Virus a krize taky mohly přijít v horší dobu, říká sociolog

Lidé

„Záměrně nadsazuji – ale pokud už musela tato pandemie a krize někdy přijít, je dobře, že přišla teď,“ říká ředitel analytického střediska STEM, sociolog Martin Buchtík. Ten nedávno prezentoval výsledky průzkumu, podle něhož v české společnosti nevládne taková skepse ohledně ekonomiky, jakou by člověk vzhledem ke krizi způsobené koronavirem čekal. Může se to změnit k horšímu? A jakou má pozici ANO Andreje Babiše před krajskými volbami?

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Překvapil mě relativní optimismus české populace uprostřed ekonomické krize způsobené koronavirem, který vyšel z průzkumu STEM. Co za ním stojí?

Důvodů je více, ale velmi důležité je zmínit, že jsme v tom průzkumu srovnávali květnová data s údaji z ledna – a tehdy, před pandemií viděli lidé svou ekonomickou situaci mimořádně pozitivně. V roce 2018 poprvé od našich měření na začátku devadesátých let převládl počet domácností, které říkaly, že vycházejí dobře s příjmem. Bude to znít strašně – záměrně nadsazuji –, ale pokud už musela tato pandemie a krize někdy přijít, je dobře, že přišla teď.

 

Bylo by tedy horší, kdyby se koronavirus objevil třeba za krize v roce 2012?

Nebo kdyby přišel v roce 2015, kdy byly nálady ve společnosti vzhledem k migrační krizi velmi nízko. Nebo pokud by se objevil v roce 2013 v době pádu Nečasovy vlády, kdy zde panovala velká nedůvěra k vládní reprezentaci: kdyby se pandemie objevila tehdy, silné autoritářské tendence by nejspíše získaly ve společnosti velký ohlas a také dopady na ekonomiku, která se teprve vzpamatovávala z recese, by byly drtivé.

 

Myslíte, že ten relativní optimismus nějak naruší ohnisko nákazy na Karvinsku?

Myslím, že ne. Ohnisko samozřejmě ovlivní postoje lidí na Karvinsku, případně v Moravskoslezském kraji, ale věci, které budou zhoršovat náladu lidí v celé republice, budou spíše souviset se zhoršující se ekonomickou situací domácností.

 

Jinými slovy – vy říkáte, že pro náladu společnosti bude klíčová ekonomická část krize?

Pokud nepřijde skutečná druhá vlna pandemie. Hovořil jsem o tom i s epidemiology a myslím, že rozhodující bude ze zdravotního hlediska podzim, kdy přijdou chřipky a nachlazení, které se často obtížně rozeznávají od nákazy koronavirem. A také třeba, což souvisí s epidemiologickým i hospodářským hlediskem krize, bude nutné rozhodnout, zda děti budou muset jít do školy či školky, nebo se učit z domova, a zda zůstane ošetřovné ve výši osmdesáti procent příjmu rodiče.

 

Můžete to rozvést?

Na ošetřovném se dá dobře ukázat, jak různé, někdy i nezamýšlené důsledky nějaké vládní opatření může mít. Když dostáváte od státu osmdesát procent mzdy a nepatříte ke skupinám s vyššími příjmy, protože pracujete třeba v průmyslu, nemáte motivaci se do práce vracet. Jste doma s dítětem, nejezdíte do práce, jíte doma a ne v kantýně, ušetříte a můžete snadno získat pocit, že se máte vlastně dobře, a jste vnitřně spokojený.

 

Což vysvětluje tu relativně optimistickou náladu ve společnosti?

Ano. Současně když vláda ošetřovné prodlouží, vzniknou zde různé problémy. Pokud v září nebudou muset všechny děti opět začít chodit fyzicky do školy a ošetřovné zůstane, část populace bude se svými dětmi doma. A půjde většinou právě o ty rodiny, které jsou chudší, nejsou tolik ambiciózní a rodiče často neumí efektivně pomáhat dětem s učením doma. A když tato část rodin nebude posílat děti do školy, aby měly ošetřovné, může to udělat velkou paseku na léta dopředu.

 

 

Pasekou myslíte, že to dále prohloubí rozdíly mezi dětmi z bohatých a chudších rodin?

Přesně tak. A jsou zde i další důsledky. Třeba máte jednu ženu s patnáctiletým dítětem a druhou ženu s dvanáctiletým dítětem. Na patnáctileté dítě už se ošetřovné nevztahuje, takže jeho matka musela pracovat – a pokud pracuje v průmyslovém podniku, zaměstnavatel jí přikázal, aby si za nouzového stavu vybrala dovolenou, pokud ji dokonce rovnou nepropustil. Naopak žena s dvanáctiletým dítětem byla doma: v momentě, kdy jí skončí ošetřovné, má stále dovolenou a zároveň nebyla propuštěna, protože pro zaměstnavatele nepředstavovala náklady. Může tak vzniknout pocit nespravedlnosti typu – já si musela vybrat dovolenou, a ti, kteří se flákali s dětmi doma, ji mají.

 

 

Pokud se na druhé straně už v září obnoví povinnost chodit fyzicky do školy a zruší se ošetřovné, optimismus se může začít vytrácet, protože se bude více propouštět.

Ano. Pak jsou zde další problémy. Co dělat, když bydlíte s někým, kdo je z hlediska nemoci ve vážné rizikové skupině, a je šance, že dítě přinese nákazu ze školy. Má mít výjimku z povinné školní docházky? A z další strany: pokud bude systém nastavený tak, že u podezření z nemoci musí být rodič s dítětem doma v karanténě, přinese to obrovské organizační a ekonomické problémy do jednotlivých domácností. V otázce prodloužení ošetřovného a rozhodnutí o povinné docházce do škol se tedy bije řada ohledů. Konečný verdikt musí být jasný a bojím se, že místo toho přijde nějaký kočkopes. V říjnu se navíc konají krajské volby, takže asi bude tendence opatření ještě v září zachovat.

 

Otázka pro šamana

Jaké jsou ještě další důvody onoho relativního optimismu, kdy jen třicet procent lidí podle vašeho průzkumu očekávalo zhoršení své ekonomické situace?

Krize zatím dopadla ostře na ty, kteří se měli špatně už před ní. Programy dosud udržovaly pracovní místa a k veřejnosti se nedostala čísla o zvyšující nezaměstnanosti, což je ovšem dáno i výrazným zpožděním: když jste dostal během dubna výpověď, odcházíte ke konci června, na úřad práce se zapíšete v červenci a projeví se to až ve statistice publikované v srpnu.

 

Dá se čekat, že na podzim s postupující krizí optimismus oslabí?

Opět bych zdůraznil, že onen optimismus je relativní a vychází skutečně z mimořádně dobré nálady před krizí; od února nastal zaznamenatelný pokles. Jinak ano, negativní nálada se může prohlubovat, ale spíše je to otázka na šamana než na sociologa. Uvidíme, jaký efekt budou mít vládní podpory, a uvidíme, jestli se udrží nízká zaměstnanost. Podle našich dat je udržení pracovních míst pro českou veřejnost prioritou číslo jedna, a jestli někdy mluvíme o rozdělené společnosti, tak v této věci rozdělená není a panuje zde jednoznačná shoda. Podle našich dat si přitom spousta lidí myslí, že to nebudou právě oni, kdo ztratí práci.

 

Čím se to dá vysvětlit?

Část lidí pracuje v profesích jako třeba IT, jichž se v podstatě krize zatím vůbec nebo téměř nedotkla. Značná část zaměstnanců je v programu Antivirus, kdy stát přispívá na jejich mzdu, aby je chránil před propuštěním. A tři sta tisíc lidí bylo doma na zmíněném ošetřovném – jsou vlastně na státních subvencích a skutečnou situaci nevidí; navíc třeba zrušili plánovanou dovolenou v zahraničí nebo odložili plánované velké výdaje, takže žijí s pocitem, že mají dost peněz. Optimismus, že jejich příjem není ohrožen, ovšem může být do značné míry falešný.

 

Babiš prezidentem?

Řekl jste, že nedlouho před pandemií jste poprvé v historii tohoto průzkumu zaznamenali, že většina domácností viděla svou ekonomickou situaci pozitivně. Část kritiků Andreje Babiše dovádí k zoufalství jeho vysoká obliba – ale neskrývá se právě zde jedno z vysvětlení, proč ANO od voleb stále podporovalo kolem třiceti procent voličů?

Andrej Babiš skutečně mohl vyprávět vítězný příběh, jakkoli z pohledu běžného voliče nelze říct, do jaké míry byla ekonomická konjuktura záležitostí globálního vývoje či úspěchu vlády. Na druhé straně Andrej Babiš, což není žádné tajemství, společnost polarizuje, a jeho osobnost vytváří strop možného zisku hnutí ANO. Tím pádem – pokud nenastane v příštích volbách velmi nepravděpodobná shoda okolností, kdy by se spousta stran nedostala do sněmovny a propadlo tak velké množství hlasů a současně by ANO získalo přes 35 procent – nemůže Andrej Babiš pomýšlet na jednobarevnou vládu. Když si zaspekulujeme, tak to může být i důvod, proč nebude chtít kandidovat na prezidenta.

 

Andrej Babiš je prostě polarizující natolik, že by v druhém kole prezidentské volby mohl prohrát?

Vidíme zde příklad ze Slovenska z prezidentské volby před šesti lety, kdy Andrej Kiska porazil premiéra Fica, což nastartovalo konec úspěchů Ficova Směru. Prezidentská kandidatura Andreje Babiše by pro ANO znamenala zbytečné riziko.

 

Nemůže být pro podporu Andreje Babiše zlověstné, že se podle vašeho průzkumu více propadlo pozitivní očekávání u nejstarších věkových skupin, které jsou jádrem podpory ANO?

To neumíme z dat potvrdit. Obecně platí, že jakákoli vláda, v Česku i na světě, která vládne v recesi, to má při obhajobě své pozice ve volbách složitější. Pokud jde o starší voliče, možná už v říjnových krajských volbách uvidíme něco, co jsme viděli v červnu v prvním kole polských prezidentských voleb. Část voličů v důchodovém věku – jinak velmi disciplinované skupiny, která k volbám chodí – tentokrát podle exit polls zůstala doma z obav před nákazou. To by se mohlo v českých krajských volbách teoreticky projevit mírným poklesem zisku u stran, které zakládají svou podporu právě na této části populace.

Dopad na mladé

Hovořili jsme o pesimismu starších lidí, podle vašeho výzkumu ale dopad na své příjmy pociťují nejvíce mladí lidé – i když jsou v tuto chvíli optimističtí. Dříve jste se zabýval studiem mileniálů. Jak je ovlivní jejich první velká krize?

Především jde o to, jak mileniály definujeme.

 

Řekněme, že definici zúžíme na ty, kteří se narodili mezi lety 1990 a 2000.

Bude to různorodé. Více než třetina z nich studuje, až získají diplom, může se jich to dotknout při nástupu do práce: americké studie například ukazují, že ty generace, které nastupují za krize, mají až do důchodu nižší platy než ti, kteří začali pracovat za konjunktury. U těch, kteří mají učňovské vzdělání, může jít o zásadní krizi: zde jde o lidi, kteří už začali pracovat, a to často v profesích, na které krize dopadla, třeba ve službách, v cestovním ruchu, v pohostinství. Ostatně důvod, proč obecně mladší lidé nejvíce mluví o zhoršení své osobní ekonomické situace, souvisí s tím, že přišli o přivýdělky právě v této oblasti.

 

A současně jsou spíše optimističtí, protože jsou mladí a nepřipouštějí si tolik problémy?

Ano, ale to samozřejmě odezní, až zestárnou. A další důvod – oni si teď nepřipadají zdravotně tolik ohrožení. Slýchají, že zdravotně ohrožení jsou lidé, kteří mají zdravotní komplikace nebo lidé nad 65 let.

 

Koronavirus se tedy asi nestane jakýmsi ústředním zážitkem této mladé generace?

Vždy jsem říkal, že lidé mladší čtyřiceti let nemají žádný svorník, k němuž by se vztahovali – na rozdíl od starších lidí, pro něž je to rok 1989.

 

A stane se pro ně tahle krize tím svorníkem?

Spíše myslím, že ne. Dlouhodobé krize, které se vlečou – a je dost možné, že tato se povleče –, neposkytují příležitost k velkému vyprávění. Řekl bych tedy, že krize onu generaci vnitřně více rozštěpí a ukáže sociální rozdíly, které jim předali už jejich rodiče: rozevírající se příjmové a sociální nůžky, důležité je to především v oblasti vzdělání. Určitě také vnese do jejich života další úroveň nejistoty, zvláště u lidí, kteří vykonávají neodborné profese, což může vést sekundárně k nedůvěře ve společnost, ve stát a v demokracii, která je mezi mladými s nižším socioekonomickým statusem už teď nevalná.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama