Anketa: Jaký byl váš největší zážitek z olympiády v Tokiu?

Michal Sváček, Fotograf Špička české (nejen sportovní) fotografie, fotil v Tokiu pro MF DNES. Zaujala mě do posledního detailu skvěle vymyšlená urbanizace obrovského Tokia. Několikapatrové mimoúrovňové křižovatky, křížící se s vlaky, jsou samozřejmostí na každém kilometru, systém vodních kanálů, cyklostezek a zeleně nacpané do kaž-dého volného místa je fantastický. Vzkaz pro zastánce nafty: drtivá většina aut jezdí na benzin a je to znát. Větší ekologický kontrast mezi poslední letní olym-piádou v Riu, což bylo peklo, a Tokiem nevymyslíš… Ze smutných her bez diváků pro mě bylo nejvíc sledovat Lukáše Krpálka a jeho boj ve svatyni juda, aréně Nippon Budókan, ale ti diváci opravdu chyběli.

Michal Dusík, Komentátor Šéfredaktor redakce sportu České televize. Nejemotivnější bylo finále trapu, do kterého se dostali dva mí kamarádi: Jirka Lipták s Davidem Kosteleckým. Už při kvalifikaci jsem se šel podívat na střelnici a přes veškerá bezpečnostní opaření se dostal přímo k nim do buňky, kde jsme si povídali. Na tribuně jsem seděl jako jediný divák, a už tohle byly nervy. Při komentování emoce krotím, což není snadné, když s kluky tolik prožívám každou ránu, ale stala se jedna z nejhezčích událostí mé kariéry. Komentoval jsem rozstřel českého sportovce o prvenství a byl v pohodě, protože jsme věděli, že ať závod dopadne jakkoli, bude z toho zlato i stříbro pro Česko.

Marie Horáčková, Lukostřelkyně Tokio bylo její první olympiádou, maminka Barbora střílela v Pekingu 2008. obvodu byla k dispozici spousta výborného jídla všech světových kuchyní – a všechno výborné. Ze svého závodu mám pocit, že utekl až příliš rychle. Byla jsem šťastná, že v kvalifikaci střílím vedle světové jedničky Deepiky Kumariové z Indie, i když ta mě pak trošičku rušila agresivnějším stylem. V letadle domů jsem naladila na obrazovce finále Lukáše Krpálka, po kterém jsem zařvala radostí, a sama sobě řekla, že se chci podívat i do Paříže 2024.

Petra Škábová, Trenérka Dohlíží na rozvoj českých plaveckých hvězd Báry Seemanové a Kristýny Horské. Na olympiádu jsme přiletěli s jedenáctidenním předstihem a bylo překvapující, jak moc nás drželi v izolaci. Znali jsme jen cestu na jídlo, do bazénu a zpět – malou výhrou bylo zmáčknout si výtah. Ale šlo o mou první olympiádu, tak jsem si ji užila. Největším zážitkem byly úspěchy mých svěřenkyň, ale nádherné byly i další závody. V některých padly světové rekordy, a když třeba ženy plavaly dvě stě metrů prsa, to člověk skoro vstával napětím. Dívat se na ty nejlepší mě obohacovalo i jako trenérku. A bazén byl úžasný, takže jsem tam ráda trávila čas, i když mi nikdo neplaval.