánských městech či státech.

 

Autor je historik a publicista, zabývá se krajany žijícími v zahraničí, koordinátor projektu the Czechoslovak Talks.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama