Revoluční30: Lehká frustrace češstvím

Kultura

Je velmi pravděpodobné, že budete odcházet se smíšenými pocity. Na jednu stranu potěšeni nápaditostí a rozmanitostí českého umění po roce 1989, na straně druhé zkroušeni (některými) rysy české povahy. Ať tak či tak, výstava Revoluční30 v pražské ulici Revoluční číslo 30 vás přinutí přemýšlet.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Čestmír Suška, sochař a kurátor, vzpomíná, jak v roce 1988 na jakési výstavě v pražských Vojanových sadech zaslechl tlumenou konverzaci dvou postarších intelektuálů: „Každé impérium se nakonec rozpadlo. Proč by se nemělo rozpadnout i tohle?“

Ani ne o rok později se vlna revolucí přelila střední a východní Evropou – od Polska přes Maďarsko, NDR a ČSSR až do Rumunska. Suška, dnes sedmašedesátiletý, říká, že se cítil, jako by mu praskly okovy. Jako kdyby vypustili ptáka z klece. „Obrovská euforie!“

Hned v devadesátém roce pak Čestmír Suška, který za komunismu patřil k spíš nežádoucím umělcům, zorganizoval výstavu s názvem Sochy a objekty na staroměstských dvorcích. Ta přímo navazovala na jeho Sochy a objekty na malostranských dvorcích, což byl v roce 1981 bezprecedentní počin: vnitrobloky a dvory na pražské Malé Straně se tehdy staly výstavním prostorem pro (zejména) mladé umělce. Umění vystoupilo z výstavních síní a z tehdejších oficiálních kulturních struktur.

Tuhle potřebu – přinášet umění do veřejného prostoru – má Čestmír Suška odjakživa. Připadá mu to, jak říká, naprosto přirozené. „Mám to nějak v krvi. Totalita tuhle přirozenost potlačovala, a o to víc mě možná veřejný prostor fascinuje.“

Kromě akce Staroměstské dvorky organizoval Suška po roce 1989 i jiné intervence do veřejného prostoru. V roce 2000 pak založil studio Bubec, které našlo domov v bývalé skladové hale v pražských Řeporyjích. Později se halu (díky daru od filantropa Libora Winklera a jeho ženy Veroniky) podařilo zrekonstruovat, takže dnes jde podle Čestmíra Sušky o nádherný, zateplený prostor se střešními okny, „ateliér snů“.

Suška tu organizuje rezidenční pobyty pro umělce, výstavy, workshopy a od začátku také festival současného umění Art Safari. V roce 2017 také založil festival m3 (čti: em na třetí) s podtitulem Umění v prostoru.

Vzhledem k výše popsanému je logické, že Čestmír Suška chtěl nějak „pojmout“ i letošní 30. výročí sametové revoluce. Původně s kurátorem Radkem Wohlmuthem pomýšleli na park Lannova, který se nachází na vltavském nábřeží na konci Revoluční ulice.

„Jenže pak jsem o tom mluvil právě s Liborem Winklerem, s nímž léta spolupracuji,“ říká Suška. Winkler, vystudovaný biolog a porevoluční podnikatel, je už léta respektovaným mecenášem vědy a umění. Je také předsedou představenstva společnosti RSJ, které patří prázdný, k demolici určený dům na rohu ulic Revoluční a Lannova – právě vedle parku Lannova. A souhlasil, že tuto nemovitost pro výstavu zapůjčí.

Nakonec se všechno muselo stihnout v rekordním čase, všechny potřebné finance sehnali Suška s Wohlmuthem až měsíc před plánovaným zahájením výstavy.

Co dokázali za tak krátkou dobu ve vyklizených kancelářích v domě v Revoluční nashromáždit, je ale působivé. Sešla se tu díla od výrazných českých umělců jako je Roman Týc, Tomáš Císařovský, Lenka Klodová, Erika Bornová, Jiří David, Krištof Kintera, Pavel Brázda, sestry Válovy nebo skupiny Pode Bal a Ztohoven.

Ústředním tématem výstavy je svoboda. „A jak s ní čeští výtvarní umělci naložili po roce 1989,“ říká Suška s tím, že cílem nebylo zmapovat úplně všechno, co se za posledních třicet let v českém umění stalo. „Výběr autorů byl samozřejmě subjektivní,“ vysvětluje.

Výstavní místnosti ve třech patrech domu v Revoluční účtují s řadou témat posledních třiceti let – od sexu coby nového průmyslu přes čínská bistra, přetrvávající nechuť Čechů vyrovnat se s vyhnáním sudetských Němců, zbožšťování sportovců, opovržení pravdou a láskou nebo bleskovou výměnu totalitních kabátů za „demokratické“ až po ekologii, gender nebo migraci.

Nejvýraznější téma – politika – se prolíná takřka vším, ač to podle kurátorů nebyl prvotní účel.

 

Výstava Revoluční30 v Revoluční 30 potrvá do neděle 24. listopadu, otevřená je denně od 14 do 19, po sedmé večerní vždy následuje doprovodný program. Podrobnosti: www.bubec.cz. Snímky některých exponátů si můžete prohlédnout v galerii zde.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama