Pískej konec. Sport už rok čelí covidu-19

Report

Hokejová liga poprvé od roku 1945 bez mistra. Fotbalová Slavia: osmimilionový účet za testování. Jizerská padesátka poprvé rušená kvůli něčemu jinému, než je nedostatek sněhu. Letní olympiáda pod heslem Učíme se žít s virem... Prázdné tribuny nejsou tím jediným, co sužuje současný sport. Proč bychom měli umožnit co nejdříve trénovat dětem a jak může covid ovlivnit zdraví špičkových sportovců?

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Na tribuně chátrajícího a málokdy využívaného Stadionu Evžena Rošického na pražském Strahově je poslední lednový pátek živo. „Prosím do levé dírky. Z pravé by mi tekla krev... Děkuju moc. Mám zavolat dalšího? Maso, nástup!“ přivolává dotyčný spoluhráče Lukáše Masopusta.

V proskleném salonku se střídají fotbalisté Slavie, kteří tady přes zimu občas trénují. Musí se podrobit proceduře, kterou mnozí z nich absolvovali už více než šedesátkrát. Tyčinka pro PCR test zajíždí do nosohltanu a na jejich obličejích je vidět, že to není nic příjemného.

„Jsou to miláčci. Nebrečí, poděkují a někteří mě ještě pochválí, že ode mne to nebolí,“ říká Martina Vršková, vedoucí odběrových pracovišť a covid týmu laboratoře Synlab. „Na fotbal jsem nikdy moc nebyla, ale těmhle klukům fandím. Dokonce jsem kvůli nim začala sledovat zápasy. Něco vám ukážu,“ říká a svlékne rukavici, aby se pochlubila červenobíle nalakovanými nehty. „Koukněte, mám tam i hvězdičku!“

Do židle dosedne trenér Jindřich Trpišovský. Je vidět, že má dva dny před prvoligovým utkáním s náročným soupeřem z Jablonce těžkou hlavu. Jak ale vyjde najevo, nejen z fotbalu. „Měsíc bez pohybu, to se mi snad ještě nestalo,“ vzdychne pětačtyřicetiletý muž, který v prosinci prodělal covid.

Pak se svěří, že včera už to nemohl vydržet a uběhl čtyři kilometry a byl si zaboxovat. Zdravotnice má pochopení a dodá: „Už jsem vám říkala, že jsem si pořídila běžící pás?“ Trenér se rozesměje: „Myslíte běhací pás. Běžící pás by vám utekl. Ale díky, zlepšila jste mi náladu.“

 

Nevyzpytatelnej šmejd

Klub, který vládne českému fotbalu a slaví úspěchy i na evropské scéně, utratil dosud za testování na covid přes osm milionů korun. „Testujeme skoro sto lidí: celý mančaft s realizačním týmem, management, kuchaře, sekuriťáky, řidiče autobusu, někdy i personál hotelu, kde bydlíme,“ vysvětluje Tomáš Syrovátka z vedení Slavie.

Pro první fotbalovou ligu jsou nutné testy osmačtyřicet hodin před každým zápasem. A protože soutěž dohání vynucenou pauzu z loňského října, hraje se teď nejen o víkendech, ale často i uprostřed týdne. Slávisté navíc bojují o evropské poháry, což na podzim obnášelo osm zápasů. Do toho ještě řada hráčů nastupuje za národní tým.

Největší nervy měli v Edenu při zářijovém dvojzápase o Ligu mistrů. Ve hře bylo půl miliardy korun, pravidla pro izolaci proto byla obzvlášť neúprosná. „Zavřeli jsme se na deset dní v hotelu, kluci neviděli rodiny, bylo to fakt kruté. Ubytování nás stálo dva miliony korun,“ říká ředitel klubu Tomáš Syrovátka.

Tu a tam byl některý hráč Slavie pozitivně testovaný už dříve, nákaza se šířila hlavně z reprezentačních srazů. Největší covidová vlna pak prošla týmem v závěru loňského roku: na Vánoce měl klub jedenadvacet nakažených. Soustředění v Portugalsku bylo zrušeno a v polovině ledna už se opět rozjížděla nejvyšší domácí soutěž.

„Je to stresující, a to jak z hlediska sportovního, tak firemního i lidského. Manželky některých hráčů jsou těhotné nebo čerstvě porodily, jiní zase třeba bydlí s prarodiči. A nikdo to nechce dostat, protože je to fakt nevyzpytatelnej šmejd,“ říká ředitel klubu Tomáš Syrovátka, který už má nemoc rovněž za sebou.

Většina hráčů Slavie prošla nákazou bezpříznakově. „Třetina ale příznaky měla a některým bylo zle – horečky, bolesti svalů a kloubů, únava. Přitom jsou to mladí kluci se skvělou fyzičkou,“ přibližuje Tomáš Syrovátka. Jeden ze slávistů zase prodělal covid už třikrát – při slabých dávkách viru se nemusí vytvořit dostatek protilátek.

 

 

Osiřelé VIP sedačky

Slavii se daří prodávat hráče do zahraničí, zatím největší jackpot představoval přestup Tomáše Součka do londýnského West Ham United za 21 milionů eur. Roční rozpočet klubu s čínským partnerem v zádech přesahuje ve štědrých sezonách miliardu korun, přesto nejsou ztráty způsobené covidem zanedbatelné.

„Máme deset tisíc skvělých permanentkářů, z nichž drtivá většina nechce zpátky peníze, i když nemůžou na tribuny,“ říká ředitel Tomáš Syrovátka. Upozorňuje však na jiný propad v příjmech: „Je obtížné sehnat sponzora, který vám dá velké peníze, tím myslím třeba milion eur na sezonu. Jsme malá země s malým trhem a tomu odpovídají lokální budgety velkých korporací. Co se nám ale rozjelo úplně skvěle, jsou VIP sedačky. A to teď spadlo zhruba na desetinu.“

Klub vyčlenil na hlavní tribuně tisíc míst. Majitelé exkluzivních vstupenek mají – když neřádí pandemie – volný přístup i do zázemí tribuny, kde je k dispozici bar s občerstvením či muzeum slávy. Mohou se tu rovněž potkávat s dalšími movitějšími fanoušky, různými celebritami či zasloužilými postavami sešívaných.

„V roce 2019, kdy jsme hráli na jaře Evropskou ligu a na podzim Ligu mistrů, nám to vyneslo 250 milionů korun,“ vyčísluje Tomáš Syrovátka příjmy, které jsou na české poměry naprosto unikátní. Luxusní sedačka je k mání za 89 900 korun na sezonu, při jednotlivých zápasech se cena liší podle atraktivity soupeře. V případě týmů, jako byly FC Sevilla, Chelsea, Inter Milán, Barcelona či Borussia Dortmund, vyšla návštěva na deset až patnáct tisíc korun.

V probíhající sezoně však už hrála Slavia tři domácí zápasy s evropskými soupeři bez diváků a na osmnáctého února se v Edenu plánovalo představení dalšího velkého týmu: Leicester City, vítěze anglické Premier League z roku 2016, ovšem opět bez davů platících fanoušků. „Pokaždé tím přicházíme o mnoho milionů korun,“ říká Tomáš Syrovátka.

 

Zákeřnější než obleva

První ročník Jizerské padesátky se uskutečnil v roce 1968. Od té doby se nepodařilo běžkařský závod odstartovat pouze pětkrát: v letech 1988, 1990, 1998, 2007 a 2014 – pokaždé kvůli nedostatku sněhu. Až u 54. ročníku bude u slova „zrušeno“ (byť „jen“ pro amatéry) uvedený jiný důvod.

Ještě pětadvacátého ledna spěchal David Douša z pořadatelské agentury Raul za libereckým hejtmanem Martinem Půtou, aby s ním doladil organizační detaily ČEZ Jizerské 50, která se letos měla odehrát v nezvyklém formátu. „Měli jsme připravené dvě varianty,“ říká bývalý prvoligový basketbalista David Douša. „První obnášela plošné testování všech účastníků včetně organizačního štábu. Jedenadvacátého prosince nám ji ministerstvo zdravotnictví hodilo na hlavu a doporučilo vrhnout všechny síly do plánu B.“

Individuální starty rozptýlené do devíti dnů by do historie Jizerské 50 vnesly úplně nový prvek. Každý účastník by dostal esemesku s informací, že se má vydat na trať například v úterý 24. února v 11:11. „Startovalo by se po půl minutách, každý den zhruba čtyřstovka běžkařů. Žádné stánky sponzorů, žádná šatna, žádní diváci, tři občerstvovačky místo obvyklých osmi a jen zcela nezbytný personál,“ přibližuje Richard Valoušek, který má v marketingové agentuře Raul na starosti komunikaci.

Nejslavnější tuzemské lyžařské akce se obvykle účastní osm tisíc „hobíků“ čili nadšených amatérů, letos byla kapacita snížena. „Chtěli jsme zvýšit šance, že nám úřady dají výjimku, proto jsme v prosinci na základě doporučení ministerstva stopli registrace na pětitisícovce,“ objasňuje Richard Valoušek.

Nezvyklý rámec tradičního závodu (start i v průběhu pracovních dní, navíc v době, kdy platí zákaz ubytovacích a stravovacích služeb) by nebyl příliš komfortní například pro účastníky z opačného konce republiky. „V dané situaci to jinak vymyslet nešlo,“ poznamenávají zástupci agentury, jimž se i v náročném období loňského roku podařilo uspořádat sérii Běhej lesy nebo veslařské Primátorky, a mají tedy zkušenosti s dodržováním přísných pravidel. „Respektujeme současné podmínky a umíme s nimi hrát,“ prohlašují.

Osmadvacátého ledna, tedy tři týdny před startem, přišel z ministerstva verdikt, který definitivně smázl ze stolu šanci uspořádat letošní Jizerskou 50 v plném rozsahu (pojedou jen profesionálové). Zdrcení pořadatelé se přemíry soucitu nedočkali, museli čelit výtkám ohledně (ne)vracení startovného. „Proti nedostatku sněhu jsme se dokázali pojistit, proti pandemii jsme pojištění nenašli,“ říká David Douša, jehož tým nyní čekají jednání se státem o kompenzacích čili také o odškodnění. „Zamítnutí přišlo na poslední chvíli, kdy už byla většina nákladů investována,“ vysvětluje.

Pořadatelé nabízejí možnost absolvovat letošní Jizerskou 50 alespoň ve virtuální podobě. To znamená urazit předepsanou vzdálenost na běžkách kdekoliv a sdílet svůj výsledek přes mobilní aplikaci. V této podobě se nyní konají i další závody série lyžařských dálkových běhů Worldloppet.

 

S kafem na pokoji

Může podobně jako Jizerská padesátka dopadnout i fotbalové Euro, které bylo loni odloženo o rok? Komplikací vyššího druhu je v tomto případě „narozeninový“ formát turnaje, kterým chtěla fotbalová asociace UEFA oslavit šedesáté výročí od prvního evropského šampionátu. Místo v jedné či dvou zemích, jak bylo dosud obvyklé, se mělo mistrovství Evropy uskutečnit hned v jedenácti státech: od Británie a Irska přes Španělsko, Itálii, Německo, Nizozemsko a Dánsko až po Maďarsko, Rumunsko, Rusko a Ázerbájdžán.

Čeští fotbalisté se na Euro probojovali posedmé za sebou. Manažerem národního týmu je bývalý hráč Libor Sionko, který přibližuje aktuální vyhlídky na uspořádání turnaje: „Koncem ledna nás UEFA svolala na dvoudenní online workshop, ale nové informace to nepřineslo. Spíš to probíhalo v duchu ,tohle dodáme, tohle ještě upřesníme‘,“ říká muž, který začínal fotbalovou kariéru v Baníku Ostrava, sedm let hrál za pražskou Spartu a pět sezon strávil v zahraničí (Austria Vídeň, Glasgow Rangers, FC Kodaň).

Reprezentace byla vylosována do britské skupiny. Ke dvěma zápasům má nastoupit v Glasgow, k jednomu v Londýně, z toho dvakrát ji čeká domácí soupeř, tedy Skotsko a Anglie, navíc na nejslavnějších národních stadionech – v Hampden Parku a ve Wembley. O to bolestnější je pro fanoušky představa, že by se taková sváteční utkání měla odehrát bez zaplněných tribun (patnáct procent kapacity musí být podle regulí UEFA nabídnuto divákům hostující země). Natož že by celý šampionát měl být bez náhrady zrušen.

„Připraveno je několik variant, od absolutní bubliny bez diváků až po úplně otevřené podmínky, jako kdyby žádný vir ani nebyl – což je podle mě čirá utopie,“ říká Libor Sionko. Podobně nemyslitelné je, že by ve všech pořadatelských zemích panovala v příslušném termínu (11. června – 11. července) srovnatelná epidemiologická opatření. I proto se objevují úvahy, že by celý turnaj mohl být přesunut do jedné, maximálně dvou zemí. Nejčastěji se v této souvislosti skloňují britské ostrovy.

„Pro nás by to byla výhoda, nemuseli bychom nic měnit,“ říká Libor Sionko, který měl důležité slovo při výběru základny, kde budou hráči ubytováni. „Glasgow, jak ho znám ze svého působení, nepatří k nejvlídnějším místům. I proto jsme dali přednost Edinburghu.“ Hotel Courtyard West ze sítě Marriott je kousek pěšky od nově otevřeného tréninkového centra.

Ještě předtím národní výběr čekají tři důležitá utkání o postup na světový šampionát, který se má konat příští rok v Kataru. A epidemie ovlivňuje i nominaci. „Velmi přísná opatření má Německo, ale ne všechny spolkové země. Bylo složité dostat sem brankáře Pavlenku, který hraje za Werder Brémy. Naopak s Daridou z Herthy Berlín to bylo v pohodě,“ přibližuje Libor Sionko, který si nyní láme hlavu, jak zajistit přesuny hráčů mezi jejich současnými působišti a Estonskem, Českem a Walesem, kde má reprezentace nastoupit během pouhých šesti březnových dnů.

„Každého hráče řešíme jednotlivě. Když jsme po jednom pozitivním testu potřebovali dostat hráče z Německa do Česka, vystavila nám tamní hygiena lejstro s podmínkami transportu. Hráč řídil jedno auto a za ním jela druhá posádka pro případ, že by se něco stalo a bylo potřeba cokoliv zařídit, protože on sám nesměl opustit vůz,“ vypráví Libor Sionko.

Muž, který za Česko nastoupil v jedenačtyřiceti zápasech a dal v nich osm gólů, se ocitl v nejnáročnější pozici své dosavadní kariéry. „To jo, docela jsem si to vykousl,“ pousměje se a líčí, jak vypadají reprezentační srazy: „Jsme spolu deset dní na hotelu a ke klukům se nedostane nikdo. Dřív za nimi chodili finanční poradci, jejich agenti, rodiny. To teď nepřipadá v úvahu. Zaplatíme dva pokoje navíc, kde uděláme coffee corner, aby si mohli aspoň udělat kafe. A i to kafe si pak musí odnést na pokoj.“

 

Nažhavení Japonci

Japonsko, kde má být 23. července zahájena letní olympiáda (loni odložená), působí ve srovnání s Evropou jako z jiného vesmíru. Začátkem února vykazovala země za dobu pandemie něco přes 6 tisíc úmrtí v souvislosti s covidem a 400 tisíc nakažených. Přitom je v porovnání například s Českem víc než desetkrát lidnatější: žije tam přes 126 milionů obyvatel. Například za 10. únor oznámily úřady 1 884 nově odhalených případů v zemi, zatímco české ministerstvo zdravotnictví informovalo týž den o 10 283 pozitivně otestovaných.

Přesto v polovině ledna britský list The Times uvedl (s odvoláním na „vysoce postavený zdroj z japonské vládnoucí koalice“), že tamní kabinet letošní hry už vzdal. Místo toho prý bude usilovat o to, aby Japonsku bylo přiděleno pořadatelství olympiády v prvním volném termínu, tedy v roce 2032. A vláda prý nyní jen čeká na příležitost, jak to oznámit světu. Současně byly znovu citovány loňské průzkumy, podle nichž s pořádáním her nesouhlasí 80 procent Japonců.

„Zavládla obří panika,“ vzpomíná generální sekretář Českého olympijského výboru a bývalý biatlonista Petr Graclík na moment, kdy se zpráva zpochybňující uskutečnění letošní olympiády objevila, a dodává: „Měli jsme na ten den zrovna naplánovanou videokonferenci s prezidentem Mezinárodního olympijského výboru. A ten to kategoricky popřel.“ Šéf světových olympioniků – německý právník a bývalý šermíř Thomas Bach – dal prý rovněž jasně najevo, že uskutečnění her nezabrání ani případná absence některé z olympijských velmocí. Právě to byl spouštěč loňského zrušení her: účast tehdy odřekly Kanada a Austrálie.

Momentálně je připraveno několik scénářů – od nejradostnějšího se sloganem Přemohli jsme virus až po nejtemnější Virus zvítězil. „Očekávám, že se to nakonec odehraje v nějaké střední variantě, která by mohla nést motto Učíme se žít s virem,“ říká Petr Graclík. Pobyt sportovců bude každopádně zkrácený na minimum: „Nepůjde o takový ten globální happening, který si s olympiádou tradičně spojujeme. Závodníci budou přijíždět nejdříve pět dní před prvním startem a odjíždět v osmačtyřicetihodinovém intervalu.“

Japonci jsou technologičtí hračičkové, připraveny jsou třeba náramky na měření tělesné teploty. Vědci také měřili, jak se vir může šířit mezi fandícími diváky – jinými slovy, jak daleko člověk doprskne, když křičí. Co se týče vakcinace, Petr Graclík připomíná, že ji účastníkům nelze nařídit: „Je to proti olympijské chartě, kterou respektuje 206 zemí.“ Seznam potenciálních členů české výpravy pro případné očkování nicméně existuje. „Kdyby k pokynu pro očkování účastníků her došlo, chceme být připraveni. Proto jsme dali dohromady 450 jmen,“ říká manažer českých olympioniků, jejichž výprava má čítat zhruba dvě stě lidí.

V absolutní bublině – zapovídající sportovcům a jejich týmům kontakt s okolím – loni proběhla cyklistická Grand Tour, závěr fotbalové Ligy mistrů, stejně jako basketbalové NBA či hokejové NHL. Pořadatelé olympiády se tedy mají z čeho poučit. „Stále počítáme s tím, že na tribunách bude obecenstvo, nicméně do země nemusí být vpuštěni zahraniční návštěvníci,“ říká Petr Graclík. V tom okamžiku se spousta Japonců zřejmě zaraduje: když šla do prodeje kvóta pro hostitelskou zemi, projevilo o tři miliony vstupenek zájem šestadvacet milionů lidí.

Jsou tu i pohnuté sportovní příběhy: překážkářka Zuzana Hejnová, veslař Ondřej Synek, oštěpařka Barbora Špotáková – ti všichni se loni chtěli rozloučit s kariérou a měli už naplánovaný „život po životě“. Je těžké nepropadnout trudnomyslnosti, když je najednou všechno jinak. Opačným případem je například desetibojař Adam Sebastian Helcelet, který se v loňské sezoně po zranění trápil, a teď díky odkladu her získal šanci na nominaci.

 

Osekané výplaty

České hokejové kluby prošly už koncem loňského léta masivním promořením. „Díky tomu se na ně vztahovalo devadesát dnů bez testů, což jim finančně hodně ulevilo,“ říká šéf nejvyšší domácí soutěže Josef Řezníček. Další výhodou bylo, že si hokejisté vyjednali možnost antigenního testování, které je levnější a také méně citlivé na sebemenší dávky viru. Nevykazuje tedy „falešnou pozitivitu“, jak se občas stává v případě PCR testů (byť může být méně spolehlivé).

„V posledních týdnech těch záchytů už moc není. Takže začínám věřit, že se tentokrát extraliga dohraje – včetně vyřazovací části,“ věří Josef Řezníček. Vloni byla extraliga předčasně ukončena už v půlce března a poprvé od druhé světové války nebyl vyhlášen mistr.

Dopady na ekonomiku klubů byly drastické. „Většina partnerů jsou srdcaři, ale ne všichni akceptovali zkrácené plnění závazků. Ještě mnohem větší výpadek představovaly neprodané vstupenky,“ říká Josef Řezníček. Na zrušení play off části doplatily hlavně kluby, jako je Kometa Brno, jejíž téměř osmitisícová hala bývá už mnoho let na každý zápas vyprodaná. „U takových klubů může jít až o polovinu rozpočtu, v ostatních případech je to zhruba třetina,“ vyčísluje Josef Řezníček propad způsobený prázdnými tribunami.

I proto hokej už na jaře sáhl ke snižování platů. „Domluvili jsme se na padesáti procentech po dobu čtyř měsíců, týkalo se to celého klubu včetně ma--nagementu,“ říká bývalý gólman Dušan Salfický, nyní sportovní ředitel a menšinový spolumajitel Dynama Pardubice.

V letošní sezoně se řeší krácení platů individuálně. „Vzít čtvrtinu platu klukovi, který bere dvacet tisíc, nám přijde nehumánní,“ říká Dušan Salfický. Když zaznamená údiv nad tak nízkou gáží, dodá: „Mladí kluci to takhle mají. Většina z nich si váží toho, že můžou hrát hokej a nesedí doma nebo za kasou supermarketu.“

Rozpočty extraligových klubů se pohybují od 25 do 250 milionů korun, pardubické Dynamo loni po vstupu nového majitele ohlásilo navýšení na 140 milionů.

 

Kotel z amplionů

Hokej může nadále využívat skyboxy. „Jsou na to přísná pravidla,“ říká pardubický šéf Dušan Salfický. V praxi to znamená nutnost prokázat se negativním testem, skupinky v uzavřených místnostech mohou mít nejvýš deset lidí, celkové maximum je tři sta osob (stejně to má fotbal). Ne všechny stadiony disponují takovou kapacitou skyboxů, v pardubické hale je ale prstenec těchto lóží dostatečný.

„Jeden skybox pronajímáme na sezonu od 400 tisíc do jednoho milionu – podle velikosti. Myslím, že zajít si v téhle divné době na hokej je speciální zážitek, a jsme rádi, že ho našim partnerům můžeme dopřát,“ říká Dušan Salfický. Fandí tihle diváci nahlas, jsou slyšet? „Pouštíme do amplionů smyčky ze starých záznamů, podle zvuků máme pořád vyprodáno. Někdy to v hale zahučí, a když koukám jinam, cuknu sebou, co se stalo. A ono se nestalo vůbec nic,“ usměje se muž, který jako hráč strávil pět sezon v Rusku a nyní působí v komunální politice za hnutí ANO.

Na kostku nad ledem se promítají vzkazy od fanoušků, kteří na stadion nemohou. Permanentkářům, jichž má Dynamo čtyři tisíce, rozesílá klub e-mailem zápasové programy. Kromě toho agentura BPA, které patří marketingová práva na extraligu, nabízí majitelům sezonních vstupenek přístup zdarma na portál hokejka.cz, kde mohou sledovat přímé přenosy všech zápasů s výjimkou těch, které vysílá O2 TV.

 

Hrstka lepších zpráv

Snad jediné, co si „hokejový národ“ pochvaluje, je kvalita hry. „Kluci hrajou uvolněně, nejsou pod diváckým tlakem, hra je plynulejší, méně urputná. Líbí se mi to,“ říká šéf extraligy Josef Řezníček, sám bývalý hokejista. Menší stres je způsoben i tím, že se po loňské dohodě klubů soutěž uzavřela, takže žádný tým nemůže sestoupit.

„S covidem v podstatě zmizelo domácí prostředí. Když hráč něco zkazí, nerozhodí ho reakce publika a dokáže se do zápasu rychleji vrátit,“ doplňuje Dušan Salfický z pardubického Dynama. Připomíná i „faktor rozhodčí“: „Když plné tribuny nadávaly sudímu, odpískal občas faul, aby měl klid. Víc se vylučovalo, hra se kouskovala.“

Vášnivý statistik Robert Záruba, šéfkomentátor České televize, to dokládá fakty: „Vedu si seznam zápasů, při nichž rozhodčí nedají víc než deset trestných minut. V uplynulých dvou sezonách jich výrazně přibylo, naopak ubylo vyšších trestů do konce utkání. Hokej bez diváků zkrátka ubral na emocích, včetně těch negativních.“

Podobné postřehy jsou k slyšení i mezi fotbalisty: „Některým hráčům prospívá, že hrají bez diváků. Jasně, jsou i typy, které publikum dokáže vybičovat k lepšímu výkonu. My jsme ale před sezonou strašně omladili a novým hráčům pomáhá, když slyší pokyny realizačního týmu a trenéři je můžou dirigovat,“ říká Tomáš Syrovátka ze Slavie.

Jeho kolega Darek Jakubowicz z vršovického Ďolíčku, syn majitele Bohemky a ředitel klubu, připomíná další covidový benefit: „Kluci v důsledku přerušení ligy musí hrát víc zápasů, takže méně trénují. A je na nich vidět, že si nahuštěný program užívají. Sám hraju taky fotbal a mám to stejně.“

„Klokanům“ prospěl covid i tím, že při jarním lockdownu stihli doléčit všechny hráče a po restartu soutěže to málem dotáhli do bojů o evropské poháry. „Z ekonomického hlediska nám to ale užitek nepřineslo,“ říká šéf Bohemky a dodá: „Obvykle každý rok dobře zpeněžíme aspoň jednoho hráče. Teď přestupový trh hodně zamrzl.“

Bohemka se nicméně proslavila „tribunou Štafle“. Ke zdi kolem části stadionu si fanoušci postaví před zápasem žebříky či improvizovaná lešení, vystřídala se tu snad všechna esa české fotografické scény. „Když dá hráč svůj první gól v zelenobílém dresu a může si od diváků vyslechnout osobní pochvalu, má to své kouzlo,“ usmívá se šéf klubu.

 

Rozkydlé žactvo

Když mají lidé působící ve sportu odpovědět na otázku, co oni osobně považují na současné situaci za nejbolestnější, víceméně se shodují.

„Mládežnické zápasy jsou zrušené, nedá se ani pořádně trénovat,“ říká Dušan Salfický za hokejisty. „Mám strach, že v mladších kategoriích to odvede spoustu dětí pryč a že ztratíme jednu generaci i mezi juniory. Přechod mezi dospělé je zlomové období. Ti kluci by teď měli nejvíc dostávat do těla. A tohle vakuum je může zabrzdit,“ domnívá se Dušan Salfický.

Potvrzuje to šéf extraligy Josef Řezníček: „Děcka se můžou rozkydnout a třeba přejít k jinému sportu, který není tak náročný na výstroj, čas a každodenní logistiku. A pro ty, kteří jsou teď na hraně mezi juniory a dospělými, to může znamenat zásadní přelom. Pokud neuvidí šanci, že je hokej jednou alespoň nějak uživí, snadněji odpadnou.“

Otmar Litera působí jako lektor trenérů fotbalové asociace a metodik FC Háje Jižní Město. „Kromě hráčů musíme motivovat a inspirovat i trenéry. Pořádáme videokonference, k nimž se jich už připojila tisícovka z celé republiky. Sdílíme s nimi mimo jiné databázi šedesáti instruktážních videí, jak zlepšovat dovednosti a kondici doma či na zahradě.“

Specialisté, jako je Otmar Litera, učí trenéry rovněž používat platformy typu Zoom. „Jde o to, aby mohli se svými svěřenci na dálku dělat třeba rozbory vybraných zápasů. Pro malé špunty může trenér i jen tak blbnout před kamerou a děcka to po něm opakují, případně vymýšlejí vlastní cviky a hry,“ vysvětluje trenér z největšího pražského sídliště.

 

Minus třicet procent

Poslední lednovou středu zbývaly tři týdny do zápasu pražské Slavie s Leicesterem City o postup do osmifinále Evropské ligy. A do Edenu právě dorazila zpráva, že kvůli britské mutaci viru bude problém s výjimkou pro anglickou výpravu při cestě do Prahy.

„Volali z ministerstva, že by měli po příletu zůstat pět dní v karanténě,“ chytá se ředitel klubu Syrovátka za hlavu. „To nepřipadá v úvahu. Nemůžou trčet na hotelu, když jim běží Premier League.“ Nakonec Slavia výjimku dostala a v Edenu se hrát bude.

Sportovní a ekonomické ztráty se prohlubují, doložit lze i zdravotní následky. „Hráči jsou čím dál opatrnější. Vědí, že když se nakazí, není to jen stopka na deset dní kvůli karanténě. Covid může poznamenat jejich kondici,“ říká Darek Jakubowicz z fotbalové Bohemky. Dodává: „I když hráč nemá příznaky, spadne jeho výkonnost třeba na sedmdesát procent. Sníží se rychlost, tepovka, nemůžou dodýchnout. Vidíme to na záznamech z čipů, které mají hráči na tréninkových vestách.“

„Ukazuje se, že průběh nemoci může být velmi rozmanitý, a to i u vrcholových sportovců,“ nechal se v lednovém rozhovoru pro Reportér Premium slyšet Jiří Dostal, vedoucí lékař Centra sportovní medicíny. „Zaznamenali jsme snížení aerobního výkonu, laboratorní vyšetření ukázala také vysoké svalové enzymy,“ říká fyziolog, kolem něhož vznikl specializovaný covidový tým. „Máme vyšetřeno přes sedmdesát vrcholových sportovců po prodělaném onemocnění. Z dat vyplývá, že čím dřív se sportovec stáhne z tréninku, tím větší má šanci na brzký návrat.“

Loni v září se v Bohemians nakazilo šestnáct fotbalistů současně. „Na střídačce jsme měli brankáře připravené naskočit do útoku,“ vzpomíná ředitel Jakubowicz. Nervozita z výsledků testů se promítá do celkové atmosféry v klubu. „Dozvídáme se ta jména den před zápasem, na překopání sestavy máme jeden trénink.“

Fotbal je jediný sport, v němž jsou povinné PCR testy. Jejich vyhodnocení je ovšem zdlouhavější než u antigenních testů, jež jsou navíc zdarma. Klub se stomilionovým rozpočtem tak za testy dosud zaplatil půldruhého milionu.

„Vakcinace je naděje. Bylo by dobré, kdybychom nemuseli hráče testovat dvakrát týdně a více se řídili klinickými příznaky,“ říká ortoped Michal Tuček z Ústřední vojenské nemocnice v pražských Střešovicích a vedoucí lékař A-týmu fotbalové Sparty (předtím byl pět let ve Slavii). Dodává: „Zajímavé bude, jak dopadnou funkční vyšetření týmu po sezoně. Pro normálního smrtelníka snížený výkon plic o pět procent nic moc neznamená. Pro profesionálního sportovce to může být znatelné omezení.“

 

 


 

Rozhovor

Líbilo by se mi to na ostrovech

Nejen o fotbalovém Euru s europoslancem ODS a vášnivým fotbalovým fanouškem Sašou Vondrou.

 

Mluví se mezi europoslanci o turnaji, který má být letos rozprostřený po celém kontinentu?

Normálně je to tak, že se potkáváme v kavárnách a kuřárnách, agenda se vytváří i trošku zezdola. Teď je ale většina jednání na dálku. A základní poptávka není po zábavě, ale jak se vypořádat s covidem. Europoslanci tím pádem fotbal oficiálně v poslední době nijak neřešili… Tedy až na jednu výjimku, že jo.

 

Myslíte váš tweet na adresu slovinského rozhodčího?

(Damir Skomina odpískal penaltu proti Slavii v zápase o Ligu mistrů a Vondra vzápětí napsal urážlivý tweet.)

Přesně tak. Jak známo, slovinští kolegové pak obeslali celý parlament s žádostí o moji omluvu, což jsem také učinil.

 

Jak hodnotíte šance na uspořádání šampionátu vy osobně?

Jako fotbalový fanoušek si myslím, že když se Euro koná v jedné nebo dvou zemích, je to lepší. Lidé se můžou víc družit, atmosféra v ulicích bývá báječná. Rozumím tomu, že ten cestovatelský cirkus, který si UEFA vymyslela, může lépe fungovat z byznysového hlediska, protože způsobí větší reklamní zásah. Z hlediska sportovního a lidského je ale lepší tradiční formát.

 

Nyní se objevují spekulace, že by se celý turnaj měl opravdu přesunout do jedné či dvou zemí.

Byl bych pro. A nejvíc by se mi líbilo, kdyby se to celé odehrálo v Anglii nebo prostě na ostrovech. Přišlo by mi to i fér. Němci pořádají další Euro, ve Francii bylo to minulé, Italové mají zastaralé stadiony...

 

Nezkomplikoval by takové rozhodnutí brexit?

No, leda tak, že velké země EU teď zveličují všechno okolo brexitu, aby vystrašili každého, kdo by měl myšlenky na opuštění unie. Umím si proto představit, že zejména Francouzi a Němci by mohli vnímat britské pořadatelství jako svoji porážku.

 

Tohle se teď v EU děje?

Jasně že jo. Kdybyste viděl, jakou nervozitu vyvolávají rozdíly v tempu očkování! Volné ruce umožnují Britům dělat vakcinaci mnohem efektivněji, naopak eurobyrokracie je v objednávání vakcín strašně svázaná a pomalá.

 

Můžou europoslanci, jako jste vy, pro fotbalový šampionát na britských ostrovech něco udělat?

Kdybych cítil v Česku jednotu, můžu to téma v parlamentu zvednout. Ale podle toho, co jsem slyšel nedávno na Slavii, kam mě teď zvou, protože jsem se jich v tom slavném tweetu zastal (fotbalových a hokejových utkání se může zúčastnit 300 hostů – pozn. red.), ten turnaj v jedenácti zemích fotbalovému prostředí z ekonomických důvodů opravdu vyhovuje. Takže teď nebudu podnikat žádnou partyzánskou akci a počkám, jak se to vyvrbí. Hlavní je, aby se Euro vůbec odehrálo. Bylo by mi strašně líto hráčů, kteří si ho vykopali, a přitom jsou ve věku, že to pro ně může být poslední příležitost zahrát si velký turnaj.

 

Jak vlastně vznikla vaše láska k fotbalu?

Slávista jsem po dědečkovi. Permanentku má i můj syn, za chvíli se přidá vnouček. Slavii jsem občas zradil jen v osmdesátých letech, kdy mě bral Mejla Hlavsa do Ďolíčku na Bohemku, protože tam chodili Plastic People a další vlasáči.

 

Fandíte i jiným sportům?

Jasně, sleduju to hodně a leccos o tom vím. Zatímco spolu mluvíme, přišel jsem o závod Ester Ledecké, což mě mrzí. Obdivuju, co dokázala, navíc bez státní podpory.

 

Co vás na sportu baví?

Je to ohromná relaxace a mám rád i tu soutěživost, která je sportu společná s politikou. Když se chci v noci uklidnit, jdu na transfermarkt.com a koukám, jak má kdo cenu. Fakt mě to zajímá. Hele, sport je globální fenomén a spojuje lidi. A to je fajn, ne?

 

 

Projekt COMM/SUBV/2020/M/0224 – Raising Regional Awerness of European Parliament’s Response to COVID-19 Crisis je spolufinancován Evropským parlamentem.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama