Írán před volbami: škrtání kandidátů a námluvy s Rijádem

Report

Osmdesátimilionová blízkovýchodní země se chystá na prezidentské volby, jejichž výsledek lze poměrně snadno předpovědět. Zvlášť po proškrtání seznamu šesti set zájemců na pouhých sedm kandidátů. Jaké změny to může znamenat pro bouřící se obyvatelstvo, sužované ekonomickými a existenčními problémy?

Druhé volební období Hasana Rúháního, který se dostal do prezidentského úřadu v roce 2013, se blíží ke konci. Může to zahájit další éru odklonu od Západu.

Právníka, duchovního a diplomata Rúháního vynesla k moci touha Íránců po otevření se světu a zapojení se do světové ekonomiky. Rúhání tudíž představuje prozápadně orientovaný a na poměry Islámské republiky Írán liberální směr. Otevřel dveře jednání a komunikaci s Evropou, ale i se Spojenými státy, odvěkým protivníkem režimu.

Rúháního éra nicméně nepřinesla zlepšení životní úrovně. Mohou to nějak změnit prezidentské volby, které se uskuteční v pátek 18. června?

 

Zinscenovaná fraška?

Ještě nedávno byli ve hře o post prezidenta dva hlavní kandidáti. Ebrahím Raísí, velmi konzervativní duchovní, který stojí v čele soudnictví. A bývalý mluvčí parlamentu Alí Lárídžání, který byl v minulosti jedním z vyjednávačů JCPOA (jaderné dohody) a bezpečnostním poradcem vůdce země ájatolláha Chameneího.

Nejvyšší vůdce země Chameneí stojí v čele země od roku 1989. Je volený radou duchovních. Prezident, volený jednou za čtyři roky lidmi, stojí v čele výkonné moci a je Nejvyššímu vůdci podřízen.

Jeho někdejší poradce Lárídžání, filozof a autor čtyř knih o Immanuelu Kantovi, je považován za konzervativce/centristu. Není to duchovní, ale bývalý člen elitních jednotek Revolučních gard. Ačkoliv má do liberála daleko, liberálové v něm spatřovali naději na méně konzervativní vedení země.

Proč píšu o Lárídžáním v minulém čase? Protože na konci května rozhodla dvanáctičlenná Rada dohlížitelů o odstranění jeho jména ze seznamu kandidátů.

Tento orgán, jehož šest členů je jmenováno přímo ájatolláhem Chameneím, má právo veta. Z šesti stovek osob, které se o kandidaturu přihlásily, jejím schválením prošlo jen sedm. Zamítnuti byli všichni liberálové, ale také známé politické figury jako například bývalý konzervativní prezident Ahmadíněžád.

Do rozhodnutí Rady má právo mluvit pouze nejvyšší vůdce Íránu, ájatolláh Chameneí. Ten byl před nějakou dobou požádán prezidentem Rúháním, který sám je v kontextu Íránu považován za liberálního, aby ochránil kandidaturu některých osob včetně Lárídžáního. Zatím se tak nestalo, ovšem nejvyšší vůdce může stále ještě některé kandidáty na seznam protlačit.

Pokud tak neučiní, bude příštím prezidentem s největší pravděpodobností Ebrahím Raísí, jehož konzervativní názory jsou v souladu s mnohými ve vedení země – včetně ájatolláha Chameneího.

Radikální proškrtání kandidátů, po kterém na seznamu zůstali jen reprezentanti konzervativního křídla, překvapilo mnoho Íránců, a to včetně těch, kteří konzervativcům fandí. Jde o velký zásah, který podporuje názory opozice (vnitrostátní i zahraniční), že volby jsou ve skutečnosti jen zinscenovanou fraškou.

 

Bouří se celá země

V Íránu se už několik měsíců demonstruje. Hlavním důvodem jsou okleštěné prezidentské volby, ale také zdražování a hrozivá inflace.

Kvalita života Íránců v posledních letech opravdu citelně klesla. Ačkoliv vláda nařídila minimální mzdu ve výši ekvivalentu 100 USD, mnoho Íránců si o takových penězích může nechat zdát. Inflaci pomohl covid, ale také drtivé sankce a opětovné uzavření se Západu, které přišlo už před téměř pěti lety – s nástupem Trumpovy administrativy.

Prezident Donald Trump doslova podtrhl íránským liberálům židli pod nohama, když jednostranně odstoupil od roky budované jaderné dohody. Tato dohoda, podepsaná stálými členy Rady bezpečnosti a Íránem, ustanovovala pravidla pro íránský jaderný program a byla pomyslným předstupněm pro začleňování Íránu zpět do mezinárodního společenství.

Konzervativci zareagovali veřejnými výstupy ve stylu „Americe se nedá věřit!“, načež se Írán opět začal uzavírat. Pomohl tomu i tlak Spojených států na Evropu, jejíž firmy se následně stáhly ze země. Pokračovalo rapidní zhoršování ekonomické situace a mnozí lidé z toho obviňovali současné liberální, prozápadní vedení státu.

Pro zahraniční pozorovatele není nástup silného konzervativního křídla ničím překvapivým. Ačkoliv v posledních dvou volbách vyhrál liberální Rúhání, konzervativci dál zastávali silnou pozici.

Současný kandidát Raísí byl během předchozí prezidentské volební kampaně v roce 2017 nejsilnějším Rúháního oponentem. Jeho moc byla patrná na konci stejného roku, kdy v zemi vypukly demonstrace.

Jejich prvním impulsem bylo zdražování, vyvolané zrušením uměle nízko udržovaných cen základních komodit. Druhým důvodem bylo, že prezident zmírnil tresty za nedostatečné zahalování. V náboženském centru Mašhad, což je druhé největší město v zemi, vznikly obrovské protesty proti liberalizaci země. V jejich čele stál právě prezidentův oponent Ebrahím Raísí.

Zanedlouho už bouřila celá země, přispělo k tomu i zdražení benzínu na trojnásobek v roce 2019. V chudých oblastech došlo k několika sebevraždám upálením.

 

Mezi mlýnskými kameny

K vleklé nespokojenosti Íránců přispívá také dramatické sucho. Například letos na Blízkém východě takřka vůbec neprší a hospodaření s vodou je na mizerné úrovni.

Nyní se lidé připravují na velmi suché léto, teplota může dosahovat i více než padesát stupňů. Farmáři v úrodných oblastech Esfahánu neměli už na jaře čím zalévat. Sucho zasáhlo i okolné země.

Otázkou je, zda bude nové vedení země schopné zlepšit ekonomickou situaci obyvatel. A také, jestli volby zamíchají se současnou snahou Íránu navazovat dobré vztahy se sousedy.

V posledních měsících proběhla jednání mezi Íránem a jedním z jeho hlavních politických protivníků v regionu - Saúdskou Arábií. Saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán překvapivě prohlásil: „Nechceme, aby byl Írán v těžké situaci. Chceme, aby Írán rostl.“

Obě země v roce 2016 přerušily diplomatické styky poté, co Saúdská Arábie popravila šíitského klerika, což vedlo k několikadenním násilným protestům u saúdské ambasády v Íránu.

Obě země se nepřímo střetávají v mnoha zástupných konfliktech v celém regionu. Jimi podporované skupiny a strany proti sobě bojují na území třetích stran – v Iráku, Sýrii, Jemenu. Jejich diplomatická jednání probíhají v neutrálním Iráku, kde možnost usmíření dvou mocných sousedů, mezi nimiž Irák leží, budí nemalé naděje.

Írán má před sebou náročný rok. Proměny mezinárodních vztahů a tlaky zvenčí, spolu s neklidnou vnitrostátní situací, představují řadu hrozeb jak pro jeho režim, tak pro stabilitu celého regionu.

Navíc Írán představuje obrovskou ekonomickou i vojenskou sílu, a je mostem mezi Blízkým východem a Asií. Jeho úpadek proto může mít dalekosáhlý vliv na mnoho zemí a regionů na třech kontinentech.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama