Počet dětí s digi závislostí stoupá, nejmladšímu pacientovi bylo osm let

28. prosince 2020

Jaroslav Vacek z Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze.

Tomáš Binter

Nejedí, nespí, nemyjí se, potřebu vykonávají do kýblu pod stolem. Na něm mají počítač a „paří“ hry. Třeba i šestnáct hodin v kuse. Do školy nechodí, na kamarády kašlou, na rodiče taky. Ti dítě, po mnoha neúspěšných pokusech o domluvu, dovedou k odborníkům na závislosti. V tom lepším případě. „Třetinu klientů dovedeme ke změně chování, třetina to vzdá hned po prvním sezení,“ říká o léčbě digitálně závislých mladistvých Jaroslav Vacek z Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze.

O digitálních závislostech, tedy patologickém hraní počítačových her, trávení času na sociálních sítích, sledování porna nebo e-shoppingu, se mluví už relativně dlouho. Medicína se ale dosud zdráhala uznat tyto jevy za oficiální diagnózu. Vědeckých studií a důkazů však přibývá, a tak i Světová zdravotnická organizace (WHO) do své klasifikace diagnóz nově zařadila závislost na PC hrách. Revize dokumentu má začít platit příští rok, zatím tyto jevy patří mezi návykové a kompulzivní poruchy. Pro zjednodušení nicméně v rozhovoru mluvíme o digitálních závislostech.

Kolika procent dětí se digitální závislosti týkají?

Obrací se jich na nás čím dál více. Před pěti lety tvořili tito pacienti dvacet procent, dnes už přes polovinu klientely, která dochází do ambulance dětské a dorostové adiktologie. U dospělých je tento typ závislosti mnohem méně častý.

Kolik bylo nejmladšímu pacientovi, který se u vás léčil?

Za poslední dobu jsme měli nejmladšího pacienta s nelátkovou závislostí na počítači a mobilu ve věku osmi let. Tyto mladší pacienty ale v našem systému zachytí spíš jiné služby typu pedagogicko-psychologická poradna nebo dětský psycholog. Diagnostikovat tento typ závislosti dříve než v osmi až deseti letech ani není možné, protože v mladším věku to je problém čistě jen rodičů, ne rodičů a dítěte. Rodiče určují, jak malé dítě tráví svůj čas, kdy chodí spát, za jakých podmínek jí. Diagnostikovat dítě v tomto věku v podstatě znamená diagnostikovat celou rodinu, protože závislost dítěte vždycky vypovídá o problémech v rodině.

Typicky o jakých?

Pro rodiče je často z různých důvodů výhodné dítě k tabletu „upíchnout“ a mít tak prostor pro sebe. Do určité míry je to přirozené, ale pokud se obrazovka stane univerzálním prostředkem uspokojení potřeb dítěte, náplastí na nepříjemné emoce a řešením konfliktů, je to od rodičů vlastně velmi sobecké. Často se za tím skrývá jejich vlastní závislost, jiná psychiatrická diagnóza nebo partnerské problémy. Vždy je ideální, když se do terapie zapojí rodiče nebo i celá rodina, ale to se ne vždy podaří. A ve věku od osmi let výš už lze dosáhnout nějakých výsledků i při práci pouze s dítětem.

Jak se závislost v tomto věku projevuje?

To záleží na věku dítěte. V období adolescence se projevy už podobají závislosti u dospělých. Konkrétně závislost na hraní PC her je natolik intenzivní a vtahující, že uživatelé mohou hrát osm i šestnáct hodin denně. Nejsou schopni přestat, takže nespí, nejedí, nestarají se o svoji hygienu, což jsou základní ukazatele toho, že přestávají fungovat. V sociální rovině se to projeví tak, že takový člověk ani nejde do školy, do práce, nedokáže vystoupit z virtuálního světa. Nejextrémnější stadium závislosti zahrnuje jen hráče, hru a ledabylé odfláknutí základních potřeb, na vše ostatní kašle. Jí jen čokoládové tyčinky, pije energy drinky, sedí celý den v pyžamu a pod stolem, u kterého hraje, má kýbl na čůrání. Spánek jde úplně pryč, hygiena taky.

Až takhle?

Podpořte Reportér sdílením článku