Vezu jenom klarinet a moskevského švába

Kultura

Dobrá zpráva: necelých třicet let po převratu už si ani nevšímáme faktu, jak často koncertují čeští hudebníci po celém světě. Vezměme si kupříkladu Tomáše Dvořáka alias Floexe, který (mimo jiné) před deseti lety složil hudbu k slavné hře Machinarium. Poslední listopadový týden si Floex přijel pro aplaus nejprve do Moskvy a Petrohradu, načež přeletěl tři tisíce kilometrů do Londýna.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Čtyřicetiletý hudební skladatel a klarinetista Floex koncertuje po světě už od počátku milénia, kdy vydal debutovou desku Pocustone – seznámil tehdy české posluchače s hudbou na pomezí vážné hudby a elektroniky, dostal cenu Anděl, zažil pár týdnů mediální slávy, ale od té doby rezonuje značka Floex o něco víc v zahraničí: „Tam mám,“ tipuje, „takových osmdesát procent fanoušků.“

Jejich počet se zvedá, k čemuž přispělo několik důležitých okolností:

1. „Už někdy roku 2005 nás časopis Filter vyslal do Londýna na tehdy prestižní festival The Big Chill, kde za námi po koncertě přišel neznámý kluk, chválil, jak jsme se mu líbili, mě to dojalo, dal jsem mu desku, a později se ukázalo, že to je veliký kamarád Joa Achesona, kapelníka populárních Hidden Orchestra. Joe začal sledovat, na čem dělám dál, a když jsem roku 2011 vydával album Zorya, napsal, že se chce seznámit osobně. Začali jsme si vyměňovat remixy, občas míváme společné koncerty, prostě Hidden Orchetra nás od té doby podporují – i v tom Londýně koncem letošního listopadu jsme vystoupili jako jejich předkapela.“

2. „Roku 2009 vydala česká firma Amanita Design adventuru Machinarium, kterou odborné časopisy zařadily mezi nejlepší světové hry celé sezony, a úspěch měl i soundtrack, což mě překvapilo. Pojal jsem to jako relax, skládal bez velkých ambicí – nemohl jsem tušit, jaký vzniká fenomén... Právě přes Machinarium mě spousta lidí objeví; speciálně v Rusku jsem si všiml, že jich je většina. Nadchli se pro Machinarium a přijali i moji autorskou hudbu.“

3. „A určitě pomohl i fakt, že jsem se před pěti lety upsal německému vydavatelství Denovali, od kterého jsem letos, s poslední deskou, přešel k britským Decca Classics. Ti se k mému stylu, jakési moderní klasice, hodí ještě líp...“

 

Pozor, orgán!

To album, které letos vydal Floex celosvětově, se jmenuje A Portrait of John Doe, a netvořil ho sám, nýbrž s britským kolegou Tomem Hodgem. Tom hraje na piano, stejně jako Floex i na klarinet, ale hlavně je to žádaný skladatel – nedávno například složil soundtrack k novému seriálu BBC jménem McMafia.

„Před pár lety jsme ještě oba patřili pod label Denovali, který nás pozval na festival do Berlína,“ vzpomíná Floex. „Využil jsem situace a dal se s Tomem do řeči, protože upřímně – pro mě byl ze všech muzikantů v Denovali právě on tím nejoblíbenějším. Hodně využívá elektroniku, ale zároveň má jeho tvorba silný muzikální podtón, tak to mám rád. O měsíc později se ozval telefon: ,Ahoj, tady Tom, skládám hudbu pro balet v  ěmecku a mám den času, co kdybych se stavil v Praze?‘ Určitě měl v plánu pozevlovat po městě a dát pár piv, ale ,na minutku‘ jsme zalezli do studia, a potom z něj už nevylezli – vznikla z toho deska, teď jezdíme koncerty.“

S Tomem Hodgem (plus bubeníkem Jakubem Tenglerem, což je filharmonik hrající – překvapuje to někoho? – kromě bicích taky na klarinet) vyrazili koncem listopadu do Moskvy a Petrohradu.

„Hudební cesty na východ od Česka nejsou nijak zvlášť neobvyklé, jednou jsem už v Moskvě hrál, pak taky v Rumunsku anebo Istanbulu, ale stejně to bylo zase dobrodružství,“ vypráví Floex. Velmi silné pocity si odnesl dva – za prvé vypráví o obrovských kontrastech všude kolem, za druhé o specifickém publiku, se kterým se jinde nesetkává. „Ti lidé jsou nezvykle vděční a kontaktní. Podle všeho nás vnímají jako nějaké velké umění, anebo nevím – ještě půl hodiny po koncertě se s náma chtěl každý vyfotit a obejmout, což je divný.“

Floex si ruské publikum pochvaluje, ale zároveň zmiňuje zvláštnost: „Možná to byla jen náhoda – po koncertě přišla holka, rozplývala se, a že by chtěla cédéčko, tak jsem jí ho podal. Když se nahrnulo dalších deset lidí, všiml jsem si, že odchází, tak jsem ji zastavil, a ona spustila, že jsem jí tu desku přece dal. Divná story: po chvíli jsem mávl rukou, ať si jde, těch deset dalších srdečných Rusů nedovolilo, abych si nechal zkazit náladu...“

Náladu občas Floexovi a jeho přátelům kazila setkání s buzerací, které u nás odvykáme, ale návštěvník Ruska na ni naráží běžně. „Někdy ho jen cítíš za rohem, jindy ho potkáš přímo: orgán. Člověk, který si hraje na důležitého. S gustem tě vyprudí průvodčí ve vlaku, stejně jako šatnářka v Ermitáži. Těmhle lidem s funkcí chybí sebemenší laskavost.“

Naopak mladí umělci jsou si dnes podobní v Praze, Rusku, i Londýně.

„V Petrohradě jsme měli místní předkapelu,“ usměje se Floex, „která nás pak pozvala na noční party k sobě domů. Žili v jakési komunálce, ve zchátralém činžáku, exteriér i interiér v žalostném stavu. Jak ale v Rusku kdekdo zastává zbytečnou funkci, měli tam hlídače, a to velmi pohotového. Dorazili jsme ve dvě ráno, a ve dvě nula pět už klepal na dveře, jestli neděláme něco nekalého. Ale to my ne. Jen jsme trochu kalili.“

 

A teď Phonopolis

Z Ruska si Floex nepřivezl nic, na shánění suvenýrů nebyl čas – jediný den volna trávil marným hledáním Kandinského v petrohradském muzeálním bludišti jménem Ermitáž.

V kufru si odvážel jediný dáreček, a to nechtěný; naštěstí byl odhalen už při odbavení na letišti – moskevského švába.

Další cesta vedla do londýnského kulturního střediska Southbank Centre, kde Floexovo trio zahrálo pro tisíc lidí spolu s Hidden Orchestra.

„Třeba v lednu pojedeme do Groningenu, ale pořád je to boj; v tomhle je cítit, že jsme z hlediska hudebního průmyslu těmi z Východu. Dostat se po prestižního vydavatelství se dnes už dá, sehnat odborníka na celosvětový booking koncertů je těžší. V Londýně jich pár přišlo a vypadali spokojeně, tak uvidíme, jestli zůstane jen u výletů, nebo z toho brzy bude něco víc.“

Práce má Floex každopádně dost, a to i díky zmíněné firmě Amanita Design: hned po novém roce začne skládat muziku pro novou hru jménem Phonopolis.

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement

Sdílení

Reklama
Advertisement

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement