Nekrolog

George Bush starší: Ztracen v triumfech

02 / 12 / 2018

Zesnulý čtyřiadevadesátiletý státník představoval zvláštní úkaz. Na to, jak se mu dařilo, po něm v amerických dějinách zůstane poměrně malá stopa. Navždy na něj bude dopadat stín jiných čtyř prezidentů.

Zesnulý čtyřiadevadesátiletý státník představoval zvláštní úkaz. Na to, jak se mu dařilo, po něm v amerických dějinách zůstane poměrně malá stopa. Navždy na něj bude dopadat stín jiných čtyř prezidentů.

Ve městě Rapid City v Jižní Dakotě, kde mají v životní velikosti sochy všech prezidentů USA, je George H. W. Bush znázorněn u glóbu, čímž dílo říká: Podívejte se na pána planety. Poté, co se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, poprvé v historii nebylo pochyb, že Amerika vládne světu.

 

Stín č. 1: Ronald Reagan

Byl to právě nyní zesnulý politik, který přivedl USA na vrchol. Jenže dějinám to přijde jako shoda náhod. Za vítěznou tvář studené války si logicky určily Ronalda Reagana, od kterého jeho dosavadní zástupce už jen převzal štafetový kolík globálního lídra.

Snad žádný jeho předchůdce ani nástupce nebyl na roli prezidenta připraven tak jako Bush - válečný veterán z leteckých bitev proti Japoncům, kapitán univerzitního baseballového týmu, absolvent ekonomie na Yale, otec šesti dětí, úspěšný podnikatel v byznysu s ropou, univerzitní učitel, poslanec za Texas, diplomat v Číně i při OSN, šéf CIA. Toto všechno nabídl v roce 1980 republikánské straně, aby ho nominovala na hlavu státu. Americká pravice však tehdy dala přednost vysloužilému westernovému herci a guvernérovi Kalifornie v jedné osobě.

Charismatický Reagan si nicméně poněkud koženého konkurenta vybral za svého parťáka v úřadu, takže se Bush mohl v roli viceprezidenta dále systematicky připravovat na nejvyšší post. Díky tomu, že ze své funkce předsedal senátu, udržoval vztahy s federálními špičkami. Tím, že k pobavení karikaturistů objížděl všemožné pohřby zahraničních státníků a další ceremoniální události, si i v cizině udělal hustou síť kontaktů.

Reagan mu dal na starost boj s drogami a sám mezitím prosadil uzbrojení Sovětského svazu; měl to štěstí, že jeho moskevským protějškem byl pragmatický Michail Gorbačov. Zařídil konec studené války a Bush jako jeho nástupce, který jasně vyhrál volby v listopadu 1988, sklízel sladké plody amerického vítězství v podobě pádu berlínské zdi a povětšinou poklidné změny režimu ve východní Evropě. Když se v prosinci 1991 Sovětský svaz rozpadl, byla Amerika na vrcholu a Bush s ní.

 

Stín č. 2: Bill Clinton

Bezkonkurenčně nejmocnějšího muže planety v listopadu 1992 porazil nýmand za zapadákova kdesi na jihu USA: Bill Clinton, guvernér Arkansasu. Neobhájit Bílý dům je vždy bráno jako velké faux pas. Ale v momentu absolutního mezinárodního triumfu je to opravdový trapas. Jenomže Bushe nudila správa domácích věcí, sám před novináři neopatrně utrousil, že „zahraniční politiku si více užívá“.

Prezidentem byl tedy jen od ledna 1989 do ledna 1993, protože nedokázal voliče nadchnout. Jako kdyby celá jeho kariéra neměla dalekosáhlejší poslání než plnění osobních snů. Ostatně vystihuje to historka staršího data, kdy ho poradci přemlouvali k přípravě dlouhodobých plánů, což Bush komentoval pohrdlivým: „Oh, the vision thing.“ Tedy něco jako „No jo, tahleta vize.“

Přitom má na svém kontě zajímavé úspěchy. Za jeho mandátu prošel zákon, který zakázal diskriminaci kvůli zdravotnímu postižení. Poprvé na federální úrovni byla zavedena omezení, která vedla ke zvýšení kvality pohonných hmot. Ale to jsou jen drobky vedle toho, že ekonomika lehce zpomalila a on jako řešení problémů deficitu federálního rozpočtu, které mu zanechal pravicovými ekonomy velebený Reagan, zvolil zvýšení daní. Dřívější výrok „Odezírejte mi ze rtů: žádné nové daně“ mu byl během kampaně omlácen o hlavu při každém setkání s voliči.

Navíc z něj média (konkrétně New York Times) udělala ve své přepálené reportáži od života odtrženého pavouka, který se podivuje tomu, že mají v supermarketech čtečky čárkových kódů. Proč by tenhle týpek měl být náš prezident, ptali se lidé. Mladistvě působící manželský pár Billa a Hillary Clintonových ho svým elánem zatloukl do země.

 

Stín č. 3: George W. Bush

Značku George Bush přebil dokonce i syn, kterého otec jako správný konzervativec pokřtil po sobě. V lednu 2001 tak nastoupil na nejvyšší pozici potomek rodiny, který se od budižkničemy s náběhem k alkoholismu vypracoval v úspěšného guvernéra Texasu. A úderné jméno otce dostalo kvůli rozlišení několik nových verzí: George H. W. Bush, Bush 41 (jako 41. hlava republiky), Bush starší, Bush I., Bush-otec, nebo Bush senior.

Junior, který vyhrál o nějakých pět set sporných hlasů na Floridě, se o dění v cizině nezajímal a dlouho neměl ani pas. Přesto se na mezinárodní scéně podepsal více než jeho otec. Všechno totiž změnily teroristické útoky muslimských fanatiků z 11.září 2001, které přitáhly zájem k islámskému regionu, což vedlo ke svržení diktátora Saddáma Husajna.

Kníratý irácký tyran byl hlavním konkurentem už pro jeho otce: rychlé vyhnání iráckých vojsk z Kuvajtu bylo jeho nejdůležitějším vlastnoručním zápisem do kroniky světa. Už tehdy v roce 1991 ho poradci vyzývali, aby poslal vojáky až do Iráku a Saddáma, který byl do té doby americkým spojencem v regionu, odstranil. Bush senior to odmítl se slovy: „Utrpěli bychom nepočitatelné lidské a politické ztráty… Byli bychom nuceni okupovat Bagdád a vládnout celému Iráku.“

Přesně to se stalo poté, co si Bush junior usmyslel, že Saddám má něco společného s teroristickou sítí Usámy bin Ládina, a že proti USA chystá (nikdy nenalezené) chemické zbraně. Američané sice v roce 2003 vcelku bezbolestně porazili Saddámovu armádu a jeho samotného potupně dopadli, ale okupace země v Perském zálivu se změnila v tragédii. Irák dodnes žije na pokraji občanské války, obětí už je hodně přes 100 tisíc a figuruje mezi nimi i téměř 5 tisíc spojeneckých vojáků.

Irácké války také ve zkratce vystihují, jak se během dvanácti let změnilo mezinárodní postavení USA. Když se proti irácké invazi do Kuvajtu vymezil Bush I., postavil se za něj celý svět. Zato Bushe II. čekala v roce 2003 tvrdá opozice od jiných států, které se cítí být globálními lídry budoucnosti. Prosadil sice za velkého vzestupu protiamerických nálad svou, ale jasně se ukázalo, že už nikdo z Oválné pracovny nebude takovým nezpochybnitelným „ředitelem zeměkoule“, jako byl jeho otec.

George H. W. Bush se veřejně proti synovým krokům nevymezoval, naopak mu vyjadřoval podporu. Jeho druhorozený syn John Ellis zvaný Jeb, který byl po dvě období guvernérem Floridy, se rovněž pokusil stát prezidentem v roce 2016, ale zhatil už v primárkách Donald Trump.

Uvidíme, jestli fiasko napraví ambiciózní Jebův potomek Prescott (ročník 1976). Mimochodem je pojmenován po svém pradědečkovi, který se jako první Bush vypracoval mezi špičky amerického byznysu, zasedal v kongresu a svými kontakty pomáhal nadanému synovi Georgovi razit cestu vzhůru po texaských ropných polích.

 

Stín č. 4: Jimmy Carter

V politickém důchodu Bushe staršího zastínil Jimmy Carter, který si ze svého čtyřletého působení v Bílém domě odnesl převážně špatné známky, ale na vejminku se mu daří tak, že obdržel i Nobelovu cenu míru.

Bush se na rozdíl od Cartera nesnažil vytvářet odvážné sociální projekty, ani se nepokoušel prolomit špatné vztahy ze Severní Koreou či monitorovat férovost voleb v rozvojových zemích. Kromě pokusu o atentát organizovaného iráckými tajnými službami krátce po nástupu do penze o něm bylo slyšet jen tehdy, když na každé své kulaté narozeniny vyskočil s padákem z letadla. Naposledy tak v tandemu v roce 2014 oslavil své devadesátiny.

A pak až v říjnu 2017, kdy na něj dopadla kampaň #metoo: dohromady devět žen přišlo s obviněním z chlípného osahávání. Za toto sexuální obtěžování se stařec ústy svého mluvčího omluvil.

George H. W. Bush má se svými triumfy prostě smůlu, a to již od mládí. Když Japonci bombardovali Pearl Harbor, odložil studia a dobrovolně nastoupil do armády. Tři dny před devatenáctými narozeninami se stal nejmladším bojovým pilotem v dějinách USA, ale tento hrdý titul mu vydržel jen měsíc - než ho o něj připravil jistý Chuck Downey.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat