Po přeslici XXIII. Poslední bitva vzplála

Kultura

Let stíhačkou – 15 minut za 21 400 korun – nuda. Bungee jumping z padesátimetrového jeřábu za 2 189 korun – hadr. Jízda ve formuli nebo Ferrari, létání ve větrném tunelu – zívačka. Kam se hrabou prodejci „nadupaných výběrů adrenalinových zážitků“ za tisíce korun na pár minut. Já vím o zaručeném, dny i týdny trvajícím vzrůšu, kdy je vaše tělo zalité stresovým hormonem, až se to nedá vydržet – a to za pouhých 89 ká čé. Ten nadupaný adrenalinový zážitek pro všechny se nazývá Balík Do ruky a prodá vám ho, ať chcete, nebo ne, státní podnik Česká pošta.

Audio
verze

Stačí objednat si v e-shopu zboží a zaplatit službu, kterou Česká pošta na svých webových stránkách anoncuje takto: Balík předáme adresátovi z ruky do ruky, kdekoliv si bude přát!

V detailních informacích o tom, proč tuto službu využít, státní podnik nabízí „doručení balíku na jakoukoliv adresu v ČR hned následující pracovní den při podání zásilky do rozhodné doby pobočky pošty“. Nabízí taky „doplňkovou službu garantovaný čas dodání, se kterou balík dodá nejpozději do 14:00 hodin v pracovní den i v sobotu, ve vybraných městech a obcích doručí zásilky ještě dříve, nejpozději do 12:00 hodin, adresátovi zašle SMS nebo e-mail s informací o pohybu balíku, a to ode dne jeho podání. V řadě míst ČR nabízí možnost odpoledního doručení do 19:00…“

A tak mi v úterý 9. října přišel z e-shopu mejl s radostným předmětem zprávy: Hurá! Vaše objednávka je na cestě k vám. Prodejce mi dále oznamoval, že obchod moji objednávku právě předal dopravci, České poště, jejíž službu, balík do ruky, jsem si zaplatila. Již brzy obdržím informace ohledně termínu i času doručení na svůj telefon.

 

A fakt že jo! Ještě ten den mi přišla na mobil zpráva České pošty, že budou zásilku doručovat 10. 10. (středa) mezi 13. a 19. hodinou. Přestože je mým povoláním práce s jazykem, takže způsob informace mě měl na budoucí zážitky připravit – v SMS je opravdu napsáno budeme doručovat, nikoliv doručíme –, srdce mi zaplesalo radostí. Ze dvou předešlých pokusů o doručení balíku Českou poštou loni o Vánocích ani jeden nevyšel. Tentokrát jsem tomu věřila. Těšila jsem se. Chtěla jsem o víkendu zboží vyzkoušet. Koupila jsem si totiž ergonomický gelový potah s prolisy a vzduchovým chlazením na sedlo kola a v sobotu mě čekal velký cyklovýlet s kamarádkami.

Jenže ve středu 10. 10. bylo až do večera k uzoufání ticho; pošta nezazvonila ani na mobil, natož na zvonek u dveří. Kolem šesté jsem si už asi podesáté četla zprávu v mobilu. A po sedmé hodině mě napadlo rozkliknout na netu službu, kterou tento státní podnik také nabízí. PoštaOnline: Detailní informace k zásilkám.

Na krásně vyvedené grafické úpravě s obrázky jsem se mohla dočíst zprávy jako v detektivce:

9. 10. Obdrženy údaje k zásilce.

9. 10. Zásilka převzata do přepravy.

9. 10. E-mail adresátovi – zásilka převzata do přepravy.

9. 10. SMS zpráva adresátovi – zásilka převzata do přepravy.

Dál bylo ticho po pěšině. Konec hlášení.

Ve čtvrtek 11. 10., kdy se stále nic nedělo, jsem na PoštaOnline rozklikla políčko Reklamovat zásilku. Jenže k tomu byl potřeba scan podací stvrzenky, a tu jsem jako ten, kdo měl balík obdržet, samozřejmě neměla. Stejně jsem napsala pár zoufalých výkřiků na adresu pošty – dodnes zcela bez odezvy. Napsala jsem i prodejci. Pan XY mi ihned odepsal: balíček odešel 9. 10., měl u vás být druhý den, jak pošta garantuje…

Rozčileně jsem hledala, jak si k němu pomoci. Zavolala jsem na call centrum pošty – číslo je uvedeno na stránce o sledování zásilek. Tam reklamace nevyřizují. Musím zavolat do depa. Je to Depo Praha 704. Paní mi nadiktovala dvě telefonní čísla a já obě co chvíli vytáčela. Buď bylo obsazeno, nebo telefon nikdo nebral. Dvakrát ho někdo típl. To už adrenalin za krásných 89 Kč působil naplno: zuřivá bezmoc.

V pátek 12. 10. jsem se po dvaceti marných pokusech do depa dovolala. Paní mi na základě čísla zásilky sdělila, že u nich balík není. Důrazně jsem jí sdělila, že je mi to jedno. Chci doručit svůj zaplacený balík, ať je, kde je. Potřebuju ho ještě dnes!

Ve tři odpoledne jsem šla na svou poštu v Praze 5. Zmáčkla jsem puntík u výdeje balíků a dostala pořadové číslo. Když na mě přišla řada, sdělila jsem zaměstnanci, že chci dostat svou zásilku. Nadiktovala jsem mu její číslo. Zaměstnanec ji v počítači hledal a hledal, ale nenašel.

Váš balík je v depu. Není, řekla jsem. Tak ho má doručovatel u sebe. Můžu mu zavolat, jestli chcete. Chci. Tak mi půjčte telefon. No vážně, musela jsem zaměstnanci státního podniku, do něhož se lijí mi­liardy, půjčit svůj mobil a on z něho doručovateli zavolal. Doručovatel měl mobil vypnutý. Pátek přece.

Odcházela jsem z pošty a měla šílenou chuť rozkopnout dveře. Ale šla jsem spořádaně domů. Ještě bych poště platila škodu. Doma jsem se snažila dovolat doručovateli, když jsem měla v mobilu jeho číslo. Nic. Poslala jsem mu esemesku. Nedorazila. Až do pondělního poledne byl mobil vypnutý. Víkend přece.

Když jsme v sobotu na nádraží Praha-Vysočany čekaly s kamarádkami a se svými koly na rychlík Metoděj Vlach Českých drah, národního dopravce – byl vypraven z Hlavního nádraží a měl nás dovézt do Českého ráje, a pořád nejel a nejel –, zvonil mi telefon, neznámé číslo.

Volala paní z Depa Praha 704. Kdy si přijedu pro balík, jak jsem s nimi dohodla? Depo Praha sídlí v Rudné, dvacet kilometrů za Prahou. Křičela jsem na ni, že si pro žádný balík nepojedu, ať je, kde je (nepojedu nikam ani vlakem, sedmdesát minut zpoždění, kašlu na to!), chci balík doručit domů, do ruky!

V pondělí 15. 10. mi znovu volali z toho samého depa, že stále čekají, kdy tam přijedu. Nepřijedu! Ne! Ne! Ne!

V úterý, týden po odeslání balíku, jsem šla ve dvě odpoledne bez vyzvání na poštu v Praze 5. Jestli tam balík nebude, zahájím hladovku. Svlíknu se do naha! Lehnu si na zem! Nechám si zavolat ředitele České pošty, ministra vnitra, premiéra, prezidenta! Budu zpívat Internacionálu: Poslední biiitva vzplááála…

Balík tam byl. Dali mi ho do ruky. •

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama