Nestrašme se. Máme na to

Názory

Kvůli koronaviru očekávejme strašidelné zprávy o stavu české, evropské a světové ekonomiky. Není však správné propadat panice. Svět je, zdá se, lépe připraven, než byl v roce 2008.

Audio
verze

Když se nákaza koronavirem dostala – obrazně řečeno – za čínskou zeď a během několika týdnů přerostla v světovou pandemii, neexistovala v březnu v Evropě, USA ani dalších zemích patrně jiná cesta než šokově zmrazit pohyb a kontakty lidí. Za daných možností testování a (ne)připravenosti na pandemii šlo o jedinou možnost, jak zabránit dramatickému přehlcení zdravotního systému – a zachránit tak spoustu životů.

Negativním důsledkem jsou lidé a firmy bez příjmů a globální ekonomika směřující do recese, jakou nejspíše nikdo v moderní historii nezažil. Přece jen je však zde jeden důležitý fakt. Ano, nebyli jsme připraveni na virovou pandemii, událost objevující se v Evropě s takovýmto dopadem – doufejme – jen jednou za sto let. Avšak na boj s ekonomickým průšvihem jsme dnes vybaveni relativně dobře. Rozhodně lépe než při poslední globální finanční krizi, od níž nás dělí jen desetiletí. Nyní navíc panuje široká shoda, že proti propadu hospodářství je potřeba masivně zasáhnout.

 

Zcela mimořádná situace

Již koncem března bylo zřejmé, že dopad vynucené hibernace na ekonomiku bude tvrdý.

O stavu hospodářství začala vypovídat první čísla. Příznačně je často doprovázel komentář, že se ještě nikdy něco takového nestalo, a to ani za velké hospodářské krize v třicátých letech minulého století. Ve Spojených státech, kde jsou výpovědi z práce snadnější, vzrostl již během třetího březnového týdne počet lidí žádajících o podporu v nezaměstnanosti o téměř 3,3 milionu lidí. To je čtyřikrát více, než byl předchozí rekord během všech hospodářských propadů od roku 1967, kdy se za mořem začalo se zveřejňováním tohoto údaje. Míra propadu ekonomiky v Evropě a v Česku se na přelomu března a dubna ještě nedala přesně odhadnout, ale bylo jasné, že také zde půjde o velký sešup.

Spouštěčem recese bylo správné rozhodnutí vlád uvést významnou část ekonomiky do umělého spánku, aby se šíření nebezpečného viru zpomalilo. Ani v té nejhlubší „klasické“ hospodářské krizi by se nemohlo stát, že skoro všechny obchody zavřou, letecká doprava a turisté zmizí a zástupy podnikatelů přijdou během dne o všechny příjmy. V tomto mimořádném kontextu je potřeba číst zprávy a údaje o krizi, jaká tu ještě nebyla. Stejně mimořádná ovšem tak musejí být opatření, aby se dopady zmírnily, propad trval co nejkratší dobu a ekonomika nepřešla z chtěného spánku do kómatu.

 

První část ekonomického restartu je ta jednodušší. Přestože příčina současné recese je odlišná od předchozích propadů, mnoho negativních jevů, které se v ekonomice rozběhly, jsou opakováním toho, co se dělo za finanční krize v letech 2008 a 2009. Naštěstí významnou část protilátek mají klíčové instituce připravené z doby finanční krize. V Evropě i jinde vznikly společné mechanismy na stabilizaci finančních trhů, centrální banky začaly se snižováním úrokových sazeb a opětovným zaléváním trhů penězi. Jedním z problémů virové pandemie je fakt, že obzvlášť těžce zasáhla problematičtější státy eurozóny, tedy Španělsko a především Itálii. Opět se pravděpodobně rozběhnou diskuse o tom, zda a jak se bude v rámci eurozóny sdílet dluhové břemeno. V případě Itálie, již před koronavirem označované za nejtěžšího pacienta eurozóny kvůli velikosti jejího zadlužení, půjde o rozhodování zásadní pro budoucnost eura i celé Evropské unie.

Druhou částí záchranných prací bude to, jak ekonomiku rychle probudit, pomoci drobným a středním podnikatelům a podpořit zachování pracovních míst. Proti předchozí finanční krizi zde není nutné řešit problém takzvaného morálního hazardu; tedy otázku, zda je správné posílat záchranné balíčky těm, kteří průšvih zavinili, nebo je lepší jim nedat nic a riskovat ještě větší kolaps. Zde jde o jiný případ. Nikdo z těch, kdo přišli kvůli pandemii a ochraně veřejného zdraví o práci nebo byznys, na tom nenese vinu. (Mimochodem – v této souvislosti byly mimořádně nešťastné některé kroky české vlády, která potichu změnila pravidla nouzového stavu zjevně proto, aby se vyhnula odpovědnosti za svá rozhodnutí a možnému vymáhání náhrady škod. Výsledkem bude jen více soudních sporů a rozdělování společnosti v době, kdy je to nejméně potřeba.)

 

Dubnové okénko

Česká ekonomika má několik rysů, které byly z určitého hlediska problematické už dříve a nyní se mohou stát její slabinou. Například významný podíl exportu na jejím výkonu, a především pak výrazná orientace na automobilový průmysl. Jakýkoliv restart a oživení tak budou úzce spojené s tím, jak úspěšní budou v Německu, jak se obnoví další evropské ekonomiky, ale i stabilita ve Spojených státech a v Číně. Platilo to i před koronavirem, ale teď to bude platit násobně: jsme na jedné lodi.

Na druhé straně – Česká republika má i v mezinárodním měřítku stále velmi silné veřejné finance, a tedy i možnost si rychle a levně půjčit. Máme také zdravé a bezproblémové banky.

Soukromý sektor je nyní v šoku, bude méně utrácet a šetřit. Pokud by šetřil každý, výsledkem nebude krátká recese, ale hluboká krize. Proto musí nastoupit stát, aby tento výpadek zčásti nahradil. Výsledkem bude zcela jistě velmi velký rozpočtový schodek. Ten si naštěstí Česko stále může dovolit – přesto je namístě Andreji Babišovi připomínat, že se v posledních letech nechoval jako dobrý hospodář. Přes mizivou nezaměstnanost a rostoucí příjmy lidí i firem nedokázala jeho vláda vytvářet rezervy právě na tyto krizové situace. Jak by se teď hodily.

Rozpočet na letošní rok se sestavoval v době, kdy o koronaviru nikdo neslyšel a výběr daní trhal rekordy. Přesto musel být postaven na pochybných příjmech z prodeje kovů ve státních rezervách, z chystaného prodeje licencí na mobilní sítě 5G, na výběru neexistující digitální daně nebo oddalování vratek přeplatků na DPH. Jen díky tomu se Babišova vláda aspoň papírově vešla do čtyřicetimiliardového schodku. Ten je pryč – ten krizový bude letos minimálně pětkrát vyšší.

V dubnu se v Česku zavře neopakovatelné časové okénko, jak hrozící škody snížit, konkrétně jak odvrátit uzavírání malých a středních firem a ztlumit vlnu propouštění. Řada evropských států schválila v březnu jednoduchá pravidla pro výplatu náhrad a finanční pomoc postiženým podnikatelům. Například v Dánsku dostane každý, kdo bude pro dočasnou nadbytečnost doma, 75 procent předchozího příjmu z veřejných rozpočtů. Tamní vláda také pokryje zavřeným obchodům nájmy. Britský stát zase slíbil zaplatit milionům živnostníků osmdesát procent jejich příjmů.

Česká odpověď na hrozící krizi, aspoň v době vzniku tohoto komentáře koncem března, bohužel nebyla jasná. Finanční podporu měli získat živnostníci včetně částečné úlevy na odvodech na půl roku, část podnikatelů mohla požádat o bezúročný úvěr. Ale klíčový návrh pro udržení zaměstnanosti, tedy částečná úhrada mezd pro podniky v potížích, budil spíš rozpaky. Návrh byl komplikovaný a finančně slabý. Jiné nápady, jako je například rušení daně z nabytí nemovitosti, by současnou situaci nijak neřešily. Ale je třeba ocenit aspoň snahu přijít s nějakou pomocí. V průběhu dubna by měly být patrné první reálné dopady na byznys v Česku, a je dost pravděpodobné, že vláda bude muset rychle přijít se silnější finanční infuzí.

 

Obrat k lepšímu

Jako ekonomický novinář jsem si prošel celou poslední finanční krizí vrcholící pádem banky Lehman Brothers v roce 2008. Bylo to zajímavé období a příležitost naučit se spoustu nových věcí. Avšak od té doby jsem si říkal, že jeden takový zážitek za život úplně stačí – a stále existuje šance, že se mi to splní. Na obrat k lepšímu v tehdejší finanční krizi si doteď pamatuji (následující dluhovou krizi v eurozóně nechme stranou). Přišel přesně v okamžiku, kdy to vypadalo, že nic nefunguje a celý finanční systém se definitivně zhroutí. Jenže třeba v USA přišel opak. Kdo si na jaře 2009 vsadil na obrat na tamním akciovém trhu, krásně na tom vydělal.

Až teď uslyším, že svět končí, věřím, že to nejhorší už bude ve skutečnosti za námi.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama