Na klíně dvě mimina a notebook plný zakázek

Lidé

Po složitém rozpadu manželství zůstala Petra Plemlová sama se čtyřmi dětmi. Ale nezlomilo ji to, přestože byla, jak sama říká, nezaměstnatelná. V obývacím pokoji svého bytu, který musela splácet, budovala podnikání. Nevzpomíná si, že by na počátku moc spala – nyní však provozuje dva úspěšné e-shopy s látkami a dětským oblečením pod názvem Unuodesign a Unuo. A její firma se letos přiblíží k stomilionovému obratu.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Na klíně měla střídavě notebook a dvě mimina. Do toho kolem ní běhaly další dvě děti. Byl to neustálý kolotoč: e-shop, první zákaznice, dodavatelé. K tomu musela najít čas na prodej látek a šití. Tehdy, před více než šesti lety, bylo Petře Plemlové osmadvacet, nejmladšímu z jejích čtyř dětí tři měsíce.

Již nějakou dobu šila, nejprve jen pro své potomky: z velkých látek jí ale zůstávaly zbytky, tak je začala prodávat. Založila si profil na serveru Fler, kde lidé nabízejí své rukodělné výrobky. A díky prodeji látek po internetu, ale i nárazovému šití pro radost si kolem sebe vytvořila bublinu zákaznic a blogerek. 

Prodeji jejího oblečení se začínalo dařit, jenže přišla nečekaná událost – rozpadlo se jí manželství. 

Muž Petry Plemlové psychicky onemocněl a o Vánocích poničil byt, ve kterém tehdy měla i látky určené na prodej. Co dál? Zjistila, že jako matku čtyř dětí ji v žádné práci nevezmou. „Pohovory jsem zkoušela, ale s tříměsíční holčičkou a ročním chlapečkem jsem byla doslova nezaměstnatelná. Podnikání tak byla asi jediná cesta,“ říká. 

O její situaci se tehdy dozvěděla jedna z kamarádek a zpráva se ihned rozšířila po „šicí komunitě“. Ženy jí začaly posílat oblečení, pleny pro děti, jídlo i nějaké peníze do začátku. Nabídly jí i pomoc s úklidem a vymalováním bytu. I s pomocí přátel a známých se dostala z nejhoršího, začala znovu prodávat látky a šít. A budovat vlastní podnik.

Petra Plemlová je výřečná a usměvavá žena a o rozpadu manželství před více než šesti lety už dnes nechce moc hovořit. Je také ráda, že vztah s bývalým manželem je nyní – jak říká – „jakž takž“. Navíc podle ní nemá cenu ohlížet se do minulosti, ale dívat se dopředu.

„Manžel vážně onemocněl, a když se uzdravil, už jsme k sobě nenašli cestu. Myslím, že mně, i mému muži i dětem se zásadně ulevilo, neprožívali jsme rodinné štěstí. Částečně to bylo dáno jeho nemocí, částečně našimi povahami,“ vzpomíná mladá podnikatelka. 

 

 

„Dnes to vidím jako nejlepší rozhodnutí, máme nyní oba úžasné rodiny a partnery a jsme šťastní. Kdybychom spolu zůstali, tak by se mi nikdy nevyplnil sen o krásném látkovém království Unuodesign a o tom, že budu oblékat děti do každého počasí díky mému druhému e-shopu Unuo, protože bych neměla potřebu tolik se podnikání věnovat,“ dodává s tím, že za vše tedy vděčí „svým dětem a situaci, která se jí stala“.

„Stát mi ovšem nepomohl vůbec, střechu nad hlavou jsme sice měli, avšak bydlení to bylo opravdu hodně špatné... ale jak říkám, nechci se k tomu vracet,“ vysvětluje. Současně vzpomíná, že i v těch nejhorších chvílích byla přesvědčena, že se dostaví úspěch. „Věřila jsem, že když budu dělat svou práci pečlivě, svědomitě a vycházet zákazníkům vstříc, prodávat kvalitní zboží za přiměřené ceny, tak není možné, aby se to nepodařilo,“ říká čtyřiatřicetiletá podnikatelka. 

 

Obývákové podnikání

Petra Plemlová se narodila v Krnově na Moravě. Rodinné poměry byly skromné: již odmalička prodávala knoflíky, noviny nebo chodila pomáhat babičkám s úklidem. „Myslím, že naše rodina celý život cítila, že můj kreativní a podnikatelský duch musí nějak ven,“ říká dnes. 

Původně začala pracovat jako učitelka v mateřské školce a ve dvaadvaceti letech se coby mladá matka přestěhovala do Prahy. Ze školek měla velké zkušenosti s tím, jak složité je obléct víc dětí najednou. Rozčilovalo ji přitom, že dětské oblečení bývá často dost nepraktické. Zipy. Knoflíky. Tehdy ji napadlo začít šít takové věci, které si dokáže obléct i tříleté dítě. „Na okolí jsem při čtyřech dětech, z toho dvou v plínkách, neměla čas, takže jsem si tak nějak vše sama na tajňačku šudlala pomocí návodů z YouTube,“ vysvětluje.

Přišla ona zmíněná rodinná krize. „Byla jsem takříkajíc podnikatelka z donucení, když jsem zůstala sama. Jsem vystudovaná učitelka mateřské školy a šít jsem se naučila už v dětství, a když se to všechno skloubilo, nemohlo to dopadnout jinak než založením firmy,“ popisuje Petra Plemlová.

Postupně zjistila, že má se svými výtvory obrovský úspěch. Většina zákaznic se ke koupi jejích výrobků opakovaně vrací. Začátky jejího „obývákového podnikání“ po rozpadu manželství však byly mimořádně složité. „První dva roky mám trochu v mlze. Mám pocit, že jsem vůbec nespala. Byl to rychlý a zběsilý běh, doslova do čtvrtého patra, kde permanentně nefungoval výtah, s rolí látky na rameni do našeho bytu na Palmovce, kde jsem s podnikáním začala,“ vzpomíná.

Motivace ale byla jasná. „Každá koruna se hodila na potřeby dětí či na hypotéky, které mi s dětmi zůstaly,“ říká. Překvapivě však tehdy spala dobře. Těžké spaní má podle svých slov spíš teď, když ví, že nejde jen o ni. „O sebe se už nebojím, že bych si na živobytí nevydělala. Hrozím se dne, kdy bych třeba svou nepozorností nebo chybou nebyla schopna vyplatit peníze mým zaměstnancům,“ vysvětluje.

 

Unuo, tedy jedinečný

Zpočátku šila jen ona sama a později se přidaly externí švadlenky. Pamatuje si, že v prvních měsících platila za šití vždy pět tisíc korun týdně. Tento rok přitom bude obrat firmy necelých 100 milionů. „K dnešnímu dni jsme ušili a prodali přes 140 tisíc kusů výrobků. To je matematicky vzato takové množství oblečení, že každé dítě v Praze do deseti let má jednou kousek od nás z Unua,“ vypočítává. Ostatně název e-shopu Unuodesign vznikl spojením dvou slov – unuo a design, přitom unuo znamená v esperantu první neboli jedinečný.

Uprostřed rozvoje svého podniku se Petra přestěhovala z Prahy do Tábora. Jihočeské město je podle ní jednou z mála lokalit, v nichž textilní průmysl ještě žije, a podařilo se jí tam proto mnohem snáze najít zaměstnance. „Tábor je nejkrásnější město na světě a to je fakt. Bydlela jsem na mnoha místech v naší zemi, ale nikde se mi nelíbilo tolik jako tady v Táboře. Velkým plusem pro moje podnikání je, že v Táboře je spousta šikovných švadlenek, díky dlouhé textilní tradici,“ říká.

Pro její firmu dnes pracují desítky žen, především těch s více dětmi a samoživitelek. Jak mladá podnikatelka říká, ženy jí kdysi hodně pomohly, tak jim to teď vrací. „Dohromady zaměstnávám necelých padesát lidí, ale práci dáváme i mnoha externím dílnám,“ upřesňuje. 

Když se jí lidé ptají, kolik hodin denně pracuje, v legraci prý často říká, že dvacet čtyři hodin denně: neustále prý vymýšlí nové střihy a snaží se přijít s dalšími nápady. Ve skutečnosti má – nebo přinejmenším do koronavirové krize měla – přece jen trochu volnější režim než dříve. „Jsou dny, kdy pracuji šestnáct hodin, a jsou dny, kdy si udělám zcela volno,“ vypráví. „Už je to podstatně lepší než v začátcích. Každopádně je to rozhodně mnohem více, než kdybych byla paní učitelkou ve školce,“ vysvětluje v narážce na své původní povolání.

Její běžný den prý není zase tak odlišný od života jakékoli jiné maminky. Jen pracuje na dvě směny, jedna začíná po odchodu dětí do školky a školy a ta druhá, když uléhají. „Když jsou děti o víkendu u tatínka, obvykle ho celý propracuji. Naopak když jsou doma, věnuji se jim. Unuo má před sebou ještě spoustu práce, a až jej třeba jednou budu předávat, byla bych ráda, aby bylo v top stavu,“ říká Petra Plemlová. Zejména kvůli časově náročné práci si nakonec našla pro děti chůvu. „Nechtěla jsem, aby trpěly pasivním hlídáním, takovým tím: jojo, jsem tu, ale jen to dopíšu...,“ vysvětluje.

 

Elegantní Česko

Petra Plemlová získala různá ocenění, její podnik má například titul Firma roku Jihočeského kraje. Založila také Unuo nadační fond, který pomáhá matkám v nelehkých životních situacích. „Fond posílá maminkám v těžkých situacích první látkové pleny a oblečení. Látkové pleny proto, že jsou velkou finanční zátěží každé rodiny,“ popisuje podnikatelka, jejíž nejmladší dceři je nyní šest let.

Po boku jiných úspěšných a zajímavých žen a mužů se zapojila i do multimediálního projektu Elegantní Česko, který má ambici „oživovat to nejlepší z toho, co uměla tato země a její lidé“. V případě Petry Plemlové byla volba jasná – seriál o domácím šití. „Elegantní Česko je krásný projekt, který se snaží o obrodu kvalitního českého řemesla. Nešlo se nezapojit. Natočili jsme krásná videa s mnoha známými osobnostmi o šití, která, jak doufám, navnadí další české ženy, aby se pustily do tvoření,“ říká.

Zakladatelka projektu Pavlína Kvapilová na Petře obdivuje zejména její pracovitost, šikovnost a nasazení. „Navíc zapojila do šití i děti. Mohou vám pomáhat, stříhat, můžete si s nimi o vzniku oblečení povídat. Děti pak vidí, že věci nerostou na stromě, učí se přemýšlet o oblečení jinak, a to je skvělé,“ vyzdvihuje Kvapilová. 

Jak ostatně Petra Plemlová říkala v jednom z dílů seriálu o domácím šití, i její potomci její práci oceňují: „Moje děti jsou extra hrdé, když mají nějaký kousek od maminky. Mají maminku nejen krásnou a chytrou, jak říkají, ale i šikovnou.“

 

Na roušky!

Značnou svižnost projevila Petra Plemlová a její firma letos v polovině března, když vláda vyhlásila v zemi kvůli koronavirové pandemii nouzový stav. Do té doby byly jejich hlavním sortimentem zejména nepromokavé bundy a kalhoty. Když se ale v textilce dozvěděli o obrovském nedostatku roušek, změnili nastavení šicích strojů a začali hledat ten nejlepší střih pro výrobu ochrany obličeje.

„Myslím, že jsme zareagovali velmi rychle. Naštěstí naše firma ještě není tak velká, aby nebyla schopna v případě potřeby rychle otočit kormidlem. A ta potřeba byla opravdu veliká. V dílně šili opravdu všichni, nejen ti, kdo šít uměli, ale i ti, kdo to neuměli,“ vypráví. O víkendech a odpoledne pak dílnu obsadili dobrovolníky, kteří často za šicím strojem seděli úplně poprvé. „Bylo úžasné pozorovat tu obrovskou vlnu solidarity a touhy pomoci. Roušek jsme tak za necelé dva týdny ušili několik tisíc, a po pravdě ani nemohu říct v kolika lidech, protože doba byla tak rychlá, že nebyl čas počítat,“ dodává.

Jak se jí dařilo za koronavirové krize skloubit práci s péčí o děti, navíc když školy a školky byly zavřené? „No, ráda bych řekla, že jsme vše zvládli levou zadní, tak jak se na správný článek o matkách podnikatelkách sluší a patří, ale po prvních dvou týdnech, kdy jsem odložila šicí stroj, jsem zjistila, že můj nejstarší syn pojal koronavirovou krizi jako prázdniny a úkoly považuje za dobrovolnou činnost,“ popisuje. Naštěstí s mladšími dětmi jí v prvních týdnech pomohla rodina, takže se mohla plně věnovat práci, tedy vlastně jen šití roušek. „Až když opadla nejhorší roušková vlna, vrhla jsem svou pozornost na děti a na běžný chod firmy. Výsledkem je, že tento rok potřebuji nutně dovolenou a měsíc spánku,“ konstatuje s úsměvem.

Po konci nouzového stavu se firma Petry Plemlové vrátila k svým původním plánům. „Do konce léta bychom chtěli ukázat světu novou grafickou podobu obou našich e-shopů a snad zvládneme otevřít pro oba e-shopy i slovenské mutace,“ doufá.

 

Jít za snem

Petru Plemlovou baví na její práci to, že se nemusí ptát svých nadřízených a pokládat jim dotazy typu – Nebylo by dobré vyrábět třeba tohle? A že nepotřebuje nechat si schvalovat své nápady nadřízenými nebo o cokoli prosit šéfa. „V noci si něco vysním a ráno už se vrhám do práce a je jedno, jestli vylepšujeme e-shop, nebo vymýšlíme nové produkty a hledáme nové dodavatele. Nikdo mě nebrzdí a takhle to miluju.“

Ženám, které se dostanou do podobné situace, v jaké kdysi byla ona, radí, aby myslely jen na budoucnost. „Nemarněte čas hledáním odpovědí na proč? a přemýšlením nad ,co by kdyby‘. Prostě si vysněte svůj nový život a jděte si za tím,“ říká.

 

Autorka je redaktorka ČTK.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama