Přiťuknem si křidýlkem

Lidé

Narodil se na Moravě na samém konci dvacátého století, přesto už několik let hraje za slavný nizozemský klub PSV Eindhoven. Když podepisoval první smlouvu, nemohli najít se svým agentem stůl v restauraci – tak to oslavili kyblíkem kuřete v KFC. A letos v létě podepsali smlouvu novou, na tři roky. Dvacetiletý Michal Sadílek se ovšem nevěnuje jen fotbalu. Podílel se i na vzniku charitativního projektu, jehož výtěžek putuje na pomoc nemocným dětem.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Bylo mu teprve šestnáct let, když odjel hrát fotbal za jeden z nejslavnějších nizozemských klubů – PSV Eindhoven. Stál před domem, do něhož se měl nastěhovat, a loučil se se „svými“. „Michalova máma brečela, já byl taky takovej naměkko, ale Míša ani slzičku a řekl: Mami, už jdi, prosimtě,“ vzpomíná na stěhování mladého fotbalisty Michala Sadílka do ciziny jeho agent David Nehoda. „Tehdy se kousl a věděl, že to musí dát,“ dodává.

Sadílek to skutečně „dal“. Ve svých dvaceti letech patří mezi nejmladší hráče klubového áčka Eindhovenu; objevuje se v jeho základní sestavě. Do Nizozemska – země s pověstí nejofenzivnější fotbalové soutěže v Evropě – odešel před čtyřmi lety z prvoligového 1. FC Slovácko „jen“ na hostování: v PSV Eindhoven ovšem oslnil natolik, že se představitelé klubu rozhodli, že si drobného záložníka nechají natrvalo.

 

Starobylý klub

Michal Sadílek, narozený jen několik měsíců před začátkem roku 2000, nehraje v nějakém týmu provinční úrovně. PSV Eindhoven patří společně s amsterdamským Ajaxem a Feynoordem Rotterdam k nejvýznamnějším fotbalovým klubům v Nizozemsku.

PSV Eindhoven byl původně založen jako tým zaměstnanců společnosti Philips, od roku 1913 se PSV propracoval na pozici historicky druhého nejúspěšnějšího klubu v zemi se ziskem čtyřiadvaceti titulů v tamní první lize „Eredivisie“.

Barvy PSV Eindhoven v jeho více než stoleté historii hájilo mnoho hráčů, kteří se stali hvězdami světového fotbalu. Třeba Brazilci Ronaldo a Romário – ti si tam vykopali angažmá ve slavné Barceloně – nebo holandské legendy jako Ruud van Nistelrooy, Arjen Robben či Mark van Bommel, jenž se stal prvním neněmeckým kapitánem v historii Bayernu Mnichov a do prosince působil v Eindhovenu jako trenér.

Jistě, historie fotbalu zná mnoho mladých hvězd, jimž se věštila zářivá budoucnost, avšak nakonec zapadly. Fotbaloví fajnšmekři mohou znát jméno Freddy Adu: americkému fotbalistovi ghanského původu se přezdívalo „nový Pelé“. Adu ale svůj potenciál nikdy nenaplnil; stal se z něj cestovatel, který si nedokázal vydobýt pevnou pozici dokonce ani ve finské lize.

Nemůže se Sadílkovi přihodit něco podobného? Zatím to tak rozhodně nevypadá: Je jedním z mála fotbalistů, kteří dokázali projít tvrdým sítem akademie PSV až do prvního týmu Eindhovenu.

 

Stáže po Evropě

„Hodně za svůj úspěch tady v Holandsku vděčím dědovi, který po nás s bráchou chtěl, abychom byli pracovití, pokorní a nic nevypustili,“ říká Michal Sadílek, když popisuje svou cestu z jihovýchodu Moravy do Eindhovenu ležícího u hranic s Belgií.

Michal začal hrát fotbal ještě coby předškolák spolu s bratrem Lukášem v Uherském Ostrohu, malém městě nedaleko Uherského Hradiště. „Měl jsem páté narozeniny a rodiče mě vzali na fotbalový zápas do Ostrohu, odkud pocházím. Odehrál jsem asi deset dvacet minut a následně děda začal trénovat ve vedlejší vesnici – Ostrožské Nové Vsi. Brácha tam přešel a já s ním. Byl jsem tam asi dva a půl roku. Potom si mě vyskautovalo Slovácko,“ říká o svých začátcích Sadílek. V osmi letech začal v tomto uherskohradišťském klubu trénovat a v devíti tam začal hrát natrvalo.

Pak nabrala kariéra mladého fotbalisty rychlý spád. Michal začal společně s bratrem Lukášem objíždět stáže po evropských velkoklubech. „Není to tak, že mladý hráč přijede, zatrénuje si, podívá se na stadion a jede nazpátek. Je to zkouška, která má za cíl hráče poznat lépe, zda má určitou kvalitu a parametry na to, aby v daném klubu uspěl,“ říká o pobytech mladých hráčů v zahraničí Sadílkův agent Nehoda. Postupně si mladého Michala pozval na zkoušku Juventus, Feyenoord – a nakonec PSV.

 

Zatímco starší z bratrů Lukáš v cizině nezaujal a dnes hraje pravidelně ligu za Slovácko, mladší Michal odešel v srpnu 2015 ze Slovácka do Eindhovenu na hostování.

V té době už začal sbírat prestižní fotbalová ocenění v Čechách. Čtyřikrát za sebou byl vyhlášen nejlepším dorostencem roku. V letech 2014 a 2015 v kategorii mladších dorostenců, následně pak už jako člen mládeže PSV – opět dvakrát – ovládl kategorii starších dorostenců.

 

V holandské rodině

V Nizozemsku ho po příchodu čekala nejlepší péče: Holanďané jsou totiž proslulí výchovou a následným exportem mladých hráčů do Evropy. „Každé tři měsíce jsme měli pohovor, na který jsme si museli udělat prezentaci, co nám jde – a co musíme vylepšit. Bylo tam několik okruhů, například lifestyle, technika, taktické věci, kde jsme se měli umět pochválit, ale také zkritizovat. Potom jsme o těch věcech diskutovali s trenéry a asistenty,“ oceňuje systém mladý fotbalista.

Mladí hráči z ciziny bydlí v Eindhovenu v rodinách, které se o ně starají a pomáhají jim s výukou jazyka. Výběrovým řízením pro zmíněnou pozici přitom rozhodně neprojde každý: rodina musí splňovat pevně dané standardy. „Oni ani nedostávají nějak závratné sumy peněz, aby na tom mohli hodně vydělávat, je to pro ně spíše čest, že se můžou starat o mladíka-cizince, dělají to pro radost, protože většinou se jedná o fanoušky PSV,“ říká Sadílek. V rodině, u níž Michal bydlel, před ním pobýval i Aleš Matějů: český obránce, jenž dnes hraje za italskou Brescii. „Nejdřív vás seznámí, projdete si dům, a pak máte několik dní, kdy můžete kdykoliv říct, že se vám něco nelíbí, a buď se najde nová rodina, nebo se prostě ten problém nějak vyřeší. To se mi ale naštěstí nestalo,“ vzpomíná Sadílek.

Často se stává, že pokud se daný fotbalista v klubu prosadí, má i po letech ke „své“ holandské rodině blízko. S rodinou Irmy udržuje Sadílek – i když už u ní nebydlí – stálý kontakt. „Ona sedí na tribuně za bránou a vždycky na sebe po zápase zamáváme. Navíc se za ní jednou týdně zastavím na jídlo nebo jenom na kus řeči a jedu zase zpátky,“ vypráví. Vzal ji dokonce s sebou i na podpis nové smlouvy. „Byla z toho úplně nadšená, stalo se jí to úplně poprvé, že byla u něčeho takového.“

 

Charakter, píle, kapitán

Na začátku působení v nizozemském klubu byl Sadílek, jak vypráví, „hrozně stydlivý“. Od rodiny, u níž bydlel, se na tréninky, často i na zápasy, dopravoval každý den na kole. „Bylo to deset kilometrů, takže denně jsem najezdil dvacet kilometrů. Za každého počasí. No a jednou jsem jel na trénink a srazilo mě auto,“ říká Sadílek. „Tady mají kola sice přednost, když odbočujete doprava, ale řidič mě nehledě na to srazil, já jsem mu zůstal viset na kapotě a kolo někam odletělo. On ani nevystoupil z auta, tak jsem se nějak seškrábnul sám a normálně šel na trénink, protože akademie už byla jen asi půl kilometru daleko. Akorát mě pak trochu bolelo koleno,“ usmívá se mladý fotbalista.

Nechybělo mnoho a Michal Sadílek mohl hrát za konkurenční Ajax Amsterdam. Mládežnický trenér Václav Černý starší radil sportovnímu řediteli Ajaxu a legendě holandského fotbalu Marcu Overmarsovi a Sadílka mu doporučoval. „Overmars nejprve říkal, že je na záložníka moc malý,“ vypráví agent David Nehoda. Poté dorost PSV Eindhovenu porazil Ajax a Sadílek rozhodl zápas jediným gólem. „Utkání bylo v neděli. V pondělí dopoledne jsme měli domluvenou schůzku tady v Eindhovenu a plácli jsme si, že tu zůstává. Vyšli jsme ven a dostal jsem SMS zprávu od Overmarse: ,Okamžitě přijeď do Amsterdamu, podepíšeme Sadílka,‘“ vzpomíná Nehoda. Michal Sadílek však v žádném případě nechtěl odejít. „Tak jsem jel do Amsterdamu a řekl jsem Marcovi, že se omlouvám. On to pochopil, ale stejně dodneška, kdy se potkáme, tak hned říká: ,Sadilek,‘“ vypráví agent mladého hráče David Nehoda.

Podpis smlouvy oslavil mladý fotbalista se svým agentem neortodoxním způsobem. „Eindhoven je malé město, a když jsme odcházeli ze sídla klubu, už byl večer a my jsme s panem Nehodou marně hledali volné místo v centru, kam bychom si mohli sednout a dát večeři. Obešli jsme snad všechny podniky, ale všude bylo plno, i když byl všední den, takže jsme nakonec ze zoufalství zamířili do KFC, kde jsem si dal kyblík. Ale nakonec jsem si nestěžoval,“ směje se hráč.

Pak přišlo setkání Sadílka s trenérem staršího dorostu a legendou klubu Marcem van Bommelem. „Michal měl obrovské štěstí, že na van Bommela narazil a ukázal se mu v tom nejlepším světle. Své nedostatky totiž nahrazuje skvělým charakterem a pílí,“ popisuje Nehoda. Sadílek se pod van Bommelem stal kapitánem týmu své dorostenecké kategorie, což je pro cizince neobvyklé.

„Já jsem kapitánem byl vlastně už od žáčků. Na hřišti jsem hodně slyšet, ale mimo něj jsem klidný. Mám rád, když si můžu tým dirigovat a každý hráč je na svém místě,“ vypráví Sadílek. „Pásku jsem dostal potom, co jsem se vrátil z mistrovství Evropy devatenáctek v Gruzii. Ostatní kluci už týden trénovali a van Bommel si mě jednou po tréninku zavolal k sobě a řekl mi, že kluci ke mně vzhlížejí a obdivují mě za to, jak jsem zapadl a jak působím na hřišti, takže by mě rád zkusil jako kapitána.“

 

Nikdy na to nezapomenu

Sadílek coby kapitán dovedl svůj tým ke dvěma úspěchům v „kategorii U19“, starší dorost – k ligovému titulu v sezoně 2017/2018 a také do finále nizozemského poháru.

V následující sezoně, 11. prosince 2018, pak přišel vysněný debut za A tým Eindhovenu v prestižní Lize mistrů. Sadílek nastoupil na necelou půlhodinu v posledním zápase skupiny na stadionu Giuseppe Meazza proti Interu Milán a pomohl svým barvám k remíze 1:1. „Už jenom to, že jsem se dostal na lavičku, byl velký úspěch, protože jsem v té době nebyl ani oficiálně členem áčka. Když na mě volali, že za dvě minuty jdu na trávník, tak jsem měl i docela nahnáno. Ale zdravě,“ vzpomíná. „Užil jsem si to a nikdy na to nezapomenu.“ Šlo o jeho teprve druhý start za áčko Eindhovenu. První přišel o pět dní dříve v předehrávce nizozemské ligy při výhře 6:0 proti Excelsioru, když český reprezentant naskočil na posledních dvanáct minut.

Těsně před předloňskými Vánocemi dal Sadílek svůj první gól v áčku – i jeho zásluhou porazil Eindhoven AZ Alkmaar 3:1. V rámci loňské zimní ligové přípravy pak přišel definitivní přechod do hlavního týmu. V první půli roku tam hrál na své tradiční pozici středního záložníka. Od podzimní části sezony však nastupuje na – pro něj netypické – pozici levého obránce (v české reprezentaci do jednadvaceti let stále nastupuje v záloze). „Musím se přiznat, že mě tenhle přesun docela překvapil,“ říká Sadílek. Stalo se to tak, že ho trenér v jednom zápase vystřídal místo Toniho Lata, který přišel do klubu jako levý obránce, ale – jak vysvětluje Sadílek – „neodehrál úplně životní poločas“. Český hráč už v obraně zůstal. Nehledě na novou pozici na hřišti uzavřel Sadílek v létě s PSV novou, tříletou smlouvu, která vyprší až v roce 2022.

 

„Klobouk dolů“

Michal Sadílek si musel v Eindhovenu zvyknout na extrémně náročné fanoušky, kteří na své miláčky pískají, když si hráči na hřišti nepřihrávají dopředu a permanentně neútočí. To však není něco, s čím by byl nespokojený – naopak ho mrzí, že jádro fanoušků je omezené.

„Je tu malý kotel, který fandí nonstop, ale zbytek lidí se moc nepřidává, jenom párkrát za zápas. Fanouškovská základna tady není moc velká,“ říká. Příznivci také fandí převážně, když se vyhrává, a naopak podle Sadílka dávají hráčům sežrat, když se nedaří. „To pak slyšíte téměř jen pískot,“ říká.

Sadílek se také musel – coby jeden z nejmladších hráčů – adaptovat v kabině A týmu. Prý to ale nebylo tak těžké, a to kvůli přístupu trenéra van Bommela. „Hrozně náročné jsou ale tréninky. I fyzicky výborně připravení Němci se divili, jak moc náročné a intenzivní to je,“ vysvětluje a dodává, že podle trenéra byly těžké tréninky nejlepší prevence před zraněními. „U nás v Čechách by taky asi hodně kluků překvapilo, že naše taktická příprava nebývá nějak extra dlouhá. Například den před zápasem máme Walking Football. Hrajeme jedenáct na jedenáct a v chůzi si ukazujeme situace, které můžou v zápase nastat. Když hrajeme proti nějakému slabšímu celku, tak je to více zaměřené na ofenzivu, ale třeba před Ajaxem si ukazujeme zase obranné situace,“ vypráví.

I když je mladý fotbalista daleko za hranicemi, na Česko a klub, který ho vychoval, nezapomíná. Se Slováckem po konci minulé sezony před reprezentačním srazem dva týdny trénoval. Navíc se zapojil do charitativní dražby dresů Výzva borců, kterou tamní klub organizuje.

Jeho podíl na těchto dobročinných akcích není ničím jednorázovým. „Začátkem roku 2019 jsme na Facebooku 1. FC Slovácko dražili dres Matouše Trmala. Výtěžek šel na podporu čtyřletého chlapce, který se léčí s rakovinou. Michal se do aukce zapojil příhozem a následně sám do dražby věnoval svůj dres: vydražená částka se vyšplhala na neskutečných 25 000 Kč,“ říká tiskový mluvčí Slovácka Marek Jurák. Tím to neskončilo, Sadílek se zajímal, jak se čtyřletému chlapci daří, navštívil ho – a při tom vznikla myšlenka na další charitativní akci. „Hráč jednoduše daruje svůj dres do dražby a následně vyzve dalšího sportovce, aby také daroval svůj dres. Nazvali jsme to Výzva borců, protože každý, kdo výzvu přijme, je jednoduše borec. To samé platí o každém, kdo se do dražby zapojí příhozem,“ vysvětluje mluvčí Slovácka. Výtěžek putuje na konto Nadačního fondu dětské onkologie KRTEK.

Jako prvního vyzval Michal Sadílek svého spoluhráče z reprezentace Alexe Krále: ten daroval dres Slavie Praha, s nímž získal jak ligový titul, tak i vítězství v poháru. „Dražba nakonec vynesla 40 000 Kč, které poputují právě na KRTKA. Pokud ve dvaceti oblékáte dres nizozemského PSV, a ještě navíc myslíte na to, jak někomu pomáhat, tak na to nejde říct nic jiného než klobouk dolů,“ říká tiskový mluvčí Slovácka Marek Jurák.

A jak vidí Sadílek svoji fotbalovou budoucnost? „Chtěl bych být tak dobrý jako Marco Verratti z francouzského PSG. Matěj Chaluš, kapitán jednadvacítky, vždycky říkal, že jsme si docela podobní vzhledově i pozicí na hřišti.“ Pokud jde o možný přesun do jiné země, na takové úvahy je podle něj „ještě hrozně brzo“. „Jednou bych si moc rád zahrál v Anglii. Za Chelsea, protože jí fandím. Ale zatím mi tu nic nechybí. Lidi jsou tady v Eindhovenu příjemní a vždycky chtějí pomoci. Je tu příroda a klid. Mám tady to prostředí rád,“ říká Michal Sadílek.

 

Michael Durčák píše pro Týdeník Echo a pro Deník Sport. Josef Javůrek je bloger: o fotbale tvítuje pod nickem Bielsista.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama