Až bude promlčená, může se vražda Mrázka objasnit

28. ledna 2022

61f1a43de4b0b2f00e7d1601_2U9A9233 - kopie

Marek Knittl

Spolu s detektivním seriálem Devadesátky i dokumentem Polosvět, které nedávno uvedla Česká televize, znovu ožívají kriminální kauzy z minulosti. Ředitel Muzea Policie ČR Radek Galaš vystupuje jako odborný konzultant v dokumentárním cyklu Polosvět, jenž vznikl podle námětu investigativního novináře Jaroslava Kmenty. Jako dokonalá vražda se zdá být smrt Františka Mrázka. „Stále se ale může objasnit,“ říká Galaš, který pracoval u policie od roku 1991.

Sleduje ředitel policejního muzea kriminálky v televizi?

No jasně, že ano. Občas to ale sleduji docela kritickým okem a děti mi říkají „Tatínku, dýchej“ a někdy mě od sledování odradí filmové zpracování některého z témat. Když se mi ovšem dostane pod ruku severská kriminálka, tak to můžu. Nevím, jak to seveřani dělají, ale velká většina severské krimi je skvělá.

Kdo je vaším fiktivním oblíbencem?

Jednoznačně Philip Marlowe, který se poprvé objevil v románu Raymonda Chandlera Hluboký spánek v roce 1938. Když jsem vychvaloval severské krimi, musím zmínit norského spisovatele Joa Nesbøho a především jeho Harryho Hollea. A Případy prvního oddělení jsou moje česká srdcovka. Ony ale i české kriminálky z padesátých let nejsou vůbec špatné, když si odmyslíte politický balast, který s sebou nesou. Řadu scénářů k nim napsal Karel Kalivoda, který měl přezdívku pražský Maigret a sám byl kriminalistou. Teď ale sleduji Devadesátky, kde se vracím do svých policejních začátků.

Když byly devadesátky v rozkvětu, vy sám už jste byl policistou. Od roku 1991 jste sloužil na místním oddělení policie Horní Měcholupy. Jak se na devadesátky s odstupem času díváte?

V té době jsem byl řadový policista, který se pohyboval na ulici. A upřímně to byl Divoký západ. Ten, kdo to období neprožil, si to jen těžko představí. Ty roky byly opravdu náročné a možné bylo všechno a to nejen na straně zločinu. Jak se říká: „Na hrubý pytel hrubá záplata.“ Já jsem tehdy netušil, kdo je Antonín Běla ani František Mrázek (oba dva byli jedněmi z nejvýraznějších postav českého podsvětí, pozn. red.). Prvního, koho jsme na místním oddělení zprostředkovaně poznali, byl Ivan Jonák (spolumajitel erotického podniku Discoland Sylvie, pozn. red.). Konkrétně jsem se s tímto jménem setkal ale až v okamžiku, kdy se vyšetřovala vražda jeho manželky. Ten případ se odehrál v obvodu našeho oddělení a někteří moji kolegové byli na místě činu. Týkala se nás ale také válka s ruskou mafií, která za sebou nechávala mrtvoly skoro všude.

Byl jste se podívat v Discolandu Sylvie, který Ivanu Jonákovi patřil?

No jasně. Ve vší počestnosti mimo službu, samozřejmě. V té době jsme měli tak malé platy, že jsme jen nakoukli, vyvalili oči a zas šli. Ceny pití byly tak vysoké, že jsme šli na pivo radši jinam.

Jak na Ivana Jonáka a další devadesátkové zločince vzpomínáte?

Jonák miloval sdělovací prostředky. Jeho slavný plakát s dítětem v jedné ruce a pistolí v ruce druhé zná asi každý. Dělal ze sebe takového českého Al Capona, přitom to byl ale primitivní zločinec. Já jsem pak z místního oddělení přešel rovnou na policejní prezidium do kanceláře náměstka policejního prezidenta a jména jako Běla nebo Mrázek jsem pod ruku nedostával. Znal jsem ale kriminalisty, kteří na jejich případech pracovali.

Radek Galaš (1967)

Co se vám například doneslo?

Podpořte Reportér sdílením článku