Dekáda. Dostanu jako dárek k narozeninám Babiše?

Rytmus prezidentských voleb a nástupů vítězů na Hrad vychází tak, že vždy jednou za pět let skládá prezident slib na moje narozeniny. Takhle jsem dostal před deseti lety jako dárek inauguraci Miloše Zemana.

Před pěti lety jsme si to pro velký úspěch zopakovali ještě jednou, více než 2 800 000 voliček a voličů si tehdy řeklo, že Zeman je znovu tou správnou volbou do funkce hlavy státu. Nebo alespoň lepší variantou, než by byl posléze poražený finalista Jiří Drahoš.

Prezident Zeman měl možná smůlu, že nezažil žádný významný milník, jakým byl vstup Česka do NATO za Václava Havla nebo vstup do EU za Václava Klause. A tak si Zemanovo období budu pamatovat především jako sérii cest do Ruska a Číny, často doprovázených velmi zvláštními výroky. Také jako období, kdy si svévolně jmenoval vlastní vládu, která neměla oporu v parlamentu. A úplně nejsilněji se mi do paměti zapsalo těch několik hodin nervózního čekání na to, jak prezident zareaguje na Putinovo napadení Ukrajiny. Jestli se přidá na stranu civilizovaného světa, nebo bude verbálně kolaborovat s Moskvou jako už tolikrát předtím.

Letos to ale není jen deset let od nástupu Miloše Zemana do prezidentské funkce, ale také deset let od příchodu Andreje Babiše do vrcholné politiky. Muže, od kterého si při nástupu mnozí zřejmě slibovali, že nebude pouštět státu žilou, když má tak velké majetky, a také že bude umět profesionálně řídit stát, jestliže vybudoval tak velkou firmu. Ani jedno se nepotvrdilo. Andrej Babiš místo toho ukázal, že pro získání a udržení moci udělá prakticky cokoli a nerespektuje přitom pravidla. Myslím, že ničeho nového a lepšího se od něj už v dalších letech rozhodně nedočkáme.

Pokud mi voliči k letošním narozeninám nadělí inauguraci Andreje Babiše, nějak to přežiju. Na politiku se u nás, alespoň prozatím, neumírá.

Sám si ale Babiše za svůj dárek dobrovolně nezvolím. Patřím také k těm, kdo by byli rádi, kdyby prezidentem země 33 let po pádu socialismu už nebyl bývalý komunista. Pokud už ale dva ve finále máme, pak mi připadá jako lepší verze ten, u kterého můžu mít alespoň teoretickou naději, že na Hrad přinese změnu stylu a nebude prezidentský úřad považovat za svou neomezenou kořist. To by mi po politické dekádě v režii dvojice Zeman–Babiš docela stačilo.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám všechno dobré do roku 2023, šťastnou ruku, pevné nervy a příjemné čtení!

P. S.: Příští číslo vychází v pondělí 13. února.