Jak vzpomínáte na Karla Gotta
13. října 2019
Na anketní otázku magazínu Reportér odpovídají kostymérka, písničkář, novinář a hlasatelka.
Vždycky elegán
V šedesátých letech, když Karel Gott nastoupil do Semaforu, jsme se souborem divadla jeli na týdenní rekreaci do Špindlerova Mlýna, byl to asi rok 1963, přesně už si to nepamatuju. Byli tam oba Jirkové, Suchý i Šlitr, Lá a Štajdl, Milan Drobný… No a Karel, absolutní ne-sportovec, nepřijel lyžovat v čepici a bagančatech, jako všichni ostatní, ale v polobotkách a nažehlených kalhotách. On byl věčný elegán.
Objednávám diskografii!
Karel Gott křtil kdysi v hospodě Na Kovárně desku Třem sestrám a já tam hrál tři písničky – ty nejtvrdší prasečiny. Gott se hrozně smál, pak přišel celej červenej, podal mi ruku a řekl: „Takhle jsem se dlouho nepobavil.“ Druhý den zavolal Fanánkovi a objednal si celou moji diskografii. Doneslo se mi, že si ty desky pustil, dokonce nejednou, a vůbec mě to nepřekvapuje, protože jsem už dávno věděl, že to je chlap s normálním, lidským cítěním. Udělalo mi radost, když se to tenkrát potvrdilo.
Pravý gentleman
Setkali jsme se jen několikrát, ve druhé polovině 80. let a začátkem let 90., když jsem byl vedoucím kulturní rubriky Mladého světa a pak jeho šéfredaktorem, a pokaždé to bylo v souvislosti s anketou Zlatý slavík. Bylo zřejmé, že Karlu Gottovi na výsledku a jeho vlastní prezentaci enormně záleželo, ale i když nevyhrál, vždy jednal jako gentleman: byl až úzkostlivě zdvořilý, žádná nafoukaná superstar. Do naší redakce vstupoval skromně a každého zdravil první. Koho neznal, tomu se představil. Měl jsem z něj dojem, že kráčí životem a rozdává lekce slušného chování.
Potkáme se v autě
V roce 2008 jsem vstupovala do síně slávy TýTý, držela jsem obrovskou kytici rudých růží – a Karel přišel jako jeden z prvních s další rudou růží. Dal mi pusu a řekl mi: „Vy si to ocenění tak moc zasloužíte, gratuluju vám a přeju vám to.“ Vykali jsme si, říkali jsme si Karle a Kamilo, potkávali jsme se různě, ale zvláštní náhodou se nám stalo snad desetkrát, že jsme se potkali v autě. Někam jsem jela a najednou v protisměru auto, hlava Karla z okna, mávající ruka, „Kamilo, ahoj, jak se máte?“ Pak už, kdykoli jsme se setkali, říkal mi, „mějte se, my se zase stejně potkáme v autě.“
Podpořte Reportér sdílením článku
Článek byl připraven redakčním týmem magazínu Reportér