V pandemii jsme selhali. Hodně dětí se už k pohybu nevrátí

22. října 2021

Kinatropoložka Steriani Elavsky

foto archiv OU

​​​​​​​Děti budou po roce doma obéznější, nemotorné, a pokud nepocházejí ze sportujících rodin, těžko se pandemických návyků zbaví, upozorňuje Steriani Elavsky, která se zabývá psychologií pohybu. V posledních letech zkoumá hlavně vztah pohybu a technologií. Zajímá ji, jak nás ke sportování a zdravému životnímu stylu dokážou motivovat chytré aplikace v mobilech, ale i to, jak užitečné mohou být technologie v případě péče o seniory. A proč je vlastně v našem životě pohyb – a jaký pohyb – tak potřebný.

Původně vystudovala v Ostravě učitelství, nakonec ale Steriani Elavsky strávila sedmnáct let ve Spojených státech, během nichž zkoumala účinky pohybových aktivit, jógy nebo mindfulness technik na psychiku. Před třemi lety se vrátila na Ostravskou univerzitu, kde na Pedagogické fakultě pracuje na čtyřletém projektu Chytrá řešení napříč kontinuální péčí o seniory.

V rozhovoru kinantropoložka Steriani Elavsky vysvětluje, proč je při sportování tak přínosná komunita i jak mohou techniky mindfulness pomáhat zvládat stres. A také v čem pomáhají v péči o nemohoucí chytré pomůcky a proč si můžou děti přenést sedavý návyk z života během pandemie až do dospělosti.

Už víme, jaké má pandemie dopady na pohyb – a tedy i na psychiku – lidí?

Už vyšlo hodně studií i jejich přehledů, kde se jasně ukazuje, že došlo k výraznému poklesu pohybové aktivity téměř ve všech populacích. My jsme napáchali hodně škody, když jsme uzavřeli školy pro děti, zakázali jim mimoškolní aktivity. To je myslím největší problém. Část dětí se už k pohybu nevrátí. S tímto efektem se budeme potýkat následujících pět deset let.

Uf.

Potkaly se nám tady dvě věci. Na jedné straně došlo k omezení pohybu, na druhé narostla míra stresu a duševních problémů, kdy právě pohybová aktivita je jedním ze zdrojů mentálního zdraví. To znamená, že máme dvojitý efekt. My jsme nevyužili toho, že máme nástroje, jak snižovat efekt stresových situací u dětí, naopak jsme jim příležitosti ještě odebrali. V tomto jsme selhali.

Jaké nástroje máte na mysli?

Socializace, možnost být s vrstevníky. Podle mě jsme nešťastně používali termín „sociální distanc“, když nám především šlo o fyzický odstup. Spousta zájmových kroužků (nejen těch sportovních) mohla pokračovat v modifikované podobě nebo online. My je ale utnuli ze dne na den. Málokterý vedoucí či trenér vyvinul snahu zůstat s dětmi v kontaktu a tak jim umožnit být v kontaktu s ostatními. Také jako dospěláci jsme ne vždy demonstrovali dobrý příklad: totiž jednou z věcí, které mohou snížit u dětí stres, je možnost vidět, že jejich okolí se se situací vypořádává bez větších problémů. Nejdůležitější je jít dobrým příkladem, mluvit s dětmi o situaci, ujistit je, že jsou v bezpečí. Jedním ze způsobů, jak toto demonstrovat, je sám se starat o své zdraví a pomoci dětem udržet pravidelný a předvídatelný režim a věnovat jim čas.

Takže teď bychom se měli všichni rychle vrátit k pohybu.

Podpořte Reportér sdílením článku