Buď chovat dinosaury, nebo stavět ve velkém

Report

Dost možná končí několikaleté období, kdy se v nezastavěné části oblíbeného českého horského střediska nesměly stavět nové budovy. Zastupitelstvem prošla v první fázi změna územního plánu, která může spustit nový stavební boom. K prodeji už se ostatně začaly nabízet louky za takové peníze, za které by se, jak říká jeden starousedlík, na nich vyplatil leda tak chov dinosaurů. Tedy samozřejmě pokud se nezmění územní plán a na těch loukách se nezačne stavět.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Ve Špindlerově Mlýně se schyluje ke sporu, který ve výsledku může přepsat pravidla, kde a jak se může v nejznámějším horském středisku stavět.

V centru sporu je malá parcela v nejvyhledávanější, a tudíž v nejdražší části městečka.

Pozemek ve Svatém Petru má pouhých 270 metrů čtverečních a zatím se na něm ani nic stavět nesmí, ale už brzy může mít hodnotu v řádu desítek milionů korun. A pokud dojde k jeho proměně z louky na stavební parcelu, může to pomoci odstartovat nové kolo stavebního boomu v krkonošském Špindlerově Mlýně – a to na dosud nedostupných pozemcích, na kterých se dlouho vůbec nic stavět nemohlo.

Ona parcela může, obrazně řečeno, zafungovat na místní realitní a stavební ruch podobně, jako malý šém dokázal rozpohybovat velkého golema.

Malý pozemek je zakousnutý do jižního svahu Svatopetrského údolí v nejvýchodnější části Špindlerova Mlýna. Schovaný mezi stromy v ohybu nezpevněné cesty, na půli cesty mezi zaniklými a na moderní bydlení přestavěnými chalupami Petrklíč a Sněženka. Leží přesně na hranici s Krkonošským národním parkem, kousek pod okrajem lesa a hotelem Panorama, jednou z posledních klasických horských chat, které tu ještě zbyly. Turisté kousek odsud vyráží na túry na Luční boudu a dál na Sněžku, je tu také nejlepší výhled na protější černou sjezdovku Stoh.

Zatím se tady, na parcele ukryté mezi smrky a jívami, stavět nesmělo. Stejně jako na dalších nezastavěných pozemcích ve Svatém Petru, které jsou v územním plánu označeny jako louky a trvalé travní porosty. Minimálně deset let tady platilo – až na malé výjimky, kdy někdo potřeboval v územním plánu upravit půdorys budovy nebo přistavět garáž –, že změna louky na stavební pozemek je tabu. Fungovalo to jako zatažená brzda, obranná reakce na často živelný stavební boom, který zaplnil louky v centru Špindlerova Mlýna novými domy s apartmány a byty – což vedlo mimo jiné k tomu, že příliv krátkodobých obyvatel dostává místní čističku v sezoně za hranici maximální kapacity. Právě proto se před deseti lety proměnilo vedení města a noví zastupitelé s velkou podporou místních obyvatel tehdy vyhlásili dvě oblasti městečka za zvláště chráněné. Šlo o to, aby si dvě části Špindlerova Mlýna, tedy Labská při příjezdu do obce nad přehradou a právě Svatý Petr na opačném konci, udržely původní horský ráz s domy rozptýlenými po v létě zelených a v zimě bílých loukách.

Posledních deset let, kdy platí ve Špindlerově Mlýně nový územní plán, to znamenalo držet maximální výšku budov a počet nadzemních podlaží, ale hlavně nedovolit rozšiřování zastavěných ploch a nepovolovat změny ve využití pozemků. Tam, kde byla v územním plánu zakreslená louka nebo jiná nezastavitelná plocha, měla zůstat trvale zelená. Pro jakoukoliv obec je územní plán klíčovým dokumentem a také jediným skutečně mocným nástrojem, jak mít aspoň trochu pod kontrolou, co a kde v jejím katastru může vzniknout. Jakmile totiž jednou dojde k přebarvení zeleného políčka v plánu na jinou, zastavitelnou barvu, není cesty zpět. Stavební boom v tak atraktivních oblastech, jako je Špindlerův Mlýn, funguje jako jednosměrná dálnice. Všichni chtějí budovat, rozšiřovat a zhodnocovat své pozemky změnami na stavební parcely, ale nikdo naopak netouží po proměně stavebního pozemku zpátky na louku.

Striktní přístup města pomohl udržet Svatý Petr malebným horským údolím, na druhou stranu přispěl k vyšponování cen místních nemovitostí do vysokohorských výšek. Zastavitelný pozemek v této oblasti, když se vůbec nějaký na prodej objeví, se nyní dá prodat za čtyřicet až padesát tisíc za metr, velký apartmán se sto padesáti metry tady aktuálně mění majitele za pětadvacet milionů.

Nyní však tabu v přebarvování pozemků ze zelených na stavební ve Svatém Petru zřejmě padá. Zastupitelé Špindlerova Mlýna v březnu vůbec poprvé souhlasili s návrhem na zásah do územního plánu zkráceným postupem, který mění již zmíněný dvěstěsedmdesátimetrový pozemek ve Svatém Petru pod hotelem Panorama na stavební parcelu.

Jde zatím o první krok. K proměně louky na nový dům na hranici národního parku se budou ještě vyjadřovat další orgány a instituce, protestovat se chystají nejbližší sousedi a o změně se bude minimálně ještě jednou hlasovat. Přesto jde již nyní o rozhodnutí, které vyvolává pnutí mezi sousedy a místními, již si nové stavby v této části města nepřejí. Zároveň jde o precedent, který velmi pravděpodobně spustí řadu sporů a vyvolá novou vlnu podobných žádostí. Zastupitelé totiž předchozí pokusy o přebarvování pozemků v územním plánu až na drobné změny vždy odmítli. Podobných zamítnutých přání byly za poslední dekádu ve Špindlerově Mlýně řádově stovky a je pravděpodobné, že úspěšná proměna malé parcely v nejhlídanější části střediska by spustila lavinu nových žádostí.

 

Devět z jedenácti

Poslední debata před hlasováním o přebarvení malého pozemku ve Svatém Petru se odehrála v březnu v kryté tenisové hale ve sportovním areálu nad městem. Zastupitelé se sem na pravidelná zasedání přesunuli za vzdušnějším prostředím, než patnáctičlennému zastupitelstvu nabízela v době pandemie malá zasedačka na městském úřadu v centru obce. Veřejná diskuse o proměně pozemku v územním plánu z luk a pastvin na stavební parcelu trvala patnáct minut. Pár zastupitelů upozornilo na fakt, že si město může odhlasováním změny zadělat na problémy, protože jen celkem nedávno odmítli ve zrychleném režimu podobnou pozemkovou operaci dvěma jiným majitelům. Proti chystané proměně se písemně vyslovila i architektka zpracovávající pro Špindlerův Mlýn územní plán, protože jde proti předchozím záměrům a rozhodnutím o rozvoji města.

Nakonec však byl výsledek jasný: devět z jedenácti přítomných hlasovalo pro přemalování parcely na stavební pozemek.

Jejich hlavní argument byl stejný jako majitele pozemku, který o změnu požádal. Fakticky prý nejde o výjimku z rozhodnutí nepovolovat ve Svatém Petru nové stavby, ale o návrat do minulosti. Na parcele již dům kdysi byl a přemalováním políčka v územním plánu se jen umožní postavit na stejném místě dům znovu. Jde prý o výjimečnou situaci, protože na loukách jiných odmítnutých žadatelů buď nestálo nikdy nic, anebo něco, co nemělo číslo popisné.

Jak to však u podobných přelomových hlasování bývá, realita bývá složitější a barvitější.

 

 

Domek pro rodinu

Majitelem zmiňovaného malého pozemku ve Svatém Petru je René Hroneš s manželkou. Oba jsou místní, ve Špindlu dlouhodobě žijí a pracují, oba dokonce v minulosti úspěšně kandidovali do zastupitelstva města. Aktuálně je René Hroneš ředitelem špindlerovského skiareálu, což je největší místní podnik a zaměstnavatel, okolo něhož se v zimě i přes léto točí podstatná část turistického byznysu v městečku s necelými jedenácti sty stálých obyvatel.

Pozemek ve Svatém Petru získal René Hroneš zhruba před deseti lety, přičemž už krátce před jeho koupí začal usilovat o proměnu na stavební parcelu pro rodinný dům. „Dům tam stál, historii všichni tady znáte, stál tam do roku 2006,“ uvedl René Hroneš v březnu a zastupitele odkázal na svou žádost se stejnými argumenty, které opakoval už v předchozích letech. „Na pozemku se dosud nacházejí základy domu, zbytky obvodového zdiva… Nejedná se tedy o louku ani žádné malebné svatopetrské zákoutí,“ vysvětloval René Hroneš v žádostech zastupitelům před deseti, šesti, čtyřmi lety i letos, proč by mu měli vyhovět a pozemek v územním plánu výjimečně přebarvit na stavební parcelu. Uspěl až nyní, u třetího zastupitelstva, u něhož o změnu žádal.

Domek na tomto pozemku, v ohybu nezpevněné cesty mezi bývalými chalupami Petrklíč a Sněženka, skutečně kdysi stál. Léta fungoval jako dependance, tedy zázemí pro zaměstnance hotelu Panorama, který stojí jen o kousek výš ve svahu. V roce 2004 tento domek vyhořel a o dva roky později byly jeho zbytky odstraněny. Zůstaly jen zbytky základů a kousek obvodové zdi. Majitel hotelu Panorama a již zlikvidované dependance – což tehdy bylo ministerstvo vnitra – nechal již nepotřebný pozemek „ozelenit“: v novém územním plánu se proměnil na louku.

Zbytek zdiva by asi postupně pohltilo luční býlí a stromy a celý příběh s pozemkem ve Svatém Petru by skončil, kdyby se v době finanční krize na přelomu let 2008 a 2009 hned několik státních institucí nepustilo do rozprodeje horských chat a pozemků. Hned vedle stojící Sněženku koupila od České obchodní inspekce společnost spojená se skupinou Penta Investments; po kompletní přestavbě zde vznikl dům s apartmány, do nichž investovali vedoucí manažeři Penty, bývalý premiér Mirek Topolánek a lidé spojovaní s lobbistou Markem Dalíkem. Hotel Panorama s pozemky odkoupila od ministerstva vnitra, tehdy vedeného ministrem Ivanem Langerem, za 26 milionů společnost Architectural Associates. V ní byl hlavním majitelem spoluzakladatel skupiny PPF Milan Maděryč a menšinovými akcionáři byli architekti ze známé kanceláře ADR: Petr Kolář a Aleš Lapka. Milan Maděryč tehdy býval pravidelným návštěvníkem ve Špindlu a jedním z největších investorů do místních nemovitostí. Jeho záměrem bylo zrekonstruovat větší množství původních horských chat a chalup, z čehož tehdy víceméně sešlo kvůli jeho vážnému onemocnění.

Z nemovitostního balíku okolo hotelu Panorama, který Maděryč získal od ministerstva vnitra, následně odkoupil malou část René Hroneš: šlo právě o již zmíněnou malou parcelu o rozloze 270 metrů čtverečních, kde stávala vyhořelá dependance, a dalších 526 metrů nezpevněné cesty vedoucí okolo tohoto pozemku. V roce 2012 zaplatil za tyto pozemky, na nichž již tehdy nebylo možné nic stavět, dohromady 668 tisíc korun, tedy asi osm set korun za metr čtvereční.

Špindlerovští zastupitelé část z této historie dobře znají. René Hroneš se, podobně jako desítky majitelů zelených ploch ve městě, několikrát marně snažil prosadit proměnu louky ve Svatém Petru na stavební parcelu. První žádost o přebarvení parcely byla vypuštěna ze změny územního plánu jako nepřípustná před šesti lety, kdy se uzavíralo první kolo změn.

Důvodů pro odmítnutí, které tehdy vyskládal odborný pořizovatel změny územního plánu, byla celá řada: možný zásah stavby do okolní nedotčené horské louky, výskyt chráněných rostlin a živočichů, blízkost vojenského objektu a národního parku, ale i již schválený plán města soustředit novou výstavbu do centrální části Špindlerova Mlýna. Stejně prý nebylo možné považovat zbytky odstraněné stavby za „zbořeniště“ a odvolávat se kvůli tomu na nepsané právo stavět na zelené louce znovu. Doslovně do rozhodnutí napsali, že opětovná proměna louky na zastavitelnou plochu „by byla nevhodným precedentem vůči přírodě, krajině a městské části Svatý Petr“.

Magazín Reportér byl shodou okolností při projednávání větší změny územního plánu ve Špindlerově Mlýně, kdy zastupitelé před čtyřmi lety odmítli všechny významnější proměny nezastavitelných pozemků na stavební parcely. René Hroneš se po zamítnutí své žádosti začal v poměrně napjaté atmosféře vyptávat jednotlivých zastupitelů, proč hlasovali proti jeho návrhu, proč „Špindlákům“ nevyjdou při změně územního plánu vstříc, když si „Špindláci chtějí postavit ve své obci rodinný dům“.

„Já se nedívám na osobu, kdo tam chce stavět. Já bych tam barák nestavěl nikdy, i kdybych mohl. Pro mě je to tam svatý,“ vysvětloval tehdejší zastupitel a špičkový skialpinista Michal Štantejský. A vzápětí reagoval na výtku, že tam přece ten dům už v minulosti stál: „Jděte se podívat, jak to tam vypadalo před padesáti lety a jak to vypadá teď. Tolik baráků tam rozhodně nebylo.“ Na stejném zasedání zastupitelstva v srpnu 2017 přitom neprošla žádná žádost o proměnu louky na stavební parcelu ve Svatém Petru: zastupitelé nesouhlasili například s nápadem postavit dům na místě seníku, parcelu pro rodinný domek odmítli i na místě „kamenné mohyly“ tyčící se nad již dávno nepoužívaným septikem.

René Hroneš k tomu říká, že se jako rodilý Špindlerák jen snaží získat „důstojné bydlení v místě, které miluje“. Chtěl by se přestěhovat ze sídlištního bytu ve Špindlerově Mlýně do větších prostor, které by odpovídaly potřebám jeho rodiny. Ceny i starších bytů jsou ve Špindlu extrémně vysoké a stavební pozemky ve městě podle něj fakticky neexistují. „Když se proto naskytla příležitost koupit nestavební pozemek, který měl dle našeho tehdejšího přesvědčení a nejlepšího svědomí všechny předpoklady, aby mohl být znovu zastavěn, rozhodli jsme se do něj investovat,“ vysvětluje koupi „zeleného“ pozemku před necelými deseti lety. To, že byl pozemek v územním plánu v minulosti proměněn na louku, vnímá jako „pochybení a zanedbání tehdejšího majitele“. Také si prý uvědomuje, že by se opětovná proměna jeho pozemku na stavební parcelu mohla stát precedentem pro ostatní majitele; na druhé straně by to podle Reného Hroneše mohlo pomoci zvrátit trend poklesu stálých obyvatel kvůli nemožnosti získat „kvalitní a důstojné bydlení“ a ve Špindu by mohla vzniknout nová generace starousedlíků, kteří „budou pro město opravdu žít a dýchat a nebudou sem jezdit jen na chatu na pár víkendů v roce“.

Bez reakce nechal René Hroneš dotazy, co by na pozemku chtěl postavit. Konkrétně zda by dům, který by podle navrhované změny územního plánu umožňoval vznik až tří bytů, byl jen pro jeho rodinu, nebo, jak naznačují někteří jeho sousedé, byl by určen i pro jiného investora.

 

Kdo si počká…

Starosta Špindlerova Mlýna Vladimír Staruch z přemalování parcely ve Svatém Petru, které v březnu prošlo prvním kolem hlasování v zastupitelstvu města, příliš nadšený není. V čele města je už třetí volební období, byl tedy u všech podstatných jednání okolo územního plánu. Odhaduje, že změna louky na stavební pozemek nakonec nepřinese nikomu ze zúčastněných nic pozitivního. „Vzniká tím precedent a nebude možná jeden, spíš jich bude víc,“ říká. Jednak různých zbytků staveb a odstraněných staveb je historicky po Špindlu rozeseto víc a starosta odhaduje, že zastupitelé budou muset – pokud by tato precedentní změna doběhla až do konce – podobně rozhodovat o stovce dalších takových žádostí, které na město dorazí.

Druhý precedent je zatím schovaný pod povrchem: ve Svatém Petru platí striktní pravidlo, že novostavba na tomto typu pozemku může obsadit maximálně pětinu plochy a na dalších téměř dvou třetinách musí zůstat zeleň. V případě parcely Hronešových by z toho vycházel domeček o pouhých 54 metrech čtverečních. René Hroneš již dříve žádal o výjimku z tohoto pravidla, aby mohl stavět na celé ploše dvěstěsedmdesátimetrového pozemku. Zda bude usilovat o výjimku i tentokrát, nechal šéf špindlerovského skiareálu bez komentáře.

Odborný garant územního plánu takovou výjimku, která by přepsala pravidla výstavby, posledně odmítl a těžko představitelná je i pro starostu města. A dodává, že pokud celý proces pořizování změny územního plánu proběhne, jak podle pravidel má, na malé parcele se nevyplatí nic stavět. „Ve výsledku žadatel jen přijde o peníze, které za pořízení změny zaplatí,“ dodává Vladimír Staruch. Připouští, že při schvalování hrálo roli i to, že o změnu žádal jeden z místních. Podle starosty by však v ideálním případě měli zastupitelé zapomenout, kdo je napsaný na žádosti a zda má vazbu na město, a rozhodovat se jen podle obsahu: o jaký pozemek jde a v čem žádost spočívá – a zamyslet se nad tím, jak to zatíží dopravu, vodní infrastrukturu nebo zda změna nemůže městu způsobit jiné potíže. „V tomto případě bylo rozhodování spíše o osobních pocitech některých lidí,“ říká Vladimír Staruch s tím, že je otázkou, jak by se někteří kolegové rozhodovali, kdyby žadatelem byl někdo s trvalým pobytem mimo Špindlerův Mlýn.

 

Sousedé proti

Svatý Petr je nyní zřejmě nejdražší částí Špindlu. Jediná cesta k vlastnímu domu tady již dlouho vede jen přes koupi staršího domu, jeho zbourání a stavbu nového. Fakticky to znamená vydat desítky milionů za již zastavěný pozemek, protože jinak v této oblasti sehnat stavební parcelu nejde.

Proti proměně louky na stavební parcelu a možný vznik nové stavby se staví sousedé Hronešových v kopci pod hotelem Panorama: nechtějí dopustit, aby se tady rozjela výstavba jako v centru města. „Stavět by se na tom pozemku nemělo, ale nevím, jak tomu můžu zabránit,“ říká Janek Ledecký. Zpěvák a hudební skladatel žije ve Špindlerově Mlýně řadu let, v domě ve Svatém Petru tráví každoročně významnou část roku. Jediná přístupová cesta k parcele Hronešových vede přes jeho pozemek. „Obávám se, že ani to nebude dostatečná páka. Nejsem přímý soused, a tak nemůžu být účastníkem stavebního řízení,“ říká Ledecký, který v posledních letech několikrát úspěšně vystoupil proti pokusům o větší zastavění Svatopetrského údolí.

Proti změně v územním plánu je i nejbližší soused Hronešových. „Budu se bránit,“ říká Pavel Šimek, který si ve Svatém Petru před téměř dvaceti lety koupil pozemek se starou chatou Petrklíč. Zboural ji a na jejím místě postavil moderní dům zapuštěný do svahu. Cesta k pozemku Hronešových vede těsně okolo jeho domu a nová stavba by vznikla o několik desítek metrů dál. Od okamžiku, kdy se rozjelo nové kolo schvalování, za ním začali chodit různí vlivní emisaři, aby šéfovi skiareálu vyšel vstříc a opětovné přeměně louky na stavební parcelu nebránil. Chtěl prý také vidět projekt, který plánuje René Hroneš ještě s jedním investorem v místě postavit, ale nic nedostal. „Museli by přiznat, že chtějí stavět ne na padesáti metrech podle místní regulace, ale na téměř třech stech,“ říká k tomu Pavel Šimek.

Ve Svatém Petru je podle něj aspoň desítka míst, kde dříve nějaké chalupy stávaly. „Není a nemá to tu být osídlené jako centrum města. Pokud se ze stávajících třiceti chalup stane čtyřicet, v údolí to bude obrovský rozdíl,“ vysvětluje, proč se do pře se sousedem pustil. Také on tráví s rodinou ve Svatém Petru velký kus roku, jinak je však podnikatelem léta úzce spolupracujícím se skupinou finančníka Pavla Tykače při obchodech a vymáhání nesplácených pohledávek.

 

Restituční šikulové

Na celý spor se Pavel Šimek chystá velmi profesionálně, protože, jak říká, přístup některých státních úřadů ho štve a reálně hrozí, že se tato část Svatého Petra výrazně zastaví novými objekty: ve hře totiž není jen jeden dům. O zbourání starého hotelu Panorama, který je jen o kousek výš ve svahu, usiluje jeho majitel Milan Maděryč. Na místě by měl vzniknout nový dům až s dvaceti apartmány, a to na výrazně větší ploše. Stará Panorama totiž historicky vznikla na menší ploše, než jsou v místě povolená maxima. K oběma akcím, tedy bourání hotelu Panorama i proměně pozemku Hronešových na stavební parcelu, dala v prvním kole souhlas Správa Krkonošského národního parku s tím, že v místě není výstavbou ohrožena příroda ani zvláště chráněné druhy – přestože předchozí šetření a posudky uváděly opak. Kdo má pravdu, rozsekne zřejmě až soud, na nějž se již Pavel Šimek obrátil.

A aby toho nebylo málo, louku nad a pod pozemkem Hronešových, stejně jako desítky dalších původně státních pozemků v katastru Špindlerova Mlýna a v jiných horských střediscích, loni za pakatel ovládli spekulanti s pozemkovými restitucemi. Jejich postup není ničím novým. Zjednodušeně řečeno: od restituentů, často starých lidí, kterým nebylo z různých důvodů možné jejich původní konkrétní majetky vrátit, koupí za malé peníze jejich restituční nárok, pak žádají, jak to zákon umožňuje, o náhradní pozemky a nakonec se o ně soudí. Právě tak se novým majitelem řady luk v kopci ve Svatém Petru, ale i dalších původně státních pozemků v katastru horského střediska stala loni společnost Statek Velká Chuchle, za niž vystupuje právník Jiří Hermann.

Kdo je skutečným majitelem této společnosti, přitom není zřejmé. Jak již dříve popsal například server Investigace.cz a iRozhlas, právník Hermann je léta osobně a obchodně propojen s bývalým šéfem pozemkového úřadu, advokátem Petrem Šťovíčkem. Ten odešel z vedení úřadu, který mimo jiné řešil i restituce pozemků, v roce 2014. Bylo to krátce poté, co vyšlo najevo, že se účastnil oslav padesátin Iva Rittiga a jako dárek mu přinesl obraz, na němž byl politický podnikatel Rittig jako bůh Zeus.

Právník Jiří Hermann, který vystupuje za společnost Statek Velká Chuchle, loni nabízel zelený, nezastavěný pozemek sousedící s domem Pavla Šimka a parcelou manželů Hronešových k prodeji za třicet milionů korun. „Je to louka, takže se to může za takovou cenu vyplatit leda při chovu dinosaurů nebo něčeho podobného,“ glosuje nabídku na koupi louky Pavel Šimek. Podle kupní smlouvy získal Statek Velká Chuchle tuto louku od restituentky za necelých jedenaosmdesát tisíc korun, tedy asi jedenáct korun za metr čtvereční. Pokud by se však na ní mohlo stavět, její cena by závratně vzrostla.

 

Takový jiný hoteliér

Ceny nemovitostí dramaticky stouply v celé republice. Ale ve Špindlu už na ně zřejmě přestala působit zemská přitažlivost, jak naznačuje příběh horského hoteliéra a cestovatele Alexandra Bílka. Tomu se podařilo na přelomu května a června dotáhnout do konce koupi klasické horské chaty Hromovka nedaleko stejnojmenné sjezdovky. Chatu koupil od Nadace Český hudební fond za výhodnou cenu 32 milionů korun díky předkupnímu právu a letitým solidním vztahům: Hromovku měl v nájmu sedmadvacet let a za tu dobu ji celou postupně opravil a přebudoval. Protože na koupi neměl vlastní peníze, obrátil se s žádostí o podporu na komunitu cestovatelů a návštěvníků, která okolo chaty vznikla. Od nich získal, přes různé vouchery na budoucí ubytování a zápůjčky, necelých sedm milionů. O zbytku jednal v bance a s možnými investory.

„Začaly mi chodit poměrně neuvěřitelné nabídky, celkem jich bylo asi dvacet,“ říká Alexandr Bílek. Asi nejbizarnější byla od podnikatele, který chtěl Hromovku za 32 milionů koupit sám a jako odstupné mu nabídl dalších 32 milionů. „Měl jen jednu podmínku, a to že se po koupi hned 1. června vystěhujeme,“ vypráví hoteliér s tím, že to probral s rodinou a všichni byli radikálně proti. Další podnikatel mu nabízel směnu za dům nedaleko Paříže, velký zájem o Hromovku měl i bývalý šéf ČEZ a nájemce špindlerovského skiareálu Martin Roman. Podle Alexandra Bílka nabízel odstupné osmnáct milionů rozprostřené na několik let a zároveň možnost provozovat chatu minimálně dalších patnáct let. Nejvíce nabídek měl však od bohatých investorů, kteří nabízeli několik milionů odstupného hned a podíl na zisku v budoucnu. Za tři nebo pět let – až v těsné blízkosti vznikne již naplánovaná sjezdovka – by patrně Hromovku prodali kupci, jenž nabídne nejvíce. Z Hromovky by se tak velmi pravděpodobně stal další dům přestavěný a rozprodaný na horské apartmány, což je ve Špindlu v posledních letech nejrychlejší cesta k penězům.

Nakonec byla koupě Hromovky docela drama, protože jen pár dnů před plánovaným uzavřením transakce odstoupila od předjednaného úvěru financující banka. „Pravděpodobně se o to postaral jeden vlivný zájemce o koupi hotelu, kterého jsem odmítl,“ odhaduje Alexandr Bílek. Na poslední chvíli se domluvil s trojicí spoluinvestorů, kterým věří a kteří mu umožní Hromovku dál provozovat jako klasickou horskou chatu. „Za ta léta, co tady jsem, tady vznikla skvělá komunita lidí, co k nám pravidelně jezdí, a chci, aby to tak bylo dál. Cokoliv jiného bych bral jako životní prohru,“ uzavírá Alexandr Bílek.

 

Sérii textů o pozemkových operacích podpořil Nadační fond rodiny Orlických (www.nfro.cz).

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama