Lojínové z Lokte, jejich piva a selata

Byznys

Čtyři druhy vlastního nepasterizovaného piva na čepu, selata pečená speciální metodou, pivovici čili destilát z piva a další lahůdky nabízí podnik ve starobylém městečku na kopci obklopeném řekou Ohří a lesy. Pivovar Svatý Florian patří rodině Lojínů, která v malebném Lokti vlastní také hotely. Jindy jej hojně navštěvují zahraniční turisté, dnes je příkladem podniku, jenž se vyrovnává s krizí – a jehož majitelé neztrácejí optimismus.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

K dyby letos na jaře nepřišel koronavirus, je klidně možné, že by se o pivovaru Svatý Florian v Lokti opět psalo v souvislosti s návštěvou nějaké hollywoodské hvězdy.

Před pěti lety se tam totiž objevil Richard Gere, známý ze slavného snímku Pretty Woman. Do města přijel z blízkých Karlových Varů, kde se konal tradiční filmový festival, v pivovaru si dal patnáctistupňové pivo a podle lokálních médií poseděl asi čtyřicet minut.

Jenže virus karlovarský filmový festival zrušil a omezil i zájem dalších typických zákazníků, turistů z nedalekého Německa. Přesto se zdá, že rodina Lojínů, které onen pivovar patří, se s dopady koronavirové krize vyrovná. A nejen proto, že další skupinu návštěvníků představují čeští vodáci, kteří v létě sjíždějí Ohři a ve starém městě uprostřed lesů se zastavují na pivo a jídlo.

Historie dvou generací podnikatelské rodiny Lojínů je totiž především příběhem umanutosti. To ilustrují vzpomínky Lukáše Lojína, zástupce mladšího pokolení rodinného byznysu s třemi hotely o sto šedesáti lůžkách (což jsou takřka dvě třetiny všech turistických postelí ve městě), již zmíněným pivovarem, restauracemi a zbrusu novým lihovarem.

 

Loketská lákadla

„Rodiče se rozhodli vybudovat první hotel v Lokti v devadesátých letech. Maminka tehdy vozila německé turisty a lázeňské hosty do karlovarských hotelů, ale po čase to většinou skončilo stejně: hoteliér a německá cestovka si plácli přímo, bez maminky. A protože shánět klienty vždycky uměla, logicky si řekla, že je raději bude vozit do vlastního,“ vzpomíná Lukáš Lojín.

Jenže kde vzít to „vlastní“? Pořídit si nemovitost v Karlových Varech bylo vzhledem k cenám naprosto nereálné, rodiče ale viděli příležitost v nedalekém zanedbaném Lokti. Lukášův otec Václav se stal v roce 1992 správcem místního legendami opředeného hradu a řídil náročnou obnovu památky: na hradě patřícím obecně prospěšné společnosti založené městem skončil po 28 letech práce, infarktu a trojnásobném by-passu teprve letos v únoru. A jako by mu jedna městská „zřícenina“ byla málo, pořídil si v devadesátých letech s manželkou v Lokti vlastní ruinu – dnešní hotel Svatý Florian.

 

„Ta budova měla rozpadlou střechu, rostly z ní stromy. Okna byla vymlácená a přespávali tu bezdomovci. Začínali jsme na stavbě vlastníma rukama. Mně bylo třináct, bráchovi ještě míň. Pamatuju si, že měl takovou tu oranžovou dětskou tatru, na kterou mu táta vždycky naložil suť k vyvezení. Vybouráváním jsme trávili každý víkend, táta tam chodil i ve všední dny po práci. Byl to rok a půl těžké svépomoci, teprve pak na stavební práce nastoupila firma,“ vypráví Lukáš Lojín o letech 1997 až 2000, kdy se pokládaly základy dnešní skupiny loketských podniků. „Samozřejmě mě nebavilo zdaleka všechno, ale byl to vzor rodinné práce do budoucna. Nesnášel jsem otloukání starých omítek, naopak báječný býval vždycky moment, když se nastřádaná hromada suti odvážela pryč.“

Zatímco muži makali, podnikavá maminka Ivana Lojínová už na staveniště vozila zástupce německých cestovek, aby jim představila budoucí cíl zájezdů. Vedle jejího obchodnického talentu zafungoval i genius loci historického města, vyprávění o tom, že Jan Lucemburský věznil v tamním hradě svého syna, budoucího krále a císaře Karla IV., že v 15. století Loket marně dobývali husité, v 17. století ho vyplenili Švédové – a v 19. století na terase hotelu U Bílého koně pod hradem obědval Johann Wolfgang Goethe s teenagerkou Ulrikou, do níž se zamiloval, požádal ji o ruku – a neuspěl.

Autobus s německými turisty pak obvykle trávil u Lojínů nikoli jednu noc, ale hned několik nocí a z Lokte vyrážel na výlety po okolí – včetně Karlových Varů. Rodina postupně koupila další hotely, včetně toho nejslavnějšího, již zmíněného U Bílého koně, jehož tamní terasa se jmenuje právě po Goethovi.

Březnový nástup koronavirové krize a zavření hranic zastavily loketský turistický byznys prakticky přes noc. „Obsazenost je teď žalostná, jen okolo jednoho až tří procent, dva hotely ze tří máme zavřené,“ říká mladý loketský hoteliér, ale zoufalství nepropadá. Výrazně lepší je to totiž s dalšími provozy, které Lojínovi v Lokti vybudovali či budují. „Pivovar, kde brácha vaří skvělé pivo, nás hodně podržel právě v době krize, v červenci bychom chtěli otevřít navíc ještě lihovar,“ těší se Lukáš Lojín. „Zatím nejezdí Němci, ale už se naštěstí zastavila lavina stornování pobytů a začínají se objevovat první nové poptávky. Do restaurace a pivovaru naštěstí už opět jezdí čeští turisté a je vidět, že když už k nám vyrazí, chtějí si to tady pěkně užít, takže důkladně ochutnávají,“ říká. Dodává také, že mají zkušený personál a většinu lidí si udrželi navzdory virové krizi.

 

Loketské chutě

V rodinném pivovaru Svatý Florian je přitom rozhodně co ochutnávat, přestože loketský pivovarník Jakub Lojín v nadsázce tvrdí: „Co já tady za celý rok navařím, to by jim v Prazdroji ani neušpinilo trubky.“ Pivovar Svatého Floriana v Lokti, který sídlí od roku 2006 v budově hotelu Císař Ferdinand, si nezakládá na výstavu, tedy na objemu uvařeného piva. Jde o rozmanitost nabídky. Točí tam čtyři stálé druhy, ale pokud se vrátíte, nikdy neochutnáte úplně stejné pivo. Lukáš Lojín říká, že je to přirozeně dáno technologií výroby. „Naše pivo je sice spodně kvašený ležák plzeňského typu, ale živý a nepasterizovaný, takže se každá várka lehounce liší. Samozřejmě jen v nuancích chuti, ne v kvalitě.“

V pivovaru kdysi začali „povinným“ základem: světlou jedenáctkou. Dlouho to bylo jediné pivo v nabídce, dodnes dělá přes polovinu spotřeby u Svatého Floriana. Pak přidali tmavou jedenáctku – hlavně prý pro německé hosty. Časem přibyla ještě extravagantní nakouřená třináctka z vyuzeného sladu. „To je pivo, které nenechá nikoho chladným: buď si ho člověk hned oblíbí, nebo ho po jednom loku zapudí. Neexistuje střední cesta.“ Není to však největší specialita na čepu, za tu platí vídeňská rubínová patnáctka s obsahem alkoholu 6,5 procenta. „To je něco extra, co chce skoro každý ochutnat, ale nedá se toho vypít příliš, abyste ráno vstali,“ říká. Právě tohle je ta patnáctka, kterou si dal v roce 2015 Richard Gere, a podle Lojína chutná i vodákům.

K silným pivům mají ve Svatém Florianu zjevně vztah – před třemi lety tam u příležitosti výročí sedmi set let od první návštěvy pozdějšího císaře Karla IV. uvařili původně jednorázovou várku piva nazvaného Kralevic Václav, které mělo 28 stupňů a 11,7 procenta alkoholu. „Mělo to úžasné ohlasy, takže dvakrát za rok vaříme kralevice kvůli hostům i nadále. Není však na čepu, pouze v lahvi.“

V té souvislosti podstatný detail: chce-li pivař ochutnat, musí opravdu přijet do Lokte, nikde jinde se „lojínovské“ pivo neprodává. „Hosté se nás občas ptají, zda bychom jim nepřipravili sud našeho piva na oslavu, ale nemáme na to technologické vybavení. Našemu pivu nesvědčí, když se s ním hýbe, trubky do hospodské pípy u nás vedou přímo z ležáckého tanku. Nanejvýš si můžete odvézt malou ochutnávku v lahvi.“

 

Staroslovanská pec

Vyhledávaným lahvovaným suvenýrem na cestu z Lokte je též lojínovská pivovice. Zní to exoticky, ve skutečnosti však jde o dávný nápoj, který tu s největší pravděpodobností popíjeli už ve středověku. V průběhu staletí se však na pivovici pozapomnělo.

„My dnes máme všeho nadbytek, zatímco předkové se snažili vše zužitkovat. Takže když se jim zkazilo pivo, prostě ten zkvašený mok přepálili na kořalku z ječmene. I nám se kdysi pár várek zkazilo, tak táta vymýšlel, jak to zužitkovat. A ono se to krásně chytlo,“ vysvětluje Lukáš Lojín. Navíc když se pivo zkazí, nedá se jen tak vylít do kanálu, likvidace stojí vedle použitých pivních surovin další peníze. „Takže i když se nám zkazila várka piva během koronavirové karantény, naštěstí jsme věděli, co s ní,“ směje se Lukáš Lojín a dodává: „Brzy přibudou další spe-ciality, v červenci se chystáme otevřít vlastní lihovar a pěstitelskou pálenici.“

Nápoji ovšem gastronomická nabídka Lojínových zdaleka nekončí. Pokud se říká, že poctivou českou hospodu poznáte podle svíčkové a guláše, u Svatého Floriana to určitě platí. Hosté sem ovšem nejezdí v první řadě na hovězí maso, nýbrž na vepřové. Šlágrem zdejšího gastroprovozu je totiž už desátým rokem takzvaná staroslovanská podzemní pec, v níž se připravuje celé sele. V rekordním roce 2019 jí prošlo na osm set mladých prasátek. Každé z nich bylo dokonale propečené na kost po osmi hodinách přípravy v unikátním svatofloriánském podzemním prostoru, který funguje jako pec, papiňák a udírna zároveň. Vzdáleně by se to snad dalo přirovnat ke stokrát zvětšenému trampskému Setonovu hrnci, jámě, v níž se maso a brambory obkládají rozžhavenými uhlíky a horkými kameny: svatofloriánská pec má ovšem jinou konstrukci, a navíc se tady maso podlévá pivem.

„Nápad k nám přivezl jeden saský host, také hoteliér, který to provozuje u něj doma. Prý je to dávný způsob přípravy masa Lužických Srbů. Dal nám svolení použít tu myšlenku a na svoji vylepšenou technologii jsme získali český patent,“ vypráví Ivana Lojínová, která se často osobně účastní ri--tuálu vyzdvihování hotového selátka na denní světlo.

 

Spory a dohody

Vypadá to všechno jako idyla, až by se zdálo, že i virus roku 2020 s tříměsíčním umrtvením turistického byznysu (nejen) v Lokti byl jen drobnou epizodou. Ale samozřejmě i tento příběh má více vrstev.

Začít můžeme rovnou u Lojínů doma, konkrétně u občasných názorových rozepří. „Asi největší rozkol doma nastal ohledně nákupu našeho třetího hotelu U Bílého koně. Už delší dobu jsme tam posílali docela dost hostů, protože jsme je zkrátka už neměli kde ubytovat, tak jsme s bráchou začali přesvědčovat rodiče, že ten dům s příběhem pěti století musíme koupit. Dokonce i ruští majitelé najednou byli svolní k jednání o ceně, štěstí nám šlo v době nákupu naproti. Přesto jsme si museli vzít třiadvacetimilionový úvěr, který nás teď samozřejmě může i potopit. Zatím to zvládáme,“ počítá Lukáš Lojín.

Dalším sporem, který Lojínovi řešili, je omezení vjezdu autobusů do města. „Složitější pořízení je bohužel poslední dobou s radnicí: jako by se stavěla proti turistice. Vznikly mezi námi příkopy, postrádám chuť domluvit se, což je škoda pro obě strany,“ říká Lukáš Lojín: mluví o zákazu vjezdu autobusů pro nástup a výstup ubytovaných turistů do historického centra Lokte k hotelům. „S nabídkou dvaceti eur za jednorázový vjezd autobusu, aby si naši hosté mohli bez námahy vyložit a naložit zavazadla, nás radnice vyhnala, tomu po pravdě nerozumím,“ tvrdí.

Starosta Petr Adamec připouští, že kosa narazila na kámen. „Lojínovi Loket v mnoha ohledech ohromně pozvedli, v tomto sporu však nejde o peníze. Z pohledu radnice a občanů není tři sta metrů vzdálenost, kterou by turisté i v důchodovém věku nemohli k hotelu v pohodě dojít,“ vysvětluje starosta. Je to podle něj stejně daleko jako z hotelů na hrad, kam většina návštěvníků města míří. „Naším dlouhodobým záměrem je maximálně dopravně zklidnit centrum Lokte. Vjezd možná stovek turistických autobusů ročně jde bohužel přímo proti tomu.“ A že na náměstí stojí desítky osobních aut? „Ty vozy tu parkovaly i v době virové krize, kdy tu po turistech nebylo ani památky. Většina aut na náměstí patří místním lidem, nemůžeme je vyhnat z jejich města. I v Praze rezidenti parkují v centru. Vjezd aut turistů chceme omezit cenovou politikou,“ namítá starosta.

V každém případě v první půli roku zůstával Loket bez autobusů, němečtí turisté se nehrnuli, což dávalo náramnou příležitost českým návštěvníkům. V tom se tentokrát shodují Lojínové i vedení města. Starosta Petr Adamec láká: „Je škoda přijet k nám na otočku, udělejte si čas na pár dní, přenocujte v Lokti a vydejte se po okolí: Ohře, Slavkovský les i blízké lázně, to všechno je skvělé nejen pro rodiny s dětmi.“ Lukáš Lojín přidává nakonec ještě pěkný „příruční“ tip na dohled centra Lokte: „Byla by chyba odbýt návštěvu Lokte centrem. Projděte si lesy nad Ohří s vyhlídkami na město z Goethovy stezky.“

 

Autor je editorem magazínu Víkend DNES.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama
Advertisement