Bára Poláková a Pavel Liška o rozchodu: Abychom jeden druhého úplně neztratili...

Žijete spolu?

Pavel: Jako partneři dlouho ne. Řekněme tři roky.

Jak je možné, že se o vašem rozchodu nikdo nedozvěděl?

Bára: Naše rodina a nejbližší okruh kamarádů to vědí, ale chápou křehkost situace, tak to nikam dál nezvonili. A my? My to vlastně dlouho neměli potřebu oznamovat nějak oficiálně. Asi jsme si ten čas potřebovali nechat pro sebe, nejdřív tak nějak zesílit. Zpevnit se.

Pavel: Jo. Potřebovali jsme si tu citlivou dobu odžít v tichosti – taky máme děti, svoje rodiny… Ono je to v něčem jiný, když se tyhle věci dějí lidem, kteří jsou veřejně vidět. Bulvár už si nás začínal hodně všímat, a protože podle mě žijeme v mediálně rozcapený době, kdy jsou rozmazaný hranice mezi etikou a právem na informace, normálně jsme se báli toho, co všechno si k nám dovolí. Žádný článek totiž nezmizí a jednou – brzy – i naše dvě dcery budou umět číst. Proto jsme čím dál intenzivněji přemýšleli, jak udělat, aby bylo naráz všechno vyřčeno, tím to mediálně zhaslo a my měli před veřejností tuhle kapitolu uzavřenou.

Proto tu teď spolu mluvíme?

Pavel: Na nic lepšího jsme nepřišli. Formou rozhovoru můžeme svůj příběh jednou a provždy osvětlit, vyjádřit se a mít tak tuhle nevítanou pozornost za sebou – každému můžeme odpovědět, že všechno, co jsme uznali za vhodné, bylo řečeno. Celé je to vlastně absurdní, protože už teď tu mluvíme o svém soukromí mnohem otevřeněji, než bychom oba kdy dřív dopustili.

Blátem na těžké motorce

Tři roky tajit, že spolu nejste, to teda muselo být na palici…

Bára: Někdy jo, no. Ale jak říkám, zároveň pro nás byl ten čas důležitý. Ani jeden nejsme typ, který by psal na Instáč dlouhé statusy o svém soukromí, nesdílíme fotky toho, co děláme doma, a vlastně jsme si ani neuměli představit, co bychom tam vzhledem k naší situaci měli dát za text nebo za fotku – a hlavně proč. Proč, když je to naše? Taky bylo jasné, že až to jednou řekneme, tak spolu, určitě ne každý zvlášť, ale postupně jsme to oddalovali, oddalovali a průběžně nás doháněly různé nepříjemné otázky a situace.

Třeba?