Jezulátko pod kapucí. Hradčanský betlém

Post Image

Jezulátko pod kapucí. Hradčanský betlém

Play icon
23 minut

foto Jan Hromádko

Jen půltucet řeholníků dnes žije v kapucínském klášteře na pražských Hradčanech a o to víc mají práce. Kromě modliteb se musí starat o přilehlou Loretu, ve které střeží poklad, nebo o vlastní kostel, v němž vystavují pozoruhodný barokní betlém: „Když nebudou omezení,“ vědí bratři Dismas a Bonaventura dopředu, „přijde si ho po Štědrém dnu prohlédnout klidně i dvacet tisíc lidí.“

Jsme na jednom z nejromantičtějších míst Prahy, a protože odbila celá, v okolí Loretánského náměstí se rozezní slavná zvonohra z roku 1694: „Tisíckráte pozdravujem tebe“, oslavuje Pannu Marii.

Řeholníci si na melodické zvonění dávno zvykli.

„Jsem z Valašských Klobouk,“ říká otec Dismas, což je současný provinciál čili představený českých kapucínů: „A my Valaši jsme patrioti, takže bych se do Prahy nikdy neodstěhoval, nebýt knězem, ale musím uznat, že zrovna tady cítím kouzlo. Je to vynikající místo ve středu metropole, vhodné pro modlitbu, skoro jak na dědině. Někdy večer otevřu ve své cele okno do zahrady, kde je až pronikavé ticho, které jen občas přeruší vzdálená tramvaj… Moc dobře nám to svatý Vavřinec z Brindisi vybral, když sem roku 1599 z Itálie doputoval!“

Zvláštní jméno Dismas

Provinciál je zvláštní ve více ohledech, ale začněme jménem: Dismas je lotr.

„Přesně tak,“ směje se pětapadesátiletý řeholník poté, co si musel skoro lehnout do křesla, aby mi viděl do očí, protože nedokáže zvednout hlavu vzhůru: „V noviciátu jsme si měli vybrat řeholní jméno a představený říkal, ať hlavně nezvolíme žádného Kryšpína nebo Dismase.“

Podpořte Reportér sdílením článku