Jiří Stivín. Vše je v rukou Alláhových, ale velblouda si přivaž!

Post Image

Jiří Stivín. Vše je v rukou Alláhových, ale velblouda si přivaž!

Play icon
23 minut

foto Tomáš Binter

Přišel do redakce, zapískal veselou melodii na okarínku, která mu visí u krku, načež poznamenal, že poslední dobou už chátrá, ale nezdá se – následující dvě hodiny chrlil historky. Jiří Stivín, virtuos na všechny druhy dechových nástrojů od flétny po saxofon, oslavil osmdesátiny.

Skutečně máte pocit, že chátráte?

V poslední době jo, ale s tím se nedá nic dělat.

Jak se to projevuje?

Zapomínám. V mém věku prý zapomínají všichni, což je potěšující, ale možná to bude problém, až se začnete ptát. Vůbec si nepamatuju, co jsem dělal předevčírem. Na druhou stranu si ale přesně vybavuju konec války, kdy mi bylo dva a půl roku.

Co v té vzpomínce vidíte?

Čelákovice, kde jsme tehdy bydleli. Přijeli Rusové, moje máma koukala z jedné strany baráku a myslela, že druhou má pod kontrolou naše služebná Mařenka, ale pod pečlivým dohledem jsem zjevně nebyl, takže mě Rusové vysadili na tank a odvezli, ale potom zase přivezli, jinak bych tu s vámi neseděl. „Já byla s Rusama v Brandejse,“ říkal jsem pak.

Byl jste v pořádku?

Jo. Jako holka jsem mluvil, protože jsem měl starší sestru Zuzanu a opičil se.

No dobře, tak se tedy pusťme do rozhovoru – a děkuju, že jste přišel.

Rádo by stálo.

Prosím?

Podpořte Reportér sdílením článku