Po přeslici: Do Neratova!

Budík dát na pátou. Večer namazat svačiny, udělat pití. Na židli připravit hromádku s cyklooblečením tak, jak jde za sebou; ráno musí všechno odsejpat. Zkontrolovat brašnu. Je v ní větrovka, brýle proti slunci, krém na opalování, tyčinka poslední záchrany. Pumpička, lepení. Blikačka, kdyby se výlet protáhl. Vzít všechny legitky. Usnout a ráno v pět opravdu vstát. V půl šesté už drandit přes Prahu na kole na Hlavní nádraží; jedeme na výlet!

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Měli jsme ho s mužem v plánu dřív než na Den upálení mistra Jana Husa, ale protože byl předtím mega hic, jeli jsme až teď. V e-shopu Českých drah se dá lístek lehce koupit. I vrátit. Dokonce tak, že pokud jízdenku vrátíte do patnácti minut před odjezdem, dostanete sto procent z ceny nazpět. A tak může člověk (= Boučková) podléhat rozmarům počasí i svého momentálního rozpoložení pružně a bez následků, i když u manžela jí to tak lehce jako u Českých drah neprochází; muži jak známo neradi změny. A zvlášť ty rychlé.

Výlet jsme pojali ekologicky, bez auta. Pojedeme se svými koly vlakem z Prahy až tam, kam to půjde. V případě poutního místa v Orlických horách, Neratova, je poslední stanicí Rychnov nad Kněžnou; dál už koleje nevedou. Když se vyjede vlakem z Hlavního nádraží těsně po šesté ráno, musí se „jenom“ dvakrát přestoupit. Když později, tak třikrát.

Hned první nástup v Praze na rychlík do Hradce Králové znamenal pěkně si zavzpírat, podat kola nahoru, vysoko na plošinu vagonu. Tam i zpátky se mi zaměstnanci Českých drah přímo vnutili a mé kolo, vážící s brašnou plus minus patnáct kilo, za mě do vagonu vyzvedli. Když jsem namítala, že se zašpiní o řetěz, řekli mile, že jim to nevadí. A nevadilo. Potěšení ze služeb ČD korunovala koupě čaje za deset korun, no vážně!

 

Samotná cyklotrasa z Rychnova nad Kněžnou do Neratova, jak jsem ji na serveru Mapy.cz vygůglila, byla pouhých dvacet osm kilometrů; brnkačka. Když jsem ji zběžně studovala, převýšení skoro sedm set metrů mi nějak hrozné nepřipadalo. Ani v reálu cestou tam mě neděsilo. Jeli jsme krajinou, kterou v horách slunce, vedra a sucho zdaleka tolik nezdecimovaly jako jinde v naší zemi. I pole s řepkou jsme míjeli jen výjimečně. Celkově tu byly obdělané lány menší a převážně obilné. Někde už byly sklizené, jinde ještě nádherně teple žluté. Jako bychom jeli v obrazech Vincenta van Gogha.

Míjeli jsme louky, pěkně posekané a znovu kupodivu zelené. Někde byly cikcak poházené válce se sušeným senem, někde naopak ty válce srovnali do úhledné řady. Výhledy do modravých dálek se střídaly s cestami lesem. Smrky byly pěkné, vypadaly zdravě. Kůrovec tu ještě konat nezačal.

Všude, kde to šlo, vedla trasa pro horská kola opravdu mimo silnice. Muž byl blažený. Já míň. Na šotolinové cestě plné šutrů musí člověk (= Boučková) vydávat mnohem víc energie než na asfaltu. Nejhorší byl závěr cesty. To jsme jeli od parkoviště pevnosti Hanička několik kilometrů po šutrech prudce nahoru, prudce dolů, prudce nahoru, prudce dolů, prudce nahoru. A když jsme naposledy klesali dolů, čekal nás šok. Museli jsme zastavit. V protější stráni se tyčil jako obr monumentální nádherný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Kostel na konci druhé světové války po zásahu střelou Rudé armády vyhořel. Hned po válce sice byla snaha o jeho obnovu, ale komunistický puč všechno pohřbil. Torzo chátralo. Za komunistů mělo být zbořeno, ale naštěstí na to nevyšly finance.

V osmdesátých letech torzo kostela s propadlou střechou a stromy, které v něm rostly, objevil Josef Suchár, jeden z vedoucích nedalekého dětského letního tábora, když značil trasu pro táborovou hru. Tehdy si tenhle oficiálně vyučený elektrikář a tajně vysvěcený římskokatolický kněz uprostřed ruiny při modlitbě slíbil, že jestli se někdy změní režim a on bude moci být oficiálně knězem, udělá všechno pro to, aby kostel zachránil. Ale pak na to po sametové revoluci v roce 1989 zapomněl!

Jenže Pámbu si to pamatoval a poslal ho už jako kněze k biskupu Otčenáškovi v Hradci Králové. Ten mu přidělil několik farností do správy. Ruina v Neratově byla mezi nimi. A tak se začaly dít věci, které by se daly shrnout do jednoho slova: zázrak. Zázrak, který Josef Suchár inicioval a přizval k němu i své přátele.

Z ruin znovu povstal kostel. Nádhernější o to, že zevnitř vidíte nebe! Roku 2006 byl totiž zastřešen částečně prosklenou střechou podle skvělého návrhu Jiřího Starého a Petra Dostála. Sedět v kostele prozářeném sluncem a hledět na oblohu je zážitek. Nebe nad hlavou jako Boží světlo…

Ano, nebe nad hlavou má připomínat první porevoluční bohoslužby, které se tu sloužily uprostřed rozvalin pod širým nebem. I když úplně první mši prý sloužil Josef Suchár na louce před kostelem.

Dá se říct, že z ruin znovu povstal celý Neratov. V devadesátých letech tu byli čtyři stálí obyvatelé a nějací chalupáři. Teď je tu, zase díky osvícenému knězi, neziskové sdružení, které pomáhá postiženým, provozuje chráněné bydlení, chráněná pracoviště a speciální základní školu. Zaměstnává 165 lidí, z toho 130 hendikepovaných!

Když jdete k okýnku jídelny sdružení až někdy po druhé hodině odpolední a ptáte se kluka, co má službu, jestli se tam ještě můžou pocestní najíst, zavolá za sebe splašeně: Tetóóó! Tetóóó! A běží pro tetu a ta vám řekne, že už je všechno snědené. Tak sjedete ovocným sadem a kolem obchodu kousek dolů, ke břehu Divoké Orlice na česko-polské hranici, kde je místní minipivovar, a dáte si aspoň pivo. To, co tu vaří, je dobré, akorát vychlazené, světlé, výčepní a nefiltrované. Jmenuje se Prorok. Jak výstižné.

Cestou zpátky do Rychnova na nádraží člověk (= Boučková) odmítl jet jinak než po asfaltu. Bylo to delší a stejně samý kopec a samá serpentina, ale přece jen milosrdnější. Celkové převýšení se blížilo půl druhému kilometru; žádná brnkačka. Od šedesátého kilometru se Boučkové šlapat ani trochu nechtělo. A přitom ji čekalo ještě dalších dvanáct – i s jízdou po Praze. Když byla na dně, začala se v duchu hecovat svou novou mantrou: Bhútán! Bhútán! Bhútán! Bhútán!

Na podzim tam s mužem jedou. Jak jinak než na kolech.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama