Nechci, aby další generace Vietnamců zažívaly to, co my

14. října 2021

Kateřina Wiecková

Mladý Vietnamec stojí uprostřed hospody a lámanou češtinou říká do telefonu: „Bý den, co počeba?“ Vzápětí se obrací na kuchaře a plynule „vystřihne“ jeden z nejsložitějších českých jazykolamů. V krátkých videích na sociálních sítích David Tran Huu ukazuje, že předsudky Čechů vůči vietnamské komunitě se zatím moc nezměnily. Proč si to myslí? A mohou sarkastická videa na Instagramu stereotypy změnit?

Jaké jsou podle vás nejhorší předsudky, které Češi mají vůči Vietnamcům?

Mezi ty tradiční patří, že Vietnamci neumí česky, že se kolem nich točí drogy, že „fejkují“ značky. Dobrý… to bylo. Teď jsme tady my, kteří česky umíme, hadry nefejkujeme. Drogy možná někdo dělá, ale spíš si myslím že ne. Zkrátka máme už jiné plány. Už se ale objevil i nový stereotyp, a to, že Vietnamci naší generace míří na manažerské pozice. Chtějí dělat v kanceláři, být právníci a architekti.

A nechtějí?

Je to zase jen další zúžený pohled. Poslední dobou jsem to začal vnímat trochu víc a vidím třeba vietnamské policisty. Moc se těším, až si budu například objednávat nábytek a truhlář bude Vietnamec. Což bude zase posun trochu dál. Ono to hodně souvisí i s filmovým průmyslem. Když chce být Vietnamec herec, jaké role mu nabídnou? Buď jsi stánkař, drogový dealer, nebo máš restauraci a prodáváš smažený nudle. A to je všechno. Jakmile začnou Vietnamci dělat řemesla, najednou může být ve filmu vietnamský truhlář.

Jak se tohle stereotypní smýšlení řady Čechů promítá do vašeho osobního života?

Když jsem sám, už to tolik nevnímám. Ale když jdu třeba někam s rodiči a někdo něco řekne nebo udělá, zaznamenám to. A pořád mě udivuje, zvlášť tady v Praze, že jsou lidi neustále překvapení, když mladý Vietnamec mluví dobře česky.

To se vám stává často?

Kolikrát se mi to stalo i v práci. Něco jsem se zákazníkem řešil po telefonu. On pak přišel osobně, já ho pozdravil, protože jsem vedoucí. Ale on šel automaticky za někým, kdo vypadá jako Čech. Kolega pak takového člověka pošle zpátky za mnou a on mi řekne: Ale v telefonu jsem mluvil s někým, kdo uměl perfektně česky. A já říkám: No to jsem byl já!

Přečtěte si také

I kdybych měl ponožky v sandálech…

Jak dlouho bude trvat, než se tohle změní?

Podpořte Reportér sdílením článku