PODCAST: Jak jel Tácek do Baku. Zapomněl jsem poděkovat, říká Marek Taclík

Lidé

Až v (předpokládané) půli svého života vyrazil herec Marek Taclík na první zahraniční fotbalový výjezd. Prožil den a půl v Baku, o čemž vypráví v dalším díle podcastu Host Reportéra.

Napadá vás, proč nejel dejme tomu do Londýna na finále mistrovství Evropy v šestadevadesátém roce? Měl jiné starosti:

„Tentýž víkend se v Praze na Džbáně konal hudební festival, kde jako hlavní hvězda vystoupil Iggy Pop. Já byl chudej kluk, třiadvacetiletej student DAMU, ale na druhou stranu jsem měl kamarády v pořádající agentuře a ti mi povolili vstup do velkýho stanu pro účinkující, kde jsem zažil luxus, například jsem prvně viděl kuchaře, jak porcují obrovskýho lososa. Mohl jsem si vzít, kolik jsem chtěl, takže jsem chvíli hltal, ale pak mě začala zajímat spíš whisky. Nalili mi na dno, tak jsem řekl, plnou!, a od té chvíle už pil jenom po dvoudeckách. Moc jsem se těšil na Iggyho a ve vzpomínce ještě vidím sám sebe, jak stojím v kotli kousek pod ním, on spouští první písničku... Jenomže potom následovala tma. Probudil jsem se o půl čtvrtý ráno přesně na tom místě pod pódiem, kde jsem stál, z čehož mi vychází, že jsem nejspíš usnul v kotli.“

Minulý týden Marka Taclíka potěšilo, že v Baku hraje Česko proti Dánsku, protože Dány a Dánky on má rád.

„V letech 1994 a 1995 jsme s Jirkou Imlaufem, kapelníkem Houpacích koňů, vyrazili na jeden z nejdůležitějších festivalů v Evropě do dánského Roskilde. Jeli jsme samozřejmě stopem, ubytovali se ve stanovým městečku, koupili si vstupenky, tím vyčerpali své finanční možnosti, takže jsme pak týden dopíjeli cizí kelímky, no úplní houmlesáci. Na druhou stranu jsme ale viděli třeba začínající Radiohead, PJ Harvey. Balanescu Quartet a Morphine. Pak jsem si tam taky vzal poprvý v životě čisté LSD a při koncertě Elvise Costella měl halucinace. Taky jsme tam sbalili nějaký Dánky, u kterých jsme týden bydleli. Domů jsme se pak vraceli přes Holandsko, když nikdo nezastavoval, češtinář Jirka mi vyprávěl o beatnících…”

Marek Taclík v podcastu vypráví o pivě, které se mu v Baku podařilo sehnat, o tom, že podle něj byli místní obyvatelé placení za to, aby šli na stadion fandit i o tom, jak málem nepřežil tamní vedro, ale v jednu chvíli se taky rozhodne veřejně omluvit: „Při fotbale mívám emoce jak malej kluk, takže jsem hned po závěrečném hvizdu zklamaně odešel ze stadionu. Doteď je mi líto, že jsem klukům pořádně nezatlesklal – za postup do čtvrtfinále si to zasloužili.“

 

 

Rozhovor s Markem Taclíkem si poslechněte buď přímo zde, nebo ve všech podcastových aplikacích. Posledních pět minut povídání je jako obvykle uzamčeno pro komunitu nejvěrnějších posluchačů, kteří nás podporují na webu Patreon.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama