Podcast: Konečně se přestávám bát smrti, říká Řezník

9. dubna 2021

Post Image

Podcast: Konečně se přestávám bát smrti, říká Řezník

Play icon
41 minut

„Poslední rok jsem ekonomicky přežil díky tomu,“ říká v dalším díle podcastu Host Reportéra čtyřiatřicetiletý muž s maskou zvaný Řezník, „že jsem se nikdy nespoléhal jen na koncerty; ten byznys jsem si nastavil trochu jinak.“ Řezník je filmový režisér, autor kreslených vtipů Martyho frky, žijící klasik hudebního stylu horrorcore, a pod strašidelnou maskou velmi inteligentní sympaťák. Celý rozhovor si poslechněte na konci článku nebo ve vašich podcastových platformách.

Máš tisíce věrných fanoušků: chápou všichni, že i když rapuješ o násilí, o smrti a podobně, tak je to jen hra? Černý humor, stylizovaný horror, prostě žánr?

U zlomku z nich si občas nejsem jistý.

Takže se mezi nimi najdou cvoci?

Možná si vzpomeneš na kauzu Mattoni z roku 2013, kdy mě tihle hlavní partneři ankety vyloučili z předávání cen Český slavík, a navíc mi odmítli dát vypsanou odměnu sto tisíc korun. Tehdy se na Facebooku začala formovat skupina radikálů, kteří chtěli vtrhnout do obchodů a ničit tam veškeré zboží od Mattoni, ale zjistil jsem to včas a akci zatrhl. Tohle už bylo trošku děsivý.

Pak jsi měl taky soud kvůli násilnému klipu k písni Konečné řešení. Vnímal jsi tyhle kontroverzní situace jako reklamu?

Upřímně řečeno soud úplně ne – táhl se přes rok a bylo to docela nepříjemný. Prokurátor měl pocit, že šíříme nebezpečné zlo. Pak se ale naštěstí k případu dostal mladší soudce, který si pustil i mou zbylou tvorbu, pochopil, že to je vlastně sranda, že rozhodně nejsem součástí násilnické odbojové skupiny, a tak vyhrála svoboda slova.

Tento reálný případ se ti stal námětem pro píseň Soudní proces, která má obrovské množství zhlédnutí na YouTube. Kolik vlastně?

Přes sedm milionů.

Na tom jsi musel slušně vydělat!

Nevydělal jsem nic, protože když YouTube označí nějakou píseň za příliš vulgární, peníze nechodí – odměnou je jenom radost z toho, že ačkoli se zabývám obskurními tématy, která jsou těžko stravitelná pro masy, pustí si tu píseň tolik lidí.

Tvoje tvorba je plná krve, vražd, smrti… Přemýšlíš o smrti hodně i v civilu?

To jo, dlouho jsem se jí bál. Děsila mě představa fatální nicoty a mozek to vůbec nedokázal vstřebat. Postupem let jsem ale začal studovat vnímání smrti u různých náboženství, četl jsem autory, kteří si mnohokrát prošli psychedelickými zážitky, a to mě strachu ze smrti začalo zbavovat.

Koho jsi studoval?

Dejme tomu Timothy Learyho, ale hlavně Stanislava Grofa. A najednou jsem si uvědomil, že konec našeho vědomého života nemusí být zas až tak fatální, jak jsem si od dětství představoval…

Co zažívá při svých spánkových paralýzách? Na čem vlastně nejvíc vydělává? A do jakého celovečerního filmu v létě obsadí moderátora Poláčka?

Podpořte Reportér sdílením článku