Vláda zlevněné dráhy

Názory

Vládní kabinety si rády dávají různá přízviska. Měli jsme tu už „vládu národního porozumění“ stejně jako „vládu rozpočtové odpovědnosti“. Současný prezident před jedenadvaceti lety pojmenoval svou sestavu ministrů „vláda sebevrahů“. Kabinety premiéra Babiše si žádný název nedaly, nejpřesnější by pro ně ovšem bylo označení „vláda zlevněné dráhy“.

Audio
verze

V říjnu uplynou už dva roky od parlamentních voleb, v nichž zvítězilo hnutí ANO a po nichž prezident takřka obratem oznámil, že sestavením vlády pověří šéfa hnutí Andreje Babiše. Pokud se budou další volby konat v řádném termínu, tedy za dva roky, nalézá se vláda v poločase – a je tak logické podívat se, jaké konkrétní programové kroky vykonala a kam zemi posunula.

Technicky vzato, šlo o vlády dvě. První, složená pouze z ministrů nominovaných hnutím ANO, nezískala ve sněmovně důvěru, a tak ji loni v létě nahradil druhý kabinet, se sociálními demokraty a s tichou podporou komunistů. Premiér a šest dalších ministrů seděli v obou kabinetech, jinak se za pouhé dva roky na ministerských postech protočilo celkem osmadvacet lidí. Rekordní úmrtnost je na ministerstvu spravedlnosti, kde je Marie Benešová už čtvrtou osobou v čele úřadu od posledních voleb. Právě výměny ministrů a tahanice okolo kauz předsedy vlády jsou asi tím nejviditelnějším, čím se zatím Babišova premiérská éra zapsala do české politické historie. 

 

Vládě je třeba přiznat, že splnila některé z bodů, které si sama naplánovala, zejména v sociální oblasti. K letošnímu červenci například zrušila takzvanou karenční dobu u nemocenské, tedy to, že zaměstnanci během prvních tří dnů nemoci nedostávali žádnou mzdu. Toto opatření zavedla před deseti lety Topolánkova vláda, jež tak chtěla bojovat se simulanty. Jistý efekt se dostavil, počet neschopenek klesl zhruba o třetinu.

Současná vláda však považuje toto opatření za asociální, ponižuje prý všechny zaměstnance, jedná s nimi jako s potenciálními simulanty a ohrožuje jejich zdraví. Řada lékařů sice vyslovila pochyby o skutečném dopadu karenční doby na celkový zdravotní stav obyvatelstva: nabízí se, že si prostě vláda nemohla nechat ujít příležitost udělat pěkné gesto na voliče-zaměstnance, zatímco většinu nákladů zaplatí zaměstnavatelé. Ale řekněme, že kabinet zde aspoň plní něco, co slíbil ve svém programu.

Se zaváděním dalších a složitějších kroků, včetně těch, k nimž se vládní koalice zavázala, už je to horší. Ohlásila, že chce pohnout s reformou důchodů – a nestalo se fakticky nic… Nečasova vláda s Kalouskem na financích, které se dnešní premiér tak rád vysmívá, to alespoň zkusila. Zavedla opatrnou možnost individuálního důchodového spoření; neměla však věc předjednanou s opozicí, a tak se s odchodem Nečasovy vládní sestavy poroučela do historie i penzijní reforma.

U současné vládní sestavy se lze těžko zbavit podezření, že ji otázka, co bude ve vzdálenější budoucnosti s penzemi, ve skutečnosti nijak zvlášť nezajímá. Přidala trochu důchodcům – a budoucí schodky ať si řeší někdo jiný.

Právě postoj k důchodům je pro současnou vládu typický hned ve dvou aspektech. 

Na jedné straně rozdává peníze, když je zrovna z čeho. V tomto směru se zdá, že se někdy premiér a ministři chovají, jako kdyby vykradli banku a potřebovali všechny peníze rychle roztočit. 

Na straně druhé projevuje vláda malou schopnost či ochotu řešit dlouhodobé a podstatné věci. Nejde přitom jen o penze, ale také o zdravotnictví, daňový systém, bydlení pro sociálně slabé a spoustu dalších problémů.

Spíše to vypadá, že premiér se svými poradci především chytají ze vzduchu témata, na která by mohli voliči slyšet. Chrlí je do veřejného prostoru v kadenci pět nápadů denně a není divu, že v neděli si člověk může už jen stěží pamatovat, co navrhovali ve středu.

Kdyby občan poslouchal jen verbální vyjádření ministerského předsedy nebo navštěvoval jeho facebookový profil, snadno by mohl podlehnout dojmu, že v čele vlády stojí mimořádně akční chlapík, který „umí řešit problémy“ snad ještě dříve, než vzniknou. Pokud se ale na dva roky od voleb podíváme důkladněji, zjistíme, že po dvouleté činnosti vládních sestav Andreje Babiše mnoho nového nezůstalo.

Zatím to tedy vypadá, že největším symbolem Babišovy éry budou levnější jízdenky na vlak a masové protesty kvůli Čapímu hnízdu. Cynicky by se chtělo dodat, že alespoň nemusí studenti a důchodci za cesty na demonstrace platit moc peněz.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama