Bernieho levé oko

Názory

Američtí demokraté vybírají kandidáta na úřad prezidenta, jehož postaví do boje proti republikánu Trumpovi – a solidní šanci má Bernie Sanders z levého křídla strany. Je to přitom politik, jenž projevuje velkou toleranci k levicovým autoritářským vůdcům Latinské Ameriky.

Audio
verze

Za demokratického socialistu označuje sám sebe Bernie Sanders: je americkým senátorem a především favoritem levého, progresivního křídla Demokratické strany v právě probíhajících primárkách, které rozhodnou o soupeři republikána Donalda Trumpa v listopadových prezidentských volbách. Co je mimo jiné pro Sanderse typické? Shovívavost vůči levicovým autoritářským režimům Latinské Ameriky.

„Jsem proti intervenci bolivijských bezpečnostních složek do demokratického procesu a jejich represi domorodých protestujících. Když vojáci zasáhli a požádali prezidenta Eva Moralese, aby odešel, nazývá se to podle mého názoru puč,“ napsal v listopadu Sanders na sociální síť Twitter. Čímž hrubě pokřivil bolivijskou realitu.

 

Nevešlo se do tweetu

Jistě, dějinné události bývají složité, a ne vždy se detaily vejdou do maximálního počtu 280 znaků jednoho tweetu. Avšak Bernie – jak si sám říká ve volební kampani – toho svým tweetem zamlčel dost. Neřekl, že to byl právě charismatický socialista Evo Morales, který jako první narušil demokratická pravidla hry. Pominul, že před čtyřmi lety mu občané v referendu sdělili, že si nepřejí změnu ústavy, která by umožnila další prodloužení funkčního období. Morales toto rozhodnutí nerespektoval a jím kontrolovaný ústavní soud rozhodl, že jeho lidské právo kandidovat je nad všemi paragrafy a zákonnými omezeními.

Na konci října se v Bolívii konaly prezidentské volby. Mezi venkovskými indiány oblíbený Morales v nich potřeboval získat nad 40 procent hlasů a o deset procent více než jeho nejbližší pronásledovatel, aby se nekonalo druhé kolo. A podle prvních výsledků se mu to nepodařilo, jenže pak na den záhadně vypadl počítačový systém sčítající hlasy. A když naskočil, měl socialistický lídr – jaká náhoda – svoji potřebnou většinu.

Do očí bijící podvod rozzlobil část obyvatelstva a v zemi začaly masové demonstrace za Moralesův odchod. Do ulic vyšli i jeho příznivci, výsledkem byl chaos a rabování. Po dvou týdnech násilností armáda prezidentovi vypověděla službu; odmítla potlačovat protirežimní demonstrace. Morales dostal na srozuměnou, že jeho téměř čtrnáctiletá vláda skončila.

Je pozoruhodné, že podobné drobnosti se nevejdou nejen do tweetů Bernieho, ale ani dalších tváří progresivistického křídla Demokratické strany, jako jsou kongresmanky Alexandria Ocasiová-Cortezová či Ilhan Omarová. Tentokrát totiž opravdu nešlo o zlou armádu, která by s podporou Washingtonu zosnovala plán, jak svrhnout nepohodlného levicového lídra. Na rozdíl od dřívějších převratů v Latinské Americe se loni v Bolívii vojáci odmítli stát spolupachatelem rodící se Moralesovy diktatury. Takže když Sanders v jiném tweetu napsal „Spojené státy musí vyžadovat konec násilností a podporovat bolivijské demokratické instituce“, nedávalo to s jeho shovívavostí vůči Moralesovi valný smysl.

 

 

Diktátor, nediktátor

V případě Bernieho nejde o ojedinělou situaci. Osmasedmdesátiletý politik – jenž bodoval i v prvním hlasování demokratů o kandidátovi na prezidenta, které se konalo začátkem února ve státě Iowa – projevuje sympatie vůči levicovým autoritářským vůdcům Latinské Ameriky dlouhodobě. Příkladem může být ropou oplývající Venezuela, kterou její neschopné vedení dokázalo za dvacet let budování „socialismu 21. století“ zruinovat tak, že z ní kvůli nedostatku jídla a léků uprchly miliony lidí. Tam jde ovšem armáda tyranii Nicoláse Madura na ruku a protesty potlačuje silou.

Před rokem zpřísnil Donald Trump hospodářské sankce proti Venezuele a ve shodě s většinou latinskoamerických a evropských vlád (včetně té české) začal za prezidenta uznávat šéfa opozicí ovládaného kongresu Juana Guaidóa. Politik se prohlásil hlavou státu poté, co Madurovi skončilo jeho první funkční období – a to druhé, podle opozice a nejen podle ní, získal ve zmanipulovaných volbách, takže v nejvyšší funkci musel ve shodě s ústavou dočasně zaskočit právě předseda národního shromáždění.

Američtí opoziční demokraté většinou nenechávají na nekonzistentní zahraniční politice republikánského Bílého domu nit suchou, ale tento krok administrativy vesměs podpořili. Bývalý viceprezident a kandidát v demokratických primárkách Joe Biden, patřící k umírněnému křídlu strany, nazval Madura „tyranem, který ukradl volby, zneužil svoje pravomoci, dovolil svým kumpánům, aby se obohatili, a odmítl dodat jídlo a léky lidem, za jejichž vůdce se vydává“. Elizabeth Warrenová, která v primárkách zápasí se Sandersem o hlasy levicovějších spolustraníků, na Madurovu adresu pronesla: „Je to diktátor a křivák, který zruinoval národní hospodářství, rozložil demokratické instituce a zbohatl, zatímco jeho lid trpí.“

Bernie Sanders byl však zase výjimkou. Ne snad, že by Madura podpořil, nebo dokonce vychvaloval, ale v odsudku byl mnohem umírněnější, a hlavně odmítl podpořit Guaidóa, jak je patrné z následujícího citátu pro Business Insider: „Bez ohledu na ideologii, tím, co potřebujeme vidět ve Venezuele, je nastolení demokracie. To ale neznamená, že rozhodneme, že nějaký politik, který nevyhrál žádné volby, je novým prezidentem.“ Až v září po opakovaných otázkách novinářů nazval Madura „zlým tyranem“.

 

Listopadový nářez?

Ne že by situace ve španělskojazyčných zemích byla nejzásadnějším tématem americké volební kampaně. Tím je – ve vztahu k Latinské Americe – především nelegální migrace z jihu. Nicméně republikáni Sandersovu vstřícnost rádi kritizují a vykreslují ho jako tvář celé Demokratické strany: nerozhodnutým voličům sdělují, že hlas pro demokraty znamená příchod levicové diktatury.

Bernie je v tomto ohledu pro republikány snadným cílem. V době, kdy byl Madurův předchůdce Hugo Chávez na vrcholu moci a popularity, kterou mu zajišťovala jeho výřečnost a hlavně vysoké ceny ropy, tehdy ještě málo známý senátor Sanders s nadšením prohlásil: „Je pravděpodobnější, že americký sen se uskuteční v Jižní Americe, v místech jako Ekvádor, Venezuela a Argentina.“

Dalším Bernieho favoritem byl kontroverzní brazilský (nyní již bývalý) prezident Luiz Inácio Lula da Silva. Když byl Lula loni v listopadu propuštěn z procesních důvodů z vězení, kam se dostal po – pravda zpolitizovaném – soudu kvůli svému podílu na korupčním rozkrádání miliard ze státní ropné firmy Petrobras, levicový senátor tweetoval: „Neboť prezident Lula udělal více než kdokoliv jiný pro snížení chudoby v Brazílii a pro obranu pracujících, jsem nadšen, že byl propuštěn z vězení, ve kterém se v první řadě neměl vůbec ocitnout.“

Pravicovým latinskoamerickým státníkům přitom Sanders měří na Twitteru jiným metrem. Například sepsul svobodně zvoleného chilského prezidenta Sebastiána Piñera, který se v říjnu dostal pod enormní tlak, když se protesty v ulicích proti zvýšení jízdného v metru staly nebývale násilnými – na což policie reagovala ne vždy přiměřeným použitím síly vůči demonstrantům. Situace v Chile jistě není černobílá, ale Sanders si – jak se v dnešní době stává zvykem – vystačí s jedním tweetem: „V Chile prezident-miliardář vyžaduje uskrovňování, zatímco armáda potírá protestující. Tisíce byly zatčeny. Kdo zná chilskou historii, ví, jak je to nebezpečné (narážka na Pinochetovu diktaturu – pozn. redakce). Řešení tam i kdekoliv jinde ve světě je očividné. Dát moc těm, kterým patří: pracujícímu lidu.“

Sandersovy jednostranné komentáře k událostem na jihu kontinentu pramení z jeho opravdového přesvědčení; ale je za nimi vidět i snaha přitáhnout v primárkách, kdy volí hlavně aktivisté, hispánské radikály, které dění na jih od Rio Grande logicky zajímá mnohem více než občany s kořeny hluboko v půdě USA. Uvidíme, zda mu to bude k vítězství stačit. Ovšem případný souboj o úřad amerického prezidenta mezi dvěma politiky, z nichž jeden, Trump, na Twitteru řádí a druhý, Sanders, na této sociální síti přinejmenším zjednodušuje – to by bylo opravdu něco.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama