Kde vzít nové golfisty

Byznys

Příliv hráčů se v posledních letech zabrzdil. Jaké jsou hlavní překážky v dalším rozvoji krásného a tradičního sportu? Čím může golf oslovit a přilákat nové zájemce? A jak vidí situaci tři znalci: vrcholný představitel golfové federace, dlouholetý majitel hřiště a zkušený trenér?

Audio
verze

Český golf narazil na hranici zájmu veřejnosti a už několik let se počet registrovaných hráčů pohybuje kolem pětapadesáti tisíc. Problém pro golfové kluby i majitele hřišť ovšem spočívá v tom, že hráči nehrají tak často jako dříve. A příjmy od nich se dělí mezi větší počet hřišť a klubů, než tomu bylo třeba před deseti lety.

Proto se golfová federace ve spolupráci s kluby a majiteli hřišť snaží oslovit novou generaci a zájemcům všech věkových kategorií seznámení s golfem všemožně usnadňovat. Mohou skutečně přijít noví golfisté? Co tomu brání? A jak lze tyto překážky překonat?

 

Golfové bloky

Golf není sport pro každého. A to nikoli ve smyslu majetkovém, jak se u širší veřejnosti často traduje, ale spíše v otázce životního stylu. Pro ty, kdo mají neustále málo času, bydlí v centru velkého města či daleko od nejbližšího hřiště a nedisponují možností přepravy autem, to bude s golfem poměrně komplikované.

Jaké jsou tedy hlavní překážky na cestě ke golfu?

 

Není to úplně jednoduchý sport. Aby si ho hráč mohl užít, vyžaduje to nějaké úsilí věnované k získání základních dovedností. Běh, jízda na kole i řada míčových sportů jsou snazší a lze s nimi začít s žádným či jen minimálním tréninkem.

Hráč potřebuje mít zajištěnou dopravu. Až na řídké výjimky se golf nedá hrát uvnitř měst a ve většině případů je nemožné nebo velmi komplikované se na golfová hřiště dostat veřejnou dopravou. V tomto směru je na tom golf podobně jako sjezdové lyžování.

Golf vyžaduje čas. I na těch nejkratších hřištích trvá hra na devět jamek minimálně hodinu a půl, spíše dvě. Přičteme-li alespoň po třiceti minutách na cestu tam a zpět, nějaký čas na přípravu ke hře a následné krátké občerstvení, je realistické počítat s celkovým časem mezi třemi až čtyřmi hodinami. A při hře na osmnáct jamek je potřeba přičíst další dvě hodiny.

Stojí to peníze. I když golf není ani zdaleka tak drahý, jak se traduje. Základní vybavení se dá pořídit za podobné peníze jako výbava na lyže. Ceny za hru se výrazně liší, jak dokládá tabulka u tohoto článku. U většiny hřišť je cena za celodenní zážitek, tedy hru na osmnáct jamek, o něco vyšší, než jsou ceny celodenních permanentek v lyžařských střediscích. Zároveň však ceny na hřištích v posledních letech většinou stagnují, v některých případech i klesly.

Překážkou je také přetrvávající ostych. Podstatná část veřejnosti je přesvědčena, že golf je hrou pro bohaté, snoby a vůbec běžnému člověku vzdálené existence. Je to trochu nespravedlivé. Golf sice hraje řada známých sportovců, herců či byznysmenů a jistě se mezi hráči najdou i nafoukaní pitomci. Nebude jich však o nic více než třeba na sjezdovkách či v běžných městských barech. Ve všech těchto prostředích přitom drtivě převažují docela normální a milí lidé.

 

Golfové plusy

Nyní se naopak podívejme na to, v čem je golf opravdu zajímavý a proč stojí za úvahu si tento tradiční a ušlechtilý sport vyzkoušet.

Dá se začít v každém věku. Golf se mohou naučit děti kolem deseti let. Stejně tak je možné s ním začít až po odchodu do důchodu. Senioři ani děti nebudou pálit rány jako Tiger Woods v televizních přenosech, ale to není na překážku, řada hřišť má připravená odpaliště i pro hráče s kratšími ranami.

Nevyžaduje mimořádnou fyzickou kondici. Pro lidi, kteří nedojdou ani za roh do samoobsluhy, to není: při hře na devět jamek na kratším hřišti golfista nachodí asi čtyři kilometry, a přitom má na zádech nebo na vozíku několikakilogramový vak s holemi. Nicméně každý, kdo zvládne kratší turistický výšlap s batůžkem, může být i golfistou.

Všichni si zahrají dobře. Mohou spolu hrát hráči rozdílného věku, pohlaví i naprosto rozdílné úrovně, a všichni si to užijí. Kdyby si trénovaný čtyřicátník chtěl naplno zajezdit na kole nebo zahrát tenis se svými dětmi a jejich babičkou zároveň, asi by to moc nešlo. Golf díky propracovanému systému tzv. handicapů a různým pozicím odpališť takovou možnost nabízí. Děti, táta i babička mohou hrát všichni naplno a zároveň společně. Právě v tomhle možná spočívá největší kouzlo golfu.

Jste spolu. Další velkou výhodou golfu je, že během hry si hráči mohou povídat. Jsou to dvě či čtyři hodiny času (podle toho, zda hrajete devět, či osmnáct jamek), které má dvojice, trojice či čtveřice hráčů zcela pro sebe. Bez dalších lidí, telefonátů a v ideálním případě i bez koukání na obrazovku mobilu. Golf je zkrátka velmi partnerská, přátelská a rodinná zábava, u které nemusí být sportovní stránka až tak důležitá. Není třeba se honit za výsledkem, jde o samotnou hru.

Krásné a zdravé prostředí. Z povahy věci se golf odehrává na vzduchu, v přírodě a zpravidla i v hezkém prostředí. To samo o sobě je plus, které není třeba dále rozvádět.

 

Dále čtěte v golfovém speciálu:

- Rozhovor s českou golfovou nadějí Stanislavem Matušem.

- Interview s hráčskou legendou Pádraigem Harringtonem.

 

 

 

Jak být „normální“

Aleš Libecajt je generálním sekretářem České golfové federace, starost o rozvoj golfu tak má přímo v popisu práce. Federace se snaží jak o oslovení dospělých zájemců o hru, tak také o popularizaci golfu mezi dětmi. Dobře funguje například projekt Se školou na golf.

„Téměř deset tisíc dětí dostalo během loňského školního roku hůl do ruky a zkusily si to. Samozřejmě, že se z nich nestanou automaticky golfisté, ale mají alespoň povědomí, že tenhle sport existuje. To je hrozně důležité. Některé může golf zaujmout už nyní, další se k němu třeba dostanou později,“ popisuje Aleš Libecajt.

Chválí přitom majitele hřišť, kteří podle něj ve většině případů nastavují pro dětské a juniorské hráče velmi vstřícné podmínky. Za celoroční hru si často účtují třeba jen tisíc korun, to je méně, než kolik stojí členské příspěvky v dětských oddílech kolektivních sportů. Na řadě hřišť přitom fungují také dětské skupiny, v nichž budoucí golfisté trénují společně – podobně jako malí fotbalisté, atleti či ragbisté.

Důležité podle Libecajta je, aby pro děti a jejich rodiče byl golf „normálním sportem“, o němž stojí za to uvažovat. Tedy aby se dařilo postupnými kroky odbourávat onen mentální blok, který řada lidí v souvislosti s golfem má. „Neustále narážíme na to, že si lidé řeknou, to není nic pro nás. Pak mají ostych se jít na golfové hřiště byť i jen podívat,“ říká. Podle něj je zcivilňování golfu dlouhodobý proces, který zahrnuje práci s médii a sociálními sítěmi, ukázkové akce, školní projekty, ale třeba i úpravy na hřištích. Golfová federace k rozvoji golfu mezi dětmi, ale i seniory přispívá také tím, že hřištím pomáhá k vytvoření nových odpališť, které jsou blíže k jamkám a hra z nich nevyžaduje tak velkou sílu a kondici.

Senioři či rodiče již dospělých dětí jsou pro golfové kluby další zajímavou cílovou skupinou. Zejména pokud se jedná o lidi, kteří byli zvyklí na aktivní trávení volného času, ale na golf by neměli vzhledem k pracovním či rodičovským povinnostem dost času. Ve chvíli, kdy se jim uvolní program, se pro ně může stát golf zajímavou novou možností.

Aleš Libecajt je přesvědčen, že podstatnou roli v popularizaci golfu mohou mít i hráči. „Pokud vám někdo z vašeho přirozeného okolí řekne, hele, je to fajn hra, pojď si to vyzkoušet, je to nejlepší možné doporučení,“ říká. „Když pak ten nově příchozí zjistí, že se ocitl v docela normálním civilním prostředí, kde jsou lidé podobní, jako je on sám, a nejezdí se tam ve ferrari, ale běžným autem, ostych ztratí,“ vysvětluje, jak důležitá je podle něj pro růst hráčské základny vstřícnost hráčů i celkového prostředí.

Realita golfového majitele

Jedním z takových hřišť s velmi civilní a přátelskou atmosférou je to ve Staré Boleslavi. Klub se do značné míry opírá o hráče z blízkého okolí. „V současné době máme zhruba 520 členů, kteří mají uhrazenou nějakou formu ročního poplatku. Z toho je 130 přímo z Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi a dalších zhruba sto z míst vzdálených do deseti kilometrů. Zbytek tvoří převážně hráči z Prahy, nejčastěji z její severní části,“ říká prezident Golf Clubu Stará Boleslav a zároveň majitel hřiště Vladimír Bouček.

Členské poplatky zajišťují čtyřicet procent příjmů klubu, šedesát procent jsou pak platby za jednotlivé hry od golfistů z jiných klubů. Za osmnáct jamek zaplatí návštěvník o víkendu 990 korun, za devítku 790 korun, v týdnu je hra o tři stovky levnější. Mezi 10. a 15. hodinou je ve všední dny další sleva, a devět jamek vyjde na čtyři sta korun.

Celoživotní členství stojí jednorázově třicet tisíc pro dospělého, deset tisíc pro seniory a zcela zdarma je pro děti a studenty. Poplatek členů za neomezenou hru po celý rok je osm tisíc, u studentů mezi

19 a 26 lety jsou to tři tisíce a u dětí do 18 let tisícovka. K tomu má klub v nabídce ještě možnost tzv. ročního členství, kdy hráč neplatí onen vstupní celoživotní poplatek. „Máme několik cenových úrovní. Například za tři tisíce dostane hráč na celý rok slevu třicet procent na hru i používání cvičných míčů. Za třináct tisíc je pak sleva stoprocentní, takže celý rok už nic dalšího neplatí a je na tom vlastně stejně jako stálí členové. Zdá se, že u hráčů je to docela oblíbený model,“ říká Vladimír Bouček.

Hřiště je v provozu od roku 2005. „Největší boom byl v prvních dvou třech letech. Tak je to u všech hřišť, když jsou nová a lidé si je chtějí vyzkoušet,“ říká Vladimír Bouček. Zhruba od roku 2011 pak byl znát pokles počtu hráčů. Majitel tak musí každý rok asi 20 až 30 procent nákladů dotovat ze svých dalších podnikatelských aktivit.

Hřiště ve Staré Boleslavi není příliš dlouhé, ale je zajímavé, členité a velmi dobře udržované. Svým profilem tak sedí jak běžným hráčům, tak i těm starším a juniorům. Na skladbě členů klubu je to znát. Ze zmiňovaných 520 členů je 160 ve věku nad šedesát let a plné dvě stovky tvoří děti a studenti.

Pokud tato mládež u golfu dlouhodobě vydrží a přesune se mezi řádné a plně platící členy, může to ekonomice hřiště a klubu trochu pomoci. Ale i tak by se Staroboleslavským velmi hodilo, kdyby se okruh zájemců o hru začal zase rozšiřovat.

 

Dítě se musí bavit

Lukáš Martinec je členem trenérského týmu nejlepší české golfistky Kláry Spilkové. Zároveň se dlouhodobě věnuje dětským golfistům a pořádá pro ně letní tábory. „Důležité pro získání dalších generací hráček a hráčů je, aby rodiče-golfisté dovedli pro hru nadchnout své děti,“ říká.

Děti podle něj mohou klidně s prvními krůčky ke golfu začít už ve třech čtyřech letech, ale je potřeba, aby to bylo spíše mimochodem, hravou formou. Mohou třeba trefovat jamku na cvičném greenu nebo si zkusit krátké přihrávky. V tomto věku nemá smysl se snažit dětem vštěpovat správnou golfovou techniku.

S ní se dá začít ve školním věku, v nějakých sedmi letech. Tehdy už se mohou děti učit základy švihu, což se jim pak může v pozdějším věku hodit. Je ideální, pokud je v tomto věku pro děti golf jen jednou z řady pohybových aktivit.

Kolem desátého roku už pak mohou děti opravdu golf trénovat. Záleží samozřejmě na tom, jaké má dítě pro hru vlohy a nakolik ho golf baví. I tady podle Lukáše Martince pořád platí, že nemá smysl tlačit na pilu.

Kolem třináctého roku věku pak už může být z dítěte opravdový golfista. Pokud bude třeba od deseti let důkladně trénovat, může už ve třinácti čtrnácti hrát skutečně skvěle. „Jenže se také může dostat do pasti. Fyzicky bude potřebovat ještě další čtyři pět let vývoje, což nelze obejít. A pokud je hráč na špičkové úrovni už ve čtrnácti, může se stát, že kvůli fyzickým limitům zjistí, že se dál nezlepšuje, a přestane ho to bavit,“ říká Lukáš Martinec. On sám by dal spíš přednost postupnějšímu vývoji, aby golf mohl mladým hráčům stále přinášet radost a pocit zlepšení.

Pro rodiče, kteří chtějí své děti nadchnout pro golf, má pak Lukáš Martinec jednoduchou radu: děti se u toho musí bavit. Zejména v nižším věku nemá smysl dětem opravovat chyby ve hře a říkat, co měly udělat správně. „Když jdu se synem po hřišti, zahraje třeba míček na tři rány z odpaliště na green a pak dá na tom greenu dalších pět ran, než dostane míček do jamky. Já to přejdu mlčením a on je nadšený, že byl na tři na greenu,“ popisuje vlastní rodinnou zkušenost. „Jasně že je někdy pro rodiče těžké se udržet, ale rozhodně je potřeba hlavně chválit to, co se povedlo. Pokud dítě bude na golfu pořád poslouchat: tohle udělej, tamto nedělej, těšit se tam asi nebude,“ uzavírá Lukáš Martinec.

 

Šampioni Zatím v nedohlednu

Často se říká, že rozvoji českého golfu pomůže, až bude mít opravdovou světovou hvězdu. Na Slovensko se nedávno přiženil jihoafrický golfista Rory Sabbatini a získal občanství. Vrcholnou fázi kariéry už má za sebou, ale stále dokáže hrát dobré výsledky na největších světových turnajích, takže je velmi pravděpodobné, že Slováci budou mít svého zástupce v mužském golfovém turnaji na olympijských hrách v Tokiu. Golfu u sousedů to samozřejmě pomáhá.

Na takový „doping“ ovšem český golf spoléhat zatím nemůže. Sestry Kordovy, dcery někdejšího skvělého českého tenisty, sice patří do nejužší špičky světového ženského golfu, ale na svém americkém občanství nehodlají nic měnit. Česká reprezentantka Klára Spilková dokázala postoupit do nejlepší ženské golfové série a má dobrou šanci, aby se po olympiádě v Rio de Janeiru kvalifikovala i na tu další. Ale marná sláva, mužský golf přitahuje výrazně větší pozornost. A tam to zatím na průlom do světové špičky v dohledné době nevypadá.

Golfová federace, kluby i majitelé hřišť tak budou muset i nadále spoléhat hlavně na pečlivé každodenní úsilí k získání nových golfových duší. Třeba se právě mezi nimi zrodí budoucí superhvězdy.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama