Předsevzetí v mixéru

Post Image

Předsevzetí v mixéru

Play icon
3 minuty

"Jeden den se dojmeme nad hořící Austrálií, další den zasmějeme nad floristou paní premiérové, následně se vyděsíme/rozhořčíme/zaradujeme (nehodící se si, prosím, škrtněte) nad zabitím velitele íránských gard americkými drony. Je to jako v mixéru" píše se v editorialu lednového Reportéra.

Žijeme v krásné, bezpečné a relativně blahobytné zemi – ujistila nás o tom ve svátečních projevech hned celá čtveřice ústavních činitelů (činitelka, bohužel, žádná). Přesto mnozí z nás prožívají pocity jisté vyčerpanosti, přinejmenším emocionální. Podněty se střídají v bleskovém sledu a my sotva stíháme reagovat.

Jeden den se dojmeme nad hořící Austrálií, další den zasmějeme nad floristou paní premiérové, následně se vyděsíme/rozhořčíme/zaradujeme (nehodící se si, prosím, škrtněte) nad zabitím velitele íránských gard americkými drony. A tak dál, jako v mixéru: audit z Bruselu, bída hokeje, výroky prezidenta, klimatická změna, zákazy ohňostrojů… Všechna témata budící emoce, kladné či záporné, záleží na osobnostním nastavení a celkovém světonázoru.

Zároveň ovšem i ten, kdo by chtěl, má jen malou šanci dozvědět se k většině témat něco více než jen základní popis, ale zato bohatě obložený spoustou nesmlouvavých názorů. Titulek, tři věty, bravo, fuj. Fakta zdržují a ano – v tomto měl prezident ve svém projevu pravdu – myšlení občas bolí…

Populisté všech směrů přitom tenhle styl milují. Mohou plácat, co se jim zachce, s fakty je buď nikdo nekonfrontuje, a kdyby i nakrásně ano, pozornost už dávno přeskočila jinam, od koaly k zahradníkovi nebo naopak. Vypočítaví lovci voličských hlasů pak vědí, že hlavní je pumpovat do prostoru stále nové vzrušení, šermovat fiktivními bambiliony peněz nebo strašit prvním posledním. Hlavně, ať je pořád o čem mluvit a není čas zkoumat, co se doopravdy děje nebo neděje.

Nevím, popravdě, zda lze zkratkovité komunikaci v „době mixérové“ nějak úspěšně čelit. Ale rozhodně to jde alespoň zkusit. Pro sebe si tak letos nedám předsevzetí, že zhubnu nebo že se naučím španělsky, ale že zkusím víc odlišovat podstatné od nepodstatného, být méně roztěkaný a šetřit s rychlými názory a soudy. V prosinci podám zprávu, jak se to povedlo.

Milé čtenářky, milí čtenáři,

děkujeme za krásný dárek, který jste nám věnovali v podobě rekordního zájmu o vánoční předplatné. Moc si toho vážíme a vítáme všechny ty, kdo mají Reportér v rukou poprvé. Přeji vám krásný rok, hodně zdraví a štěstí a také příjemné čtení.

Podpořte Reportér sdílením článku