Když k tomu máte vztah, není co řešit

Byznys

Tenhle rod už hospodaří na statku v jihočeských Křenovicích téměř sto let. Přežili devastaci za socialismu, dům si museli koupit dvakrát. Teď jsou „Farmou roku“ a pro skvělé hovězí si k nim jezdí spousty zákazníků.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII
Audio
verze

Usedlost v jihočeských Křenovicích, která se nachází zhruba deset kilometrů na západ od Českých Budějovic, pochází už ze šestnáctého století. Do pozemkové reformy v roce 1922 patřila pod hlubocké panství rodu Schwarzenbergů. Po reformě koupil dvě třetiny hospodářství pradědeček současného hospodáře Jakub Jungwirth starší.

„Pradědeček koupil dvě třetiny statku spolu se zhruba sedmatřiceti hektary polí a luk včetně zahrad a sadu. Zbylou třetinu koupil jiný hospodář, a tak na jednom statku hospodařily dvě rodiny vedle sebe,“ popisuje Jakub Placanda, který spolu se svou ženou a rodiči na křenovickém statku působí dnes.

V padesátých letech bylo hospodářství komunistickým režimem zkonfiskováno a rodině hrozilo vystěhování. Syn původního nabyvatele, Jakub Jungwirth mladší, nasbíral v okolí dostatek podpisů pod petici, která přesvědčila orgány, aby rodina mohla na statku dál bydlet, i když už hospodářství patřilo pod JZD. „Na dvůr nesměli, ten už jim nepatřil a rodinný dům, ve kterém bydleli a dnes bydlíme i my, zabavil národní výbor. Rodina si ho pak znovu odkupovala. Takže ten dům koupili vlastně dvakrát, jednou ve dvacátých letech a pak znovu od komunistického národního výboru,“ vypráví Jakub Placanda. Zemědělství se socialistickým družstvům zejména v padesátých letech moc nedařilo, tak se komunisté snažili přimět původní sedláky, aby jim s tím pomohli. „Dědu tak udělali vedoucím střediska. Paradoxně pak pomáhal k tomu, aby hospodářství, které rodině sebrali, alespoň nějak drželo pohromadě.“

Po roce 1989 se dvě třetiny farmy vrátily rodině zpět, společně na ní hospodařili Jakubův otec a strýc. Statek dostali zpět v zuboženém stavu. Dokonce i některé trámy v historické stodole, které vydržely od šestnáctého století, stihly pod neopravovanými střechami za socialismu uhnít. „Od restituce v roce 1990 to už třicet let dáváme dohromady,“ říká Jakub Placanda s tím, že na původních dvou třetinách hospodářství mají víceméně hotovo. V roce 2006 se rodině podařilo od jiných dědiců koupit i zbylou třetinu křenovického statku – tam budou potřeba ještě další roky, aby Placandové uvedli vše do pořádku.

 

 

Maso ze dvora

Když Jakub dokončil střední zemědělskou školu, pořídila si rodina stádo hovězího dobytka. Rozhodli se pro plemeno masný simentál, což jsou strakaté krávy, které se podle hospodáře do české krajiny dobře hodí. 

Dnes má základní stádo třicet čtyři krav-matek a plemenného býka. Celkem mají na farmě, včetně těch na maso, asi devadesát kusů hovězího dobytka.

Dobytek vozí Placandovi na porážku na jatka, ale dál už se pokračuje přímo na farmě. Když přivezou z jatek hovězí čtvrtky, pomohou je kamarádi řezníci „rozbourat“, Jakub s Lenkou se pak starají o porcování, balíčkování a podobně. Každý měsíc nechávají porazit dva býky, maso prodávají takzvaně stařené, tedy zhruba po dvaceti dnech zrání. Prodej běží „ze dvora“ přímo na farmě. Lenka Placandová přijímá od zájemců objednávky a ti si pak pro maso přijedou. Podobně si zákazníci jezdí i pro selata a vepřové maso, také z vlastního chovu.

 

Ochrana čejky chocholaté

Dnes obhospodařují Placandovi celkem 212 hektarů půdy, asi sto dvacet hektarů připadá na ornou půdu a zbytek jsou pastviny. Na orné půdě pěstují jarní i ozimou pšenici, ozimý ječmen a jetel. Zvláštní pozornost si zaslouží patnáct hektarů věnovaných ochraně čejky chocholaté. „Čejka ráda hnízdí v brázdách v orné půdě. A když na jaře zemědělci vyrazí sít jarní pšenici, tak svými stroji hnízda a vajíčka čejky rozbijí. Proto jsou vyčleněny plochy v rámci speciálního ochranného programu, kde může čejka v klidu vyvést mladé,“ vysvětluje Jakub Placanda s tím, že do půlky června se na této půdě nesmí dělat nic a pak tam lze vysít speciální kombinaci rostlin, ve které se pak nejen čejkám, ale i dalším zvířatům dobře žije. Po skončení sezony pak musí zemědělci zase připravit na poli brázdy pro hnízdění čejky na další rok.

Devadesát hektarů pastvin slouží pro krmení křenovického dobytka. Jednu velkou pastvinu mají v Křenovicích hned za statkem, celý rok se tam pase stádo krav. Na ostatních pastvinách se pak sklízí tráva na seno, které používají na farmě na krmení.

Za příkladné hospodaření byli Placandovi vyhlášeni Asociací soukromého zemědělství Farmou roku 2019. Spolupráci s Asociací si velmi pochvaluje i Jakub. „Je skvělé, že se za nás berou. Na ministerstvu a v politice obecně mají silný hlas různé agrární velkopodniky. Asociace soukromých zemědělců zajišťuje, aby se na nás nezapomínalo a aby zákony a různé programy nemyslely jen na ty obry,“ říká farmář z jihu Čech.

 

Rodinná záležitost

Na farmě pracují pouze členové rodiny, Jakub, jeho žena Lenka, otec Vladimír a na půl úvazku i maminka Hana, která jinak pracuje ve středisku pro zdravotně postižené. Občas vypomohou kamarádi, ale na stálý pomocný personál prostředky nejsou. 

Pokud není práce brzy ráno, kdy se klidně vstává i ve čtyři, tak den na farmě začíná v sedm hodin ráno krmením. „Podle počasí se pak buď jede na pole či na louku, nebo se jde do bourárny, případně se dělá nějaká údržba či opravy,“ popisuje hospodář. Kolem šesté je na řadě večerní krmení. „Po večeři se pak někdy ještě jede znovu na pole, nebo si třeba sednu k nějakým papírům, kterých je pořád spousta,“ líčí Jakub Placanda.  

On sám byl zvyklý na práci na statku od mala, podobně jako nyní jeho dva synové osmiletý Kuba a pětiletý Aleš. „Kluci jsou odjakživa mezi zvířaty. Dnes už zvládnou nakrmit býky, vykydat a znovu zastlat prasnicím na porodně, když mají malá selátka. Navíc mají králíky a o ty se starají komplet, to je takové jejich hospodářství,“ popisuje otec, jak se synové zapojují do provozu.

Jakub s Lenkou se seznámili na střední škole – zemědělské, jak jinak – a nikdy prý neuvažovali ani na chvíli o tom, že by žili někde jinde než na křenovickém statku. „Když k tomu máte vztah, je vám tu dobře, rodina funguje, tak není moc o čem přemýšlet,“ směje se Jakub Placanda.

S výjimkou krátké dovolené, kdy mohou jet buď „mladí“, nebo rodiče a ti druzí se mezitím starají o hospodářství sami, není na farmě na volno čas. „Někdy toho už samozřejmě taky máme plné zuby a jsme unavení, ale pak vysvitne druhý den sluníčko, a je to zase fajn,“ vysvětluje Jakub Placanda, proč by v žádném případě s nikým neměnil.

 

Další články ze speciálu o rodinném podnikání:

​​​​​​​Náš mladej na to není.
První generace polistopadových podnikatelů přemýšlí, co dál s firmami.

 

Velká punková rodina se světovým dosahem.
O firmě Eset, která má 110 milionů zákazníků.

 

Vsadili na uniformy, ještě než to bylo cool.
Pětadvacet let prostějovské oděvní firmy Koutný.

 

Přece nemůžu zklamat svou úžasnou ženu.
Libor Musil a jeho firma Liko-S ze Slavkova u Brna.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama