PODCAST: Podívejte, pane Havel, vám chybí revoluční koncovka!

19. listopadu 2021

103 minut

Petr Miller, dělník ČKD, později ministr. „Už byla skoro tma, vystoupil jsem na balkon a nevěděl jsem, co říct, protože jsme neměli žádný ideový základ. Nakonec jsem něco pronesl a ozval se tak obrovský řev, že jsem skoro ztratil vědomí. Vrátil jsem se dovnitř a Saša Vondra mi povídá: ‚Ty vole, to je prdel, co?‘ Nebyla v tom žádná sprostota, bylo to spontánní vystižení situace.“
Tomáš Třeštík

Do listopadu 1989 byl kovářem v ČKD, od prosince pak najednou prvním porevolučním ministrem práce a sociálních věcí. Dnes je Petru Millerovi čerstvých osmdesát let, ale zůstává v obdivuhodné kondici, což potvrdil dvěma hodinami historek v dalším díle podcastu Host Reportéra.

Ve vzpomínkách se vrací například do září roku 1960, kdy zažil hromadnou otravu v hlubinách Dolu Nosek na Kladensku, kde tou dobou pracoval jako zámečník – a přežil pravděpodobně díky tomu, že hrál v době dospívání vrcholově hokej.

Hovoří o tom, jak se sice roku 1968 zapojil do protestů proti okupaci, ale výsledkem bylo jen to, že musel předčasně ukončit studium na vysoké škole: „Takže jsem se na politiku vykašlal, soustředil se na práci v kovárně a na to, abych dobře vydělával. Vůbec jsem nevěděl, kdo je Václav Havel, nezajímalo mě to, na žádnou demonstraci bych nešel.“

V kovárně ČKD se postupně stal neomezeným pánem. Zvládal tam i spoustu vedlejšáků, vydělával dvanáct tisíc korun měsíčně, měl hausbót a tři žigulíky, vlastně to byl velmi pohodlný život. „Vzpomínám, jak jsem například roku 1983 vyrobil kordy a korunovační dýku pro seriál Lékař umírajícího času, za což mi filmaři dali – samozřejmě bez dokladu – devadesát osm tisíc korun.“

Naštval se v pondělí 20. listopadu. „Viděl jsem záběry z pátečního zásahu na Národní třídě a zároveň slyšel nesmyslné komentáře nabubřelých komunistických tlam. Něco se ve mně zlomilo a začal jsem organizovat dělnický odpor. Nikdo mě nejmenoval oficiálním vůdcem, ale jako zkušeného kováře mě mezi dělníky skoro každý znal, což byla výhoda.“

Ve čtvrtek ráno řekl Václavu Havlovi, že na Václavské náměstí přivede v průvodu sedm tisíc svých kolegů. Budoucí prezident nevěřil, protože už několik dní chodili zástupci studentů do ČKD apelovat marně, většinou ani nebyli vpuštěni do továrny. Petr Miller to tehdy vysvětlil snadno: „Pane Havel, a vy už jste někdy viděl, aby děti diktovaly svým tátům, co mají dělat? Já teda ještě ne… Podívejte, klidně dál můžete pokládat kytičky u svatého Václava, komunisti vás dál můžou zavírat, a potáhne se to, protože nemáte koncovku – ale tu vám dáme my, dělníci…“

Na čtvrteční demonstraci skutečně napochodoval průvod sedmi tisíc, a v pátek dokonce deseti tisíc dělníků z ČKD, což Petr Miller považuje za zlomový a dodnes nedoceněný moment.

Rozhovor (který je mimochodem plný drbů z těsně porevoluční politiky) si poslechněte buď přímo zde, nebo ve vašich podcastových aplikacích.