Po přeslici: Čas ženy

Píšu tenhle fejeton den po největší demonstraci na Václavském náměstí a tři týdny předtím, než vyjde. Mezitím se může stát všechno možné, a taky nic. Naprostá většina mých sloupků – píšu je už skoro třicet let – o politice není; politický fejeton umírá rychle. Někdy ze dne na den. Teď ale toužím napsat své pocity. Vyjádřit svůj ženský pohled na naši současnou situaci, na politiku, která je v České republice (a nejen) až na drobné výjimky světem mužů. Mám chuť napsat: světem ješitných, zabejčených mužů.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Je to teď zvláštní doba. Daří se nám skvěle – alespoň tak se mi to zdá, když jezdím (vlakem) za čtenáři po českých městech anebo o víkendech na kole po venkově a rozhlížím se kolem. Odevšad dýchá blahobyt, jakkoliv jsme se stále jen málo přiblížili k dávné metě mnohých, kterou je německý plat a německá životní úroveň.

Naše města jsou čistá, pěkná, zářivá. Teď v létě vyzdobená kytkami; je v nich radost pobýt. Na náměstích je nejmíň jedna kavárna s dobrou kávou, leckde vyřešili i parkování aut tak, že historické centrum nevypadá jako jedno velké parkoviště. Domy jsou zrekonstruované a chodníky bezpečné. Připadá nám to normální. Třeba v kolumbijském hlavním městě Bogotě, ale i v nedaleké Bucaramanze, musíte být i při chůzi po chodníku stále ve střehu. Díry střídají výmoly a výmoly uvolněné, vykopnuté nebo chybějící dlaždice, utržené obrubníky…

I na českém venkově už málokde uvidíte otlučenou ruinu s nastřádaným harampádím kolem, jak bývalo zvykem. Rodinné domy jsou opravené a ty nové, které se kolem obcí a měst množí geometrickou řadou, jsou sice často nevkusné a předimenzované – jedna obvyklá rodina se dvěma dětmi je těžko zaplní –, zato přímo luxusní. Ať se přihlásí, kdo tam nemá na zahradě bazén.

Daří se nám skvěle. Věk se rapidně prodlužuje, a než nastoupí skutečné stáří s bezmocí, máme spoustu času na to, abychom se nechali opít rohlíkem – možná by bylo namístě napsat – abychom si nechali zacpat pusu koblihou. Anebo abychom byli nespokojení.

 

Já jsem nespokojená. Obzvlášť teď, když vidím, jak programově promarňujeme to dobré, k čemu jsme se v době svobody a demokracie dopracovali.

Jsem nespokojená. Spolu s davem podobně smýšlejících se bouřím proti premiérovi, který si naši republiku bez uzardění zprivatizoval. Nelíbí se mi instalace ani názory ministryně spravedlnosti a bojím se o nezávislost justice. Příčí se mi poťouchlé způsoby našeho prezidenta. A zírám na hry kolem ministerstva kultury, které jsou… dada! Dadaismus bylo hnutí, které nehledalo žádná východiska; východiskem byl totiž nesmysl!

Ano, dada, nesmysl, kterému nemůžeme nikdy porozumět, je nejen jedna z definic dadaismu, ale zřejmě i program sociální demokracie, vládní strany se stále menším vlivem, která se, alespoň já si to myslím, rozhodla znemožnit do krajnosti. Proč? Ani její hlavní představitelé nevědí, proč dělají, co dělají. Alespoň tak to z četných rozhovorů s nimi vyplývá. Upřímně: nedělají skoro nic. Jedou na špatné vlně.

Mám pocit, že dada je celá naše politická scéna. Paradoxní je, že vládnoucímu ANO, které se chce prostě a jednoduše udržet u moci, rozumím víc než šéfům demokratických opozičních politických stran. Kdyby měli zájem o zvrat v téhle rozjitřené době, kterou zapříčinila chamtivost našeho premiéra, už by se přece na strategii společného postupu proti němu domluvili, ne? Spojili by se a vygenerovali ze svého středu silného zástupce, který bude opozici a její názor hájit! Jenže to by museli zkrotit svá ega – a to je nad jejich schopnosti.

A tak se my, obyčejní lidi, díky aktivistovi Mikuláši Minářovi a jeho spolku Milion chvilek, díky kampani Milion chvilek pro demokracii, třicet let po sametové revoluci znovu hromadně vracíme na náměstí. Přiznávám, že mě atmosféra na protestech i pohled na jejich účastníky těší. A chvílemi i dojímá. Vládne tam ohromná pozitivní energie. Na demonstracích potkávám staré kamarády z disentu, ale především se jich účastní spousta mladých lidí: Máme toho dost! Protestujeme. A voláme, co nechceme. Co ale chceme? Co chceme kromě demise premiéra a ministryně spravedlnosti? A co by se dělo, kdyby Babiš (zcela hypoteticky) tu demisi podal? Všechno by bylo v rukou prezidenta! Dovede si někdo tu šílenou situaci představit?

Shodnout se na společném nepříteli je jednoduché. Ale jak se shodnout na společném cíli? A jak jinak dosáhnout v parlamentní demokracii legální změny než výhrou ve svobodných volbách?

Třicet let od sametové revoluce je málo na to, abychom se dnes, v našem materiálním blahobytu, nechali umlčet koblihou. A současně je to dlouho na to, abychom neopakovali stejné chyby.

Jako bumerang se nám vrací fakt, že jsme se s komunistickou totalitou a jejími aktivními vykonavači, příslušníky Státní bezpečnosti a jejich agenty, nijak nevyrovnali: Nejsme jako oni! volali jsme. Nemyslím, že jsme tu měli tyhle lidi zavírat do vězení. Ale měli jsme jejich viny a selhání prokázat. A morálně je odsoudit.

Povzneseně jsme udělali nad minulostí tlustou čáru. V tom, že komunistická strana nebyla postavena mimo zákon – a spolu s ní praktiky StB –, je podle mě největší a zásadní chyba Václava Havla. Naivismus anebo už politický kalkul – Havel se ve svém prvním prezidentském období velmi přimkl ke komunistovi Mariánu Čalfovi – předznamenal náš současný marasmus.

Základ dnešního morálního stavu společnosti vidím v tom, že jsme tehdy dali přednost lásce před spravedlností. Měly jít ruku v ruce! Odpouštět neznamená smést vinu se stolu.

Náš premiér je typický produkt pozdního totalitního systému, kdy s tajnou policií nespolupracovali lidi pro své komunistické přesvědčení (i to mi přijde zrůdné), ale protože chtěli mít výhody. A peníze. Mít výhody a peníze je způsob myšlení predátora Babiše. Naše smůla je v tom, že je chytrý, mazaný, lstivý. Nesmírně pracovitý. Myslí dopředu, má charisma, tah na branku. Kdo na jeho místo?

Nepřišel už konečně čas ženy?

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama