Češi už třicet let adoptují děti na dálku. Podporují je ve studiu

22. prosince 2022

archiv JL

Před třiceti lety spustila Arcidiecézní charita Praha program Adopce na dálku. Od té doby Češi adoptovali přes třicet šest tisíc dětí, kterým umožnili studovat. „Někdo má lepší pocit z toho, že podpoří místní domov pro seniory či azylový dům, a někoho jiného zase fascinuje myšlenka, že pomůže někomu, pro koho je skoro nemožné vystoupit z kruhu chudoby bez toho, aby mu pomohl někdo zvnějšku,“ říká Jarmila Lomozová, která se v organizaci věnuje dárcovství už od roku 2002.

Momentálně mohou lidé podpořit dítě v Ugandě, Indii, Zambii a Bělorusku. Jakým způsobem děti do projektu vybíráte?

Podílí se na tom naše místní partnerské organizace a taky tamní komunita, která rodiny vytipovává. Náš místní sociální pracovník přijede do dané ugandské, indické či jiné vesnice a zmapuje, kdo by podporu potřeboval.

Děti začnete podporovat hned, jak je vyberete, aniž by měly svého dárce. Proč?

Ze začátku jsme zkoušeli studium začít platit až v okamžiku, kdy se našel adoptivní rodič. Jenže pak mělo jedno dítě podporu třeba za měsíc a jiné až za rok, a to v komunitě nedělalo dobrotu. Nechceme, aby kvůli naší pomoci vznikal někde pocit nespravedlnosti. Dítě tedy podporujeme penězi z našeho fondu a souběžně pro něho hledáme konkrétního dárce. Na naše webové stránky dáme fotku dítěte s popisem toho, odkud je, jaké je jeho rodinné zázemí, co rádo dělá či čím by jednou chtělo být.

Zaměřujete se výhradně na vzdělávání dětí?

Pomáhat dětem ke vzdělání je neměnná vize už od začátku projektu. Věříme, že to je klíč, jak změnit životní podmínky samotného dítěte i jeho budoucí rodiny a mnohdy i jeho stávající rodiny. Když mladý člověk dostuduje a získá dobrou práci, podporuje nejen svou mnohdy i širší rodinu, ale často se snaží pomoct i jinak, třeba tím, že posílá peníze do místní školy. Obvykle cítí velkou vděčnost, že mohl studovat, a chce tu pomoc dávat dál.

Pomáháte i jinak?

Někde pomáháme i rodičům – třeba si najít zdroj obživy. Anebo zjistíme, že v místě, kde pomáháme, je sice státní škola, ale není kvalitní a děti z ní vycházejí, aniž by uměly číst a psát. Tam pak třeba zaplatíme učitele na doučování.

AHA, MÁ TO SMYSL

Letos slavíte třicet let od vzniku tohoto programu. Jaké to bylo, když jste začínali?

Arcidiecézní charita Praha byla první, kdo s adopcí v Česku začal. Tehdy tu takový koncept pomoci nebyl známý. Museli jsme proto nejprve seznámit lidi s myšlenkou, že mohou pomoci někomu na druhé straně světa. Pak následoval obrovský boom adopcí a naše projekty se postupně rozrůstaly. Dnes máme třeba v Indii na padesát místních partnerských organizací, které nám s adopcemi pomáhají.

Kdo se do programu může dostat?

Podpořte Reportér sdílením článku