Přes Kanárské ostrovy i Brazílii... Západoafrický exodus

8. března 2023

Sucho rychle postupuje. Muž prochází korytem řeky, oddělujícím nové a staré město Čingetti.

foto Lenka Hrabalová

Saharská Afrika je nehostinná oblast tvořená několika rozlehlými státy, které mají daleko k tomu být silnými ekonomikami či stabilními zeměmi pro život. Suché a horké podnebí, nízká bezpečnost i touha po ekonomickému prospěchu jsou hlavními důvody, proč lidé z regionu odcházejí do jiných zemí za lepším. Kudy vedou jejich cesty a co je na nich čeká?

„Mauritánci neradi migrují. A i když odejdou, vždycky sní o návratu,“ řekl mi před lety Mohammedú Ould Sláhí, svého času nejslavnější bývalý vězeň Guantanáma, nad sklenkou čaje. „Nikde na světě nedokážeme najít tak rozlehlou krajinu jako tady. Všude jinde nám chybí volnost.“

Mauritánii jsem navštívila čtyřikrát a slovům zdejšího rodáka, který se sem po mnoha dramatických životních peripetiích vrátil, věřím. Rozlohou jedenáctá největší země Afriky patří mezi nejméně osídlené oblasti na zeměkouli. Může za to poušť a pustiny, které ji obklopují.

Před tisíciletími zde žili lovci a sběrači, žirafy i krokodýli, proudili zde silné řeky a na březích hlubokých jezer stály vesnice. To vše pohltila poušť, která se v souladu se svým cyklem i za přispění lidí nezadržitelně zvětšuje. Obyvatelé palmových oáz i vesnic v kamenité pustině přicházejí o živobytí, a to překvapivě rychle.

Při svých cestách po Mauritánii potkávám domy, které nejsou starší patnácti let, a už jsou z poloviny zasypané dunami. Nebo palmy, které v písku vypadají jako malé keře. Znám i zdejší vesnice, jejichž ženy chodí pro vodu až patnáct kilometrů.

Kdo by tu chtěl zůstávat? Lidé odcházejí a mementem jejich exodu jsou opuštěné vesnice podél cest i na okrajích hor.

Podpořte Reportér sdílením článku